FACE, 2. část

23. prosince 2013 v 18:46 | Lee Family |  NU'EST FF

Face

2. část


Ren
Běžím tak dlouho a tak daleko, dokud to Baekho nevzdá a nezastaví se. Já jsem debil, že jsem mu naletěl! Teď už je mi všechno jasné…to milé chování, doteky a zájem…je to jen sázka s Taekyonem! Vsadili se, kolik stačí k tomu, aby mě dostal do postele…jen si mě chtějí prověřit, jestli jsem děvka nebo ne. Teď už tomu rozumím…Baekho se mnou nechtěl trávit čas…dělal to jen proto, aby se potom mohl všude chlubit a aby mě mohl s ostatními zesměšňovat. A já bláhově myslel, že bude všechno jiné. Dojdu do parku, na svoje místo, kde se už slzám neubráním. Ale tady je nikdo nevidí a šumění listí kryje moje vzlyky. Tak moc to bolí…doufal jsem, že jsem konečně našel někoho, kdo by o mě jevil zájem…kdo by se mnou chtěl trávit svůj čas, protože chce a nikdo ho k tomu nebude nutit. Ale popravdě…asi nemám nárok na štěstí. Budu do konce života osamělý jako kůl v plotě.
Tak těžko se tomu věří, že by Baekho něco takového udělal…ale je to pravda, jen si to nechci přiznat, protože vím, že mi na něm začalo záležet. Začal se mi líbit ten společný strávený čas, to, jak mile a krásně se ke mně choval. Konečně jsem se cítil nějak, jak bych to řekl - výjimečně. Měl jsem pocit, že už na všechno nejsem sám, že když se něco stane, tak by tu Baekho mohl být pro mě. Ale mýlil jsem se…důvěřoval jsem mu a teď mě to moc bolí. Sice si nemůžu dovolit další hodiny chybět, ale…čert to vem. Je mi to jedno, teď nemám náladu vysedávat ve škole, poslouchat další narážky a všechno okolo. Dneska už na to nemám sílu, neodolal bych tomu.
Chvíli zůstanu tady, ve svém úkrytu a na jediném místě, kam můžu utéct. Tady mě nikdo nenajde, ale začne být docela zima, když se podívám na hodiny, tak za chvíli končí škola. Zvednu se, slezu po žebříku ze dřeva a nadechnu se. Park je zatím prázdný, ale po škole se to většinou mění, protože…většina žáků, i když to není od naší školy nejblíž, sem chodí kouřit, hulit, chlastat, pálit sešity a leštit si lachtany. Odeberu se domů, kde si připravím něco lehkého k jídlu. Nemám moc hlad a už vůbec nemám náladu na to, abych jedl.
I toho zeleninového salátu jsem se docela přejedl…nebo možná to ani tak není přejezení, spíš se mi z toho jídla udělalo tak zle, že jsem si po pár soustech musel lehnout na sedačku. Točí se se mnou celý svět a v mých myšlenkách se objevuje obraz jen jedné osoby - Baekha. Stále to nechápu, nechápu, proč to tak skončilo…proč já nemůžu mít štěstí. Proč? Co jsem komu udělal?! Pokud to bude celý život probíhat takhle a já se nikdy nedočkám štěstí, tak proč jsem se vůbec narodil? Abych zažil všechnu tu bolest a ten hnus, i když to ostatní kolem mě nikdy nepocítí? Nenávidím tenhle svět. Nenávidím ho tak moc, že i přes to, jak blbě mi je, tak na sedačce upadnu do bezesného spánku.

Baekho
Když skončí škola tak se odeberu co nejrychleji pryč. Začnu pobíhat po městě, běžím co nejrychleji cestou k němu domů, začnu na něj zvonit, nic se neděje, po chvíli zpozoruju jeho postavu v okně když se zavlnila záclona ale… nic se neděje… smutně svraštím obočí, co se děje?... udělal jsem něco?.... zazvoním na náhodného člověka, v domafonu se ozve mužský hlas.
"Annyeo, já se omlouvám ale zapomněl jsem si klíče od vchodu mohl by jste mě pustit dovnitř?" začnu mile, za chvíli se ozve bzučák, vtrhnu dovnitř a vyjedu k němu do patra.
Hned co jsem před dveřmi tak na ně začnu bouchat. "Ren…otevři…co se děje… proč jsi takový!" začnu bušit silněji. Nikdo mi neodpovídá " myslel jsem že jsme kamarádi…tak proč tohle děláš…. No taaak Ren otevři… jestli jsem něco udělal…tak mi řekni co…promluvíme si o tom… vyřešíme to…" přestanu klepat a povzdechnu si. … "Ren…"
"b-b-bež..p-p-ryč" ozve se potichu za dveřmi…. Odstoupím několik kroků od dveří a vytřeštím oči….. pr-proč?... proč je to takhle?... ta slova… mě zabolela opravdu hrozně moc… srdce se mi svírá a jako by každou chvíli mělo přestat bít…
"ne Ren nikam nejdu! Řekni mi co se děje?!"zaklepu znovu na dveře. ..po 10 minutách už se žádná odpověď nedostaví. Zakloním hlavu a vyběhnu ven. Normálně… nekouřím ale čas od času si prostě zapálit musím…v situacích, které nechápu a přitom mě zraňují. Sednu si před vchod na bobek a zakloním hlavu. Opravdu to nechápu…co se stalo… že se ke mně Ren chová takhle, řekl mu snad ten parchant něco?... nebo jsem něco nevědomě provedl?...
Já… mám ho rád… je krásný a roztomilý, hodný vtipný, je svůj…. Rád se směje, rád si povídá a já chtěl být ten se kretý by tohle mohl dělat…. Chtěl jsem být pro něj ten se kterým by mohl trávit svůj čas… komu by se mohl svěřit… chtěl jsem být pro něj jediný kdo mu bude pomáhat…kdo bude s ním a bude ho chránit…. Jednou musíš vyjít Ren…. Budu tu čekat tak dlouho… dokud nevyjdeš tímhle vchodem ven….
Sednu si na zem a opřu se u zvonků. Pořádně se zachumlám do bundy… je pořádná kosa a to ještě není moc pozdě…teprve 19 hodin… ale já tu budu… až do rána a klidně až do příštího večera…. Budu tady čekat dokud tudy neprojde!

Ren
Do čeho jsem se to dostal? Nechtěl jsem Baekha potkat, dokud ho nevyženu ze své mysli, ale...teď leží tady - na mé posteli, zabalený v mé peřině a obklopený vším teplým, co mám. Našel jsem ho před chvílí, když jsem měl pocit, když už odešel…chtěl jsem si udělat něco na jídlo, ale nemám nakoupeno, tak jsem chtěl jít do obchodu. Našel jsem ho u vchodu, když jsem ho chtěl vzbudit, tak na mě nereagoval…manžel sousedky, která je zdravotní sestra mi ho pomohl odvést do mého pokoje. Prý musel tvrdě usnout díky tomu podchlazení…přece jen seděl na tom ledovém betonu v té šílené zimě. Svraštím obočí…proč tam čekal? Copak mu nedošlo, že jsem na jejich sázku přišel?
Trošku sebou cukne, tak nějak odhaduju, že se začíná probouzet. Doběhnu do kuchyně a začnu mu připravovat čaj, který mi dala ta sousedka, prý teď nesmí vylézt z postele, aby se jeho tělo zahřálo a měl normální teplotu, takže…tu do rána musí zůstat se mnou. Měl bych být naštvaný…nebo bych ho měl poslat domů, ale něco ve mně nechce, abych ho vzbudil a prostě poslal domů. Tak moc jsem si zvykl na jeho přítomnost a nechci tu být zase sám.
"J-Jak ti je?" vykoktám ze sebe, když otevře oči a trošku dezorientovaně se začne rozhlížet kolem, protože neví, kde je.
"Ren?!" otočí hlavu na moji stranu a překvapeně se na mě podívá. Okamžitě se připraví k tomu, aby vyskočil z postele, vstanu pohotově ze židle, zatlačím mu na hrudník a uložím ho zpátky.
"Musíš být v teple…máš prý podezření na prochladnutí, tak tu zůstaň…a tady máš čaj, bylo by dobré, kdyby si ho vypil, aby ti bylo líp." Ruce z něj sundám a uhnu pohledem. Proč moje srdce buší jako bych běžel maraton…proč bych si nejraději lehl k němu a přitulil se? Nemysli na to, Ren…mysli na tu sázku, o které víš.
"Zůstanu ležet a vypiju ten čaj…pod jednou podmínkou - že mi řekneš, co se stalo." Nechápavě a bolestně se na mě zadívá.
"U-Už to vím…tu sázku…" sklopím hlavu a nedokážu sebrat tolik odvahy, abych se Baekhovi podíval do tváře.
"Jakou sázku? O čem mluvíš?!" nechápavě se z postele skoro zvedne. Přejdu k němu a znovu ho zatlačím tak, aby si lehl.
"Mezi tebou a Taekyonem…" podívám se na něj, ale ne moc na dlouho, protože potom uhnu pohledem a začnu pozorovat květináč.
"Co?! Nevím, o čem mluvíš, Ren!" natáhne se ke mně, chytí mě za ruku a silou mě strhne na sebe tak, že si na něj obkročmo sednu a přijdu na to až za pár sekund, když se dám dohromady.
"Viděl jsem vás…jak se spolu bavíte…a Taekyon měl tak pobavený výraz, že mi došlo, že máte sázku o to, co ti dá úsilí mě dostat do postele." Chci sklopit hlavu, ale Baekho položí své ruce na moje tváře a drží mě tak, abych hlavu sklopit nemohl a abych se mu díval zpříma do očí.
"Ren…to si o mě opravdu myslíš, že jsem takový?" bolestně se na mě zadívá.
"P-Proč…v-víš jak moc mě to zabolelo!" vypísknu a snažím se zadržet slzy.
"Ale není to pravda, Ren! Když si nás spolu viděl, říkal jsem mu, aby se od tebe držel, že špatně dopadne. Ren, nikdy bych ti neublížil, nikdy bych neudělal nic, co bys ty nechtěl a už vůbec bych se s tebou nevyspal proto, abych se potom někde mohl chlubit nebo si z tebe potom dělat legraci. Nikdy bych to neudělal, věř mi. Vím, že s máš s lidmi špatné zkušenosti…ale mě můžeš věřit, protože já ti nikdy neublížím." Vážně se na mě zadívá a já…v tu chvíli cítím, že mluví pravdu. Ale už neudržím své slzy a rozpláču se. Co jsem to udělal…?!

Baekho
"opravdu jsi si myslel… že bych to udělal?" zadívám se na něj a smutně si povzdechnu, uhne pohledem.
"já…. Já se jen ….hrozně moc bál…celou dobu jsem byl sám a….pokaždé když přišel někdo nový tak se akorát přidal k těm ostatním… myslel jsem si že ty taky… že …. I ty jsi se přidal…jako všichni ale… po tom co jsi se o mě začal starat jsem doufal že to je jiné ale potom když jsem slyšel jak… Taekyon řekl…ať mě hlídáš dál…. Tak…. Já nevím." Začne plakat, usměju se a stáhnu ho k sobě aby si mi lehl na hruď. Začnu ho hladit po vlasech a po zádech. Já vím… vím každý by v jeho situaci jednal stejně. Je vystrašený z toho všeho chápu to… a jsem rád že se to vyřešilo.
" neboj… nikdy bych to neudělal…budu se o tebe starat a budu tě před nimi chránit mh?" prohrábnu mu vlasy a zvednu mu tváře. Trochu ho k sobě přitáhnu a políbím na čelo. " ničeho se nemusíš bát" povalím ho na bok vedle sebe. Trochu vystrašeně se na mě zadívá. " mě můžeš věřit" pohladím ho po tváři a přehodím přes jeho bok svou ruku.
"B-Baekho?" zamrká na mě.
"dobrou noc" usměju se a zavřu oči, po chvíli cítím jak se uvolnil a….sám se ke mně více přisunul. Usměju se a ponořím se do snů.
Když se oba ráno probudíme tak se vyhrabeme společnými silami z postele. Ren mi připraví snídani a společně se najíme. Počkám až se převlékne, vstali jsme brzo tak mě doprovodí domů kde se i já převléknu a společně…. Se vydáme do školy.
Když už jsme skoro před ní tak vidím ty kluky…jak na Rena čekají.
"podrž to" usměju se na něj a pohladím ho po vlasech " ani se odtud nehni jasný?" cvrnku ho do čela a vydám se k bráně do školy.
"aleee Baekhooo tak co… už jsi ho ošuk-" vydá ze sebe Taekyon. Napřáhnu se a vrazím mu pěstí, další čtyři se na mě vrhnou co si to dovoluju mlátit jejich leadera. Začneme se bít. Nedokážu to kontrolovat, prostě chci tyhle sráče naučit že se nemají Rena ani dotknout!
"B-Baekho!" přiběhne k nám učitel, když vidí že nás od sebe neodtrhne, protože zatím co mi jeden z kluků drží ruku tak mě druhej zasypává pěstmi, třetího kopu a ten čtvrtej spolu s Taekyonem se válí na¨zemi, tak zavolá další učitele.
"Baekho to stačí" zakřičí na mě Tělocvikář a učitel si s ním začne vyříkávat že jsem začal. Chytnou mě za límec a povzdechnou si. "vš že za tohle tě bude čekat vyhazov" zacloumá se mnou, přikývnu.
"B-B-Baekho!" přiběhne ke mně Ren a začne plakat.
"promiň Ren…. Nemohl jsem to vydržet" usměju se a začnu si stírat krev, zatím co mě učitel táhne do ředitelny.
Ren
T-To ne! Nemůžou ho přece vyhodit…! Všechno to dělal pro mě, aby mi konečně dali pokoj, takže…já jsem mu něco dlužný. Doběhnu ke mně do skříňky, kam dám svoje i Baekhovi věci. Rozběhnu se směrem do ředitelny…pokud mě ředitel nevyslechne, tak…z téhle školy taky odejdu…půjdu kamkoliv, kam půjde Baekho, protože…to, co pro mě udělal, neudělal nikdo. Nenechám ho v tom samotného. Zaklepu na dveře ředitelny a po vyzvání vejdu dovnitř.
"Minki, teď tu řeším vyhazov. Přijď, až budu mít čas." Sjede mně ředitel velmi vražedným pohledem. Nesnáší, když ho někdo ruší, ale mě je teď všechno jedno.
"Pokud ale Baekha vyhodíte, tak vyhodíte nevinného!" zakřičím, když mi přestane věnovat pozornost. Upraví si brýle a podívá se na mě. "Všechny ty roky jsem nikomu neřekl, že mě tu šikanují, ale myslím, že teď je správný čas…a jsem si jistý, že mi to ta lepší polovina třídy dosvědčí, že vám nelžu!" vážně se na něj podívám.
"Minki, je sice hezké, že svého kamaráda chceš bránit tím, že začneš mluvit o tom, že tě ve třídě šikanují a on tě chránil, ale je ti to málo platné." Zakroutí ředitel hlavou. Svraštím obočí.
"Pamatujete si minulý rok na tu skleněnou nástěnku, která na mě spadla a já potom ležel minulý měsíc v nemocnici?! Řekl jsem vám, že jsem ji na sebe strhl omylem…ale vypadám snad na to, že dokážu tu obrovskou skleněnou nástěnku vytrhnout ze zdi, když visí výš, než já měřím?! Byl u toho Taekyon, pamatujete si to?! To on ji na mě shodil…chtěl mě v hodině na chodbě zmlátit, a když mě přirazil ke zdi, tak na mě ta nástěnka spadla! Vyhrožoval mi, že se mi stanou hrozný věci, pokud ho prásknu…a já to neudělal! A taky…zavolal jste si mě na začátku školního roku do ředitelny, když vám učitelky nahlásili, že mám všude modřiny a trpím bolestmi. Ptal jste se mně, kdo mě zmlátil, ale já vám řekl, že jsem spadl ze schodů. Vážně si myslíte, že bych měl modřiny po celém těle z toho, že jsem spadl ze schodů, když pokaždé jezdím výtahem?!" všechno mu to začnu solit do ksichtu. "A taky," vyhrnu si tričko a trošku si stáhnu kalhoty, abych mu ukázal hluboký a dlouhý šrám od nehtu, který mám nad lemem trenek. "Taekyon se mě na záchodě pokusil znásilnit." Otřepu se jen z toho, když si na to vzpomenu.
"Cože?!" ředitel prudce vstane ze židle a vážně se na mě zadívá, já jen přikývnu a sklopím hlavu. "Minki, vím, že si hodný žák a nelhal bys mi, takže je mi jasné, že všechno, co si mi řekl je pravda. Baekho, zvedni se, jdeme k vám do třídy." Zakývá hlavou, oba přikývneme, a když procházíme dveřmi, tak mě Baekho pohladí po zádech. Usměju se na něj.
Ve třídě to probíhá…zvláštně. Postavilo se za mně tolik lidí, až jsem tomu nemohl uvěřit. Všechno skončilo tím, že Baekho dostal podmíněné vyloučení, když prý bude sekat latinu, tak mu ho ředitel odebere a nebude to nikam zapisovat, to všechno, aby Baekho věděl, že příště se takové věci neřeší pěstmi. Mě napomene za to, že jsem celé ty roky byl zticha a nic jsem neřekl. Taekyon a jeho parta, která mu se vším pomáhala byla vyloučena ze školy, protože hned po mně se ozvalo ještě pár dalších lidí, které ta partička šikanovala. Dá se říct, že tohle…mělo jakž takž šťastný konec.
Vedu Baekha na ošetřovnu, aby mu zdravotnice ošetřila ty zranění. Než vejdeme dovnitř, tak se mu zadívám do očí, natáhnu ruce a pevně ho obejmu, jak nejvíc můžu.
"Děkuju ti…Baekho." Zašeptám a ještě víc ho obejmu.

Baekho
"nemáš zač ty trdlo" pevné objetí mu oplatím a zavřu oči tím krásným pocitem.
"ale mám" zapláče.
Na ošetřovně mě začne sestřička ošetřovat, Ren se na mě smutně kouká. Usměju se a počkám než sestřička skončí.
"nedívej se tak" pohladím ho po vlasech a usměju se. Pokusí se pousmát ale nejde mu to.
"není to nic vážného ale měl by jsi se dneska šetřit mh? Běž domů a odpočívej" zakýve na mě doktorka hlavou. Přikývnu a vezmu Rena za ruku. Dojdeme k jeho skříňce vyndá mi tašku.
"půjdeš se mnou?" zamrkám na něj, přikývne. Oba se přezujeme a já mu pomůžu do kabátu. Pohladím ho po vlasech a ruku v ruce se vydáme ke mně domů. "a-au!" zasimuluju u dveří.
"B-Baekho?!!" vyjekne!
"aaaaaaa!....všechno mě bolí….a ještě ke všemu mám hlad" sesunu se na zem.
"tlkjihgweor n-něco ti uvařím a ty jsi lehni mh?!" začne máchat rukama a panikařit.
"ale…nemám tu nic …"
"t-to nevadí! Skočím do krámu a ty zatím lež!" dovede mě do pokoje a pak vyběhne. Čekám v posteli a hekám dokud neklapnou dveře. Pak se s poker facem zvednu a začnu vše připravovat. Odsunu sedačku do pokoje zatím co postel vytáhnu ven. Postaví ji před televizi kterou vyvýším abychom na ní dobře viděli. Převlíknu postel, všude dám svíčky do misek s vodou ….kdyby náhodou tak ať nevyhoříme. Na balkóně mám ještě narozeninovou kytici růží takže ehm…sbohem … začnu z nich trhat kvítky a dělat z nich cestičku až k posteli která je veprostřed pokoje a vedou k ní malé schůdky dolů, zatím co kolem je prosklený výhled na město, na tenhle byt jsem si hodně dlouho vydělával…mh… převléknu se do něčeho ehm…elegantního takže černé kalhoty košile a rozeplé sako, nějak si rozcuchám vlasy a popadnu kytaru. Když uslyším dveře tak začnu hrát.
"B-Baekho?" dojde roztřeseně ke mně. Celý rudý čeká než dozpívám. Pomalu položím kytaru a zvednu se, dojdu pomalými kroky až k němu a vezmu mu z ruky tašku a položím ji vedle sebe.
"Ren" skloním se k němu. " opravdu se tě pokusil znásilnit?" zadívám se na něj, celý se otřepe tou vzpomínkou a zakývá hlavou. Skloním se k němu ještě blíž "ničí mě kdy vím že se tě někdo dotýkal…tady….tady…a tady…" přejedu po jeho hrudi, stehnech a následně lehce prsty po jeho rtech. " kdyby… jsem udělal cokoliv…co by se ti nelíbilo…řekni mi to" pohladím ho po tváři a lehce …jen tak opatrně…se vpiju do jeho rtů, bojím se že mu dělám něco co nechce, bojím se že ho tím vystraším a odeženu ho, bojím se že mi stále nevěří…. Ren…



Ren
Otřesu se tím nádherným pocitem, který se prolije celým mým tělem. Tak nádherný pocit jsem ještě nikdy nepocítil. Natáhnu ruce, jednou obejmu Baekha kolem pasu a druhou ho pohladím po krku. Tahle chvíle je vážně nádherná. Nevěřil jsem tomu, že bych mohl potkat někoho, koho bych mohl milovat, ale teď už vím, že jsem ho našel. Už vím, že mi konečně byl poslán do cesty někdo, s kým můžu zažít lásku.
"Ren…" oddálí se ode mě a sladce mi zašeptá do ouška.
"B-Baekho." Zadívám se do jeho očí a dám mu prostor k tomu, aby se ode mě oddálil ještě trošku víc.
"Nevadí ti to?" zašeptá sladkým tónem v hlasu. Usměju se a zakroutím hlavou.
"Právě naopak…nechci, abys s tím nikdy přestal…" zrudnu a zadívám se na něj. Skousne si ret, obejme mě kolem pasu a znovu se vpije do mých rtů. Náš polibek je něžný, oba se ním necháváme unášet, ale jakmile pootevřu ústa a Baekho do nich vklouzne svým jazykem, tak se náš polibek víc rozvášní. Navedu Baekha, aby začal couvat směrem k posteli, nevím, kde se to ve mně bere, ale…nevadí mi nic, co budeme dělat, pokud to bude zrovna s ním. Jakmile Baekho poslepu narazí do boku postele, tak se do ní oba svalíme. Se smíchem se od sebe odtrhneme a on mi odhrne vlasy z čela.
Lehneme si vedle sebe a Baekho pustí televizi. Ne, že by jsme ji nějak sledovali nebo něco, protože jakmile se naše pohledy střetnou, tak se vrhneme do vášnivého polibku. Baekhovi ruce začnou zlehka klouzat po mém těle a tím ho prozkoumávají, zatřesu se tím nádherným pocitem, když se jeho ruce mého těla dotýkají. Chvíli kvůli stydlivosti váhám, ale nakonec začnu i svýma rukama šmátrat po jeho těle, mimochodem přímo božsky dokonalém těle.
"Můžu?" vytrhne se mi z polibku, políbí mě na čelo a zatahá za lem mého trička. Skousnu si nesměle ret a přikývnu.
"I já můžu?" špitnu a zatahám za jeho tričko.
"Ren, ty můžeš všechno." Zašeptá a políbí mě na krk. Oba si svlékneme tričko a znovu se vrhneme do polibku. Je to tak šíleně vzrušující, když se mě jeho ruce dotýkají. Nemůžu si pomoct, nejraději bych byl kdyby se mě dotýkal neustále…a nejraději bych celý zbytek života strávil s ním v posteli a už nikdy bych nevylezl. Jednou rukou přejede přes můj rozkrok a druhou mě pohladí po zadečku, prohnu se a maličko zasténám do našeho polibku. Ten dotek byl jen přes kalhoty a já už mám pocit, že můžu vyletět z kůže. Neumím si ani představit jaké to bude, když se mě bude dotýkat po nahém těle.
Po chvilce znovu přerušíme náš polibek a rozhodneme se, že si oba svlékneme i kalhoty, zrudnu, když si sundám kalhoty a ehm…jsem nucen tím Baekhovi ukázat, že mi stojí…a ještě víc zrudnu, když zjistím, že stojí i jemu…Baekho si mého výrazu všimne, zasměje se a svalí mě zpátky do postele a začne mě líbat. Přes trenky mě začne hladit přes rozkrok, prohnu se v zádech, a když se snažím zadržet svůj sten, tak ho omylem kousnu do jazyka.
"B-Biane." Zasměju se a on zakroutí hlavou.
"Ren…" zašeptá a začne mě dráždivě po zadečku hladit, potom svoji rukou zajede pod trenky a zatlačí na můj otvor. To už nevydržím a z polibku se mu vytrhnu znovu a zasténám. Pevně ho obejmu kolem krku.

Baekho
Pomalu ho začnu prsty u otvoru hladit a snažím se to dělat co nejjemněji. Prsty na jeho otvor zatlačím, prohne se v zádech. Pomalu se od něj zvednu, nesouhlasně mě chytne kolem pasu.
"hned jsem tu" kousnu ho do rtu a usměju se na něj. Doběhnu ke skříni a vytáhnu z ní lubrikant. Nanesu si ho na prsty a svléknu mu trenky. Se skousnutým rtem rozkročí nohy a chytne si je pod koleny. Usměju se a vniknu do něj jedním prstem a chvíli s ním nic nedělám, ale po chvíli jím začnu pohybovat. Zasténá, usměju se a přidám další prst. Začnu s nimi pohybovat více intenzivněji,, různě s nimi kroutím a více a více si ho roztahuju.
"nnh Baekho…no ták" prohne se v zádech. " chci tě… nenapínej mě prosím" zasténá a svede mě tím svým pohledem. Dostanu se nad něj a na ruku si na nesu krém a potřu jím svůj penis. Pomalu přitisknu špičku svého penisu k jeho otvoru a pohybem v pánvi se pomalu začnu nořit do jeho zadečku. Díky tomu gelu je to snazší a já doufám že ho to díky tomu i míň bolí.
"dobrý?" vydechnu když jsem v něm celý a on se začne pomalu uvolňovat.
"mmh de" vydechne a kývne na mě. Začnu se v něm pomalu pohybovat. I jeho tvář se uvolní a on začne slastně sténat. I mě uteče několik slastných stenů. Netrvá to nějak dlouho a cítím svůj vrchol. Nahmatám jeho penis a začnu s ním třít. Pokračuju dokud nedovedu Rena k vrcholu a pomalu se z něj vysunu. Jen co jsem venku ho k sobě pevně přitisknu a zavrním když je mi tak blízko.
"Saranghae Ren" zašeptám mu do vlasů a cítím jak se trochu napnul. Odtáhnu se od něj a zadívám se do jeho nádherně červené tváře. Zamrká na mě těma svýma velikýma očima a po chvíli se sladce usměje.
"saranghae" vydechne a já na jeho tváři vidím ten šťastný úsměv. Lehnu si na záda a on is položí hlavu na mou hruď a začneme se znovu koukat na televizi. Myslím že je to zrovna Lachtan Potter a kámen salátů. No neříkám že se tomu filmu nějak věnuji protože hladím Rena po jeho dokonalém těle. Když film skončí oba se zahrabeme pořádně pod peřinu a v těsném objetí usneme.
Ráno je …. Nádherné, probudit se vedle spícího anděla je neuvěřitelný pocit. Musel jsme se na jeho tvář dívat dokud mi nezakručelo v břiše. Tím pádem jsem se rozhodl udělat pro nás dva snídani. Moje tajná snídaně vyšla a já jdu nenápadně Rena vzbudit.
" stávej lásko" pošimrám ho nosem na tváři a pohladím ho po vlasech.
"neechci ještě neee" chce se otočit na bok, ale chytím ho a nalepím se na jeho rty. Po tom co mi začne polibek oplácet a jeho ruka mě pohladí po krku, uznám že je dost probuzený a tak se od něj odtáhnu.
"tak šup" zvednu ho a společně se nasnídáme. Společně se vydáme do školy a n mě po cestě chytí za ruku a pevně stiskne a zatahá tím mě dožene k tomu abych zastavil. Zadívám se na něj.
" děkuju" usměje se, pohladím ho po vlasech a společně se vydáme do školy. Kde už na Rena nečeká žádná šikana. Sedneme si vedle sebe a s úsměvem, který ani jednomu nezmizí po celou dobu, se začneme soustředit na výklad učitelky.
A tak jsem našel padlého anděla a pomohl mu s návratem na nebesa s krásným úsměvem. A já se můžu chlubit že ten krásný anděl je můj a ani bůh mi ho nemůže vzít. Oba budeme jednou zářit na nebesích. Ale vždy…. To bude společně….


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Natka (Ný-chan) Natka (Ný-chan) | Web | 26. prosince 2013 v 14:49 | Reagovat

:O Pani to bylo uzasny >< Vcera jsem si vsimla, ze jste sem daly nove dily a ponevadz sem si moc nepamatovama osudovou pisen cetla jsem to cely znova :D Skoncila jsem az ve 4 rano :DDD

2 j-vip j-vip | Web | 14. listopadu 2014 v 15:51 | Reagovat

Dokonalé :3 tlieskam ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama