How to earn kitten's trust || 19. kapitola

12. února 2018 v 11:00 | MONBEBEs |  How to earn kitten's trust




Mark
Sklopím hlavu a cítím, jak tu zase zavládne ta těžká atmosféra, když Yugyeommie odejde. Ztěžka polknu a úplně mě přejde chuť k jídlu, naštěstí mi zbývá už jen pár kousků, které do sebe zuřivě nacpu a zapiji to mlékem.
"Ztěžoval sis?" zatarasí mi Youngjae cestu, když dám talíř do dřezu.
"O čem to mluvíš." Nejiště vyjeknu, ocásek se mi strachem obmotá kolem nohy.
"Yugyeom se ke mně takhle nikdy nechoval," vražedně se na mě zadívá. "ztěžoval sis mu, že se k tobě nechovám hezky?" natáhne ruku a pevně mezi prsty sevře moje ouško a já bolestně vyjeknu. "A že chce, abych si našel jinej noclech? Řekl jsi mu, že se ti tady se mnou nelíbí?" zvýší na mě hlas, zabodnu svůj pohled do země a snažím se nevyjeknout, když mě prudce odstrčí a já bolestně narazím zády do kuchyňské linky.
"N-Nic jsem mu neříkal…" vydám na svoji obranu po chvíli. Vražedně se na mě otočí a pozvedne obočí.
"Ale on mi toho říkal spoustu." Založí si ruce a zvláštně se zasměje. Vytřeštím oči.
"C-Co říkal?" nejistě vyjeknu a ani nevím, jestli to vůbec chci slyšet. Ale ne…Gyeommie by o mě přece nemluvil špatně.
"Když vynechám to, jak jsi pro něj přítěží a otravou," dlouze si povzdechne. "mluvil o tom, že přemýšlí, jak ti taktně říct, abys šel pryč. Ah, možná to, co řekl, než odcházel nemyslel na mě, ale myslel to na tebe, jen čekal, jestli ti to dojde." Lehce se zasměje.
"A-Ale on…on ví, že nemám kam jít." Bolestně si skousne ret.
"To ale není jeho problém, číčo." Vážně a hnusně se na mě zadívá. "Holt budeš tam, kam patříš…na ulici." Těžce polknu a sklopím hlavu…asi…má pravdu.
Jestli to tak Yugyeommie cítí…
"Tak já…se s ním večer alespoň…rozloučím…" začnu šeptat a u toho se snažím zadržet svoje vzlyky.
"Chceš dělat chudinku, aby si to rozmyslel a nechal si tě tady? Je až moc hodný na to, aby ti to dokázal říct do očí, proto to nechal na mě." Vážně mě sjíždí pohledem.
Je…je moc hodný. Vždycky ke mně byl tak hodný a jeho doteky byly vždycky tak něžné. Já…mu tady nechci překážet a nechci mu být přítěží…nechci. A Youngjae…vytáhl na mě tu nejbolestivější zbraň, kterou mohl a to jsou moje city k Yugyeomovi. Ví, že mu nechci být přítěží.
"To oblečení mi tu můžeš nechat, určitě mi bude." Zasměje se, když dojdu ke skříni. Smutně si skousnu ret a přejedu po komíncích oblečení. Ne svého, toho, co mi Gyeommie koupil, ale přejedu po jeho komíncích. Ložnice je celá nasáklá jeho vůní…tou nádhernou vůní, kterou já už nikdy neucítím.
Asi to takhle má být. Vezmu si svoji starou mikinu, tu roztrhanou, ve které mě Gyeommie našel a…pomohl mi. Se sklopenou hlavou dojdu až ke dveřím a opatrně sáhnu na kliku.
"Popřál bych ti hezkej život na ulici, ale spíš ti dám varování. Jestli se tu ještě ukážeš nebo se budeš snažit nějakým způsobem Yugyeoma vidět, tak tě zabiju." Zašeptá mi za zády, celý nadskočím.
Na chodbě chvíli přemýšlím, jestli mám zaklepat na Kihyuna, ale nakonec se slzami zakroutím hlavou a rychle se rozběhnu ven.
Bloudím městem, začíná se pomaličku stmívat a já přemýšlím…kam se vlastně schovám? Nemám, kam bych šel. Smutně dojdu před restauraci, kde pracuje Yugyeom. Ne, nemůžu se s ním loučit…bude to tak akorát horší. Posmrknu a vylezu si na strom naproti restauraci. Koukám do vitríny, jestli ho náhodou nezahlédnu. Začnu se schovávat v koruně stromů, když vyleze ven a zamyká restauraci. Neměl bych, ale já…chci ho alespoň naposledy vidět, omluvit se mu, že jsem ho otravoval. Chci seskočit ze stromu, ale zarazím se.
"Yugyeom!" zavolá na něj Youngjae a doběhne k němu. Takhle je to asi lepší…takhle to má asi být. Sednu si zpátky na větev a smutně si obejmu nohy.



Yugyeom
"co tady děláš" zeptám se ho když jdeme spolu domů, měl přece být taky doma a hlídat Marka aby tam nebyl sám. pokrčí rameny. společně vyjdeme ke mě do bytu a já odemknu a najednou, cítím jak je byt jiný, jak je to prázdno.
"Mark?" zavolám ale odpovědi se mi nedostává, srdce mi začne být zběsileji a s každou místností kterou pohledám mi bije rychleji a bolestněji než se vrátím zpět do obýváku a opravdu, není tu. "Jae?" vydám ze sebe opatrně když s nezájmem sedí na sedačce. "Jae kde je Mark?" polknu.
"ten šmejd odešel" pokrčí rameny. překvapeně vytřeštím oči. " říkal že se najedl a zahřál už dost a že se vrátí ke svému pánovi" pokrčí rameny. vytřeštím oči, pánovi? vždyť žádného nemá.
"říkal mi se smíchem že jsi naivní, že měl se svým pánem hádku a chtěl mu dát čas aby se uklidnil a tak u tebe tedy zůstal, chápeš využíval tě" odfrkne si opovrženě. sklopím hlavu a snažím se uklidnit svoje bolavé srdce. pevně si skousnu ret a bez jakékoliv chuti si sednu na sedačku k němu a snažím se nebrečet. myslel...myslel jsem že je mezi námi něco víc, dokonce...jsem mu před prací koupil náhrdelník se svým jménem. vyhledal jsem si co se dává hybridům, Kihyun má obojek a zjistil jsem že se jim ještě dává náhrdelník na kterém je napsáno pánovo jméno. myslel že by se mu to líbilo, že je to co chce ale pletl jsem se a já teď cítím jak mi krabička od náhrdelníku těžkne v kapse, cítím jako by to byl kus žhavého uhlí, pálí mě srdce jen si na to vzpomenu. než se úplně ztratím v přemýšlení tak se ozve zvonek. Youngjae dojde otevřít a než stihne něco říct tak dovnitř vlítne Kihyun a pak se zarazí když mě uvidí.
"Kde je Maaark" zaculí se, to je snad poprvé kdy ho vidím se na mě usmívat. po chvilce přijde Kihyun a Jae s naštvaným výrazem.
"odešel" tiše pronesu.
"odešel??" Kihyun se zamračí a zadívá se na mě. přikývnu. " a kam?" vyhrkne
"nevím ke svému pánovi, nejspíš" skousnu si ret když to dostanu přes rty. a v tu chvíli po mě Kihyun hodí několik knížek z police.
"Kihyunnie co jsme si říkali o násilí?" zamračí se Kyun.
"promiň ale ...jsi idiot???? počkej neodpovídej mi!" vyjekne a vidím na něm jak se drží aby mě nezabil. "proč jsi ho nechal odejít??"
"nenechal, odešel když jsem byl v práci! nemůžu za to že on mě za pána nechtěl, ne že už jiného pána má využíval mě!" vyjeknu a to už po mě Kihyun skočí. polknu.
"poslouchej mě Mark je ze stejného útulku z jakého jsem já! žádného pána nemá! jsi první kdo se tomu aspoň trochu přiblížil! celý život strávil v tom útulku! zahazoval si srst bahnem aby ho někomu neprodali nebo aby si tam z něj neudělali kurvu. když utekl z útulku tak byl akorát na ulici kde je nejspíš i teď!" vyjekne a já vytřeštím oči a pak se zadívám na Jaeho který hned uhne pohledem.
"a-ale ty jsi říkal" špitnu a pak, jakoby mi to došlo, ty pohledy co na něj Mark vrhal, jak byl najednou takový bojácný a jako vyměněný. "vyhnal jsi ho?" vydám ze sebe v naději že...že se třeba pletu. nepodívá se na mě.Kiyhun ze mě seskočí když se posadím a zvednu se, dojdu k němu a přirazím ho za límec ke zdi. "odpověz mi Jae!" vyjeknu. zadívá se na mě.
"jo vyhnal, je to jen hybrid, však on se někdo o něj postará" zasměje se. vrazím mu pěstí, už vím jak se Kyun cítil. překvapeně se chytne za tvář a zadívá se na mě.
"sbal si věci a vypadni, jdu hledat Marka, jestli až se vrátím budeš tady, přísahám že tě zabiju, vypadni a už se nevracej." zaječím na něj, vezmu si bundu z věšáku, klíče a vyběhnu ven. jenže, já ani nevím kde ho mám hledat. kam mám jít dřív ale to je jedno. lítám po všech ulicích a volám jeho jméno. v hlase mám zoufalství které jsem v životě nezažil a hlavou mi začnou kolovat myšlenky, co když ho nikdy nenajdu, co když ho už někdo našel a ten někdo není dobrý člověk, co když se mu něco stalo, co když už je pryč a já ho už nikdy neuvidím. zakroutím hlavou abych na to nemyslel a když doběhnu skoro až k práci tak se unaveně sednu pod strom a snažím se to vydýchat ale pak si všimnu ve větvi něčeho rezavého.
"M-Mark?" zavolám a vidím jak se to pohnulo s nadějí v hlase zavolám znovu a to uz na mě vykoukne. přikrčí se a sklopí uši. "MARK!!" zavolám na něj znovu. leze ze stromu z druhé strany ale hned jak se dotkne země tak začne utíkat pryč ode mě. píchne mě od srdce ale bůh ví co mu Jae nakecal. nečekám na nic a doběhnu ho a přitisknu ho do svojí náruče a nedokážu ani popsat tu úlevu co cítím.
"p-pusť mě" zašeptá ale spíš se na mě natiskne víc a hlasitěji vzlykne.
"Mark, bál jsem se o tebe, hrozně moc" obejmu ho pevněji že mám strach že ho za chvíli udusím. zapláče a zasekne prsty do mé bundy. "nevím co ti Jae nakecal ale nic z toho není pravda, jsi pro mě to nejdůležitější, promiň že jsi to musel snášet, promiň Mark" zašeptám a vtisknu mu pusu do vlasů. "já vím že na to není teď vhodná situace, chtěl jsem to jinak ale" sáhnu do kapsy a vytáhnu krabičku "nevrátíš se se mnou k NÁM domů?" přes svoje vlastní slzy, které nejsou jiné než úlevné, se na něj usměju se podám mu krabičku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 12. února 2018 v 20:08 | Reagovat

No ty jo...tečou mi slzy O_O  Ale jsem moc ráda, že Yugyeom Marka našel. Moc se těšim na další díl ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama