Neighbors || 1. kapitola

10. února 2018 v 17:00 | MONBEBEs |  Neighbors




Kihyun
Probudím se 10 minut před budíkem, tak jako každé ráno. Dojdu do koupelny, abych provedl ranní rutinní hygienu a dojdu do obýváku, abych si připravil snídani. Moje rána...jsou všechny stejná, nevím, jestli je to tím, že nemám rád změny, tím, že jsem puntičkář anebo tím, že jsem nikdy nedokázal žít spontánně.
Kolikrát jsem přemýšlel anebo slyšel od ostatních, že jsem divný, že se chovám jako by mi bylo 60, ale já prostě nevím, nikdy jsem nezažil takové to období bláznovství. Chodit po klubech, tancovat, pít, užívat si život, radovat se, dělat něco zakázaného...to jsou věci, které mi nic neříkají. Ale já jsem takhle spokojený, nikdy jsem necítil potřebu s tím něco udělat, žít jinak. Vyhovuje mi to, mám rád, když mají věci řád, mám rád, když mám po ránu dost času, abych se připravil do práce, miluju, když všechny věci v mém bytě mají své určité místo, které dodržuji. Nemusím si nikdy lámat hlavu nad tím, kam jsem co dal, protože dávám všechno na předem určené místo. Mark mi v tomhle říká, že jsem magor, ale já to takhle nikdy nebral. On je úplně jiný, takže je jasné, že má na takové věci jiný pohled než já.
Čtvrť, ve které bydlím jsou třípatrové domy, takové dá se říct paneláky. V na každém patře jsou dva byty, takže v každém takovém domě bydlí 6 lidí. Já mám, díky bohu, normální sousedy, kteří mě neobtěžují. Domy jsou u sebe docela blízko a v domě vedle je jeden byt volný, dokonce jsem slyšel, že během dneška nebo zítřka? To je jedno, mají se tam nastěhovat nový nájemníci, tak jsem zvědavý a zároveň se děsím toho, aby to nebyly nějací buřiči, co naruší tuhle poklidnou čtvrť.
V klidu se nasnídám, dopiji čaj a obléknu se do práce. Cesta mi trvá necelých 15 minut, takže mám práci opravdu kousek. Je to poklidná kavárna uprostřed města, všude kolem jsou obchody, takže u nás bývá vcelku nával, spousta lidí si mezi nákupy jde odpočinout do kavárny.
Ze začátku jsem měl obavy z krátkého/dlouhého týdnu, přece jen je tu člověk od rána do večera, ale zvykl jsem si rychle a musím říct, že mi to i v celku vyhovuje. Pracovní doba od 9:00 do 19:00 se dá přežít, stejně mi to většinou utíká rychlostí světla, když je dost lidí. Ve směnách se střídám s Markem, takže si povzdechnu, když přijdu do práce a všude je prach. Všude možně, na skříních, na lustru...jo, ono to nejde vidět, ale ten prach tam je a to blonďatý monstrum to zase neuklidilo. A tak s tím hned začnu, utřu prach snad všude, i tam kde nebyl, ale alespoň se tam během dne neudělá. Přeleštím skleničky, vydrhnu stoly a porovnám židle. Nejsem magor, jen...
Začnou chodit první lidé, většina sem chodí každý den před prací dát si v klidu kávu a přečíst noviny, takže u většiny lidí se nemusím ani ptát, co si dají, protože už mi skoro ve dveřích hlásí, že si dají to, co vždycky. Když jsem tu začal dělat, tak jsem na ně vyjukaně koukal, chvíli jsem po nich chtěl házet tácem, jak mám kruci u 10 lidí vědět, co je u nich to, co vždycky?!
Po půl hodině po otvíračce nám dovezou zákusky, přeberu je, zaplatím a začnu je skládat tam, kam patří. Aby každý kousek z nich byl vidět.
"Tak co, jak to dneska šlo?" dojde do kavárny Hyungwoo, můj šéf. Zakývám hlavou jakože to docela ušlo, ale dneska byla lítačka jako blázen, tak jsem v celku unavený. Šéf většinou přijde 10 minut před tím, než mi končí směna, zkontrolujeme peníze a pak jdu domů, on si pak zkontroluje sklad a zásoby a zamkne si to tady. Je to vyhovující, člověk alespoň ví, kdy přesně skončí a hlavně ví, že takhle opravdu skončí. Rozloučím se s ním a pomalými kroky se hrnu domů. Začíná léto, takže kavárna opravdu doslova praskala ve švech, bude to zase chvíli trvat, než si na to zvyknu.
U domu se zarazím, v tom bytě, který byl volný vedle nás se svítí, hmmm...že by ti nový nájemníci. Zakroutím hlavou, dojdu domů a hned si to namířím do sprchy. Po uklidňující očistě začnu vařit večeři, skoro celý den jsem nejedl, nebyl na to čas. Dřív jsme tam bývali po dvou, tak jsme si mohli alespoň dělat přestávky, ale když jsme tam teď po jednom, tak je velmi těžké se najíst, dokud je frmol, tak se k tomu člověk stejně nedostane. Takže můj den se většinou skládá z toho, že se ráno nasnídám doma a večer se doma navečeřím.
"Ya, to je sranda, ne?!" vyjeknu, když se ozve čtvrtí hudba hlasitější, než jsem snad kdy slyšel. Vylezu na chodbu, z našeho domu to není...a pak mi to dojde, předtím byl klid, takže to budou ti nový. No super, to bude moc krásné první seznámení, pokud budou takhle pokračovat a neztlumí to. Uklidni se, Hyun, třeba....třeba se jim jen pokazilo tlačítko od ovládání hlasitosti? Třeba se to právě snaží zpravit a nadávají si, že dělají moc velký hluk. Povzdechnu si, čekám, opravdu se snažím držet a čekám asi 10 minut, ale nic se neděje, spíš to ještě víc zesílili. Hodím na sebe mikinu a vyběhnu ven. Jednu výhodu tyhle stejné domy mají - máme stejné vchodové dveře a zámky. Tyhle domy totiž patří jednomu majiteli, je to jako jeden obrovský panelák, akorát rozdělený do několika domů. Stejné zámky máme hlavně z tohoto důvodu...dojdu před jejich dveře a hlasitá hudba mi trhá ušní bubínky. Tu písničku znám. Dramarama od Monsta X. Povzdechnu si a zběsile zaklepu na dveře.

Changkyun
zrovna jsme se přestěhovali do jedné z hezkých čtvrtí našeho krásného města. předtím jsme žili s naší skupinou Monsta X, ve které jsem já, Jooheon, můj nejlepší kamarád, Hyungwon, Minhyuk a Wonho, společně v bytě. jenže o lokalitě našeho bytu se dozvěděli fanoušci, začali nás špehovat, brát nám oblečení hlavně spodní prádlo, z balkónu kde bylo pověšené. nevím jak se jim to povedlo bydleli jsme v sedmém patře ehm. společnost pod kterou jsme podepsaní se rozhodla že pro naše dobro se rozdělíme a pořídíme si byty dál od sebe aby jsme měli jistotu že budeme mít klid. i když tohle je naše páté stěhování a vždy nás do měsíce najdou, nevím jak to dělají. ale je to většinou asi moje a Jooheonova vina. jsme jak se říká um....nezodpovědní? rádi se s Heonym bavíme a to jakémkoliv smyslu toho slova. když jsme doma, máme rádi hudbu co nejvíc nahlas. tancujeme u toho na stole a nebo když u toho vaříme tak používáme metlu místo mikrofonu. chodíme rádi na party do klubů a celkově si užíváme života. kolikrát se nám tedy stane že nám u toho vyfotí, zveřejní a pak si nás v blízkém okolí fanoušci vyhledávají dokud nás nenajdou. proto mě ani moc nepřekvapilo když nás naše společnost přestěhovala spolu, aspoň ušetříme ostatním členům starosti ehm. ani nevím proč si nemůžeme pomoc. prostě se rádi bavíme, nemáme rádi nudný život. nikdy jsem nebyl ten typ co by přišel domů, udělal si jídlo, podíval se na film a šel spát. vždy jsem potřeboval nějaký to vzrůšo. dokud jsem mladý a to jsem je mi krásných 22, tak si chci užívat. kdy mám ještě čas skončit na záchytce za výtržnosti a lidi to budou považovat za mladistvou blbost. kdy ještě můžu pařit do 5ti do rána a jít pak do práce a další den zas. odpočívat a nebavit se můžu až mi bude 60 a stejně se na víc už nezmůžu.
"hoď mi pivo" zavolí Jooheon když sedí a zemi a vybaluje naše ocenění o které jsme se s ostatními členy přeli. našli jsme kompromis a rozdělili si je na půl. musel na mě hodně zařvat protože hudbu máme na max a tak dojdu k lednici a hodím mu pivo. " ty magore" zasměje se Jooheon když se láhev rozbije vedle něj a jeho ohodí pivo.
"říkal jsi že ho mám hodit" pokrčím rameny a se smíchem si sám pivo vytáhnu a upiji si a pak donesu i jemu.
"kdybych ti řekl hoď mi do mikrovlnky tu polívku tak jí tam taky hodíš? ne počkej neodpovídej" zasměje se a sebe střepy a utře podlahu a pak si vezme pivo z lednice radši sám. zasměje se když si spolu přiťukneme a já si dojdu k sobě do pokoje abych si vybalil oblečení. pověsím svá milovaná saka, košile a bundy a zbytek tak nějak naházím do skříně a pod tlakem ji zavřu. knížky co jsem si sbalil kopnu ještě zabalený pod postel a dekorace hodím na skříňky které jsou ještě od prachu. s jednou rukou v kapse a s druhou plnou piva vykopu z pokoje prázdné bedny.
"hotovo" zasměju na Jooheona.
"nechci se jít podívat" odkašle si a nakope svoje krabice k sobě a pak vyleze na balkón aby objednal pizzu. ne že by jsme si v kuchyni nevěřili ale oba jsme tak trochu v tomhle bordeláři. když na to přijde tak mi při vaření padají skořápky od vajíček po zemi, při krájení mi z prkýnka vše odpadává a měsíc po tom máme ve dřezu ještě pořád to špinavé nádobí takže je pro nás lepší si něco objednat. aspoň teď když máme všude krabice a nepořádek.
"ooooooou Bro!!" zajásá Jooheon když se z repráků ozve náš poslední hit Dramarama.
"Dramama Ramama Ramama HEY!" zařveme společně a poskočíme u toho.
"a teď příííjdee JOOOOOHEOOON" zahlásím do láhve od piva a Jooheon se postaví na stůl. než přijde jeho rapová část tak někdo ale zaklepe.
"asi pizza" zasměje se jenže to už začínají první tóny před jeho rapem.zvedne ruce nad hlavu a v epileptickým záchvatu sebou začne máchat. se smíchem zakroutím hlavou a doběhnu si aspoň na záchod ale i tak ho slyším, jak řve přes hudbu v reproduktorech svojí část.
"She is like dramama ramama
sangsang sok ama urin
neukdaewa minyeo gata ah
beuraungwan ttulko nawa
Oh mama GOSH
neol bonaegi neomu ASHwiwo
gil ireun bangrangja
neol dugo eodi anga - dobrej" slyším nějaký mumlání než vylezu ze záchodu. umyji si ruce a vykopnu dveře od záchodu v cool nástupu.
"Dramama ramama
michyeobeoriji oh my God
Oh my oh my God
eolmana isunganeul gidaryeotneunga
geuman jom hal ttaega dwaetji honjatmal
jeolmanggam gateun traumamalgo
bada kkottabal" začnu rapovat svojí část a Jooheon přiskočí z předsíně a začne sebou máchat do rytmu.
"kde máš tu pizzu" prásknu sebou na gauč.
"to nebyla pizza ale nějakej prudič soused, prej si to máme ztišit, nevím o co mu jde noční klid začíná až v 10 a je 8 " pokrčí rameny. zakroutím hlavou, nějaký pan knihomol ohol mi ohon se probral po večerních zprávách a potřeboval si ulevit. asi mu zdražili vejce. necháme zbytek vybalování na zítra protože oba jsme úplně vyčerpaní. zítra se naštěstí nemusíme stavovat ve společnosti, takže si můžeme užít volno. u nás tedy si ho užijeme vybalováním a pak si snad večer trochu odpočineme ale chci aby to bylo co nejdřív hotové aby jsme mohli s Jooheonym vypustit někde trochu páry.
"hele bro" vtrhne mi do pokoje Jooheon když se chystám zalehnout.
"ou yes?" pozvednu obočí, když sebou práskne ke mě do postele. v rukou má telefon a něco se zamračeným výrazem listuje na obrazovce.
"ve vedlejší ulici je nějaký la Cuba club, nepůjdem to omrknout?" začne na mě zvedat obočí.
"že byyyyyy?" vyskočím z postele, zasměje se a oba se rychle skočíme obléknout a dáme si závod kdo bude dřív u dvěří. vahrál to ale je to opravdu jen tím že je jeho pokoj blíž ke dveřím.
"musíš mi koupit pivo" dloube do mě celou cestu než dojdeme ke klubu, docela to v něm žije, tak se na sebe spiklenecky zašklebíme a nahrneme se jako první k baru pro nějaké to pití.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 11. února 2018 v 11:04 | Reagovat

To jsou teda sousedi, jen co je pravda. S těma si Kihyun ještě užije...
Moc se těšim na další díl. Děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama