A Thousand Winds 2/2

27. srpna 2013 v 19:39 | RossaLie & Miko |  Super Junior

A Thousand Winds 2/2



Ryeowook
Musíme počkat, než ty dva dostanou z výtahu…zívnu…už chci být doma…no i když stejně tam nemám nic moc na práci, ale i tak. Protáhnu se, a když je dostanou z výtahu, tak mi zacuká koutek. Oba mají trošku zarudlé rty…rozcuchané vlasy a…Yesung má košili zapnutou trošku šejdrem, protože má vynechaný jeden knoflík. Ehm, nebudu myslet na to, co se tam dělo…budu dělat, jakože tam hráli fotbal…ve výtahu, jasně. Ne, Ryeowook, nepřemýšlej nad tím, proč Yesung chodí pomalu a ještě tak nějak jako by ho bolel zadek. Řekl jsem, nepřemýšlej nad tím. Bože, stejně o tom přemýšlíš.
"Tak těch posledních 5 pater vyjdeme po schodech." Oznámí nám Miko, protože spravení výtahu prý bude nějakou dobu trvat. Yesung celý zfialoví a zbledne. Ehm.
Yesung po pěti schodech potichu zakňučí, zasměju se a pokračuju po schodech.
Celá autogramiáda….probíhá v klidu, ale…ubíhá až moc pomalu. Podepřu si hlavu a ve svých myšlenkách najedu na Hankyunga…přimhouřím oči a zadívám se do zdi. Fanservis…je to pro něj jen fanservis, Ryeowook.
"M-Můžu poprosit o p-podpis?" vyruší mě z přemýšlení o nesmrtelnosti chrousta dívčí hlas. Trhnu hlavou, zvednu svůj pohled a přikývnu. Začnu s podepisováním. Ach jo, Ryeowook, hoď se do klidu…buď klidný, vyrovnaný…a nepřemýšlej o tom, buď tak hodný.
"J-Já…mohla bych poprosit…o podpis téhle…fotky?" zadívám se na fotku, kterou mi dívka podá a bráním se zrudnutí. Byla to fotka, kde u sebe s Hankyungem stojíme jen malý kousíček…on je ke mně skloněný a…vypadá to jako by mě chtěl políbit. Pod tím je velkým písmem nadepsáno HanWook…podrbu se v zátylku a podepíšu jí to. Celá rudá mi poděkuje, vyběhne ven a začne pištět. Prohrábnu si vlasy…to má HanWook tolik fanoušků? A to ani není…opravdový…jen fanservis…bože, nechci o tom pořád přemýšlet, protože to tak moc bolí.
"Jedeš teď nazpátek nebo přijedeš až později?" usměju se na Yesunga, když skončí autogramiáda a my máme volno.
"Já přijedu až později…budu s Onewem-hyung." Usměje se…zářivě, že je mi jasné, že ti dva…jsou zamilovaný pár. Už jen podle toho, jak se na něj Onew dívá…a jakým pohledem mu to Yesung oplácí. Zamávám jim a dám se na odchod. Závidím mu…že může být s tím, kdo se mu líbí a o koho stojí.
"Nashle." Zakývám hlavou na lidi na recepci, kteří mi s úsměvem odpoví. Vyjdu ven a zvednu hlavu, abych se podíval, kde vůbec jsem a jak se dostanu domů, ale…překvapeně se zadívám před sebe. U krajnice stál Hankyung…opřený o svoje auto, když mě uvidí, tak na mě zamává.
"Hankyung?" dojdu k němu a překvapeně se na něj zadívám.
"Přijel jsem pro tebe, abys nemusel čekat na dodávku, která má teď hodně práce s rozvážením ostatních." Usměje se na mě a otevře mi dveře. Trošku se začervenám, ale radostně se usměju a nasednu dovnitř.

Hangeng
No…pravý důvod proč jsem za ním přijel byl jiný… všichni už to ví… když jsem to říkal Leeteukovi tak byl docela naštvaný ale pak i smutný…ví o tom už všichni…teda kromě Yesunga ale s tím jsem mluvil a říkal jsem mu že to plánuju… jediný kdo nic netuší je...Ryeowook…
Obejdu auto a sednu si na své místo. Pomalu se rozjedu.
"víš Wookie …chtěl jsem ti něco říct" najedu na hlavní a rozjedu se k nám.
"hm?" usměje se na mě.
"já… odcházím…ze Super Junior" dívám se před sebe a tak ani nevím jak zareagoval. Ale podle zalapání po dechu soudím že je překvapený.
"p-proč?"
" mám nějaké spory s SM a … dělal jsem věci, které nebyly ve smlouvě a kvůli nim jsem se zranil… vážně.. vždyť to víš… a tak… jsem se s nimi soudil…to bylo proč jsem s tebou nemohl poslední dobu být…." Odmlčím se…
"k-kdy?..." hádám že se ptá na to kdy odcházím, nadechnu se ještě více
" zítra se vracím do Číny" řeknu potichu. Neodpoví mi. Je tu takové ticho které mě dusí skousnu si ret a zaparkuju u našeho domu. Vystoupím, Ryeowook se žene pryč...nepočká na mě, nedivím se. Zasměju se a vydám se pomalými kroky do domu. Všichni tam čekají na to aby se se mnou rozloučili. Naposledy… se obejmeme …všichni. Trochu…ne… hodně mě to bolí.. mám tyhle kluky rád…jsou jako moje druhá rodina…ale… už tu nemůžu zůstat…nejde to….
"nezapomeň mi poslat pohled" zabulí Eunhyuk. " a s Eunhae! Jasný!?"
"jasně" zasměju se.
"až budeme mít u vás koncert.. tak prostě přijď do zákulisí za náma hm?!" obejme mě Leeteuk.
"De" snažím se držet slzy. Rozloučíme se… ještě se vyfotíme a s tím že mě ještě ráno vyprovodí se odebereme každý do pokoje.
Dojdu do svého pokoje. Už mám vše sbaleno, můj manažer pojede se mnou takže… polovinu věcí hodim na něj protože je na osobu povoleno jenom určité množství a váha zavazadel… a nechci nic doplácet…lehnu si na postel. Tenhle pokoj… vypadá dokonce jako bych ho neopouštěl…takový ty kravinky tu nechávám… jenom oblečen, fotoalba a věci které mi připomínají SJ.
"H-Hankyung" vejde dovnitř Ryeowook s polštářem, rozhlédne se kolem a bolestně se podívá na mě.
"hm? Copak Wookie" usměju se na něj a zvednu se na loktech.
"můžu… dnes… spát s tebou…když je to poslední noc…kdy tu spíš tak…" podívá se do země, posunu se z prostředku postele na kraj a usměju se.
"jasně" mrknu na něj, zavře dveře a vleze zamnou. " vzal jsi si jen polštář?"
"s-stačí,…nám jedna deka...n-ne?" podívá se na mě z pod řas. Přikývnu a usměju se, vylezu ještě z postele, obleču se do pyžama a zhasnu. Lehnu si vedle něj a pevně ho obejmu.
"Wookie" zavrním mu do šíle. Cítím jak se otřásl, otočí se na mě, pozvednu obočí ale nemám čas zareagovat protože mě políbí a pak mě pevně obejme a zaboří hlavu do mé hrudi. "Wooki-"
"nechci abys odletěl.. nechci abys odešel od nás… ale kdybys aspoň zůstal v Koreji ale… proč se musíš vracet do Číny…proč.. Hankyung… nemůžeš mě tu takhle nechat" rozpláču se.
"Wookie… už jsem ti to říkal...taky nechci odejít ale musím" políbím ho na čelo.
"tak.. mi dej aspoň vzpomínku…na to že jsi byl se mnou" podívá se na mě z pod řas. Neudržím se. Převalím ho pod sebe a začnu vášnivě líbat. Prohýbá se v zádech a jemně mi do polibku sténá. "H-Hankyung…počkej.. p-proč to děláš.. teď nemusíš dělat Fanser-"
"Wo ai ni" zašeptám mu do ucha.
"c-co?.. Hankyung… víš že čínsky neumím" prohne se v zádech.
"mmh" skousnu mu ret a vyhrnu mu triko. Začnu ho líbat po nahé pokožce, cítím jak jeho ruka prohrábne moje vlasy a pevně je sevře, zlehoučka za ně zatahá. Sjedu jazykem na jeho bradavku a obkroužím jí jazykem zatím co z něj sundávám kalhoty. Když je má dole vytáhnu se k němu pro polibek. Sundám i svoje kalhoty a chytím oba naše penisy do ruky. Začnu s nim třít a po chvíli přidá Ryeowook svou ruku. Začínám cítit svůj vrchol a podle Wookiho stenů i on cítí svůj vrchol. Zatím co se líbáme dojdeme oba vrcholu. Obleču ho, i sebe a začneme se znovu líbat.
V náruči usneme.
Ráno….když se probudím tak opatrně vylezu z postele…nemám sílu se s ním loučit… proto na papírek napíšu "我愛你" a položím to na svůj polštář. Wo ai ni… znamená miluji tě ty pako…políbím ho na čelo a vezmu si potichu kufry. Vydám se z pokoje. Všichni tam čekají. Jsem dojat. Snažím se nebrčet když se s nimi naposledy loučím.
" tak tedy…sbohem" zamávám jim a neudržím se a rozbrečím se. Všichni…kromě Siwona… nebrečí… ehm… ale když začne brečet Siwon začnou brečet všichni… usměju se… jsou to paka.. a budou mi chybět. Nasednu do dodávky která mě odveze na letiště. Odbaví nás a my už jen čekáme na letadlo.

Ryeowook
Probudím se a…když vedle sebe nevidím ani Hankyunga…a v pokoji neuvidím jeho kufry, tak se rozbrečím. Bolestně sevřu víčka k sobě, ale ani to nezastaví moje slzy, obejmu si rukama nohy a čelem se opřu o svoje kolena…to nemůže být pravda…bez něj…bez něj to nebude SuJu…bez něj to nebudu já. Koho teď…mám obdivovat? Po kom mám toužit? Wo ai ni…setřu si slzy, dojdu si pro mobil a najedu na překladač. Wo ai ni → Miluji tě…nahrnou se mi slzy do očí znovu a rozbrečím se ještě víc…nemůžu bez něj žít…vždyť…vždyť já…ho taky miluju! Tak moc, že bych bez něj mohl umřít…nemůžu…nemůžu ho nechat odjet…nemůžu dopustit, aby mě…opustil. Vyletím z jeho pokoje a začnu se oblékat, u toho si volám taxík na letiště, beru si doklady a ještě do toho stíhám bolestně brečet. Ale jsem rozhodnutý…ať už mě to bude stát cokoliv, tak…nenechám ho odjet bez rozloučení…nechci ho nechat vůbec odletět…beze mě.
Doslova vběhnu do taxíku a nařídím mu, aby jel co nejrychleji může, protože…byl bych raději, kdybych to letadlo stihl, než odletí. Leeteuk na mě nechápavě kouká v okně…
Hankyung…kdybys tak věděl, že tě miluji už od toho, co jsem tě poprvé uviděl. Kdybys věděl, jak moc rád ti pomáhám s korejštinou…kdybys jen věděl, že jsem plánoval chodit na kurzy čínštiny, aby pro tebe bylo jednodušší se mnou mluvit…kdybys tak věděl, jak moc miluji tvůj smích…jak moc si vážím toho, že si tu pro mě byl, když jsem tě nejvíc potřeboval…že není nic…co bych pro tebe udělal…chci být s tebou…jen s tebou a navždy…bez tebe to…nedokážu. Nejde to bez tebe, protože…vzal sis sebou moje srdce a bez něj…a bez tebe…to prostě nejde.
Dojedeme na letiště, hodím taxíkáři nějaké peníze a vběhnu dovnitř.
"Letadlo do Číny…kdy odlétá?" vyjeknu hystericky na slečnu na recepci.
"Odletělo před hodinou." Zakývá hlavou. Odejdu od recepce, chytím se za hlavu a začnu plakat. Prohrábnu si vlasy…ne…ne…odmítám se s tím smířít. Musím s tím něco udělat. Doběhnu do kanceláře, kde mají letadla na starosti.
"Potřebuju, aby se letadlo, které letí do Číny vrátilo." Zadívám se na ně vážně.
"Ale letadlo se nedá vrátit a navíc…kdo k sakru jste?!" zadívá se na mě podle cedulky hlavní šéf.
"Jsem Ryeowook ze Super Junior, které je pod SM…musí to jít! Potřebujete peníze? Nebo manažera? Nebo kohokoliv jiného, aby jste letadlu nařídili, aby se vrátilo zpět?!" zadívám se na ně ještě vážněji. Zavolají tedy manažerovi…domluví se na finančním obnosu za palivo…
"Prosíme, aby se letadlo s číslem 76997 letící do Číny, vrátilo zpátky do Koreje. Opakuji, otočte letadlo a vraťte se zpátky." Začne mluvit s pilotem. Vyběhnu na přistávací dráhy a sednu si tam. Hankyung…asi mě za tohle zabiješ, ale…já musím. Musím tě ještě vidět…

Hangeng
"vážení cestující omlouváme se za způsobené problémy, tento let ze Soulu do Pekingu bohužel nemůže pokračovat, vracíme se zpět na letiště v soulu, děkujeme za pochopení." Ozve se v letadle, pilot. Pozvednu obočí.
"co?" nechápavě se podívám z okénka a vidím jak se letadlo pomalu otáčí. Zacuká mi koutek….to si děláte srandu ne? Proč se sakra vracíme?! Povzdechnu si a opřu se o sedačku… no bezva…takže se vrátím do soulu, potom si najdu jiné letadlo a vrátím se do Pekingu…
Cesta neubíhá moc rychle když vím že se vrátím když přistaneme tak se zvednu a vezmu si z přihrádky věci.
"omlouváme se ale budete muset vystoupit nouzovými východy na přistávací dráze, protože vstupy do haly jsou obsazené" usměje se na nás letuška a ukáže na oranžovou nafukovací skluzavku z letadla. Polknu a sjedu dolů když vystoupím tak ztuhnu. Protože z trávy, která je u drah, ke mně běží Ryeowook.
"podrž mi to" hýknu na manažera a rozeběhnu se k němu.
"co tady děláš!" zamumlám, když mi skočí do náruče, pevně ho obejmu a zavrním.
"taky tě miluju" řekne, překvapeně zapomenu dýchat.
"co?"
"no.. Wo ai ni…je miluju tě ne?" uculí se šťastně když ho od sebe odtáhnu, přikývnu. " no… a já…saranghae…." Sladce se uculí, nedokážu odolat a taky se usměju. Znovu ho pevně obejmu a políbím na krk.
"prosíme pasažéry aby se vrátili na svá místa máme povel z řídící věže že se letadlo můžekonečněvydat do Pekingu, jen co se dotankuje tak vyrážíme" zavolá letuška
"ne neodlítej…prosím" obejme mě Ryeowook…
"neříkej...mi…že to ty?" podívám se na letadlo a pak na něj, uhne pohledem a přikývne zasměju se.
"jo….já… odešel jsi bez rozloučení a mě ta nechal…jen tak být" zafňuká.
"to protože kdybych se měl s tebou loučit….tak bych to nepřežil….chtěl jsem předejít tomu bolestivému…" polechtám ho svým nosem na tváři.
"saranghae" řeknu a jemně ho políbím.
"Wo ai ni" zasměje se a polibek mi oplatí.
"budu muset jít" zašeptám
"ne…prosím…" pevně mě obejme.
"vrátím se.. bude to chvilku trvat…nebude to hned….ale vrátím se k tobě…" políbím ho na čelo a pomalu se od něj začnu oddalovat.
"H-Hankyung.. ne!" vykřikne a skočí mi do náruče a nohama mě obejme kolem pasu a rukama kolem krku. " nepustím tě… nenechám tě odletět" zavzlyká.
"Wookie…" zasměju se " než se naděješ budu zpět usměju se a zadívám se na Leeteuka s Kyuhyunem, kteří sem dorazili, hádám že jim volal manažer, protože jestli chtěl Ryeowook zastavit a vrátit letadlo …tak … to musel vyřídit on….
"Ryeowook to stačí… pro hangenga je to taky těžké" snaží se ho Leeteuk odtáhnout.
" hned jak bude možnost tak jsem zpět mh?" ještě naposledy ho políbím a potom ho ode mě Kyuhyun s Leeteukem odtáhnou. Vydám se do letadla a když už jsem nahoře tak zamávám a pošlu mu pusu…. A pak teda taky zamávám těm dvěma… zasměju se… jak bude možnost….jsem zpět u tebe…Wookie….

Ryeowook
Když mě od něj Leeteuk a Kyuhyun odtahují…a já ho vidím nasedat zpátky do letadla…rozbrečím se znovu a bolestně si skousnu ret. Leeteuk mě obejme a začne mě utěšovat…jsem mu za to vděčný, protože všechno to, co řekl…mě povzbudilo…alespoň trošku. Když nasedneme do naší dodávky, tak…se jen tak bez sebemenšího dalšího pohybu dívám ven. Všechny moje myšlenky…jsou jen o jedné a jediné osobě. Té, která je teď bůhví jak daleko ode mě. Jakmile dojedeme domů a mě se podaří vylézt z dodávky, tak za mnou z jedné strany doběhne Leeteuk a z druhé Kyuhyun. Jsem jim vděčný…že mi pomáhají.
"Pomůžu ti do tvého pokoje, hm?" usměje se na mě Leeteuk jeho povzbuzujícím úsměvem. Trošku se pousměju, i když to nemyslím tak úplně upřímně. Na jeho otázku ale zakroutím nesouhlasně hlavou.
"Půjdu…k…Hankyungovi do pokoje…" šeptnu a sklopím hlavu.
"Tak tě zavedu tam, hm?" poplácá mě po zádech. Když vejdeme do našeho domu, tak všichni rázem ztichnou a zadívají se na nás. Shindong přestane jíst, Eunhyuk a Donghae se přestanou na sedačce nenápadně osahávat a i ostatní strnou v dosavadní činnosti. Jenom s Heechulem to ani nehne a dál spí rozvalený přes celé křeslo, přičemž hrozí, že každou chvíli ukopne hlavu Siwonovi, který si čte na konci sedačky. Kyuhyun se od nás odpojí a Leeteuk mě doprovodí až k Hankyungovi do pokoje.
"Dál už to…zvládnu." Zadívám se na něj a zakývám hlavou.
"Kdyby něco, tak řekni a já, nebo kdokoliv jiný, bude s tebou, hm? Kdyby cokoliv, tak mě zavolej." Pohladí mě po vlasech a odejde. Řekl bych, že…tak nějak asi ví, jak se cítím…připadá mi to tak. Pomalu a opatrně otevřu dveře od jeho pokoje…když je otevřu, hlavou mi mihne vzpomínka…jak vždycky leží na posteli a čte si, když vejdu…nebo sedí u okna a dívá se ven…nad čím asi vždycky přemýšlel…když tu byl sám?
I když nechci, tak se mi po tváři znovu rozkutálí slzy…je to tím, že celá tato místnost…voní po něm. Cítím z té vůně jeho přítomnost, i když tu už není. Chci zůstat v tomhle pokoji, abych měl alespoň maličkatý pocit…že jsem s ním. Zavřu za sebou dveře a všimnu si jeho košile, kterou nechal přehozenou přes židli. Skousnu si ret, vysvléknu si tričko a obleču si jeho košili. Voní celá po něm…mám pocit jako by mě právě v tuhle chvíli objal. Zabalím se do košile, vlezu si do jeho postele a zachumlám se do ní tak, aby jediné, co můžu vnímat, byla jeho vůně…která se line celým pokojem. Ta nejnádhernější vůně na celém světě. S pomalu tekoucími slzami se mi podaří usnout.
Následující tři dny se…moje poloha nezměnila od toho, co jsem do tohohle pokoje přišel…pořád ležím v posteli…spím, brečím nebo jen tak přemýšlím…nebo fantazíruji o tom, co bych chtěl, aby se stalo. Každou minutu…čím dál víc nabývám pocitu, že to možná Hankyung řekl jen…aby mě utěšil a dal mi nějakou naději…když řekl, že se určitě uvidíme…možná mi jen nechtěl ublížit…ale tohle mi trhá srdce. V pravidelných intervalech, což je 1x za 2 hodiny za mnou někdo přijde…zkusit si popovídat a donést mi jídlo. Nejdéle si se mnou zatím povídal Heechul…měl jsem pocit jako by právě on ze všech nejvíc dokázal pochopit moje pocity. Eunhyuk se mi zase vždycky snaží zlepšit náladu…a taky…hraje si s jídlem, které přinese tak, abych ho snědl, takže…díky němu jsem do sebe něco z toho jídla dostal jinak…sám od sebe bych nesnědl nic. Yesung mi tady nechal jednu ze svých želviček, abych tu prý nebyl sám…Leeteuk mě mezitím omluvil u SM, manažera a ostatních, že jsem nemocný a nemůžu vystupovat. Jsem všem vděčný…vděčný za to, jak se o mě starají a co všechno pro mě dělají.

"Annyeo…oblékej se, Ryeowook." Vlítne za mnou zničehonic Leeteuk s Eunhyukem, který po mě začne házet moje oblečení. Nechápavě zvednu hlavu z polštáře.
"Když já nikam…nemůžu jít." Šeptnu.
"Tentokrát musíš…dobrovolně? Nebo ti to budu muset přikázat jako Leader?" pozvedne Leeteuk obočí. Zakroutím hlavou…vždycky je tak děsivý, když se tváří jako Leader a musí nás o něčem přesvědčit…raději půjdu dobrovolně, i když se mi vůbec nechce. Vůbec.
"Chceš pomoct nebo to zvládneš?" podá mi Eunhyuk tričko, zakroutím hlavou.
"Zvládnu to." Zamumlám…nechci na ně být hnusný nebo…takový jaký právě v tuhle chvíli jsem, ale…nemůžu si pomoct a neumím to ovládnout. To všechen ten smutek a ty pocity…proto se vůbec nemůžu dostat do toho, abych byl milý k lidem, kteří mi celou dobu tak krásně pomáhají.
Obléknu se do toho, co mi vybral Eunhyuk…a vlastně mě ani nějak nezajímá, co mám na sobě…vůbec. Nasedneme do dodávky a já vůbec nevím…kam míříme? Možná už to Leeteuka tak moc štve, že mě jede nechat popravit…nebo místo v SuJu budu v Girl's Generation…a budu jim tam dělat křoví. Ach jo.
"Kam jedeme?" zadívám se na Leeteuka…který se tak podivně culí a usmívá.
"Překvapení." Mrkne na mě tajemně. Podrbu se v zátylku.
"Vždyť víš, že nemám rád překvapení, Hyung." Svěsím ramena.
"Věř, že tohle překvapení se ti bude líbit." Rozcuchá mi vlasy. Dojedeme do ulice rodinných domů…matte…to mě jako Leeteuk nabídl k adopci a teď mě veze do mé nové rodiny…? Ehm. Vylezu ven, přímo přes jeden z rodinných domů. Není sice největší z těhle všech, ale za to…je nejkrásnější. Barvu omítky má něco mezi meruňkovou a jahodovou barvou…krásně obdělaná zahrada a nádherná cestička z kamenů, která vede ke vchodovým dveřím. Všimnu si prosklené terasy a velkého bazénu vzadu. Je to moc hezké, ale…co tu děláme?
"Běž dovnitř, Ryeowook." Popožene mě Leeteuk. Nechápavě povytáhnu obočí.
"Proč bych to dělal?" zeptám se nechápavě.
"Neptej se a běž." Přece jen na mě použije svůj leaderovský pohled, Eunhyuk se jen zasměje a já teda s nechápavým pohledem otevřu branku. Po cestičce z kamenů jdu pomalu a opatrně, abych to náhodou nerozbil, když už jsem takový antitalent. Vejdu dovnitř…je to tu krásné…ne moc přeplácané, každá místnost je vybarvená jinou barvou, ale nepůsobí to kýčovitě - právě naopak, vypadá to moc hezky. Dojdu do velkého obýváku, kde na mě vybafne obrovská už na první pohled pohodlná pohovka a domácí kino.
"Halo?" vydám ze sebe a stále nechápu, co tu dělám? A jak to tak vypadá, tak tu ani nikdo není. Možná mě sem Leeteuk vzal jenom proto, aby mi potom řekl: "Hmmm, takovej dům nikdy mít nebudeš, co." No, ehm. To by neřekl, ale…třeba to řekne Eunhyuk.

Hangeng
Potiiiichoučku otevřu dveře a zadívám se na Ryeowooka jak si prohlíží dům, který je ehm…můj. Skousnu si ret… neviděl jsem ho skoro měsíc… tak moc my chyběl. Otočí se na ke mně zády, využiju toho a vyklouznu ze dveří. Volal jsem Leeteukovi že jsem se vrátil… a koupil tu dům, pomohly my vymyslet plán jak sem Ryeowooka dopravit a udělat mu překvapení.
Když jsem za ním tak se usměju.
"líbí se ti tu?" promluvím na něj.
"De-" ztuhne a pomalu se na mě začne otáčet. Musím se culit jako blbeček… hrozně moc jsem ho chtěl vidět.. a hrozně moc jsem ho chtěl překvapit.
" hm?" usměju se na něj jak nejkrásněji umím, otevře pusu.
"Hankyung!" zakřičí a skočí mi do náruče. Pevně ho obejmu a on mě. Zavrním a zatočím s ním. "chyběl jsi mi…hrozně mooc!" zapláče. Usměju se.
"Ty mě taky… nemyslel jsem na nic jiného. Všechno co jsem musel jsem si vyřídil ale máma trvala na tom abych ještě chvíli zůstal… a pak mi trvalo než jsem zařídil tenhle dům, chtěl jsem ti ho ukázat hotovej" zhluboka nasaju jeo vůni, když jsem si balil….sbalil jsem si i dvě jeho trika a oblíkl do něj svoje plyšáky… a když jsem je objímal…představoval jsem si že v náručí držím jeho.
"je to tu nádherný ale.. jsem tak rád že jsi tady Hanykung" posmrkne, odtáhnu ho od sebe ale on se na mě hned zase nalepí. "NE už tě nepustím nebo zase odjedeš pryč." Zapláče.
"Wookie… koupil jsem tu a zařídil dům… zůstávám tu" zašeptám mu do ouška. Odtáhne se ode mě a překvapeně se na mě podívá.
"V-Vážně?!" zapiští
"mh" přikývnu a pomalu se přiblížím k jeho rtům, zaregistruju že zavřel oči. Usměju se a zlehka se vpiju do jeho rtů. Slabě zavrní a já se bráním tomu samému. Pevně ho obejmu.
"neradi vás rušíme ehm…. Ale máme vykonat tu druhou část plánu?" vejde dovnitř LEeteuk.
"mmh dee" usměju se.
"druhou část plánu?" podívá se na mě Ryeowook nechápavě.
"uvidíš" políbím ho na čelo a pomalu si sedneme do sedačky. Zapneme nějaký film… vůbec nevím o co jde ale hlavně že jsem s Ryeowookem. Mazlíme se líbáme a osaháváme, nemám sílu odolávat a když se chci už rozhoupat a vrhnout se na něj tak…. Zazvoní zvonek. Se smíchem si povzdechnu rptože jsem si konečně řekl že udělám krok…ale..ehm….nevadí. dojdu otevřít leeteuk s Eunhyukem mi pomůžou naskládat všechny Ryeowookovi věci, v kufrech, do domu.
"nezřiď ho mooc!!" pozvedne Eunhyuk se smíchem obočí a mávne na mě.
"pozítří je mini koncert…tak ať dokáže tancovat" mrkne na mě Leeteuk a oba odejdou… za co mě maj..hehehe….
"Hankyung kdo to… eh?... t-to je … moje opička?" ukáže na svého plyšáka, přikývnu " proč?"
"no.. já..Wookie… nechtěl.. by jsi se ke mně nastěhovat?" uhnu pohledem protože se ho ptám když jsem ho sem už prakticky nastěhoval.

Ryeowook
Překvapeně zamrkám.
"Moc rád!" nadšeně se usměju, Hankyung se ke mně vrátí pohledem a krásně se usměje. Pomůže mi se všemi těmi taškami nahoru a společně naskládáme všechny moje věci do skříně a zbytek věcí tam, kde je místo.
Když je vše hotovo, tak si setřu pot z čela a Hankyung mě políbí na čelo. Dojdeme zpátky do obýváku k filmu, který…jsem stejně nevnímal, nešlo to, když jediné, co chci vnímat je Hankyung. Takže filmu nevěnuju pozornost ani teď, uběhne jen pár dalších vteřin a my se znovu začneme mazlit a líbat. Pokud předešlý měsíc plný smutku a trápení vedl k tomuhle…tak jsem za to vděčný, protože jsem se dočkal toho nekrásnějšího a taky toho, po čem jsem tolik toužil. Začneme se líbat víc vášnivě, vjedu rukou do vlasů a přitáhnu si ho na sebe co nejblíž…chci, aby mi byl co nejblíž…a chci cítit každý jeho dotek. Neubráním se a zajedu rukama pod jeho triko…jeho tělo je tak dokonalé už jen podle doteku. Jakmile to udělám, tak mě Hankyung začne líbat ještě víc vášnivěji a i svýma rukama zajede pod moje tričko, prohnu se v zádech a do polibku zavzdychám. Vytrhne se mi z polibku a navede mě k tomu, abych si svlékl tričko, když to udělám, chce mě znovu začít líbat, ale zastavím ho.
"Ještě tvoje tričko, Hankyung." Zašeptám trošku stydlivě, on se jen se skousnutým rtem usměje a já mu pomůžu dát tričko dolů. Následně tričko někam hodím, nezajímá mě kam, v téhle chvíli mě nezajímá nic kromě Hankyunga. Prohnu se v zádech a polije mě příjemné horko, když svými ústy sjede na můj krk, který začne obdarovávat polibky a jakmile sjede svými rty ještě níž, k mé bradavce, tak už se slastnému stenu neubráním a celý se napnu, jak moc je to příjemné.
"Líbí se ti to?" zadívá se na mě a olízne si rty, se zrychleným dechem přikývnu. Jak by se mi mohl nelíbit dotek od tebe? A ještě tak moc…svůdný dotek?
Jakmile svými ústy sjede ještě níž, celý se napnu a zasténám nedočkavostí, začne mě líbat v podbřišku a mezitím mi rozepíná kalhoty, stydlivě přimhouřím oči a prohrábnu mu vlasy.
"H-Hankyung." Zasténám a zalapám po dechu, když svým jazykem přejede přes celou délku mého penisu, vrátí se k mé špičce, kterou začne jazykem dráždit a o zbylou část mého vzrušení se začne starat rukama. Nemůžu to udržet, shrábnu si vlasy dozadu a hlasitě zasténám, jak moc je to příjemné. Vezme do úst víc jak polovinu mého vzrušení a stará se o něj jazykem, rukama mě hladí po stehnech, mám pocit, že tím nádherným pocitem a tou rozkoší za chvíli zešílím. "P-Počkej, H-Hankyung…j-já už-" nemůžu to ani doříct, protože Hankyung se usměje, zrychlí svoje tempo a tím mě k mému vrcholu dovede ještě rychleji, než jsem očekával. Natáhne se ke mně a políbí mě, zatímco já zrychleně dýchám a užívám si, jak se mým tělem ještě pořád rozlévá ta nepřekonatelná rozkoš.
S úsměvem se mi podaří ho povalit pod sebe, rovnou svým jazykem začnu přejíždět po jeho břiše a začnu se prát s jeho páskem, který si po chvíli dá říct a mě se ho podaří rozepnout. Stáhnu mu kalhoty, které hodím někam vedle sedačky, nadechnu se a přejedu jazykem přes špičku jeho penisu. Jen doufám, že to budu dělat správně a jemu se to bude líbit.

Hangeng
Skousnu si ret a zakloním hlavu, tak moc je to příjemné, sotva se mě dotkl tak já přemýšlím že vyletím z kůže. Skousnu si ret a začnu sténat když vezme můj penis do úst… prohrábnu mu vlasy a chci ho odtáhnout když cítím svůj vrchol ale nenechá se a já mu vyvrcholím do úst, něco spolkne a pak začne kašlat a horko těžce spolkne i tu druhou půlku, vytáhnu si ho k sobě a políbím ho na koutek úst .
"bylo by lepší kdybys se nechal odtáhnout" zasměju se a jemně ho políbím na rty.
"ty jsi se taky nenechal" skousne mi ret. Povalím ho zase pod sebe a začnu líbat na stehnech, jazykem sjedu k jeho otvoru, obkroužím ho a zajedu i do něj, hlasitě a slastně zasténá, vytáhnu se k němu a začnu ho líbat na krku, zatím co do něj vniknu jedním prstem.
"dobrý?" zeptám se ho nechci dělat nic proti jeho vůli. Zakroutí hlavou a usměj e se na mě a pokyne mi tím abych pokračoval. Udělám tak přidám další prst a začnu s nimi pomalu pohybovat. Když přidám i třetí prst tak s nimi začnu dělat malé kroužky které postupně zvětšuju, zatlačím prsty co nejdál můžu a potom je z něj vysunu a nasměruju svůj penis do jeho otvoru. Přitlačím k jeho otvoru špičku svého penisu a pohybem v pánvi se začnu pomalu nořit do jeho zadečku.
Nejdřív bolestně sténá ale potom se to změní na slastný sten. Je to nádherný pocit, dělat to s člověkem kterého miluji a je to ještě krásnější když vím že i on miluje mě. Pevně ho obejmu a čekám dokud si na mě nezvykne. Potom se začnu lehce pohybovat. Nejdřív pomalu ale potom své přírazy zrychlím a začnu ho líbat na krku, abych pořádně slyšel jeho steny.
"H-Han-kyung" zasténá s vzrušením v hlase. Usměju se a začnu ho tedy líbat i na rty. Sténá mi do polibku, jednou rukou zatíná nehty do mých zad, druhou mě čechrá ve vlasech.
Když cítím svůj vrchol tak si skousnu ret a nahmatám jeho penis, začnu s ním třít ve stejném rytmu v jakém přirážím a když své přírazy zpomalím a prohloubím, tak zpomalím pohyb své ruky.
"ah…H-Hankyung…S-Saranghae!" hlasitě zasténá a celý se napne když přijde jeho vrchol.
"Saranghae" taky mi uteče slastný sten když vyvrcholím i já.
Vysunu se z něj, obejmu ho a začnu líbat.

×××
Yesung
Od té doby, co jsem s Onew-hyung…svět je hned krásnější a já se cítím skvěle. Kdykoliv je volná chvilka, tak ji trávíme spolu…jsem asi ten nejšťastnější člověk na světě. Cítím se tak, cítím se skvěle. Buď spím já u Onew-hyunga nebo obráceně, ale je to trošku těžší…rozhodli jsme se, že to našim kolegům neřekneme hned, takže se dá říct, že to tajíme. Takže…vždycky jdeme domů spát, až všichni usnou.
"Onew-hyung." Zavrním a usměju se, když ležíme u mě v posteli, mazlíme se a líbáme.
"Mmh?" usměje se na mě a kousne mě do rtu. Zavrním a začnu se k němu natahovat, že mu to oplatím, ale začne mi uhýbat.
"No tak, Onew-hyung." Zasměju se, chytím si rukama jeho hlavu, snaží se pořád uhýbat, ale nakonec se mi podaří ho do rtu kousnout. Oba se rozesměje, vlezu si nad něj a začnu mu rukou projíždět vlasy.
"Yesung…nezlob." Plácne mě přes zadek, zasměju se a vypláznu na něj jazyk.
"Nebo?" pozvednu obočí.
"Nebo začnu zlobit já." Vyplázne na mě jazyk i on. Oženu se po něm, že ho do jazyku kousnu, ale povalí mě pod sebe a kousne mě do krku. Začne mě lechtat a já se začnu svíjet v křečích smíchu.
"N-Neee, O-Onew-hyung." Začnu sebou šít, Onew-hyung se zasměje, opravdu se v tom vyžívá, zuzuzu. Začne mi zvonit mobil, natáhnu se pro něj a zvednu to.
"Yeoboseyo?" zamumlám do telefonu, je to Leeteuk, ehm. Onew-hyung ze mě sundá peřinu a začne mě líbat na břiše. "J-Jasně~" vydám ze sebe tak, že do telefonu skoro zavzdychám.
"Jsi v pohodě, Yesung?" ozve se v telefonu. Chytnu si pusu a probodnu Onew-hyunga pohledem…ten na mě vyplázne jazyk a rukou přejede přes můj rozkrok.
"D-De~" vypísknu znova, uslyším jak si Leeteuk odkašlal. Řekne mi jen, že zítra máme vystoupení, ať na to myslím, ehm.
"Kolik vůbec je?" vytáhne se ke mně, když dotelefonuju, plácnu ho přes rameno a zasměju se.
"Je 15:15." Usměju se. Taky se usměje a potom se zarazí.
"Počkat…ono je 23.?!" Zhrozí se a já jen nechápavě přikývnu.
"Shit! V 16:00 máme mít koncert!" prudce se oba zvedneme z postele s tím, že já ho tam hodím, aby ještě nemusel čekat na dodávku, protože ta než by přijela. "Leader mě zabije!" začne se rychle oblékat. Trošku mi zacuká koutek.
"A-Ale broučku…ty si Leader." Připomenu mu. Podívá se na mě a ještě víc se zhrozí.
"Shit! Jsem Leader a ještě jdu pozdě…ti mě zabijou." Rychle se oba oblékneme, před dveřmi se políbíme a doběhneme k mému autu. Času sice dost, jo, ale horší je to, že Onew-hyung se bude muset ještě obléct a nechat nalíčit, takže…docela nestíháme. Dovezu ho před budovu, kde mají koncert, dám mu pusu a nechám ho vyletět ven. Uculím se a zajedu zaparkovat na soukromé parkoviště hned u haly. Pustí mě do zákulisí, tak si stoupnu tak, abych viděl na Onewa-hyung…

Onew
Stihl jsem to… no dobře měli jsme začínat v 16:00 a nakonec jsme kvůli mně začínali v 16:20… ale není to tak hrozné a lidi si počkali… takže muhaha… když dozpíváme Green Rain …cože bylo to další, co jsem měl zpívat? …hmmm hmmmm…. Začnu dělat to co statní ustupovat dozadu.
"Onew-hyung.. nemáš jít s námi…teď je In Your Eyes… tvoje sólo!!" zašeptá na mě Jonghyun?… to jako fakt? Aaaa ha~ha~ha~… vyjdu zase dopředu a dělám, že to bylo schválně. Hmmm hmmm o čem se tam vůbec zpívá?. A ….SHIT! Jak to začíná?!
"Dan hanbondo mar-han jogopjiman / Sasil marya nan geunare i simjangi ttwineun-gol neukkyosso / Choeumbuto nan al su issosso "
Snažím se soustředit na zpěv, ale nejde to, když se moje myšlenky točí kolem Yesunga, jsem tak rád že ho mám, kdybych ho neměl…tak co bych dělal?… jak jsem mohl žít, když jsem ho neměl u sebe?... nevím jak jsem mohl bez něj jen tak žít.
Když dozpívám tak se vrátí ostatní…hhhm teďkon je pauza?
"Annyeohaseyooo," zavolá Jonghyun a my se přidáme. " nejdřív se chceme omluvit za zpoždění koncertu, ale jsme rádi, že jste tu vydrželi." zasměje se.
"Tentokrát to není moje vina." zamává Key vítězně.
"De… dnes to bylo kvůůůli našemu Leaderovi." pomalu ty slova ani nevnímám, jen se dívám před sebe, občas na stranu. Jen slyším, že se Jongyhun usmál "Náš Leader je totiž zamilovaný." cvrkne mě do hlavy, hmmmm hmmmmmm hmmmmmmm hmmmmmm hmmm CO?! Prudce otočím hlavu na Jonghyuna který se šťastně usmívá.
"Hele Yesung… ahoooj" zavolá Minho… hmmm hmmmm CO YESUNG?! Otočím na něj hlavu a on se zasměje a s poker facem se na mě podívá.
"Ani jsme z tebe nemuseli dostávat, do koho ses zamiloval." zasměje se oooi …proč jste na mě tak zlí. Ale odkašlu si podívám se před sebe a zasměju se.
"Yesung!!!! Saranghaeeeeeeeeeeee!! Jen tebe a dokonce mého životaaa!!!" zavolám, ozve se ohlušující křik fanynek. A pak si Minho odkašle.
"No… já chtěl jsem vám říct… že jsem gay…a chodím s Minnie." řekne a všichni nahodí pohled…You don't say. " Ya…" zasměje se a obejme Minnie.
"Chtěl bych vám říct, že já a Jonghyun…," začne Key a všichni začnou neuvěřitelně křičet " jsme pořád Forever alone!" zamává a s poker facem přikývne. Chci jít za Yesungeeem!

Yesung
Celý rudý se musím usmát. A teď ještě k tomu JongHyun a Key naprosto zradili svoje fanoušky věřící JongKey, ehm.
"To je Yesung!" ukáže na mě JongHyun, celý sebou trhnu a na chvíli zapomenu dýchat. Minho a JongHyun na sebe kývnou, JongHyun se rozejde směrem ke mně, dřív než stačím říct lachtan, tak si mě hodí přes rameno a nese mě na pódium. Celou halou se ozve hlasitý křik fanoušků, JongHyun mě postaví na zem přímo naproti Onew-hyunga.
"Copak tady děláš?" usměje se na mě Onew-hyung.
"Chtěl jsem se dívat, jak ti to půjde." Uculím se.
"Pusu! Pusu! Pusu!" začne řvát celá hala, polovina fanynek omdlívá a já se zasměju.
"Fajn, fajn." Zasměje se i Onew-hyung, stoupne si ke mně blíž, a když mě jednou rukou pohladí po krku a druhou mě obejme kolem ramen, tak se ozve ještě 10x větší křik než předtím. Nevím, jak se to stalo, ale polovina fanynek už omdlela.
"Saranghae, Yesung." Zašeptá a něžně mě políbí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Natka Natka | Web | 29. srpna 2013 v 1:48 | Reagovat

*Slintá* To bylo tak KRÁSNÝ!!! Bože to bylo vážně moc krásný!!!!! A to jsem si myslela,že ta druhá část tu první nepřekoná...velmi jsem se zmýlila T_T OPRAVDU ÚŽASNÝ!!! :D :)

2 Sairen Sairen | 18. dubna 2014 v 3:03 | Reagovat

Já chci na ten koncert xDDD

3 K.R. K.R. | 28. září 2014 v 22:54 | Reagovat

Všechny vaše povídky doslova žeru! Jsou skvělé a moc dobře se čtou! Zrovna tahle povídka byla super (neže by některá nebyla :-D  ) pište dál holky, jste skvělé!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama