FACE, 1. část

5. listopadu 2013 v 17:16 | Lee Family

FACE

1. část

/*/*/*/*/

Fandom: NUE'ST
Pairing: BaekRen
Počet kapitol: 2



Ren
V době, kdy jsem měl nastupovat na střední školu se rodiče rozhodli odstěhovat z města. Chtěli žít v rodinném domě…panelák pro ně byl něco jako plechovka od sardinek. Ale já z tohoto města nechtěl odjet…miluju to tady. Mám tu spoustu míst, kam rád chodím, kde můžu být sám a přemýšlet. Nechtěl bych si zvykat na nové město a nové prostředí. Tak jsem se rozhodl, že tu zůstanu - sám. Chtěl jsem se postavit na vlastní nohy a stát se zase o něco dospělejším.
Rozprší se, když zrovna sedím v stromovém domečku, který je schovaný v parku na konci. Povzdechnu si. Můj život…rozhodně není tím, co jsem chtěl žít, protože šikana…je odporná věc. V naší třídě jsem to schytal já. Je to díky mým delším blond vlasům? Kvůli mým dívčím rysům? Kvůli mé hubené postavě? Nevím. Vážně nevím, proč jsem ten, kdo je šikanovaný. Každý den jdu do školy s vědomím, co mě čeká. Další kecy o tom, že jsem kurva…další otázky, kolik chlapů jsem za večer a noc měl. Já…někdy přemýšlím o tom, kde v sobě beru tu sílu do té školy ještě chodit…divím se, že jsem se ještě nezabil, ale já…mám svůj život rád. Chtěl jsem toho tolik zažít. Doufal jsem, že se na střední zamiluju, že budu blbnout, chodit do hospod a užívat si života. Bohužel nedělám ani jedno. Ale ještě jsem se nevzdal…i přesto, že jsou všechny tyhle moje sny na míle vzdálené, tak jsem to ještě nevzdal. Stále doufám. Vzpomene si ten nahoře někdy na to, že jsem na tomhle světě taky? Pošle mi lásku a alespoň špetku štěstí?
Ne, že bych neměl žádné přátele…mám jich jen pár. Ve škole trávím volný čas s Aronem nebo Minhyunem, ale jinak…jsem sám. Celé ty dny po škole trávím tím, že se buď procházím, sedím doma a nebo jsem tady - ve stromovém domečku, který jsme s tátou postavili, když mi bylo 10. Tohle místo je prostě moje…dá se tu dobře přemýšlet a…cítím tady něco hřejivého, něco, co mi dodává pocit, že nejsem úplně sám.
"Do háje…" uštknu se, když po mojí tváři steče slza. Nechci brečet, tak si slzu hned setřu a po schodech pozvolna vlezu do deště. Musím se jít najíst, osprchovat a spát. Protože zítra…jdu zase tam, kam nepatřím.
Dneska je hezky. Pofukuje příjemný teplý větřík, vzduch je úžasný a celkově tohle počasí člověku dává dobrou náladu. Já ji ovšem budu mít za pár minut zkaženou, až dojdu do třídy. Povzdechnu si a zadívám se do země. Zamyslím se a do něčeho narazím.
"Jauvajs." Chytím se za hlavu…narazil jsem do stromu?! Zvednu hlavu a moje oči se střetnou s očima kluka, kterého jsem nikdy neviděl. Vlasy má nakrátko ostříhané a nagelované, přestanu se drbat na hlavě a omluvně se na něj zadívám. "Promiň, neviděl jsem tě." Špitnu, obejdu ho a dojdu do školy. Přezuju se a dojdu do třídy, kde se začnou hned smát…sklopím hlavu a bolestně si skousnu ret. Nemysli na to. Ignoruj to.
"Hmm, vypadáš vyčerpaně, Ren. Tak kolik si měl chlapů, hm~?" zasměje se jeden z kluků. Sklopím hlavu a sednu si do lavice. Ignoruj to. Vůbec to neposlouchej…jediné, co musíš je…to přežít.
"Tak uklidněte se. Jak jsem vám říkala, dnes k nám dorazil nový žák. Chovejte se k němu slušně a zařaďte ho k sobě do kolektivu." Usměje se učitelka a po jejím levém boku se objeví ten kluk, do kterého jsem narazil před školou. Zadívám se na něj a potom sklopím hlavu, když se usměje…za chvíli se nejspíš bude chovat jako všichni ostatní…

Baekho
Zakývu hlavou, už podle vzhledu hádám že je to banda debilů, protáhnu se a pozdravím je, chtěj po mě abych sie představil.
"Baekho" řeknu stroze a zadívám se na jedinou volnou lavici, sednu si vedle toho kluka který do mě vrazil, pozvednu obočí a posadím se. Učitelka něco vykládá a hned jak odejde ze třídy tak se ten kluk vedle mě více shrbí a sklopí oči.
" sednul jsi si vedle naší kurvičky jo? No to máš štěstí za 000 korun si s ním prej můžeš dělat co chceš" opře se o mojí lavici jeden z kluků. " nemám pravdu Ren?" šťouchnou do něj, on jen mlčky víc sklopí hlavu, následně se zvedne a chce odejít ze třídy, ale další z těch kluků do něj silně strčí a on spadne na zem.
"tak už nám řekneš Ren?... kolik jich bylo dneska v noci mh?... hodně?" silně do něj kopne, on se rychle zvedne a vyběhne ze třídy. Pomalu je zvednu, dojdu k tomu klukovi a on se na mě usměje taky se usměju a v další sekundě mu napálím pěstí. Složí se překvapeně na zem.
" nechtě ho být, nevím co je na tom sice pravdy, ale nechte ho být" řeknu vražedně a vydám se za tím klukem, vidím jak zaběhl ke dveřím na střechu…nenávidím schody. Pomalu se vykloužu až za ním. " v pohodě?" dojdu před něj, cely sebou trhne a začne si stírat slzy. Povzdechnu si…aeygo…
" p-proč jsi přišel?... t-taky mě chceš zkusit zmlátit?" odstoupí ode mě krok.
"proč bych to dělal?... nemám k tomu důvod" pokrčím rameny.
"T-Ty jsi je neslyšel?" znovu si začne stírat slzy a dojde k okraji střechy, doběhnu k němu. Chytnu ho za ruku a strhnu do předu, zakryje si hlavu.
"neboj…nechci tě zmlátit, ae kdybys pokračoval tak spadneš dolů" zakývu hlavou " a jo…slyšel jsem…je…ale není možné aby tak ošklivý kluk jako ty mohl být kurva" usměju se a rozcuchám mu vlasy. " dávej pozor ať nespadneš" pohladím ho po vlasech a po rameni. Dám se na odchod, " jinak… já jsem Baekho" mrknu na něj. Otočím se k odchodu.
"R-R-Ren" vyjekne za mnou potichu, usměju se a odejd, no dobřeje roztomilý, přímo k sežrání, ale podle jeho reakcí hádám že není žádná děvka… s těma klukama….si budu muset promluvit…aeygooo první den a hned rvačka?... no …

Ren
Zadívám se ze střechy dolů…neskočil bych, leda by mě někdo strčil…ten kluk…Baekho…je zvláštní, jiný než ostatní. Od toho, co jsem tady přišlo hodně nových žáků, ale nikdo z nich nebyl takový jako on. Všichni se vždycky nechali strhnout ostatními, všechno jim to věřili a…vlastně se nikdy nic nezměnilo, jen neustále rostl počet lidí, kteří mě šikanují. Ale najednou mám tady uvnitř tak hřejivý pocit. Moje slzy ustály a cítím se klidnějším, i když nevím, čím to je? Nikdy jsem se ve škole takhle klidně necítil. Zvláštní. Podívám se na hodiny a ztuhnu…už musím jít do třídy. Hned je mi hůř, když to zase budu poslouchat, ach jo.
Dojdu do třídy a…nikdo nic neříká. Taekyon, ten, který vždycky vybuřuje ze všech nejvíc, sedí v lavici s přeraženým nosem, kouká před sebe a nic neříká. Sednu si do lavice…co se tu stalo? Ne, že by mi vadilo, že nikdo nic neříká, ale tahle atmosféra by se dala krájet a navíc…připadá mi to jako ticho před bouří.
Následující hodina proběhne v klidu. Na další hodinu jsme taky v téhle třídě, tak si začnu chystat učebnici a sešit. Zpozoruju, jak se Baekho zvedne z lavice a zamíří na chodbu. Proč mám takový pocit, že je zdrojem toho klidu?
"Ty si ale pěkná děvka, Ren." Přijde Taekyon k mé lavici, kopne mi do židle a tím mě z ní shodí. Trochu se bouchnu hlavou o skříň, která je za mnou, zakašlu a snažím se nezvedat, nic nedělat a nic neříkat. "Slíbil si mu svoje tělo za to, když tě bude ochraňovat? Nebo si mu ho vykouřil na záchodě, aby si ho přemluvil k tomu, aby tě ochraňovat? Hm?!" kopne do mě, svraštím obočí a vykašlu trochu krve.
"Taekyon, přestaň, vždyť mu můžeš ublížit." Vykřikne Meggie, když do mě kopne znovu.
"Chceš tam ležet s ním?!" otočí se na ni a probodne ji pohledem, ona zakroutí hlavou a svraští obočí. "Tak drž hubu!" zakřičí na ni a potom se pohledem vrátí na mě.
Párkrát do mě znovu kopne, vykašlu další krev a zatnu ruce v pěst, abych vydýchal tu bolest. Za límeček od uniformy mě zvedne ze země a druhou rukou na mě namíří pěstí. Svraštím obočí, zavřu oči a čekám na bolest, která se ale nekoná, protože když oči otevřu, tak jeho připravenou pěst pevně drží Baekho. Svraštím obočí…kdy se sem dostal…? Baekho švihne Taekyona po jeho ruce, kterou mě drží za límec, ten bolestně zakvičí a pustí mě. Podaří se mi dopadnout ten kousek na nohy, i když se zakymácím a zády se opřu o zeď. Všechno vidím rozmazaně a trošku zkresleně, ale tak nějak…si dávám dohromady, že Baekho chce Taekyona zmlátit.
"O-On ti za to…n-nestojí, B-Baekh-" nedořeknu větu, protože se mi zamotá hlava a já se zatměním před očima spadnu k zemi.
Otevřu oči a už jen podle vzhledu stropu poznám, že nejsem doma.
"Probudil ses, Ren?" zadívá se na mě naše školní zdravotnice, přikývnu. "To je dobře. Kdyby tě Baekho nechytil, tak by sis rozrazil hlavu o hranu stolu. Dala jsem ti nějaké prášky na uklidnění bolesti, hlavně se nepřepínej a dva dny zůstaň v klidu doma, ano? Má tam na tebe kdo dohlídnout?" zadívá se na mě. Bolí mě hlava, tak její slova vstřebávám trošku pomaleji.
"B-Bydlím sám, ale já to nějak…zvládnu." Zakašlu a přejdu do sedu. Překvapeně vytřeštím oči, když zjistím, že Baekho sedí v křesle vedle postele, na které ležím, a když se naše pohledy střetnou, tak se usměje.

Baekho
Až se dostanu k tomu abych toho kluka znovu uviděl…tak ho zabiju…takhle mu ublížit… tse…povzdychnu se a podívám se na Rena.
"v pořádku?" usměju se, trochu přikývne, natáhnu ruku, cukne sebou, zasměju se a pohladím ho po vlasech. " vyřídím si to s nima… hm?.. už ti neublíží" pohladím ho po tváři a potom zatnu ruce v pěst.
"kd-když to uděláš tak…tě vyhodí ze školy… nestojí…ti to za to" zakroutí hlavou.
"s tím že mě vykopnou tak nějak počítam" zasměju se
"nedělej to…prosím?" zadívá se na mě. Povzdechnu si a prohrábnu si vlasy… no ne že bych jim nějak extra moc měl…ale aspoň to málo si prohrábnu.
"dobře… no…odvedu tě dom mh?..." usměju se, vezmu si věci a jeho věci a pomůžu mu pomalu vstát, obleču ho do saka, překvapeně se na mě dívá, usměju se….musel tu být hodně dlouho sám… "tak šup" pohladím ho po zádech a pomalu se rozejdeme k němu domů. Vede mě takovými zvláštními uličkami ale…. Jsem rád že může sám chodit že se mu netočí hlava…nebo to tak aspoň nevypadá. Dojdeme před jeho dům.
"d-děkuju…. Z všechno" chce se poklonit ale mírně sykne.
"nemáš zač" zasměju se a pomalu ho narovnám " hlavně se opatruj mh?..." pohladím ho po věcech a podám mu tašku. "tak zítra" zamávám mu a pomalu se rozejdu domů.
Když dorazim domů tak si začnu nadávat do kreténů a naprostých idiotů. Nemám jeho číslo abych zjistil jak se má…. Nechal jsem ho tam bez jídla a tak…co když čekali před jeho bytem?... no já jsem kus dementa…. Povzdechnu si, převléknu se z uniformy do černých džínů, bílého tílka a černé kožené bundy. Vezmu si jenom peněženku, peníze a mobil. Vyrazím ven. Cestou se stavím v krámě a nakoupím. Hádám že podle toho jak se tvářil jenom když se ohnul, tak bych řekl že si sotva něco uvaří… že bych se stavil?... no stejně už jsem před jeho bytem ehm…
Hledám…. Ren… vlastně nevím jak se jmenuje přímením… Yaaaa jak ho mám na těch zvoncích najít.
Když zrovna vychází postarší paní tak se k ní nakloním.
"mohl bych se zeptat?... já hledám Rena ale… nevím jak se jmenuje celým jménem…neporadila by jste mi?"
"Ren?... Choi Min Kiho… bydlí v pátém patře…" usměje se na mě a nechá mě vejít.
"mockrát děkuji" pokloním se a vydám se k výtahu. Hned jak na dveřích uvidím Choi Min ki tak zaklepu na dveře. Ozve se potichu 'už jdu' a následně se otevřou dveře.
"B-Baekho?" vyjekne potichu.
"musíš mi dát svoje číslo…chtěl jsem ti zavolat… ale nemám jak…tak jsem se rozhodl tě navštívit a zjistit jestli neumíráš… no… tady máš můj mobil a napiš mi sem kontakt… teda… pokud můžu dál" zadívám se na něj, doufám, že mě nevykopne…
Ren
"Určitě." Překvapeně se na něj ještě chvíli dívám, ale potom zakroutím hlavou a pozvu ho dovnitř. "Promiň, je tu trochu…nepořádek." Podrbu se v zátylku…odkládám úklid už 2 dny, chtěl jsem to udělat dneska, ale nemůžu…už ne kvůli lenosti, ale kvůli tomu, že se skoro nemůžu pohnout.
"Nemáš hlad? Víš, no, napadlo mě, že bych ti mohl něco uvařit, když, no, nejsi ve stavu, abys mohl vařit." Otočí se čelem ke mně, když zrovna doprozkoumal kuchyň. Zadívám se na něj překvapeně, znovu, několikrát zrychleně zamrkám a potom s trochou ruměnce uhnu pohledem.
"J-Jen za podmínky, že budeš večeřet se mnou." Vrátím se pomalu pohledem zase na něj, usměje se na mě a přikývne.
To, co jsem si myslel, asi nakonec bude pravda…opravdu ten klidný pocit je díky němu. Nikdo mu nenařídil sem za mnou chodit, nikdo ho neprosil a přece jen sám od sebe přišel…nevím proč, ale…je to takový příjemný pocit. Rene, si vážně debil…poznal tě teprve dneska…za tak krátkou dobu jsi mu určitě (!!!) nebyl natolik sympatický, aby si o tebe dělal třeba starost. No, nebuď blbej.
"Co by sis dal?" rukou mi zamává před obličejem a usměje se, když si všimne, že jsem se na chvíli ztratil v myšlenkách. Zasměju se a prstem se podrbu na tváři.
"Třeba nějaké maso…se zeleninou." Mlsně se zamyslím a potom se zasměju.
"Dobře." Zasměje se i on. Doufám jen, že mu to třeba nevadí - být tu se mnou. Možná to bude znít divně, ale už si snad ani nepamatuju pocit, kdy se mnou někdo chtěl trávit nějaký čas…ale ať už chtěl nebo ne tak…hlavní je, že je teď tady a já tu nejsem sám, protože…s ním se tak nějak cítím líp, i když nevím proč.
Myslel jsem, že bude řeč stát, když jsme prohodili jen pár slov, ale…oba se rozpovídáme, svoje odpovědi začneme víc rozšiřovat…Baekho se mě zeptá, jak je to s tou šikanou…a i když po mém bolestném pohledu řekne, že mu to nemusím říkat, tak zakroutím hlavou a řeknu mu to. Kromě Arona, který ale neví úplně všechno, je Baekho první člověk, kterému jsem něco takového, ze svého života, prozradil.
Baekho dovaří jídlo, chtěl jsem mu mezitím nachystat talíře, příbory a něco k pití, i když…nic z toho jsem nakonec udělat nedokázal, protože při natahování pro talíře mnou projela šílená bolest, se skleničkami to samé, takže jediné, co se svým pochroumaným tělem aktuálně zvládnu je nachystat příbory, ubrousky a zapnout televizi.

Baekho
Usměju se, jsem tak rád že jsem tu s ním, on je opravdu, roztomilý a po tom co mi řekl.,…je jasné že není žádná děvka, to jen ti kreténi si to myslí. Nakonec to stejně asi dopadne tak jak jsem si myslel…. Budu si muset s těma pošukama promluvit… vyjasnit jim situaci, která je následující…. Sáhnou na Rena…. Sáhnu já na ně ale v takovém stylu že je v nemocnici prohlásí buď za mrtvé… nebo v tom lepším případě, trvale fyzicky postižené. Muh… rozmlátím jim držku že na to nezapomenou!
"B-Baehko?" zadívá se na mě když drtím vidličku, zatřesu hlavou a zasměju se.
"promiň zamyslel jsem se a úplně jsem se ztratil" mrknu na něj a začnu znovu jíst.
Po jídle, se oba odebereme na sedačku. Sedneme si vedle sebe a zadíváme se na pořad: Vyvopachtaní s moderátorem Siwonem… zadívám se na něj jak se krásně usmívá, chtěl bych ho políbit, chtěl bych ho obejmout, chtěl bych s ním dělat tolik věcí…ale vím že nemůžu… vím… že je tohle pro mě zakázané.
Po pořadu si začneme povídat a oba si povzdychneme když už je půl dvanácté.
" moc rychle to uběhlo" zasměju se a on mi smích oplatí. Doprovodí mi ke dveřím " dal jsi mi tam to číslo?" zamrkám na něj, on přikývne a uculí se. " zavolám ti" pohladím ho po vlasech.
"d-de" zamrká.
"dobrou" pohladím ho následně po tváři a rozejdu se domů
Následující tři dny, zůstal Ren doma, chodil jsem za ním hned po škole a vařil mu, povídal si s ním a dělal mu společnost, nakonec jsem ho i ukecal aby zůstal doma ještě v pátek a ať jde do školy až v pondělí.
Což…je dnes…
"Hej Baekho…. Tak co?.. užíváš si s Renem? Mh?.. jakej je?... příjde dneska?..." zasměje se Taekyon.
"půjdeme si popovídat co ty na to." Prokřupnu si nasraně klouby a oba se vydáme ven.
" Tak co Baekho…. Jak to jde?...mh?" ten jeho vysměvnej úsměv, ta držka jedna hnusná co se culí a myslí si že je vše tak děsná prdel jak si myslí.
" hele poslyš… drž se od Rena dál… zkus mu jakkoliv ublížit…a zabiju tě"
"už se bojim…. Popovídáme si až tě navštívím v nemocnici…." Na chvilku se zarazí a zadívá se mi přes rameno, pak se usměje, tak nějak….zvláštně. " jen pokračuj v hlídání Rena….mh?" zakýve hlavou.

"to se neboj" zavrčím a on odejde jako první, když vyjdu z poza rohu tak Rena uvidím usměju se a doběhnu k němu. "Annyeo Ren tak co…už tě nic nebolí?" chci ho pohladit po vlasech, jako….to dělám vždy…ale on mou ruku od pleskne a vydá se pryč. "Ren?" rozeběhnu se za ním.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 9. listopadu 2013 v 17:40 | Reagovat

to je skvělý dílek , napjatě si počkám na ten druhý.Tyhle příběhy vážně žeru :-D

2 Len-chan Len-chan | 25. listopadu 2013 v 16:18 | Reagovat

jaaaj...to je úžasné chudáček ren a baekho ho zachraňuje ♥ ...horlivě očekávám další dílek co nejdřív...nemůžu se dočkat...co se stalo že ren mu uteče?? :D

3 Ra Sang Kim Ra Sang Kim | E-mail | 1. září 2014 v 17:06 | Reagovat

to ti novináři vymislely protože nemaj co na práci :-|

4 j-vip j-vip | Web | 14. listopadu 2014 v 13:39 | Reagovat

prudko dramatický koniec~

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama