Neighbors || 3. kapitola

12. února 2018 v 17:00 | MONBEBEs |  Neighbors




Kihyun
Sotva se blíží oběd, povzdechnu si, mám děsnej hlad. Mark tu byl ještě 4x, nejdřív si tu zapomněl tašku, pak mi musel ukázat, co všechno si koupil v tom kpop shopu. Opravdu nevím, kam ty všechny věci dává, ani nevím, na co je všechny má, ale je mi to asi jedno. No a pak si tady, v záchvatu ukazování mi, co si koupil, znovu zapomněl tašku.
Díky bohu, kolem dvanácté je tu jen málo lidí, takže během připravování kávy do sebe natlačím pár kousků jídla. Alespoň něco, tomuhle se říká světlé chvilky, to se totiž stane jednou za uherskej rok.
A po jedné hodině se to sem zase začíná hrnout a já nemám čas sledovat hodiny, lítám sem a tam, chystám zákusky na talíře, některé sebou, chystám kávy, některé sebou a lítám jako blbeček.
"Dobrej." vejde dovnitř další zákazník, jen očima rádoby střihnu ke dveřím a pozdrav oplatím, zatímco dodělávám vanilkové latté, které vezmu a spolu se zákuskem jej donesu ke stolu.
"Přeji dobrou chuť." lehce se ukloním, dojdu k šedé dvojsedačce. "Dobrý den, co si dáte." vezmu si do ruky tablet, abych do něj mohl naťukat objednávku a zvednu oči ke svému zákazníkovi. Vypadal...dobře...ne, co si to nalhávám, dosud jsem nepotkal nikoho, kdo by byl takhle sexy a snažím se na něj nezírat jako naprostý idiot. Má hnědé vlasy vyčesané nahoru a moc milý úsměv, což poznám hned, když mě ním obdaruje. Tiše si odkašlu a snažím se soustředit, Kihyun, jsi v práci, buď profesionální...přijmi objednávku a jdi se do skladu jebnout tácem po hlavě, to ti nejspíš pomůže. Sjede mě velmi zvláštním pohledem, začne mi blikat kontrolka, že bych do toho skladu měl jít hned. A pak že jsem klidný spořádaný člověk?
"Nevíte, kdo jsem?" zvedne ke mně svoje čokoládové oči. Nechápavě cítím jemné cukání v mém pravém obočí. Slyšel jsem hodně zvláštních otázek, ale takhle je asi...nejdivnější.
"Ne, vybral jste si?" pozvednu obočí, ne, že bych zrovna měl čas hrát tuhle hru Hádej, kdo. Chvíli na mě překvapeně kouká a pak se lehce zasměje.
"Dám si espreso a ten čokoládový dort," začnu si to zapisovat. "bylo by možné na něj přidat šlehačku?" přikývnu.
"Hned to bude." zakývám hlavou a odběhnu zpátky za bar, třískání se do hlavy stříbrným tácem musím nechat na jindy, protože teď vážně nemám čas dělat tak idiotský věci jako hádat se sám se sebou. Ani nevím, proč moje oči tolik tíhnou pohledem k té šedé dvojsedačce. Ale při připravování po něm střihnu pohledem, dívá se na mě. Lehce si skousne ret a usměje se, se sklopenou hlavou se taky lehce usměju. Tohle je poprvé, kdy mám pocit, že se se mnou snaží někdo flirtovat. Vlastně...no, co když se o to nesnaží, jak jsem si vlastně jistý, že se se mnou snaží flirtovat?
Nachystám jeho objednávku, ještě dám na čokoládový dort dostatek šlehačky a vydám se k jeho stolu. Cítím na sobě jeho pohled, mám pocit jako by očima sjížděl každý kousek mého těla. Buď klidný, Kihyun, tohle se ti jen zdá, líbí se ti, tak si vsugerováváš, že se na tebe dívá...zoufalé, že?
"Mm, děkuju...Kihyun." střihne očima k mé jmenovce, skoro se zakuckám, asi vzduchem, přikývnu a skoro odsprintuju zpátky za bar. Já ty jmenovky nenáviděl vždycky, ale nikdy se mi nestalo, že by mě podle ní někdo oslovil, spíš to bylo, protože to Hyunwoo přišlo hrozně hezký a takový společenský, že i zákazníci se budou cítit příjemně, když se nás nebudou muset ptát na jméno, ale rovnou si ho můžou sami přečíst.
Začnu se dívat do počítače, kde mám ještě otevřené objednávky. Znovu pohledem střihnu na ty sedačky, díval se na mě, zase a tak krásně se na mě usměje, že cítím, jak se mi podlamují kolena a za chvíli nejspíš skončím pod barem v mdlobách.
Úsměv mu oplatím a sklopím oči, panebože, nevím co mám dělat, tohle jsem nikdy nedělal...nestalo se mi, že bych na někoho takhle pomrkával a někdo mi to oplácel, ale co bych měl jako dělat? Nejsem člověk, který by něco dělal, prostě...se nechám unášet na vlnách jeho úsměvu a potom prostě...zaplatí, odejde a já už zase nic podobnýho nezažiju, normální věc, jako bych neznal průběh toho všeho.
Zkasíruju dva stoly, které hned odejdou, sklidím nádobí a dojdu utřít stoly, byl to trošku frmol, ale i přitom...vždycky byla chvíle, příležitost, kdy jsem se na něj mohl zadívat a on pokaždé můj pohled opětoval, po jeho úsměvu vždy přicházel ten můj, ale pokaždé, když si skousnul ret jsem musel svýma očima uhnout pohledem, protože jsem tu tíhu nevydržel. Není to nelegální být tak sexy?


Changkyun
původně jsem šel jenomna ten čokoládový dort a kávu ale našel jsem tu toho nejroztomilejšího člověka pod sluncem. skousnu si ret když mi můj pohled opět opětuje a lehce se usměje a pak zaběhne za bar když přijdou další zákazníci. prohlížím si ho a vůbec mi nevadí že mi stydne kafe. dojím dort a vypiji kávu a pak si povzdechnu když mi začne zvonit telefon. manažer. povzdechnu si. měli jsme zrovna pauzu mezi natáčením videoklipu a focením tak jsem sem zaběhl. asi už se budu muset vrátit.
"ano?" spolknu poslední kousek dortu abych mu mohl odpovědět.
"přijedu tě vyzvednout kde jsi?"
"v Bear Cafe kousek od mého dom-" nestačím doříct větu protože mě přesuší.
"tam to znám majitel té kavárny je Hyungwoo kdysi se hlásil k nám do společnosti, ale pak se na to vykašlal, je to můj kamarád tak jsem tam za ním párkrát byl. tenkrát když jsem se za nim stavil tak..." oddálím telefon od ucha a povzdechnu si, miluju když se začne utápět ve svých vzpomínkách.
"hyungnim" odkašlu si abych ho přerušil.
"oh jasně, jen že tě tam vyzvednu tak za 10 minut" odkašle si a ukončí hovor. do kavárny chodí víc a víc lidí a tak roztomilý šedovlasý číšník nemá čas mi oplácet moje pohledy. smutně si povzdechnu. i když mě docela zarazil že mě neznal. neříkám že jsme nějak extra známí ale....ne je pravda že jsme super známí a lidi v naší věkové kategorii nás většinou znají aspoň trochu. naše obličeje se opakují v televizi a po městech jsou naše plakáty tak jsem si myslel že mě pozná. většina lidí se otáčí a dívají se na mě a já moc dobře vím že oni ví kdo já sem ehm. pokynu hlavou na skupinu holek které po mě pořád střihají pohledem a když mě manažer prozvoní tak se zvednu. vezmu talířek z dortu a hrníček od espresa a odnesu mu je k baru a sladce se na něj usměji. zrovna obsluhoval nějakého zákazníka a tak po mě jen střihl pohledem a nesměle se usmál.
"děkuji" špitl a než jsem stačil něco říct tak se znovu rozvonil telefon s tím abych si pohnul a šel.
"uvidíme se" mrknu na něj a rychle vyběhnu z obchodu, ještě se přes skleněné dveře zadívám jeho směrem a pak zaběhnu do dodávky.

večer dorazíme domů kolem 11 večer. vyčerpaně se odplazím do koupelny abych se umyl a pak sebou prásknu do postele. nenávidím ten čas před comebackem. naše další píseň spotlight je těžká na tanec. kromě focení a promo akcí natáčíme videoklip a stále trénujeme tanec. je to vyčerpávající a já vím že další den budeme opět vstávat ve 3 ráno. chybí mi to vzrůšo, chybí mi nějaká sranda ale proto jsem zvolil tuhle práci, spojil jsem zábavu s prací i když před comebackem a první týden po něm je to spíš práce a pak je to až zábava, kdy si budu moct zase užívat života. myslím že jen co moje hlava udeřila polštář tak jsem usnul ale moje myšlenky se stále vraceli k tomu roztomilému baristovi. myslím že se mi i sny honili kolem jeho. kolem toho jak byl roztomile plachý, jakoby nepoznal že jsem se s ním snažil flirtovat. sice nevím proč, možná je to proto že jsem dlouho sám, nebo že jsem prostě takový ale byl k sežrání.
ráno mi zazvoní telefon a naše ranní rutina se opakuje než ve 3:45 dosedneme s Jooheonem do dodávky která nás veze zpět do společnosti kterou jsme opustili ani ne 4 hodiny zpátky ale i dnes mám vidinu toho že půjdu do té kavárny.

po náročném dni se ve čtyři hodiny konečně dostanu na pauzu, není to sice nic extra pauza, ne že bych si mohl stěžovat a vyžadovat ji ale když je čas mezi naším rozvrhem tak to využíváme jako pauzu, kdy někteří z nás spí, jiní se koukají a televizi nebo e jdou projít jako já. dojdu ke kavárně a skousnu si ret když přes výlohu ho vidím jak utírá nějaký stůl. otevřu dveře. otočí se aby mě pozdravil a když mě uvidí tak zrudnul a překvapeně se na mě umál. skousnu si ret. dnes jsem si dal opravdu záležet. vlasy jsem si nechal od našich maskérek sexy vyčesat na jednu stranu a druhou hezky uhladit, vzal jsem si červenou košili a na ní černé sako, vzal jsem si těsnější černé kalhoty a ještě jsem si povolil límeček abych tomu dal sexy význam. když procházím kolem sedačky tak si naštvaně povzdechnu když na ní seděl nějaký pár, měli už dávno dojedeno ale cukrovali se tam nehledě na to že bych na tom gauči chtěl třeba sedět! dojdu až k baru, ke kterému Kihyun mezitím došel.
"C-co si dáte?" odkašle si, roztimile se mu u toho zadrhl hlas.
"dal bych si zase espreso a k tomu bych si dal mhhh" sjedu pohledem na vitrínu s vystavenými dorty. "ten jahodový s čokoládovou polevou" skousnu si ret a usměju se na něj. začne to ťukat do tabletu. rozhlížím se po kavárně a uvědomím si že není nikde místo abych si sedl. povzdechnu si. chce se otočit mi udělat mojí objednávku. " nemusíš spěchat Kihyun...stejně si nemám kam sednout" mrknu na něj, zarazí se a odkašle si. " mimo jiné jsme se včera ani nepředstavil, Changkyun" natáhnu k němu ruku, opatrně ji chytne a já ho po ruce pohladím a lehce s jeho rukou potřesu. " kolik ti je? mě je 22" skousnu si ret a vrhám na něj sexy pohled.
"24" odkašle si a uhne pohledem.
"mhh takže jsi můj hyung to je sexy" mrknu na něj a opřu se o bar zatím co on se otočí aby mi dal aspoň vodu než bude místo na to abych si mohl v klidu sednout. když se na něj neusmívám tak propaluji pohledem pár na sedačce aby se už konečně zvedl!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 12. února 2018 v 20:21 | Reagovat

To je tak sladký jako ty dortíky, co si Changkyun dává. Moc se mi to líbí. Těšim se na další díl :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama