Idol Producer || 16. kapitola

13. března 2018 v 17:00 | MONBEBEs |  Idol Producer




Chengcheng
neříkám že mě s těmi vlasy nevyrazil dech. sluší mu to a moc, je pravda že mi vždy připadal s černými vlasy víc roztomilejší. stejně tak jako s těmi blonďatými ale ty černé, mají do sebe něco co mě nutí ho po nich pohladit. čechrat je a projíždět nimi svými prsty. zeren to hraje opravdu dobře. kdyby mi jeho zvuky zvracení nedávali dost jasně najevo že mu to není až tak přijemné tak bych si možná myslel že ke mě něco cítí. ale takhle je mi jasné že hem to tak opravdu není. dojdeme se Zhengtingem na chodbu. pozvednu oboří když se ke mě otočí.
"co se to děje" pozvedne na mě obočí. pokrčím rameny s výrazem že nevím o čem to mluví. " moc dobře víš co myslím, mysle jsem že máš rád Justina tak proč" zakroutí nechápavě hlavou. nakouknu do jídelny abych viděl Justina jak se o něčem se Zerenem hádá a je tedy nemožné aby nás slyšel.
"jo, mám ho rád, miluju ho Zhengting, tohle byl Zerenův nápad, myslí si že kdyby mě měl Justin rád tak se to u tohohle ukáže, že prý bude žárlit. sice mi to nepřijde že by žárlil ale Zeren říká že ano. " povzdechnu si a prohrábnu si vlasy " není mi to příjemné ale já opravdu nevím co mám dělat. nejsem si jistý jestli mě má aspoň trochu rád a tak to byla jediná možnost jak to zjistit. nechtěl jsem riskovat že kdybych se ho zeptal tak by mě odmítl a naše přátelství by bylo ta tam stejně jako by nás to oba rozhodilo v soutěži" pokrčím rameny a zničeně si povzdechnu. vyslechne mě. vyslechne si všechno co mám na srdci a zamyšleně kývá hlavou.
"já ti rozumím Cheng ale co když tě justin má rád, nezraní ho to?" pozvedne významně obočí, jakoby chtěl abych v jeho pohledu něco zahlídl i když já nic neviděl. možná jsem zaslepený svými myšlenkami natolik abych si něčeho všimnul. abych si třeba jen připustil tu možnost že by mě měl rád.
"taková možnost tu není. od začátku do toho jdu s tím abych zjistil že mám pravdu a Justin mě nemá rád. proto jsem se upsal Zerenovi s tím že když se dáme dohromady ta budu měsíc jeho osobní sluha. moc dobře vím že to se nestane" zakroutím hlavou a nenechám ho domluvit protože vidím jak se další skupiny scházejí na jídlo. chci je aspoň předběhnout abych měl ještě kousek jídla. Zeren a Justin už nejsou v sobě a tak se rozhlédnu abych aspoň jednoho z nich zahlédnul a překvapím se když sedí u jednoho stolu. a je to v háji. kdyby mě měl rád, kdyby žárlil tak by s ním přece u jednoho stolu neseděl no ne? Zeren n a mě zamává a ukáže na tác s jídlem. nadšeně se usměju když mi uchránil zbytek obědu a dojdu k nim. oba se do sebe odsunou a já si tak nějak nuceně sednu mezi ně.
"na vzal jsem ti jídlo" mrkne na mě Zeren a pošoupne ke mě tác. děkovně se na něj usměju. zatím co jím tak mi Justin a Zeren dávají do talíře moje oblíbené kousky jídla. pozvednu obočí když jeden dá na můj talíř jídlo a druhý ho probodne pohledem a dá tam hned taky. odkašlu si.
"Cheng půjdeme pak spolu cvičit?" zahákne se mi Zeren do područí. chci přikývnou ale do druhé ruky se mi zahákne justin.
"ne půjde se mnou, cvičíme jen spolu" zakroutí Justin hlavou.
"to je minulost" zavrčí zeren a Justin ho probodne pohledem.
"u-um a co xukun?" zadívám se na Justina který nechápavě pozvedne obočí.
"Kunkun bude na pokoji a pak bude asi trénovat sám nevím" zakroutí hlavou a odtáhne mě od stolu když je Zeren zaneprázdněný tím že se směje Zhangjingovi když uklouzne s tácem jídla a vzlyká, ale ne kvůli tomu že by si něco udělal ale že si vyklopil jídlo ehm.
"Justin" odkašlu si když mě dotáhne do prázdné místnosti.
"tady budeme sami" zavře za sebou dveře a dojde k rádiu a pustí tam naší úvodní píseň "nejdřív si zopakujeme základy" dojde ke mě a přijde mi jakoby se mě snažil svádět což se mi asi zdá. začneme tedy tancovat ale v té choreografii byl vždycky jeden pohyb který mi nešel. naštvaně si povzdechnu když se na tom zase zaseknu..
"vím jak tě ten pohyb naučit" mrkne na mě a dojde ke mě, otočí se ke mě zády a chytne mě za ruce a dá je na svoje boky. chci něco namítnout ale přeruší mě. "opakuj to po mě. zašeptá a začne mi ukazovat ten pohyb. po chvíli zapne hudbu a ukazuje mi ten pohyb na hudbu. snažím se nezavrnět když se zády nalepí na mojí hruď a vydechne. " lepší" zamrká na mě. skousnu si ret a polknu.
"m-mh lepší" odkašlu si. vidím na něm jak se usmál.
"ale ještě to chvíli....procvičíme" zašeptá a odtáhne se ode mě, ale jen na kousek tak že když se zakroutí tak se na mě natiskne a já se snažím nevzdychnout. co se to právě děje???


Justin
Musel jsem si ho ukrást pro sebe. Jak říká Xukun, musím o něj bojovat, za žádnou cenu ho Zerenovi jen tak nenechám, to tedy ne! Proto když byla možnost, tak jsem ho musel odtáhnout, abychom mohli trénovat jen spolu.
Snažil jsem se hýbat a vypadat svůdně, ale absolutně nevím, jestli se mi to povedlo a jestli to na něj vůbec zabralo, protože v jeho tváři se výraz vůbec nezměnil, alespoň ne natolik, abych věděl, jestli ho moje svádění zaujalo nebo ne. Ale pokračuji a nevzdávám se.
To, abych ho ten pohyb naučil zrovna takhle mě vlastně napadlo náhodou, z vteřiny na vteřinu. Chvíli jsem sice přemýšlel, jestli je to dobrý nápad, ale přišlo mi to tak, že je to velmi dobrý nápad. A teď, když k němu stojím zády a nenápadně se na jeho hruď svými zády tisknu, tak se snažím nevrnět, snažím se nepokazit všechno tím, že bych mu skočil kolem krku. To, jak držím jeho ruce na svých bocích, cítím, jak moc je pro mě ten dotek příjemný. Ukazuju mu ten pohyb několikrát a občas na nás mrknu v zrcadle, abych se podíval, jak se tváří a jak ten pohyb zkouší.
"Myslím, že, ehm, už ten pohyb chápu." Jeho hlas zní až moc blízko mého ucha, mé tváře se lehce zbarví do červena a já si skousnu ret.
"Tak ukaž." V zrcadle na něj kývnu, cítím, jak jeho ruce o maličko víc sevřeli moje boky a opravdu tak tak zvládnu zadržet vzdech, když ten pohyb zkusí, ale spíš to vypadá jako by přirazil, protože se svým rozkrokem otře o můj zadek a mi od sebe oba skoro uskočíme. Oba si odkašleme a já celej rudej začnu těkat očima po místnosti a podrbu se v zátylku. Ale po chvíli mírně trapného ticha, když k sobě konečně zvedneme pohledy a ztratíme se oba v očích toho druhého začne hlášení, abychom se všichni dostavili do společenské místnosti, kvůli cvičení. Dojdu vypnout rádio a u dveří se oba zastavíme, když ve stejnou dobu stáhneme na kliku. Takže já držím kliku a Chengcheng má svoji ruku položenou na té mé. Zvednu k němu oči.
"Promiň." Šeptne do ticha, ani nevím, proč začneme šeptat. Ale naše ruce se nehnou ani o milimetr.
"Ne, ty promiň." šeptnu nazpátek, ani nevím, jak dlouho jsme se zase ztratili ve svých očích, ale najednou někdo chytí z druhé strany za kliku a my oba tak tak stihneme uskočit, než nás ta osoba srazí dveřmi, protože se otvírají dovnitř. Chengcheng mě naštěstí chytí, když ztratím při úskoku rovnováhu.
"Um? Hledám vás všude." Významně nás Zhengting sjede pohledem, když nás vidí. Chengcheng mě pořád držel kolem pasu a já byl pořád v předklonu. "Doufám, že jsem vás v něčem nevyrušil?" pozvedne obočí a tváří se ještě významněji.
"Ne."
"Aji jo." Vyjeknu a pak mi dojde Chengchengova odpověď a odkašlu si a trošku zahanbeně sklopím hlavu. On mě pomalu a opatrně pustí a já projdu dveřmi jako první, ani nevím, kdy se ti dva odebrali taky směrem do haly, ale dojdu tam. Myslel jsem, že se mu ta chvíle, kdy jsme byly spolu taky líbila…nebo nelibila? Třeba se mu to nelíbilo? Třeba je raději, když se ho dotýká jen Zeren? Ne, nesmím takhle přemýšlet. V davu, kde jsou všichni seřazení, abychom mohli tancovat, najdu vzadu Xukuna a dojdu k němu. Kývne na mě hlavou jako co se děje, ale já hlavou zakroutím a zašeptám směrem k němu, že mu to řeknu potom.
Všimnu si, jak dveřmi projde i Zhengting a Chengcheng. Všimnu si, jak na sebe Zhengting a Xukun významně mrknou, nechápavě je sjedu oba dva pohledem a Zhengting začne Chengchenga táhnout k nám a navede ho, aby stál vedle mě. Takže stojí Xukun, vedle něj já, vedle mě Chengcheng a vedle něj Zhengting. Ale naštvaně si odkašlu, když se ve dveřích objeví i Zeren a hned se k nám rozběhne. Já na něj zavrčím, když mě chce odstrčit, tak odstčí Zhengtinga a Chengcheng se zase ocitne mezi námi. Pořád se po sobě se Zerenem díváme a vraždíme se pohledem. Opravdu mu nemůžu Chengchenga nechat tak lehce! A pokud…pokud už Chengchengovi city zmizeli, tak mám dvě možnosti. Buď se vzdám…což nepřichází v úvahu. Anebo se prostě budu snažit, budu dělat všechno pro to, aby se do mě zamiloval znovu. Nevzdám se ho, tentokrát už se ho nevzdám.Dovolil jsem to jednou a podruhé prostě…už ne.
"Takže, rozdělte se do dvojic, protože v následující části budete tancovat po dvojicích. Hlavně si vyberte někoho, s kým se dokážete synchronizovat." Oznámí nám Jackson, díky bohu, že tu není Yixing, Xukun je alespoň trošku klidnější.
Xukun do mě strčí, abych byl blíž Chengchengovi, natáhnu ruce, abych ho chytil za ruku, abych tím získal jeho pozornost a hlavně, abych s ním mohl tancovat. Ale Zeren mě předběhne, když ho chytí kolem pasu.
"Budeme tancovat spolu, žee." Zašvitoří a probodne mě pohledem.
"Já chtěl s Chengchengem tancovat." Vyjeknu dotčeně.

"Tys ho měl už ráno, nebuď tak sobeckej, já s ním chci taky tancovat." Vyplázne na mě jazyk, chvíli mám tendenci, že po něm skočím a uškrtím ho. Ale zadívám se na Chengchenga, nevypadal, že by mu to vadilo, sklopím hlavu a stoupnu si vedle Xukuna, který mě konejšivě pohladí po zádech. Trošku překvapeně zamrkám, když až zepředu jde k nám dozadu Ziyi a dojde hned k Zhengtingovi a postaví se vedle něj. Ehm, kdy se ti dva seznámi natolik, aby spolu tancovali? Ehm, no, seru na to. Ale proč Chengcheng nic neřekl! Já nevím, co si mám myslet, nemám nic, nevidím jediný náznak toho, že by mu vadilo, že na něj Zeren sahá a že si na něj dělá nějaké nároky. Asi budu muset Zerena zabít…jo…zabiju ho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 13. března 2018 v 19:14 | Reagovat

Ježíš...to jsou moulové. Jen mam strach, aby ta Zerenova hra nakonec Justinovi neublížila. No jsem zvědavá, jak to bude dál. Moc se těšim na další díl. Děkuju :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama