GinRan - Strach z vyznání

27. srpna 2011 v 23:45 | RossaLie
Plíží se po Seireitei jako duch. Jeho oči jsou pořád zavřené a stále se ztrácí v myšlenkách. Takhle to nechtěl. Bál se vyznat své city a tak ji musel zranit. Proč, když se ho zeptala, co k ní cítí řekl, že naprosto nic? Proč to udělal, i přes to, že moc dobře ví, že ji ze srdce miluje? Nechtěl si připadat jako pitomec. Bál se, že když se jí vyzná, tak se mu vysměje, protože ona ho bere jen jako oného přítele z dětství. ,,Sakra!" zařve a naštvaně kopne do zdi. Z nebe se začně snášet čerstvý sníh. Nechá vločku, aby dopadla do jeho dlaně. Otevře na sekundu oči a usměje se. ,,Miluješ sníh." zašeptá a opět se ztrácí v myšlenkách. Dopadne to však tak, jako před chvílí. Kopne do zdi a zeď se celá rozechvěje. Přesně tak, jak se chvěje on, když je v její blízkosti. Chumelí čím dál tím víc a on tam stojí jen tak. Kéžby mohl vrátit čas a říct něco jiného. Teď se za to obviňuje. ,,Ichimaru-taichou! Co tu děláte v takové zimě?!" přiběhne k němu udýchaný Kira, který ho všude hledal. ,,Nic." odpoví zamyšleně.
,,Myslel jsem, že jste u Matsumoto, ale když jsem tam přišel, tak mě poslala do patřičných míst." zašklebí se dotčeně.
,,Nejsi sám." odpoví Gin lhostejně.
,,Nemožné! Neříkejte, že Vás tam taky poslala!" vykřikne udiveně. Gin je pokyvuje hlavou.
,,Nech mě chvíli samotného. Za chvíli půjdu do kasáren." žvatlá s pohledem do zdi. Kira na rozkaz ihned odletí.
,,Ježiši. Neříkej, že si to zase podělal." ozve se za ním Rossalie. Prudce sebou trhne a otočí se. ,,Tváříš se jak kakabus, takže mám pocit, že jsem se trefila." Jen přikývne hlavou. ,,Co se stalo?" Posadíme se na střechu.
,,Byl jsem u ní. Ptala se, co k ní cítím...byl jsem nervózní...odpověděl jsem, že vůbec nic..." šeptá potichu a zatne ruku v pěst. V tu chvíli mu přiletí obrovská facka.
,,Už mi došli nadávky. Proč si to k sakru udělal? Si ještě necitlivější než Byakuya." uchechtne se.
,,Nebyl jsem si jistý, jestli to cítí stejně, proto jsem to řekl. Hele, přestaň mě srovnávat s tím necitlivým sadistou." *2x větší pohlavek*
,,Tak za prvé, Byakuya není necitlivý sadista, ale...nene to nemůžu říct...no a....umm....TY SI VÁŽNĚ IDIOT!" zakřičí na něj. ,,Půjdu. Měl by jsi přemýšlet, jak to napravit." zvedne se.
,,Napravit?" otevře oči. *Další pohlavek*
,,Neříkej mi, že chceš, aby se s tebou nebavila navždycky!"
,,Ummm....na to jsem nepomyslel. Budu o tom přemýšlet." pousměje se s malou nadějí.
,,A navíc-" Rossalie chce říct něco dojemného, ale uklouzne na sněhem pokryté střeše a sesune se dolů. ,,WAAAH!" kříčí, zatímco míří přímo dolů.
,,Ty jsi opravdu nemotorná až to bolí." chytne ji naposlední chvíli kapitán 6.divize. ,,Jo. A to s tím necitlivím sadistou jsem slyšel." mrkne na Gina.
,,Vy jste něco pil, taicho~?" vyjekne Rossalie, když vidí tu malou změnu v chování.
,,Ne. Jen si mi zvedla náladu tím, jak vtipně si vypadala, když si padala ze střechy." uchechtne se. Nenápadně ho praští po zádech a hned zase někam zmizí.

******

Ona sedí uprostřed pokoje a kolem ní leží spousta fotek. V ruce drží jen jednu jedinou. Je z jejího dětství. Je na ní i Gin. ,,Gine...ty pitomče." šeptne a po její tváři se kutálejí slzy.
,,Matsumoto...kolikrát jsem ti říkal, že se nemáš ulejvat. Počkej...ty pláčeš?" ozve se za ní mladičký Hitsugaya.
,,Ne *Stírá si slzy* jen mi něco vlétlo do oka." říká smutně.
,,Myslíš, že jsem debil? Jak ti mohlo něco vlétnout do oka, když si v pokoji?" zvyšuje podrážděně hlas.
,,Um...potřeboval jste ode mně něco, taicho?" změní rychle téma.
,,Zítra budeš mít misi. Tak se na to připrav." odvětí starostlivě, ale i přesto přísně. Rangiku jen přikývne.
Už je půlnoc, ale ona i přesto pořád svírá v ruce onu fotku. Dívá se na ni. Pořád dokola. Před očima se jí náhle oběví ona scéna, jeho výraz a hlavně to, jak neústupně odpovídal na její otázku ,,Vůbec nic." Pořád jí to zní v hlavě. Znovu a znovu. Chytne se za hlavu a propadá v pláč.

*****

,,Nemůžu tuto misi příjmout, Hitsugaya taicho." odvětí hned, co se dozví, že na misi má být s Ginem, Kirou a Hisagim.
,,Kolikrát ti mám opakovat, že nemáš osobní věci táhat do práce? Pokud spolu máte nějaký problém tak budiž, ale mise je prostě mise. Jsi více-kapitánka měla by si mít nějakou zodpovědnost." pustí se do ní nakvašený Toushiro.
,,V tom případě...se mise neúčastním já." říká Gin rázně. *Toushirův naštvaný výraz a nenávistná aura*
,,To jsi k sakru neslyšel, co jsem teď řekl? Měl by si to brát ještě vážněji, protože si kapitán." Matsumoto špulí pusu, protože chce něco říct. ,,Nic neříkej. Mise bude tak, jak měla být a tečka. Svoje osobní problémy si laskavě vyřiďte mimo práci. Toť vše." lokne si kafe a zakouká se do papírů.
Misi mají opravdu daleko od Seireitei, a tak se budou muset ubytovat v motelu, který je nejblíže k místu určení. Rangiku byla opravdu smutná a vůči Ginovi odtažitá. Snažil se alespoň na chvíli zachystit její letmý pohled, ale to se nestalo. ,,Musel jsem Tě opravdu ranit." mluví si sám pro sebe při pohledu na to, jak řeší s Hisagim plán.
Přišli na pokoj, který byl jako jediný pro více hostů.
,,Jen tři postele?" zděsí se Kira.
,,To musí být vtip, ne?" říká unavený Hisagi, který se už těšil do postele. Rangiku si jen naštvaně oddychne.
,,Budu spát venku." odvětí Gin a vezme si deku a polštář, co byli na skříni.
,,Počkejte-" chce Kira něco zvolat, ale Gin zabouchne balkónové dveře a už ho nic nezajímá.
,,Tvůj kapitán se musel opravdu zbláznit. Vždyť venku mrzne!" zděsí se Hisagi. Rangiku se mezitím zamče v koupelně. Neví, jestli se takhle Gin chová proto, že ho to mrzí, nebo proto, aby jí dokázal, že k ní opravdu necítí vůbec nic.
Je půlnoc a všechny vzbudí šílený rámus. Kira chce vyběhnout za Ginem ven, ale dveře jsou zamčené. Oknem jen zahlédne prázdný balkón, na kterém je pár kaluží krve. ,,Ichimaru taicho!" zařvou všichni tři jednohlasně. Hisagi se naštve a vykopne dveře. Gin, který má celou ruku od krve stojí na obloze přímo naproti Hollow. Rangiku je jeho zraněním trochu vykolejená, a tak si nevšimne dalšího hollowa, který stál za ní a chystal se zaútočit. Nevšiml si ho ani Kira s Hisagim. ,,Pozor!" zakřičí Gin, zatímco skáče před Rangiku a odsune ji pryč, čímž si zraní svoji ruku ještě víc. Rangiku dopadne na zem celá překvapená a jediné, co má teď v hlavě je chaos. Oba hollow vyřídí společně Kira a Hisagi. Samozřejmě i s Ginem, který stál na střeše a jen je tak sestřeloval tím svým superdlouhým mečíkem.

*****

Všichni stojí před Toushirem, který vyžaduje hlášení o tom, co se dělo na misi. Rangiku se tváří trochu ztrápeně, protože přemýšlí, jestli se má přiznat, že na této misi byla tak akorát na obtíž, a že je jedním z důvodů, proč jsou zranění kapitána 3.divize o tolik vážnější. Chce začít mluvit, ale přeruší ji Gin, který má obvázanou ruku.
,,Všechno proběhlo hladce. Byla to úžasná týmová práce." podává hlášení Gin.
,,A proto jsi tak vyřízený?" namítne Toushiro.
,,Přestal jsem dávat pozor, tak proto. Alespoň už vím, že na misi není možné spát." povzdychne si.
,,Takže nemám nikoho kárat za tvé zranění?"
,,Koho by jste chtěl kárat?"
,,Co já vím. Byli jste tam čtyři a ty jediný si byl kapitán. Jak je možné, že jsou všichni v pořádku a zrovna ty jsi zraněný?"
,,Jak jsem řekl. Spal jsem venku a usnul jsem. Přestal jsem dávat pozor."
,,Spal si venku?" vyprskne Toushiro a pocáká si papíry kávou. Gin jen nechápavě přikývne hlavou.
,,Byli tam jen tři postele, tak jsem spal venku." odpoví nevinně. Toushiro kroutí hlavou a dychtivě rozebírá celou situaci. Rangiku se krátce začervená a na její tváři se objeví spokojený a mírumilovný úsměv. Je tak rozzářená, až se z toho rozzáří i Hisagi. Kira nechápavě sleduje, jak Gin diskutuje s Toushirem a jak se Hisagi vznáší někde v oblacích. Až ho to donutí se pousmát.
,,Seireiteiský ohňostroj?" hledí Ichigo nechápavě na Renjiho. Renji mu zatím vysvětluje, co se den bude dít a na poradě kapitánů vysvětluje Velící kapitán jak by to mohlo probíhat. V nesposlední řadě stála Rukia před domem Kuukaku Shiby, aby ji poprosila, zda-li by nepřipravila nějaký úžasný ohňostroj. Ta samozřejmě souhlasila jen pod podmínkou, že se bude moct zúčastnit. A tak se začalo všechno připravovat. Kapitáni korigovali své jednotky, protože každá připravovala něco jiného. Jen 11.divize se celá flákala, protože podle jejich osobností by to všechno tak akorát rozmlátili.


******

Je to tady! Všichni jsou oblečeni v obyčejném oblečení a každý se baví. Teda až na pár vyjímek. Například na Gina. Jen sedí na lavičce a občas prohodí nějaké to slovo s nějakým kolemjdoucím. Blíží se však večer a on už má vybrané místo, kde se bude moct dívat na ohňostroj. Bude tam sám. Úplně sám. Ale to mu patří. Je smířený s tím, že při tom nádherném ohňostroji nebude moct objímat Rangiku. A tahle jeho blbost je i důvodem, proč se na něj chce dívat sám. Chce se cítit vinný za to, že od sebe odehnat jedinou dívku, která mu kdy rozuměla. Blíží se pomalu čas, a tak se rozhodl se pomalu vydat ke svému místu.
Byl to osamělý kopec vysoko nad místem, kde budou ostatní. Kolem kopce bylo spoustu stromů, kteří mu dodávali pocit samoty. Úplně se zamyslel, že ani neslyšel kroky, které směřovali směrem k němu.
,,Mohla...bych si přisednout?" ozve se za ním milý a nevinný hlásek.
,,Ra...Rangiku?" vykřikne celý nadšený a rozrušený. ,,Já jsem měl být ten,...který příjde za tebou." přidá smutně.
,,Mám jednu otázku..." špitne Rangiku. ,,Opravdu si to myslel vážně? Vždycky si mě bral jen jako dívku, kterou znáš od dětství? Nikdy...si na mě nemyslel jen proto, že by se ti třeba stýskalo?" vyjekne na něj. Gin pootevře oči a zadívá se do země. ,,Um...promiň, asi toho chci vědět až příliž." Otočí se a chystá se odejít. Gin ji v poslední chvíli chytne za ruku. Ona se překvapeně otočí.
,,Už odmalička Tě vnímám jako jedinou dívku, s kterou bych mohl být šťastný. Už po pár minutách-"
Rangiku ho přerušuje: ,,Gine! Počkej...co to meleš, pitomče?"
Gin pokračuje: ,,-od toho, co Tě vidím naposled mi chybíš, jako bych tě neviděl roky. Řekl jsem, že k tobě vůbec nic necítím, protože jsem byl zaražený a překvapený, že se mě na to ptáš. Nebyl jsem si jistý tím, jestli opětuješ mé city, a tak jsem se nezmohl na nic jiného než na to, abych ti zalhal." Pevně ji k sobě přitiskne. Přiloží svou dlaň na její tvář a druhou rukou ji pořádně obejme a přitiskne ještě silněji k sobě. Políbí se. Nakloní se k jejímu uchu: ,,Miluji Tě, Rangiku." usměje se.
,,Já tebe vůbec ne!" odtáhne se od něj.
,,Nelži." otevře oči a usměje se.
,,Pořád se na tebe zlobím. Ty nádherný slova ti k odpušťění nepomůžou, pitomče." otočí se k němu zády a ještě pořád se červená. Otočí se a všimne si Ginova obvazu, protože je celý odmotaný a zkrvavený. ,,Gine! Musím ti to zpravit." vyprskne Rangiku a rozběhne se k němu. Gin se jen lyšácky usměje. ,,Proč se usmíváš?"
,,Odpustila jsi mi?" otevře oči znovu.
,,Samozřejmě, že ne! Tohle je akorát starost." začervená se a dá mu pohlavek. V tu chvíli se na obloze objeví ohňostroj. Je barevný a krásný. I když mrzne a padá sníh je to pro všechny moc krásná a cenná událost....

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama