How to earn kitten's trust || 20. kapitola

13. února 2018 v 11:00 | MONBEBEs |  How to earn kitten's trust




Mark
Bál jsem se...že už ho nikdy neuvidím. Že už nikdy neucítím tu nádhernou vůni, kterou má jenom on. Začnu si rukávem stírat slzy a vytřeštím oči, když mi podá krabičku. Moje srdce se rozbuší neuvěřitelnou rychlostí a opatrně ji vezmu do rukou. Třesou se mi ruce a Yugyeom si začne stírat slzy, zatímco já začnu krabičku rozbalovat. Vytřeštím oči, když vidím její obsah a s dalšími slzami, tentokrát štěstí, se na něj zadívám. Sladce se na mě usměje, jeho oči se lesknou stejně jako ty moje.
"Chtěl jsem, aby...ta chvíle, kdy ti to dám, byla jiná, ale...teď je to možná správnější. Ale pokud nechceš, tak-" nedořekne to, protože mu skočím kolem krku. Ucítím jeho ruce na svých zádech, jak mě drží, abych z něj nespadl a lehce se zasměje. Vrátím se zpátky na nohy a zamrkám na něj.
"N-Nasadíš mi ho?" rozepnu si trošku mikinu, kterou jsem měl zapnutou až ke krku. Šťastně se usměje a přikývne, překoná těch pár kroků, které nás od sebe oddalovali a opatrně vezme řetízek do rukou a začne mi ho dávat na krk. Začnu tichounce příst, když se jeho prsty lehce otírají o můj krk. Sklopím hlavu, abych na řetízek viděl, nemyslel jsem si, že bych tohle někdy mohl zažít a tak začnu znova plakat.
"Teď jsi jen můj, dobře." obejme mě, aby mě utěšil a hladí mě po zádech. Něco nesouvislého zamumlám do jeho hrudi, možná to ani nemělo být slovo, a přikývnu. Můj ocásek si najde cestu k jeho noze, tím mě k němu víc přitáhne, když se kolem jeho nohy obtočí. "Vrátíme se domů? Kihyun bude mít strach." maličko se ode mně oddálí a pohladí mě po oušku.
"On to ví?" přikrčím se a zamrkám na něj. Možná tentokrát bude zabíjet mě.
"Byl hodný, jen po mě házel knihy." zasměje se. "Ale bude mít strach." lehoučce se zasměje. Ocásek se obtočí kolem jeho ruky, když mě chytí za ruku a my se společně vydáme k NÁM domů. Gyeommie po pár krocích, když začnu drkotat svými zuby, sundá svoji bundu a přehodí ji přes moje ramena, zavrním a natisknu se víc na jeho bok.
Dojdeme opatrně domů, dveře jsou otevřené a v bytě přešlapuje Kihyun.
"Mark!" vyjekne a doběhne k nám. To je...zvláštní...neprská na Gyeommieho. "Jsem rád, že ses neztratil!" krátce mě obejme, usměju se a přikývnu. Pak Kihyun vytřeští oči při pohledu na můj krk. Takový úsměv, který se objevil na jeho tváři jsem u něj nikdy neviděl, pořád na Gyeommieho neprská.
"Tak mi půjdeme, ne, Kihyunnie?" dojde k nám i Changkyun, který seděl na gauči. Chytí Kihyuna za ruku a ten hned začne příst a ouška mu zastřihají. Myslím, že jsme oba dva...našli ten zázrak, kterému se říká štěstí. Pokud všechno to, čím jsme si museli projít, bylo pro to, aby jsme mohli najít Changykuna a Gyeommieho...myslím, že to stálo za to.
Necháme je odejít a Gyeommie začne chystat večeři, normálně čekám na sedačce, ale tentokrát se přitulím k jeho zádům. Můj ocásek se hravě obmotá kolem jeho pasu a já si opřu hlavu pod jeho lopatkami a nos si položím na jeho páteř. Slyším i cítím, jak se usmál a pohladí mě po ocásku.
Ale musím se ho pustit, když večeři dochystá, najíme se a já se skočím vysprchovat a Gyeommie po mě. Zítra musí zase do práce, ale já už konečně můžu s ním. Zavrním, když si ke mně lehne do postele a já se k němu pevně přitulím...když...když chce být můj pán, tak se možná nemusím tolik stydět k němu lísat.
"Gyeommie, máš...máš moc velkou tu alergii." šeptnu do ticha a hlavně do jeho hrudi, když o ni mám opřenou svoji hlavu.
"Hm? Jakou alergii?" slyším v jeho hlase náznak nechápavosti.
"On..říkal, že máš...alergii na kočičí srst, tak...že bych neměl spát s tebou v posteli." zamumlám do jeho hrudi. Gyeommie se rozesměje a pohladí mě po zádech.
"Žádnou nemám." slyším jeho hlas blízko mých oušek a to mě donutí se lehoučce začervenat. Mělo mi dojít, že to byl jen způsob, jakým nás chtěl dostat od sebe. Začnu příst, když se k sobě víc přitulíme a v těsném objetí usneme.
Ráno je hektické, vstaneme pozdě a tak se oba rychle chystáme a pak běžíme do práce. Jackson...no, skoro seřve nás oba, ale nachystal celou restauraci...moje chystání skleniček by možná všechno jen víc zpomalilo. Gyeommie mi nachystá snídani a mléko a dá mi to na bar, sám jí jen chvilkami, když zrovna nemusí obsluhovat. A já zase nemůžu nechat svoje oči na ničem jiném, než na něm. Prohrábne si svoje rudé vlasy a krásně se na mě usměje a já už zase málem spadnu z barové židličky a chytím si svůj zběsile mrskající ocásek.
Už jsem si toho všiml dřív, ale nikdy jsem to nějak...neřešil, ale teď mě něco napadlo. Jackson se na mě vždycky díval tak zvláštně. Ne tak jako Gyeommie, ani ne tak jako Youngjae. Spíš tak...přemýšlivě. Nevím, možná je to těmi kočičími intuicemi, přišlo mi jako by přemýšlel, jaké to je starat se o hybrida. A pak mě napadne ještě něco víc a vytřeštím oči. Seskočím z barové židličky a opatrně přicupitám za bar ke Gyeommiemu a začnu mu něco šeptat.
"Chceš s ním mluvit?" překvapeně se na mě zadívá. "Nevím, jestli je to dobrý nápad." odkašle si, ale já na něj hodím prosebná očka. "Tak dobře, hačni si tam dozadu, já mu řeknu." pohladí mě po ouškách a skočí pro Jacksona. Ten s nezájmem po chvíli přijde ke stolu a posadí se naproti mě. Sedím ke Gyeommiemu zády, ale když se přes rameno zadívám jeho směrem, tak vidím, jak je v pozoru, kdyby na mě byl Jackson náhodou zlý.
A tak začnu. Začnu s tím, že Gyeommie je na směně už dlouho sám a že spousta lidí je ze mě jako hybrida odvařená a přibilo tu hodně zákazníků, no, hlavně mu řeknu, že znám hybrida, který by tuhle práci mohl dělat, který je milý a moc pěkný, takže by přilákal hodně lidí, kdyby tu pracoval. Ale že...nevím, jestli ho najdu a hlavně by mu Jackson musel tady udělat místo na přespání, protože je to hybrid, který nemá svůj domov.
"Jen na zkoušku, pokud ho najdeš." zakývá hlavou a mě se rozzáří oči. Přikývnu a doběhnu za Gyeommiem.
"Co když se ti něco stane." chytí mě za ruku, když mě nechce pustit ven, abych se šel podívat po svém kamarádovi Jooheonovi.
"Nestane," zakroutím hlavou. "mám přece tohle." ukážu na svůj řetízek na krku a lehoučce si skousnu ret, když k němu zvednu oči. Trošku překvapeně se na mě zadívá a pak s úsměvem přikývne.
"Dám ti půl hodiny, pokud se do té doby nevrátíš, vyhlásím po tobě pátrání." pomaličku pustí moji ruku a vážně se na mě zadívá.
"De!" nadšeně vypísknu a vyběhnu ven, ještě na něj přes vitrínu zamávám a rozběhnu se do ulic, abych našel toho, koho hledám.


Yugyeom
nervózně poklepávám nohou a každou chvilku stříhám očima k hodinám. je to teprve pět minut Yugyeom, nic se mu nestalo, když bych vyšel ven tak ho uvidím na konci ulice, jenom klid, je přeci jasný den a navíc má ten náhrdelník. snažím si tohle opakovat co nejčastěji abych nepanikařil. hosté na mě radši moc nemluví protože neví jestli bych je neseřval ehm. Jackson vypadá že nad něčím hodně přemýšlí a je pravda že se trošku zklidnil od té doby co tu je Mark a přilákal nám zákazníky. ale pořád je jak osina v zadku, hlavně když to nejméně potřebuji. jako třeba teď.
"myslíš že se vrátí? nezdrhl? dá se mu věřit?" dojde ke mě a dloubne do mě zamyšleně loktem.
"buď zticha" unaveně si povzdechnu.
"jaké to je mít doma hybrida?" řekne najednou. překvapeně se na něj zadívám, nikdy se na osobní otázky neptá.
"no, je to příjemné, když je doma a já se vracím z práce tak je moc hezké jak na mě čeká, je vděčný za každé pohlazení, za každé jídlo co mu dáš. když mu ohřeješ mlíčko tak by ti snesl nebe, v noci se rád tulí a krásně přede když ho hladíš po ouškách. je to moc hezké mít ho doma." usměju se na něj a on si to ehm zapisuje? "co to děláš?" zeptám se ho opatrně.
"no ten hybrid říkal že ten další hybrid bude potřebovat místo, k tobě asi nepůjde tak asi bude muset být tady, nebo u mě nebo u mámy to ještě nevim ale nechci dopadnout s vyškrábanýma očima" otřepe se.
"ah dobře, dám ti pár rad" odkašlu si " neříkej jim hybrid, mají jména, za další nesahej jim na ocas a na ouška dokud ti to nedovolí" ukážu na jizvy co mám od Kihyuna ehm. vytřeští oči. " zjisti co mají a nemají rádi ať předejdeš tomu že tě pokoušou. mluvím z vlastní zkušenosti. měl jsem možnost setkat se s nejsložitějším hybridem. Mark je zlatíčko ale Changkyunnieho hybrid je satan sám tak vím o čem mluvím" otřepu se při té vzpomínce. vše si podrobně píše a zvýrazní si nesahat na ocas a na uši ehm.
"jsem zpěěět~" ozve se ode dveří. nadšeně se otočím když uslyším jeho hlas a pak se usměji když vidím že přišel s tím dalším hybridem. drží si ocas v rukách ale nevypadá tak bojácně jako Mark. Mark ke mě dohopsá a skočí mi do náruče a pevně se ke mě přitulí.
"jsi šikulka že jsi to zvládl" dám mu pusu do vlásků a on se zatetelí.
"děkujuu~" zapřede a pak se ode mě odtáhne. " tohle je Jooheon" představí nám ho. usměji se na něj má krásnou popelavou srst s černými pruhy. zamává na nás a musím říct že jsem v životě neviděl takhle hluboké ďolíčky.
"ahoj já jsem Yugyeom Markův pán" dojdu k němu a potřesu si s ním rukou a překvapivě on to neodmítne ale rád si se mnou potřese.
"Jackson" pronese Jackson svým arogantním tónem. Jooheon na něj zaprská a Jackson překvapeně odskočí. no jo co se dá dělat. Mark si hačne na barovou stoličku a pozoruje jak jooheona učím dělat kávu ale když se k němu moc přiblížím tak na něj začne Mark zběsile prskat, nedejbože abych se ho nějak dotkl to nebezpečně střihá ušima a prská. Jooheon při tom vždy protočí očima a zasměje se. no směj se, jdeš domů s Jacksonem a já s tím žárlivým ďáblíkem co mě propaluje pohledem, protože jsem zrovna vzal Jooheona za ruku ehm.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 13. února 2018 v 17:03 | Reagovat

Mark je šikulka a s yugyeomem bude moc šťastný. A jak tak koukam, tak bude zcela jistě pokračování, že? No jsem zvědavá, jak si Kayee s Jooheonem budou k sobě hledat cestičku...
Moc se těšim :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama