Jealousy || kapitola první

16. května 2018 v 12:00 | MONBEBEs |  Jealousy




Changkyun
Už od mala jsem byl rodiči veden k naprosté poslušnosti a zodpovědnosti. nerozptylovat se ruchy kolem sebe a jen se soustředit na školu, to bylo skoro jako naše moto, mohl jsem si to klidně vytetovat na čelo. kdyby to bylo podle rodičů tak ani nemám přátele a hned po škole jdu domů se učit, možná ani spánek bych neměl mít a pak zase do školy. o víkendu mě otec, který je uznávaný vědec, doučoval sám abych byl na před. nikdy jsem nezažil co to je studentský život. všichni říkají že to jsou nejlepší léta co může člověk mít. mě to tak nepřišlo. bylo to jako peklo. když jsem domů přišel s horší známkou než jedničkou tak jsem byl brán jako selhání. ani jako dítě jsem nedostával žádné pochvaly za dobré známky, byla to samozřejmost. proč by mě měli chválit za něco co bylo jasné? naštěstí po tom co jsem nastoupil na střední tak se to trochu zlepšilo. možná to bylo tím že jsem si hned v prváku našel přátele. nebyl jsem ten klasický opuštěný šprt a mazlíček učitelů, hlavně proto že jsem ve třídě nedělal bordel. nemůžu říct že by mě šikanovali, na to jsme měl moc dobrou třídu takže toho jsem byl ušetřen. vlastně si až na tvrdý režim nemám na co stěžovat. vlastně ani nic jiného neznám tak jak bych mohl. ale moji přátelé, Jooheon a Hoseok, rád používá spíše Wonho, se mě ujali. já jsem introvert a málo kdy se otevírám novým lidem a už vůbec nezačínám s cizími rozhovor. oni jsou na opak extroverti a jak se říká, jak se introvert a extrovert stal kamarádem? extrovert začal konverzaci, oblíbil si introverta a adoptoval ho. tak nějak to bylo. jednou ke mě přišli, začali se se mnou bavit a už neodešli a jsem za to rád. jsou moje světlo v téhle nudné šedé realitě. díky nim vše dostává nádech aspoň nějaké barvy. když jsme se ve čtvrťáku rozhodli že budeme bydlet spolu na koleji tak mi to otec dlouho rozmlouval. máma plakala jako bych jí řekl že nastupuju na šesti letou službu v Iráku. pro otce byla kolej zlo. místo kde studenti zapomínají na učení a myslí jen na sex, alkohol a na to jak si proflákat život. trvalo to dlouho ale nakonec jsem ho ukecal že už jsem dost velký na to abych to zvládl. přece jen je mi 17. no dobře tak starý zase nejsem, Jooheon je stejně starý a Wonhovi je 18. otec měl problém nejdřív s tím že budu bydlet na koleji a pak s tím že nebudu bydlet sám, Wonho ani Jooheon se mu nelíbili, ale ani už nevím jak ale podařilo se mi ho ukecat.
"to bude skvělý rok Kkukkungie!" svalím se na sedačku, po tom co jsem odnesl jednu bednu na horu do pokoje. oh bože to je únavné. Wonho tahá rovnou tři bedny a Jooheon taky vytáhne jednu a svalí se skoro na mě. takže nakonec mě celé přestěhuje Wonho, no aspoň nějaké využití mají ty jeho svaly. občas si říkám proč se s námi baví. Jooheon je otevřený a veselý člověk, ten typ co se baví snad se všemi a přitom si vybral mě jako nejlepšího kamaráda, ale u něj to ještě chápu, máme stejné zájmy v hudbě, ve filmech a v hrách, Wonho na druhou stranu vypadá, jak to občas říkají studentky u nás na škole, jako dokonale vytesaná socha boha krásy. vypadá jako typický namyšlený svalovec ale zase je pravda že brečí u každé pohádky kterou pustíme v televizi, lvího krále první díl probrečí asi nejvíc. ale i tak je to zvláštní kombinace našeho přátelství ale pořád drží a to jsem rád. ale je tu ještě jedna věc která mě drží v tomhle šedém světě a možná mi dává do života i víc barev než mí dva nejlepší přátelé, anděl s nádherným hlasem.
vykašleme se na nějaké vybalovaní a každý zalezeme do svého pokoje aby jsme se převlékli ze zpoceného oblečení a vzali si něco čistého. pak se zase sejdeme v obýváku a zapneme si Hledá se Dory a už jen tak ze zvyku dáme Wonhovi do klína kapesníky. nemůžeme se ale moc rozjet protože zítra je první den školy. konečně, konečně ho po tom úmorném letním volnu uvidím!
"nechtěl by jsi si vzít něco v čem nebude zase každá holka u nás na škole mít orgasmus?" povzdechne si Jooheon když Wonho vyjde z pokoje v kraťasech a těsném černém tílku.
"no co je vedro mám se snad upotit? a navíc to je přesně to co chci" dodá sebevědomě ale pak se ošije a zasměje se zahanben vlastní odpovědí." ale měl by jsi se spíš starat o něj!" vyjekne a ukáže na mě.
"aigoo proč máš na sobě mikinu? venku je 28 stupňů! jak můžeš žít v černé mikině a v černých kalhotech!!" vyjekne Jooheon. sám má tílko a přes to hozenou slabou mikinku jen na přechod a kraťasy. vlasy, které si nedávno přebarvil na bílo, má hozené pod kšiltovkou a rozhodí rukama.
"žiju ne?" prohodím a zakroutím hlavou. srovnám si jedním pohybem kulaté brýle a zamrkám na svého hnědovlasého namakaného kamaráda jak mi natahuje ruce k vlasům.
"nech mě aspoň jednou!!" zaúpí. vždycky mi chce načesat vlasy, udělat mi nějaký ten účes, já to většinou jen učešu a nechám být. s povzdechem přikývnu a on začne moje černé vlasy rozdělovat v půlce na dvě patky a trochu je nadzvedávat. pak hlasitě zapiští a uteče.
"co mu je?" ukáže na něj nechápavě Jooheon.
"jakoby jsi ho neznal, říká že když mi může učesat vlasy tak je to jakoby pohladil deset štěňat" pokrčím rameny a vydáme se za ním. jako vždy u školní brány začnou všechny holky hlasitě pištět když uvidí Wonha. s Jooheonem si tak nějak synchronizovaně povzdechneme. dojdeme do školy a já se jako vždy zaseknu u dveřích kde je vylepený plakát. každý rok, na začátku školního roku pořádá školní sbor koncert, konečně uvidím anděla. zadívám se zasněně na jeho fotku jak mu to sluší, je jeden z oblíbenců naší školy. nedivím se, je krásný, talentovaný a chytrý. je i můj oblíbenec, je to anděl díky kterému můžu vnímat barvy. jeho hlas mi dává pocit sladké euforie a jen pohled na něj mě činí šťastným. jeho představení je pro mě jako únik z reality. jenže pro něj jsem vzduch to je jasné ale nevadí mi to, stejně ani neví že existuji.
"nekoukej pořád na svou štěněčí lásku musíme jít" popíchne mě Jooheon se smíchem.
"Kkukkungie má někoho rád? štěně má štěněčí lásku? oh bože to je sladký!!! kdo je to kdooo??" začne do mě Wonho dloubat, protočím oči a s rudejma tvářema se zahanbeně rozeběhnu ke skříňkám.
"nevíš? bože vždyť ho má rád od prváku, je to hlavní vokalista školního sboru Yoo Kihyun" slyším Jooheona jak Wonha informuje a ten zalapá po dechu. naštěstí když vidí jak jsem moc zahanbený tak si mě už nedobírají a společně dojdeme do třídy kde máme svojí první hodinu nového školního roku. třeba bude tenhle rok opravdu lepší. začalo to dobře, vymanil jsem se ze sevření svých rodičů třeba to bude ještě lepší!




Kihyun
Nikdy se mnou nebyly žádné problémy. Nemyslím si, že bych zažíval nějakou těžkou pubertu, vlastně mám za to, že jsem ani žádnou neměl. Rád se bavím, přece jen zpívám ve sboru a pořádáme spoustu akcí, ať už to jsou vážné školní koncerty nebo volnější vystoupení na školních zábavách. Ale nikdy jsem nebyl nějaký šílený pařmen, ani školní vyvrhel. Učení je pro mě důležité, ale nepatřím k těm, co mají s učením problém, nemusím se ani moc učit, díky své perfektní paměti si všechno pamatuji takřka z hodin. Zpěv je mojí vášní, už odmala mě rodiče vedli ke zpěvu. Máma bývala operní zpěvkyně a táta mýval svoji chlapeckou jakousi menší vesnickou skupinu, nic velkého, nic slavného, ale nadání pro zpěv máme dá se říct v rodině.
Hned od mala jsem chodil na hodiny zpěvu, hry na klavír, rodiče v tomhle byly hodně důslední. A pořád jsou, akorát teď už ví, že se o mě nemusí strachovat a do něčeho mě nutit, protože si rád dělám všechno sám. Nebydlíme od školy daleko, takže jsem nebyl na koleji, ale doma. Jde spíše o to, že tady doma je nuda. Naši jsou věčně v práci, takže tu mám klid na učení a zpět, ale jinak je to nudné. Ne, že bych se neuměl zabavit, většinou přijdu ze školy a ze sboru, uklidím celý barák, navařím večeři a někdy chodím uklízet i k sousedům, když je do večera ještě hodně času. Ale rozhodl jsem se, že chci něco změnit, rád bych se víc bavil a dostal se víc mezi lidi.
Může za to nejspíš moje tajná láska. Vždycky jsem měl vysoký standart ohledně svého budoucího přítele. Musí být krásný, svalnatý, vysoký, opravdu ten kus chlapa, u kterého ve vás jen pohled na něj vyvolává několikati násobný orgasmus. A Wonho je přesně ten typ. Přímo můj typ.
Jenomže jen ve škole ho potkávat není ono, venku ho člověk taky jen tak nezastihne, a proto přestěhování na kolej bylo to nejlepší řešení. A naši ani nejančili, myslím, že jim to bylo spíš jedno. Jediné, z čeho mají obavu bylo, abych nekašlal na školu a hlavně na sbor, což jsem jim slíbil, že neudělám.
Moji spolubydlící jsou jasní. Hyungwoon. Je to extrémně vysoká štíhlá osoba, dejme tomu spíš špageta zformovaná do lidského těla. Momentálně má světle růžové vlasy, patří k těm hezčím kouskům z naší školy, no, já bych se s nikým ošklivým asi ani nebavil. Vedle mě je každý bordelář, protože jsem extrémní puntíčkář, co miluje čistotu, takže ano, je určitě nepořádný. Známe se už od základky, vlastně už od ní nám říkají Tom a Jerry, protože se rádi zlobíme, popichujeme, trolujeme a děláme si naschvály.
Můj další spolubydlící je satan. Opravdový satan, horší, než satan z pekla, i ten by se ho bál. Navíc blonďatý satan. Minhyuk, myslím si, že je noční můrou každého, ale zároveň je mokrým snem spousty lidí, protože i on patří mezi ty krásnější kousky z naší školy. Narozdíl od Hyungwoona, který tvrdí, že se mu nikdo nelíbí, tak on má svůj ideální typ, stejně jako já. Jeho, jak říká, budoucím manželem, nabíječem a bůhví čím ještě, že školní alfasamec Hyunwoo, kterému ale spíš nikdo neřekne jinak, než Shownu. Je to kapitán našeho školního fotbalového týmu, hodně vysoký, hodně svalnatý a podle Minhyuka hodně sexy.
Dá se říct, že jsme trojice obdivující nadlidsky sexy kluky. Minhyuk se mnou chodí do sboru, Hyungwoon předtím chodil taky, ale pak se na to vykašlal. Chvíli se věnoval jen škole, ale pak ho kvůli jeho výšce přemluvily, aby doplnil stav basketbalového týmu, takže momentálně je školním basketbalistou, i když na to věčně nadává a mumlá si něco o tom, že kdyby prospal celý den, tak by udělal líp.
Společné sestěhování bylo něco mezi noční můrou a přírodní katastrofou, protože Hyungwoon hodil kufr doprostřed pokoje,flákl sebou na postel, která byla nejblíže a usnul, Minyhuk skákal po malém gauči, co tam byl a řval něco o pornu, neposlouchal jsem, protože jsem nadával, že je všude prach a bordel a hned jsem začal uklízet. Oblečení jsem těm dvěma naskládal do skříně, všechno v pokoji jsem vyčistil a vydezinfikoval a po večeři, kterou jsem uvařil, už jsme stejně museli jít spát, abychom byly zítra fit na první školné den. Ačkoliv Hyungwoon nadával ještě než usnul, že je už teď nevyspaný a že se na to možná vykašle a najde si zaměstnání, do kterého ho vezmou i se základní školou.
Ráno na sebe hodím obyčejné džíny a černé tričko, učešu si svoje červené vlasy a chvíli se s tím piplám, než uznám, že na první den to není špatné. Vidím, že ti dva to pojali úplně stejně, až na Minhyuka, který si k černému tričku vzal bílé kraťasy a Hyungwoonovi je evidentně úplně jedno, co má na sobě, protože je rád, že se dokázal po ránu převléknout z pyžama. Chvíli se smějeme tomu, jaký díky vlasům vytváříme kontrast, myslím si, že nás nikdo nepřehlédne, když já mám vlasy červené, Minhyuk blonďaté a Hyungwoon růžové. Ale jak říká spousta lidí, jsme taková trojice, co vždycky musí být něco extra.
Do školy se díky Hyungwoonovi spíš plazíme, než aby jsme šli tempem, kterému by se dala říkat chůze. Všimnu si na dveřích plakátu našeho sboru, minulý rok jsem měl šedé vlasy, takže ty mám i na plakátu. Možná, že až mě někdy omrzí červená, tak se zase vrátím k té šedé.
Všichni nás nadšeně zdraví, vidím, jak Minhyuk zbystří, když se do školy cpe partička fotbalistů a jak se nenápadně snaží vykukovat zpoza skříňky, jestli náhodou neuvidí svého alfasamce. Kvůli jeho výkřiku nebo...možná podle toho zvuku, spíš orgasmu, poznám, že ho někde zahlédl a povzdechnu si. Já sám mám ale co dělat, abych se nezachoval stejně, když na chodbě zahlédnu Wonha, oh, bože, je tak dokonalý. Není trestné být tak krásný a dokonalý?
Díky tomu, jak moc mu to sluší, mám v hodinách mezi prvotními nezáživnými zápisky, co dělat, tak nad ním pořád přemýšlím a skousávám si ret. Dneska máme ve sboru nejdříve zkoušku a pak nás večer čeká menší koncert na počest začátku nového školního roku. Zatím to budou ještě písně, které všichni znají, ale myslím, že náš učitel Ronghao říkal něco o tom, že tento rok dáme dohromady nové písně, aby byla nějaká změna. Hlavně by prý chtěli dát dohromady něco jako hymnu naší školy a prý chtějí, abych ji zpíval já, takže jsem zvědavý. A samozřejmě moc rád, že jsem až tak dobrý, abych mohl hymnu nazpívat svým hlasem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 16. května 2018 v 17:38 | Reagovat

Changkyun si myslí na Kihyuna a on si myslí na Wonha. Tak to bude masakr, než se ti dva dostanou k sobě. Jsem zvědavá, jak to mezi nima bude probíhat a těšim se na jejich dobrodružství. Děkuju :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama