Jealousy || kapitola sedmá

28. května 2018 v 12:00 | MONBEBEs |  Jealousy



Changkyun
začnu se probouzet. pomalu otevřu oči a zadívám se na bílý strop. začnou se mi vracet vzpomínky na včerejšek. srazilo mě auto takže hádám že ležím v nemocnici. pípání přístrojů mě v tom utvrdí. všechno je tu tak světlé a čisté. pomalu dezorientovaně natočím hlavou na bok a usměju se kdž vidím osobu s bílými vlasy. usměju se na něj a lehce natáhnu ruku abych mu prohrábl vlasy. hned hlavou, kterou měl položenou vedle mě na lůžku, vymrští vzhůru a usměje se na mě.
"panebože Kyun" chytí mě za ruku a pevně jí stiskne " ani nevíš jaký jsem měl o tebe strach!" hlasitě vydechne. začnu se rozhlížet abych se podíval posvém druhém kamarádovi ale překvapím se když tu kromě Jooheona nikdo není. asi jsem vypadal hodně překvapeně protože si Jooheon povzdechl. " určitě přijde" mrkne na mě. ale já jako bych věděl že je to lež, že opravdu nepřijde. nevím co se stalo ale postupně jsem si začal všímat jak se ode mě vzdaluje, jak na mě přestává mluvit a pak se jeho slova otočila proti mě.
"K-K-Kihyun?" zaskuhrám když mě zaškrábe v krku z toho jak ho mám suchý. najednou se jeho tvář zkřiví smutkem, uhne pohledem jakoby nad něčím přemýšlel a já nevím jestli chci slyšet jeho slova, nevím jestli chci aby promluvil a řekl mi co se stalo za tu chvilku kdy jsem spal.
"K-kihyun on...odešel, hned jak vyplnil papíry, prý tady nechtěl s tebou zůstávat" zamumlá to tiše že možná kdyby jediný zvuk v pokoji nebylo pípání přístroje, tak bych to i přeslechl. ale ne já to slyšel, zřetelně a jasně jsem slyšel jeho slova. sklopil jsem hlavu. opravdu jsem si to nalhával. ten jeho vyděšený výraz. ale proč se mnou v tom případě jel? možná, možná za mě cítil nějaký druh zodpovědnosti, chtěl se ujistit jak na tom jsem a když zjistil že bohužel dobře tak se prostě sebral a odešel. myslel jsem že mám opravdu šanci, ale jak tak koukám moje šance byla mrtvá už od začátku. "no tak, no tak ššš" pohladí mě Jooheon po vlasech když propuknu vzlykům. posadí se na okraj postele a pomalu mě obejme. zabořím hlavu do jeho hrudi a začnu hlasitě vzlykat. proč to tak moc bolí, proč to nemůže ze mě jen spadnout a já se cítit jen prázdný, musím cítit tu bolest a prázdnotu najednou a já nevím jak na to reagovat "to bude dobré, nějak to zvládneme mh?" jeho prsty projíždějí pomalu mými vlasy a já se cítím víc a víc v klidu když vím že on věří tomu že to bude lepší, když věří tomu že to zvládneme.
"Miluju ho hyung" vzlyknu a zakroutím hlavou.
"já vím Kyunnie, já vím" zašeptá a víc mě na sebe natiskne. sedíme takhle v objetí dokud nepřijde doktor, zkontroluje mě a řekne mi že můžu jít domů. "na tady máš oblečení" Jooheon se na mě usměje svým zářivým úsměvem a pak mi začne pomáhat do oblečení. sestra mi ještě přinese prášky proti bolesti a mastičky na zranění a já se pak pomalým belhavým krokem vydám domů. Jooheon mě po cestě podpírá aby se mi šlo lépe. nespěcháme, ani nemůžu a ani nechci. chci oddálit co nejvíc tu chvíli kdy se s ním zase uvidím. nechci vidět jeho pohled, jeho opovrhující a znechucený pohled na mě. nejhorší na tom je že nebude jeden a nevím který mě bude bolet víc, jestli ten od mojí neopětované lásky, od člověka kterého miluji víc než sám sebe a nebo od člověka který pro mě byl přítelem a domovem. vejdeme pomalými kroky na kolej, hodně lidí se na mě zadívá, ale jejich pohled je soucitný, několik z nich dokonce přijde ke mě, poplácá mě po rameni a zeptá se mě jak se cítím. jsem překvapený kolik lidí o mě mělo starost, většina je z mojí třídy, ze třídy kde jsem si myslel že nikdo neví jak se jmenuji. ale všechno utichne když ho uvidím na konci chodby, jeho červené vlasy svítí natolik abych ho v tom davu zahlédl. podíval se na mě ale ve chvíli kdy se naše oči setkali tak odvrátil ohled a rozešel se pryč. sklopil jsem se smutkem hlavu a zadržoval vzlyk. cítil jsem ruce jak obmotali moje ramena a zatlačili na ně abych se rozešel, věděl jsem že je to Jooheon a tak jsem ho nechal aby mé dovedl až do pokoje. ve chvíli kdy se za mnou zavřeli dveře jsem hlasitě vzlykl a znovu se nechal uvěznit v jeho náruči abych krotil svůj smutek.
uslyšel jsem kroky a lehce zvednul hlavu abych viděl jak Wonho chodí po bytě, s veškerým nezájmem vůči mé osobě. ani mi nevěnoval pohled. proč se to muselo tak zkazit. byl jsem spokojený s tím jak to bylo před tím, s tím že o mojí existenci Kihyun nevěděl a já ho mohl pozorovat z povzdáli. Wonho by se taky nezměnil a bylo by vše v pořádku.
celý následující týden probíhal bídně. po pár dnech jsem mohl začít chodit do školy. ale nevím co bylo horší, být doma a utápět se ve smutku a nebo chodit do školy kde ho můžu potkat na každém rohu. pokaždé když jsem ho viděl tak se mi sevřelo srdce žalem. chtěl jsem na něj kolikrát promluvit ale nenechal mě, ignorujíc odešel pryč a já stál na místě jako idiot. Wonho se začal vídat s jeho partou a s námi už se nebavil ani doma, ne jen se mnou ale i s jooheonem a najednou mi to došlo. on o mě nikdy neměl zájem vše to dělal jen aby se dostal blíž k Wonhovi a když se mu to povedlo tak už neměl důvod se se mnou stýkat. všechny ty jeho pohledy, ty gesta vše to byla jen přetvářka, vše to bylo jen proto aby mě mohl využít a sblížit se s Wonhem.
"hele Kyunnie" dojde ke mě Chanyeol, vysoký hnědovlasý kluk se kterým jsem se začal bavit při angličtině, sám mě oslovil a zjistili jsme že máme spoustu společného a tak jsme se začali bavit. zvednu k němu oči a upravím si brýle které mi sjeli po nose. "dneska je u nán na koleji party, tak kdyby jsi chtěl s Jooheonem přijít tak by jsme se mohli sejít u vás na pokoji a jít se tam mrknout, prý to má být legendááární" zamáchá nad hlavou rukama a pištivě se zasměje. musím se taky zasmát ale ž nad jeho smíchem. podívá se na Jooheona který dělal že neposlouchá ale nad slově party, jakoby se jeho uši zvětšili a on se k nám natahoval. hned jak Chanyeol domluvil tak se na mě zadíval a začal zvedat vtipně obočí.
"no já nevím nejsem moc typ na párty" zamumlám.
"no taaak aspoň jednou prosím prosííím" zatlačil na mě Jooheon a použil k tomu svůj štěněčí pohled. po chvíli jsem tedy resignovaně přikývl a ty dva si nadšeně plácli. domluvili jsme se že seč u nás sejdeme kolem šesté hodiny.
"udělám z tebe sexy samce!!" zasměje se pyšně Jpooheon a já nad jeho slovy zrudnu a začnu se dusit vzduchem. nedá mi ani možnost protestovat a vezmi mi brýle a podá mi krabičku s čočkami.
"víš že čočky nesnáším" zašklebím se a on mi dá malý pohlavek.
"jeden večer to přežiješ" zavrčí a já odejdu do koupelny si čočky nasadit. chvíli nepříjemně mrkám protože je to divný pocit ale po chvíli si zvyknu a není to až tak hrozné. Jooheon mi zatím začne česat vlasy a nanášet trochu makeupu.
"jsem tady koťátka a nesu oblečené!!" uslyšíme jak se zavřou dveře a za chvíli přijde Chanyeol s fusakem na saka a položí ho na postel.
"nepůjdeme v našem oblečení?" překvapeně zamrkám.
"ha to tak! na to je tvoje" podá mi oblečení a ukáže na pokoj abych se převlékl. rozepnu fusak a povzdechnu si a obleču na sebe černé těsné kalhoty které se tvářili jako že jsou latexové ale byli jen lesklé, pak si obleču bílou košili a nakonec černé sako které mělo na pravé straně hrudi vyšitý černý ornament. zadívám se do zrcadla a trochu vydechnu protože takhle mi to snad ještě neslušelo. hned jak vylezu ven tak ty dva začnou pištět a Jooheon mi dá ještě náušnice. ještě že mám propíchnuté uši. jsou to obyčejné stříbrné kroužky ale pěkně to doplňte můj vzhled, stejně jako hodinky které mám na pravé ruce. Jooheon si vzal šedé dlouhé sako, spíš to připomínalo kabát, černou košili a černé kalhoty a Chanyeol měl bílé triko a na to si vzal černé dlouhé sako které mělo kožené rukávy.
"tak jdeme!!" nadšeně zavelí. přemýšlím nad tím kde je Wonho, celý den jsem ho neviděl ale možná je to dobře a mě jen mrzí že jsem začal doufat že svého kamaráda, bývalého kamaráda, neuvidím.
došli jsme do společenské místnosti naší koleje kde už hlasitě hrála hudba. u vchodu jsme dostali pásky aby se zabránilo že prváci a druháci budou pít. mě bude 18 až příští rok takže jsem dostal růžovou pásku zatím co Jooheon a Chanyeol dostali žluté pásky že už pít mohou. s povzdechem jsme došli k provizorně udělanému baru. zatím tedy co já jsem si vzal pomerančový džus, Jooheon šel do piva a Chanyeol do nějakého divně nazvaného míchaného drinku. většina lidí tu buď tancovala nebo se bavila tak že seděli všude možně a kecali o čem jen mohli. Jooheon mě tahal na parket ale já na tanec moc nejsem takže jsem zůstal stát u baru.
"Changkyun?" slyšel jsem vedle sebe hlas, otočil jsem se abych se podíval a uviděl růžovovlasou špagetu ala Hyungwon.
"ahoj Hyungwon" usmál jsem se na něj a on si mě celého prohlédl.
"teda...páni sluší ti to" zářivě se na mě usmál a stoupl si vedle mě. ani nevím jak se nám to povedlo ale začali jsme se spolu bavit a smáli jsme se celou dobu co Jooheon s Chanyeol tancoval. očima jsme sjel po místnosti a ztuhl když jsem uviděl červené vlasy mého anděla. byl krásný, jako vždy, ale dnes to vypadalo že si opravdu nechal záležet. jeho oči sjeli přes místnost na mě a viděl jsem jak si mě prohlédl. sklopil jsem hlavu, nejsem připravený ještě na to abych viděl jeho výraz. ale pak jsem stejně neodolala a oči zvedl ale ztuhl jsem podruhé když u něj stál Wonho, viděl jsem jak ho pohladil po krku a vpil se do jeho rtů a já cítil jak mi srdce bolestně křičí. jak se brání té bolesti ale jak už jsem zjistil, je to předem prohraný boj. Hyungwon následuje můj pohled, zalapá po dechu a práskne kelímkem s pitím o stůl. já svůj kelímek upustím. snažím se netvářit tak zrazeně, tak zničeně ale cítím jak se mi do očí ženou slzy a tentokrát to není chyba těch čoček. neslyším hudbu, jen pískání v uších a hlas který tlumeně volá moje jméno když se začnu prodírat mezi lidmi abych se dostal co nejrychleji pryč. podaří se mi dostat až ven ze sálu a vyběhnu ven na ulici. stálo tu pár studentů, smáli se a kouřili cigarety zatím co já se rozeběhl co nejdál do nich, běžel jsem na lavičku do parku kde jsem se složil a propuknul v pláč.
"Kyun!" slyšel jsem hlas ale nevnímal jsem to a ani se neozýval ale moje hlasité vzlyky mě prozradili když se kolem mojí postavy obmotali ruce. podle záblesku růžových vlasů jsem usoudil že to jeho Hyungwon. taky plakal, nevím jeho důvod ale oba jsme se drželi navzájem a nechali se unášet svými vzlyky.





Kihyun
Od té doby, kdy jsem se přestal stýkat s Changkyunniem se toho hodně stalo. Nevím, jestli se stalo něco mezi Wonhem a Changkyunniem, ale přišlo mi jako by se s ním taky přestal mluvit. Ani nevím, jestli to bylo nenucené nebo nucené, ale Wonho se přidal ke mně a k ostatním, trávil s námi čas a já musel uznat, že mi v jeho přítomnosti bylo i příjemně. Ačkoliv čím víc se k nám Wonho přidával, tím víc se od nás stranil Hyungwon, nevím, jestli to bylo mnou nebo Wonhem, možná že oběma, ale neměl jsem moc chvil, kdy bych nad tím mohl přemýšlet. Minniemu to bylo vcelku i jedno, Wonho mu přišel fajn, ačkoliv mu kolikrát vyselo na rtech, že Changykunnie měl něco do sebe. Ale po tom, co jsem ho v těch slovech několikrát rázně utnul, tak s tím přestal. Já se ho na oplátku snažím dokopat k tomu, aby se odhodlal a dostal se blíž k Shownu. Ačkoliv si to na jednu stranu až tak moc nepřeju, protože Shownu je namyšlenej kretén, ale přece jen…když vidím, jak moc ho má Minnie rád, tak třeba je opravdu jiný.
"Je poslední dobou nějaký rozmrzelý." Odkašle si Minnie, když mi pomáhá vybírat oblečení a lítá po celém pokoji s tím, že v tomhle budu roztomilý a tam v tom sexy a že se Wonhovi určitě budu líbit. Při jeho slovech se Hyungwon naštvaně zvedl z postele a prásknutí dveří signalizovalo, že odešel pryč.
"Je to mnou nebo Wonhem, že se takhle chová?" povzdechnu si a zadívám se na Minnieho.
"Možná obojím." Pokrčí Minnie nenápadně rameny a dál pokračujeme v upravování. Tak nějak v poklidném tempu se nachystáme a vydáme se tam, kde se koná dnešní párty. Nikdy jsem na tyhle věci moc nebyl, ale potřebuji si pročistit hlavu. Možná bych si dneska dal i nějaký alkohol, vzhledem k tomu, že s Minhyukem dostaneme oba náramek, že nám mohou nalévat.
"Je tu v celku plno." Rozhlíží se Minhyuk po nějakém místě, kam bychom si mohli sednout nebo alespoň stoupnout, abychom nestáli uprostřed ničeho. Oplácíme ostatním pozdravy, když nás zdraví a děkujeme, když nám pár lidí pochválí poslední vystoupení s tím, že se těší, až bude hotová naše školní hymna, kterou dáváme dohromady.
Očima se dostanu až k baru a vzduch se mi nějakým způsobem zasekne v krku a já mám nějakou dobu pocit, že nedýchám. Changkyunnie stojí u baru, nejenže nemá brýle, ale má na sobě oblek a…je děsně sexy, kolikrát se za těch pár sekund přistihnu, jak z něj svoje oči nemůžu spustit a jak moje neposlušné oči sledují každý kousek jeho těla. Proč vypadá tak dobře? A projede mnou ještě zvláštnější pocit, když si všimnu růžových vlasů Hyungwona, který vedle něj stojí. Nestihnu ani svraštit obočí nebo se víc naštvat, protože mě někdo chytí za ruku a já se hned na to setkám s pohledem Wonha.
"Ahoj, Hyunnie." Šeptne směrem ke mně tichým hlasem za ruku si mě k sobě přitáhne blíž. Tak blízko, že se skoro svojí hrudí otírám o tu jeho. Zadívám se do jeho očí, když cítím, jak mě jeho ruka pohladila po krku, začne se ke mně sklánět a já tomu nechám volný průběh, zavřu oči a čekám jen na chvíli, kdy se jeho rty vpijí do těch mých. Natiskne moje tělo víc na to své a já cítím, jak jeho ruce pomalu přejedou po mých zádech, a tak ho pomalu obejmu kolem krku, zatímco se ztratím v těch pocitech, které kolují v mém těle, zatímco mě líbá.
Celý večer probíhá až…moc divoce. Minnie vykřikuje, že se půjde chlastat a hází do mě jednoho panáka za druhým, já se ani nebráním. Ze začátku jsem se snažil v davu zahlédnout Changkyunnieho, ale neviděl jsem ho. Pak se uvolnil jeden ze stolů, tak jsme si k němu sedli. Já si teda sedl na Wonhův klín, aby se ke stolu vešli i ostatní kamarádi. Čím víc alkoholu jsme v sobě měli, tím víc jsme se s Wonhem k sobě tiskli a ve chvíli, kdy jeho ruce začali přejíždět po mých stehnech jsem musel s tichým zavrněním zavřít oči tou příjemností toho pocitu.
Byla možná půlnoc, možná bylo později, když mi Wonho šeptne do ucha, abychom se někam ztratili. A já byl až moc opilý na to, abych mu řekl ne. A tak jsme se prodírali davem opilých studentů, kteří zrovna tancovali na Sheep od Laye z EXO, což vůbec nevypadalo tak, jak to má vypadal, protože většina opilců si pouze hrála na berany a naráželi hlavami buď do sebe anebo do stolů.
Jít k Wonhovi nepřišlo v úvahu, už jen při pomyšlení, že bych s ním měl spát a v druhé místnosti by měl být Kyunnie…ta představa byla hrozná. Nehledě na to, že i v té přílišné opilosti, v tom, jak mě Wonho vede chodbou pokoje za ruku do mého pokoje, myslím na to, že je škoda, že mě opilého do pokoje táhne on a ne Changkyunnie. Ale rychle tyhle myšlenky zapudím.
V mém pokoji se začneme horlivě a opile svlékat až do chvíle, dokud nejsme oba nazí. Moje steny se ozývají celým pokojem, který je naštěstí prázdný. Celá noc byla nádherná, ani nevím, kdy jsem naposledy zažil tak dobrý sex. A naše těla se rychle sesynchronizovala, nevím, jestli to bylo tím, že k sobě naše těla pasují anebo to bylo tou opilostí, ale několikrát zasténám Wonhovo jméno, když cítím, jak se blíží můj vrchol. Ačkoliv ve chvíli, kdy cítím, že přijde si vybavím sexy Changkyunnieho, jak stál u toho baru. Jak byl najednou, tak sexy, jak byl najednou, tak mužný, jak moc bych chtěl, aby teď nade mnou byl on, aby to byly jeho vzdechy, které slyším ve svém uchu a ne Wonhovi. A možná to bylo spíš tou představou o tom, jaké by to bylo s Changkyunniem, než sexem s Wonhem, který zrovna mám, když konečně dojdu ke svému vrcholu.
Tak nějak nenuceně, unaveně a opile mi Wonho usne v posteli a já se posadím na postel a prohrábnu si s povzdechem vlasy. Proč mám tak smíšené pocity? Měl bych být přece rád, kolikrát jsem snil o tom, že zažiju takhle vášnivou noc s Wonhem, ale…spíš mě zase přepadnou myšlenky na to, že to možná nebylo to, co jsem opravdu chtěl. Opilý a rozválcovaný svými vlastními myšlenkami se dojdu vysprchovat, přehodím přes Wonha deku a zabalím se pod svou peřinu. Zatímco pokoj ozvučuje jeho tiché chrápání, tak já si dám přes hlavu polštář, převalím se na bok zády k němu a snažím se usnout.

Když na mě Wonho vybalil to, že bychom spolu mohli chodit, protože ta noc byla nádherná, tak jsem s tím souhlasil. Chvíli to vypadalo, že mě moje hlava a moje myšlenky chtějí zabít, když mi na rtech visel fakt, že jsem přemýšlel nad někým jiným, zatímco jsme měli sex, ale držel jsem se. Prostě jsem byl jen opilý, to určitě bylo tím. A tím, že spolu začneme chodit alespoň budu mít srovnanou hlavu, alespoň opravdu přijdu na to, jestli se k sobě hodíme nebo ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 28. května 2018 v 18:14 | Reagovat

Changkyuna je mi opravdu líto. Tohle si od Wonha a vlastně i od Kihyuna nezasloužil. Doufam, že Jooheon a Hyungwon na něj dají dobrý pozor, aby si nic neudělal.
A vypadá to, že Hyungwona taky trápí nešťastná láska k Wonhovi. Mrzí mě, že si aspoň Kihyun neuvědomuje, že kvůli němu jsou dna lidé nešťastný...
No jsem zvědavá, co bude dál. Těšim se na další díl. Děkuju ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama