The Evil Boss || 4 kapitola

23. března 2018 v 12:00 | MONBEBEs |  The Evil Boss




Kihyun
Kde se fláká tak dlouho? Rozdat papíry by mu mělo trvat 5 minut, ještě bych přežil 10 minut, když vezmu v potaz, že Minhyuk a Mark se rádi vykecávají. Ale on už je pryč 13 minut. Má pocit, že se tu může jen tak poflakovat a nic nedělat? Já mu dám.
Počkám ještě ty dvě minuty, aby to bylo čtvrt hodiny a pak prudce vstanu za židle. Namířím si to do prvního oddělení, smích, který slyším na chodbě ustane, když se objevím ve dveřích. Všichni najednou začnou máchat rukama a vidím, jak se všichni zase vrátili k práci. Jen Mark sedí na svém stole a kope nohama ve vzduchu, zatímco si pročítá papíry, co mu Changkyun donesl. Tady není, super. Pokračuji na druhé oddělení, tady si pomalu ani nikdo nevšimne, že jsem přišel, jak jsou všichni zažraní do práce, tak je to správné.
"Bambam?" okřiknu ho, když dojdu na jeho oddělení. Nikdo tu není, všude drnčí telefony a on leží pod stolem a nejspíš si hraje na odkládací stolek na nohy. Jakmile zaregistruje můj hlas, tak se rychle zvedne, zapomene, že leží pod stolem a rozbije si o něj hlavu. Odkašlu si, no, tady Changkyun taky není. Tak Bambama seřvu, ať se přestane flákat. Ten blbec si myslel, že nevím o tom, že chce Hyungwoon a Hoseok dát výpověď. Já to ale věděl, protože Minhyuk je drbna a už to ví celá firma. Dohodnu se s ním, ať si ti dva určí podmínky a ať jim vyhoví, jako nejlepší modelové, co máme, o ně nesmíme přijít.
Tady taky není, tak kde proboha je? To šel jako domů nebo co?
Ve 4 oddělení je řád a já vím, že je to díky Hyunwoo, protože Minhyuk sedí na stole a drží pytlík s gumovými medvídky a tlačí je do sebe, zatímco Hyunwoo lítá všude kolem a urguje ostatní, aby odváděli svoji práci. Zeptám se, jestli tu náhodou nebyl a dozvím se, že odešel před chvíli. Povzdechnu si a při odchodu z oddělení 4 se zastavím a skloním se k zemi. To se mi snad jenom zdá. Obrátím oči v sloup a snažím se nevybouchnout a nevraždit, když v ruce držím naši bezpečnostní kartičku a téměř s určitostí vím, že je jeho. Moje intuice se málokdy mýlí a vysvětluje to to, proč ještě není v kanceláři. Pevně sevřu kartičku a na konci chodby ho vidím jak chodí dokolečka před výtahy a něco si pro sebe mumlá. Ani si nevšimne, když se postavím kousek od něj s jeho kartičkou v ruce. Hlasitě si odkašlu, abych zaujal jeho pozornost, protože svým přemýšlením byl opravdu až moc zabrán. Zvedne ke mně svoje hnědé oči a vytřeští je. V jeho očích vidím jediné - smrt.
"Tahle kartička je jednou z nejdražších věcí tady, radím ti, abys ji ochraňoval víc, než svůj život. Cena jedné takové, pro někoho blbé kartičky, je zhruba půlka tvého platu, protože je to nejbezpečnější a nejlepší bezpečnostní systém na světě." Vrazím mu kartičku do ruky. Běž dolů na recepci, tady máš dokument, který potřebuješ. Na recepci ti udělají kartičku na tvé jméno s tvými údaji, pokud tu ztratíš, tak si myslím, že tě zabiju." Probodnu ho pohledem a nastoupím do jednoho z výtahů a nechám se zavést zpátky k sobě do kanceláře. Poslední, co vidím je, jak opařeně stojí na místě a nemá slov. Tohle není žádná blbá brigáda, tady má každý svoje povinnosti. I ta kartička má svoji hodnotu, jen to, že je schopen ji první den ztratit, značí, že je nezodpovědný. Je to tak těžké? Hlídat si kartičku? Co kdyby měl hlídat nevím…tašku s 10 miliony korun? To ji taky jen tak ztratí? Ten kluk se mi snad jenom zdá, dojdu k sobě do kanceláře a usrknu si kafe.
Vytočím Bambamovu klapku.
"Šéfe?" slyším, jak vyjekne a k telefonu nejspíš musel běžet. To si zase hrál na odkládací stolek na nohy?
"Co jejich podmínky?"
"Ah, ano, už mi je nadiktovali, smlouvu mám upravenou na stole, jen teď mají focení, do hodiny by ji měli přijet podepsat." Vyhrne rychle. Tak se mi to líbí, chvíli jsem měl obavy, že ten vůl na to zapomněl anebo se na to vykašlal. Dobře, že to vyřídil za tak krátkou dobu. Hyungwoon a Hosek jsou tváře naší firmy, nejlepší z nejlepších. Hezčí modely snad nikdo nemá. Proto se musíme snažit, aby tu byly spokojení a hlavně aby vydrželi.
Zaklapnu telefon a odškrtnu si tuhle věc v diáři, abych věděl, že je to vyřízeno. Po chvíli mi začne zvonit telefon, je to klapka Yixinga, tak se nadechnu a zvednu to.
"Yixing?"
"Šéfe, doufám, že neruším," odkašle si. Nic neříkám, tak automaticky ví, že může pokračovat. "dorazil mi jeden stážista na pohovor. Jen aby jste předběžně viděl, že je moc pěkný a pokud bude co k čemu, což snad budu vědět nejpozději do zítřejšího dne, až si ho prozkouším, tak by se mohl stát dalším modelem." Oznámi mi.
"No, dobře, snad bude co k čemu," kývám hlavou, i když to on nevidí. "jméno? Ať si ho můžu předběžně poznačit.
"Cai Xukun." Nahlásí mi a já si ho zapíšu do předběžného seznamu modelů. Vždycky čekáme, až budeme mít na seznamu alespoň 5 adeptů, které po tom čeká něco jako zkouška, protože být modelem neznamená jen mít hezkou tvářičku a pěknou postavu. Ti lidé musí vědět, jak zaujmout publikum pouhou chůzí, jejich pohyby musí být pastvou pro oči a musí se umět prodat beze slov. A to každý neumí, každý neumí chodit tak, jak je potřeba a nešít sebou, nehrbit se a nechodit jako hromádka neštěstí. Ale Yixing je profesionál, co se týče balancu, takže nemám obavy, že ho to všechno dokáže naučit.
Už jsem chtěl znovu vyletět ze židle, když jsem se podíval na hodiny, ale dřív, než to stihnu udělat, tak se otevřou dveře a v nich stojí udýchaný Changkyun.
"Tu kartičku jste společně ještě vyráběli nebo jsi šel někam na procházku, že ti to tak trvalo?" ani nezvednu hlavu od papírů a můj hlas je chladný a odměřený jako obvykle. V tichu, které se místností rozléhá slyším, jak hlasitě polkne. "Máš málo práce, že tu jen tak postáváš?" zvýším hlas, trhne sebou a rychle zaběhne k sobě do kanceláře. To opravdu musím každému neustále připomínat, aby se neflákal a pracoval? Kdybych pracoval ve školce nebo ve cvokárně…myslím, že v tom není rozdíl, tady je to obojí dohromady. Na každém oddělení něco. Taková cvokárna pro děcka.
Soustředím se na práci, ale mojí kanceláří se rozléhá ticho, takže nepřeslechnu, že Changkyun telefonuje, navíc opravdu poznám, že je to soukromí hovor a ne pracovní. Takže on se tu bude ještě flákat i tím stylem, že si tady bude vykecávat? Tak to tedy ne. Prudce vstanu a rozrazím mu dveře od kanceláře. Vypadá to, že už dotelefonoval, ale s leknutím, když se objevím v jeho kanceláři a málem tím prudkým otevřením vysadím dveře z pantů, odhodí telefon někam do háje.
"Opravdu ti přijde v pořádku vyřizovat si soukromé hovory v pracovní době?" prásknu rukou do stolu a on celý naskočí. Zase vypadá, že nedýchá a bez mrknutí kouká před sebe. "Neslyšel jsi?" zavrčím.
"V-Volal mi s-spolužák., že nám p-přesunuli p-písemku ze zítřka na dne-šek." Začne ze sebe pomalu soukat. Chvíli mi trvá, než vstřebám, co říká.
"Na kolik." Zavrčím.
"Z-Za půl hodiny." Vyjekne po chvíli, dlouze si povzdechnu, že je úplně ztracený případ.

"Tak padej." Řeknu suše ve dveřích, chvíli trvá, než mu dojde, co říkám, ale rychle se zvedne a pobere si věci. Ještě několikrát mi se strachem poděkuje a pak se vytratí ze dveří. Dlouze si povzdechnu. Zítra mu ještě připomenu, že nesmí telefonovat v pracovní době. Dobře, bylo to důležité, ale to ho neomlouvá k tomu, aby porušoval pracovní řád.



Changkyun
jestli přijdu pozdě tak nejen že nestihnu test ale ještě mě profesorka Kim zabije. budu mít už druhý puntík a při třetím mě rovnou vyloučí. podle Kihyuna hádám že se to stane brzy když už první den mě nesnáší. doběhnu do třídy a děkuju bohu že společnost je jen deset minut autobusem. vběhnu do třídy, učitelka nikde není a tak zapluju rovnou na svoje místo vedle Jooheona.
"tak co jaký to bylo?" zeptá se mě hned jak dosednu. zakroutím hlavou.
"řeknu ti to potom a pak se půjdeme asi opít" zasměju se a zakroutím hlavou. profesorka Kim přijde do třídy a sjede na mě pohledem. bezva, další člověk co mě nenávidí. hádám že s ní budu mít ještě spoustu problémů. rozdá nám testy a několikrát zdůrazní že nesmíme opisovat. problém je v tom že já nemám ani od koho. když to neumím já tak je Jooheon v prdeli protože to já mu napovídám. takže dneska to vidím za pět protože jsem neměl čas se učit. přečtu si první otázku. jo tak to přeskočíme a další taky. zajímalo by mě kdo vymyslel tu blbost, když nevíš tak otázku přeskoč a dělej další. ale co když neumím ani jednu???
¨testy vrátíme zpátky a pak se přesuneme na další přednášku která už je klidnější. dnes mám mít jen dvě přednášky tak je to v pohodě. vyjdu ze školy a unaveně zakloním hlavou.
"tak povídej!" praští mě Jooheon do zátylku když je nadržený na informace. cestou domů mu to tedy začnu vše vykládat. od prvního seznámení a prvního dojmu, po to jak špatně jsem si spletl pohovory až přes to jaký je Kihyun zamindrákovaný kretén a po to že jsem podepsal smlouvu jako jeho děvka se kterou bude vytírat když bude mít špatnou náladu. Jooheonova škála výrazů je komická. chvíli vypadá vyděšeně, pak se mi směje a pak je naštvaný ale hlavně je hodně překvapený.
"a proč jsi to tedy podepsal když je to takový kretén?" zastavíme se před mým panelákem.
"protože tam si vydělám víc než za tři měsíce ve fast foodu, navíc se to dá počítat jako práce a jeho řvaní snad....si na to zvyknu" zamumlám když vybírám poštu a hned si povzdechnu když mi přijde obálka se zeleným pruhem. rychle ji skovám než ji uvidí Jooheon ale stejně mu to neunikne.
"další?" pozvedne obočí a povzdechne si.
"mh" jen bezduše přikývnu a mávnu na něj s tím že už musím běžet. rozloučíme se a on odejde směrem k němu domů což jsou jen dvě ulice ode mě. vylezu schody do svého malého bytu a první co udělám po zutí bot je že otevřu obálku. další výzva, tahle je dokonce už urgentní. pokud do měsíce nesplatím půjčku tak mi přijdou exekutoři? prosím? moje půjčka to ani není a i tak mi přijdou zabavit věci a dokonce byt a budu muset k soudu. prohrábnu si zničeně vlasy. vezmu telefon a vytočím číslo mámy. spadne to hned do schránky a tak to zkusím znovu a znovu...a znovu ale nic se neděje. vytočím číslo svého otce ale ten mě suverénně vypráskne. co jsem komu udělal že jsem si tohle vysloužil? není to ani moje půjčka. rodiče si na moje jméno nepůjčovali peníze a neplatí je a pak mě přijde exekuce. nevydržím to a rozbrečím se. má to vůbec cenu? tohle všechno....je tak strašně na hovno.
ráno se probudím v tom samém oblečení a s tvářemi na kterých mám zaschlé slzy. hodím si rychlou sprchu a snažím se u toho na sebe nedívat do zrcadla abych nedostal infarkt. hodím na sebe něco čemu se dá říkat pracovní oblečení a do tašky si hodím obálku abych se mohl stavit za nějakým právníkem nebo se rovnou zastavit na exekutorech. nejhorší je že já o těchto věcem moc nevím. ve škole vás nenaučí jak řešit exekuci, jak si zařídit hypotéku nebo jak vyplnit blbou složenku. hlavně že vím jaká řeka v Americe je nejdelší, děkuju moc dementní školství. kolikrát za mnou někdo přijde a zeptá se mě hele jaká je nejdelší řeka v Americe? a co takhle jaké je hlavní město Lotyšska!
vyjdu unaveně z bytu. měl jsem bezesný spánek a cítím se vyčerpanější než kdybych celou noc proflámoval. když vystoupím z autobusu plných ospalých lidí tak dojdu do kavárny. celou cestu jsem přemýšle a měl strach jestli bude kavárna v 6:30 otevřená ale když mě uviděli u dveří s kartičkou kolem krku tak mi řekli že otvírají až v 8 ale že jsou po ránu zvyklý dělat Yoo Kihyunovi kávu. usměju se na ně a s poděkováním dojdu do kanceláře. položím mu kávu na stůl a unaveně si sednu na židli. z kopírky začnou vyjíždět papíry tak se připravím že je půjdu rozeslat když v tom mi zazvoní telefon. chtěl jsem ho ignorovat, přece jen jsem v práci a Kihyun může mít kdekoliv kamery ale když uvidím že je to matka tak se pro telefon natáhnu a hned ho zvednu.
"Kyunnie Miláčku-"
" schovej si to k soudu" zavrčím do telefonu " do čeho jste mě to namočili" snažím se nevzlyknout když se mi všechny ty hrozné představy, jak to se mnou dopadne, objeví znovu před očima.
"ale no tak nedramatizuj to a nehraj si na chudinku. zajímá tě vůbec jak jsme se měli? děkujeme za optání, na hovno jsme se měli! já jsem tě porodila Kyun a když budu potřebovat vezmu si na tebe klidně dvacet půjček!" vykřikne do telefonu.
"mě by i bylo jedno mami že by jsi si na mě vzala půjčky kdyby jsi je doprdele platila!" nevydržím to a naštvaně vzlyknu. "ale mě hrozí exekuce! mám měsíc na to zaplatit sta tisíce jinak mi seberou všechno, dokonce i byt, kde já bud bydlet hm? nevadí ti že ten tvůj syn, kterého jsi si porodila bude bezdomovec? otec pracuje tak proč si musíte brát takový půjčky, já nechci k soudu mami. prominul jsem vám že jste mě opustili, že jste se mi pak ozvali jen když jste potřebovali pod babičky peníze a když ona umřela tak to samé si chtěla po mě. všechny moje spoření co mi založila jste vybrakovali, všechny její věci jste jí prodali tak že mi nezbylo nic na památku! samy si žijete v kalifornii ve vile a já žiju v garsonce bez topení a i to je vám málo ale musíte mi nasrat na hlavu s půjčkami a exekucemi??? jak to mám asi- halo? Halo?" zahodím telefon a nahlas vzlyknu. " to mě rovnou zabij" setřu si slzy a hlasitě si povzdechnu snažím se co nejrychleji uklidnit protože už bude sedm a za chvíli přijde. zakroutím horlivě hlavou a začnu třídit papíry a ani ne po minutě se otevřou dveře.

"d-dobré ráno" řeknu slabým hlasem a lehce se ukloním, ani se mu nepodívám do očí, vlastně nezvednu hlavu od země a pevně svírám triko. projde kolem mě do kanceláře a prohodí ke mě dobré ráno. zhluboka se nadechnu když jsem sám a pokračuju ve skenování a odesílání podkladů. můj druhý den v práci začíná obzvlášť skvěle,
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Erin Walentine Sammael Erin Walentine Sammael | Web | 23. března 2018 v 12:16 | Reagovat

Moc pěkné

2 Hatachi Hatachi | Web | 23. března 2018 v 20:35 | Reagovat

Chudák Kyunnie, tohle si opravdu nezaslouží. Jeho rodiče jsou na granát. Doufam, že to ale dopadne dobře.
Moc se těšim na další díl. Děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama