Idol Producer || 15. kapitola

12. března 2018 v 9:53 | MONBEBEs |  Idol Producer




Chengcheng
" děje se něco?" prohodí Zeren když ho táhnu do jiné místnosti. ignoruju jeho otázku. tohle jsem zrovna nepotřeboval vidět. myslel jsem si že jsou to jen kamarádi ale možná jsem se zmýlil. možná ho má Justin rád a já bych neměl být sobecký parchant. měl bych mu to přát. měl bych být šťastný že aspoň on bude šťastný. ale v srdci vím že pokud nebude se mnou tak nikdy nebudu šťastný. jenže já si na něj už nemůžu dělat nárok. ne po tom jak jsem se uzavřel když jsme nastoupili do Yuehue. měl jsem o něj bojovat. měl jsem mu říct že s tím nesouhlasím. když za mnou přišel s tím že by jsme se pro naše dobro měli rozejít. měl jsem víc protestovat. měl jsem křičet a žadonit aby to odvolal. místo toho jsem to jen tupě přijal a tím jsem se ho vzdal. ale možná. jen možná mě v tu chvíli už ani nemiloval. nebo neměl rád, nebo ho to jen nebavilo. já ani nevím. nikdy jsme si city neřekli. bylo to jen takové tiché porozumění. já věděl jak se cítí a on to věděl o mě. ale třeba je opravdu ve vztahu potřebná komunikace. třeba je opravdu potřeba ty slova říct tomu druhému. ne jen o nich vědět aby to byla pravda. začnu pochybovat o tom že mě někdy měl rád ale o svých citech pochybovat nemusím.
"tak coo" dloubne do mě když sedíme v místnosti a ani jeden z nás nic nedělá ani neříká.
" jen mě to na chvíli rozhodilo promiň" povzdechnu si. vidět ho jak se s ním objímá. já vím že to má těžké a myslel jsem že mezi ním a yixingem je to jasné. že se není čeho bát. už zezačátku jsem si všimnul že je s ním Justin moc kamarádský. že se ho zastává a tráví s ním většinu času, ale mysle jsem že je to jen kamarádství. ale třeba, to jak se teď Yixing chová k Xukunovi je pro Justina šance? možná je to jeho šance jak mít lepší život. jak být s někým koho .....miluje? trhnu sebou i při těch slovech se zatřesu. jen představa že někdo jiný uslyší ta slova která já neměl šanci slyšet mě irituje.
"pořád ho máš rád?" pozvedne obočí a dloubne do mě. povzdechnu si a sklopím hlavu. myslel jsem že jediný kdo o tom ví je zhengting. než se stihnu zeptat odkud to ví tak pokrčí rameny "Zhengting to vyblil všem ve skupině" odkašle si. povzdechnu si a plácnu se do čela ale on od tématu neutíká. " tak?" urguje mě pro odpovědi.
"jo, pořád, al eon mě ne" zakroutím hlavou a složím hlavu do dlaní. začne mě hladit po zádech a konejšivě mi brouká nějakou melodii.
"hele a...um co kdyby jsme sehráli nějakou scénku před ním? když bude žárlit tak k tobě ještě něco cítí ne? a když ne tak budeš vědět že už je to za ním" vážně se na mě zadívá.
"když já nevím, přijde mi to jako podraz" podrbu se v zátylku. opravdu je mi to proti srsti hrát před ním nějaké divadýlko.
"dobře v tom případě tu seď a utápěj se v otázkách zda tě má nebo nemá rád, můžeš si rovnou vzít sedmikrásku a otrhávat z ní okvětní lístky a ptát se ji" pokrčí rameny připraven se zvednout. zoufale ho chytnu za ruku a donutím ho si zase sednout. ¨
"d-dobře můžeme to zkusit, ale jakmile by ho to mělo nějak zranit tak toho necháme!" vážně se na něj zadívám, pokřižuje se a zapřísahá se mi. " a jen tak pro informaci, proč to děláš? cítíš ke mě něco?" zvědavě pozvednu obočí protože mě to opravdu zajímá. vytřeští na mě oči a začne dělat že zvrací. svíjí se v křečích a dělá zvuky zvracení a bůh ví čeho.
"oh tu představu nevyženu teď z hlavy rhohg" začne znovu dělat že zvrací. nechápavě se na něj dívám a musím říct že se mě to trochu dotklo ehm.
"to stačí chápu" dloubnu do něj a on se zasměje.
"takže chápeš jakou oběť pro tebe pokládám?" změří si mě pohledem. přikývnu a povzdechnu si. " fajn očekávám kompenzaci za zdravotní újmu, pokud se dáte dohromady, tak budeš můj osobní sluha po dobu měsíce" ďábelsky se zasměje. proč mám pocit že se upisuji krví ďáblu? povzdechnu si, šance jsou ale malé na to abych se já a Justin dal zase dohromady a tak přikývnu a společně si plácneme. celou dobu pak probíráme náš, tedy spíš jeho, plán. je do toho až děsivě moc zapálený a je tak vážný jako by to byl jeho vztah. než se nadějeme tak svolávají na večerku. dojdeme spolu ke mě před pokoj a shodou okolností kolem prochází Justi s Xukunem . snažím se na sobě nedat znát jak mě píchlo u srdce. ale zorné pole mi zastíní Zeren, když mi dá ruce kolem krku a obejme mě.
"dobrou Cheng" pohladí mě po hrudi a pošle mi vzdušnou pusu a od cupitá. neměl jsem ani čas zkouknout Justinovu reakci protože jsem byl překvapený ale když odešel a tak jsem z poza rohu slyšel jak se Zeren kácí na zem a buď doopravdy zvrací nebo to hraje fakt dobře. protočím oči a vejdu k sobě do pokoje.


Justin
Dojdu do pokoje a nasraně kopnu do skříně. Vlastně ukopnu jednu z polic a Xukunovi spadne všechno oblečení na zem. Vážně?! Vážně se Zerenem Chengcheng chodí? A já si myslel, že má rád mě, že jeho city nezmizeli a…teď mám spíš pocit, jako by jeho city vůbec nebyly. Možná jsem si to nalhával jen od začátku?
Xukun mě odšoupne na stranu, spraví nějakým způsobem polici a začne si zpátky rovnat oblečení, zatímco já chodím do kolečka nasraně něco mrmlám a několikrát kopnu do postele a do všeho kolem. Z vražedného mrmlání mě vyruší až Xukun.
"Tak ho přece nenech vyhrát, ne?" zadívá se na mě a hodí po mě polštář. Přesná rána do hlavy.
"Co?" otočím se na něj a nechápavě zamrkám.
"Zerena. Přece ho nenecháš vyhrát, ne? Pokud máš Chengchenga rád, tak o něj musíš bojovat." Vážně se na mě zadívá. Na chvíli se zamyslím a pak vážně přikývnu.
"Ale co mám dělat! Já o nikoho nikdy nebojoval!" nafouknu tváře a střelím po něm pohledem.
"Hmm, musíš se mu hodně líbit," zakývá hlavou a prohrábne mi vlasy. "co kdybych tě nabarvil? Myslím, že v černé s modrými a fialovými odlesky bys vypadal moc hezky." Mrkne na mě a já nadšeně přikývnu.
"Kde ale seženeme barvu?" zamrkám na něj.
"To nech na mě, běž na večeři a dones mi sem taky něco na jídlo, já se zatím postarám o barvu." Mrkne na mě a přikývne. Usměju se, možná, když spojíme svoje síly a on mi pomůže získat Chengchenga zpátky, tak možná se i jeho stav zlepší. Možná, když na Yixinga nebude tolik myslet, tak mu bude líp.
"Ahoj, Justin." Zamrká na mě Zeren, když se sejdeme na večeři, chytí Chengchenga za ruku a zaculí se na mě jako neviňátko zatímco se tiskne na jeho bok.
"Nazdar!" vyjeknu a nasraně třísknu talířem o stůl, oba se na mě vyjukaně podívají, naštvaně naberu nějaké jídlo na talíř a dupu s tím talířem pryč. Proč jsou u sebe tak blízko?! To Chengchengovi nevadí se s ním pomalu cukrovat přede mnou? To zapomněl, že ho mám rád?!
"Ježiši, co je!" vyjekne Xukun, zatímco v pokoji míchá barvu, když rozkopnu dveře a začnu zase kopat do skříně, tentokrát tak, abych mu nerozbil polici. Všechno mu řeknu.
"Nic si z toho nedělej, to zvládneme, jasný!" vážně se na mě zadívá. Přikývnu a nechám si od něj nabarvit vlasy, vlastně, chvíli mám obavy, co budu mít na hlavě, protože když to Xukun míchal, tak to mělo divně zelenomentolovou barvu, no, raději jsem zavřel oči a doufal, že mi na hlavě zbydou alespoň nějaké vlasy.
Ne, vážně. Nemůžu se ho vzdát. Kolikrát jsem si nadával, že jsem to dopustil, abychom se předtím rozešli. Že jsem prostě za ním jen přišel a řekl mu to, vím, že se tomu ani nijak nebránil, ani neprotestoval, ale…nemůžu se ho vzdát. Čím víc ve mě ta láska sílí tím víc si uvědomuji, že bez něj nedokážu být. A už vůbec si neumím představit, že by byl s někým jiným. Chci ho mít jen pro sebe, chci být jeho, chci, aby mi jeho nádherný hlas šeptal do ucha všechny ty nádherné slova, od těch romantických až po ty zvrhlé. Aby jeho ruce objímali moje tělo, aby mě k sobě tiskl tak pevně, jak to jen jde.
Dojdu si spláchnout barvu z vlasů a oba s Xukunem pak vydechneme úžasem. Ta barva vypadá fakt dobře, teda…myslím, že to ke mně i celkem pasuje a Xukun zatleská.
"Vypadá to bombasticky, myslím, že to Cheng jen ztěží rozdejchá." Mrkne na mě a mě se koutky skroutí do úsměvu. Chvíli spolu skáčeme po pokoji jako retardi a já pak vyčerpaně padnu do postele a hned usnu. Dřív, než si uvědomím, že jsem sobec, protože Xukun už několik dní nespí a já bych měl být vzhůru s ním, měl bych mu nějak pomáhat, protože on mi teď pomáhá.
Ale stejně…co když Chengcheng ani nestojí o to, abych se o něj snažil? Co když miluje Zerena a mě už nechce. Jak poznám, že má cenu se snažit? Ne, nesmím takhle přemýšlet. Chci ho a Zerenvi ho prostě jen tak nenechám!
Ráno dojdu na snídani do jídelny a hned, jak vidím Chengchenga, jak si vybírá jídlo, tak se nadšeně usměju. Ještě si rychle upravím vlasy a s úsměvem k němu dojdu.
"Dobré ráno, Chengcheng." Zamrkám na něj a on se na mě překvapeně zadívá. Vidím, jak pohledem sjede na moje vlasy a neubráním se tomu, abych se lehce začervenal.
"Sluší ti to." Usměje se na mě a natáhne ruku. Nemůžu se dočkat toho doteku, než se mých vlasů dotkne. Ale nahodím vražedný mode, když mě nepohladí, protože mu ruku chytí Zeren a proplete si s ním prsty a zaculí se na něj a pak na mě vyplázne jazyk.
"Ahoj, Cheng, bylo mi smutnooo." Zašvitoří směrem k němu. "A ahoj Justin." Mrkne na mě a začneme se vraždit pohledem.
"U-Um, co tady, uuua." Dojde k nám Zhengting a zděsí se vražedných pohledů, které po sobě se Zerenem střílíme. "Um, můžu s tebou mluvit?" mrkne na Chengchenga a někam ho odtáhne, zatímco my se Zerenem zůstáváme stát naproti sobě a dál se vraždíme pohledem a začneme se dohadovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 12. března 2018 v 19:08 | Reagovat

Mě je tak líto Xukuna. On se tak trápí...
Justin jistě hravě Zerena porazí. To ještě budou Cheng se Zerenem koukat. Držim Justinovi palce...
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl. Děkuju ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama