Jealousy || kapitola třetí

20. května 2018 v 12:00 | MONBEBEs |  Jealousy





Changkyun
sedím a čekám se zatajeným dechem, než Kihyun začne. hned jak se rozezněli první tóny hudby jsem věděl, že se jedná o Hyeya, moje oblíbená píseň, vím že je nádherná i jako originál, ale jen když jí zpívá on jen když slyším jeho verzi, jeho pocity, které do ní vnáší tak se mi po tvářích kutálí slzy. jeho nádherný hlas se rozezní v tichém parku, jako by sama příroda ztichla, jen aby ho mohla poslouchat. Jeho andělský hlas mi vnáší nové pocity do srdce a já nevím, jak na takový příval emocí reagovat. Dokonce mi přijdou neuvěřitelně nádherné i jeho sykavky, to, jak roztomile to S prodlužuje mi vhání husí kůži. Chtěl bych z jeho úst slýchat svoje jméno stále dokola, nebo aspoň jednou, kdyby mě aspoň jednou oslovil. Při jeho písni se mi začnou vracet všechny pocity jaké k němu chovám už čtvrtý rok. Pamatuji si na to, jak jsem ho poprvé uviděl, jak jsem poprvé uslyšel jeho hlas. Šel jsem po škole, v tu dobu jsem se ještě s Jooheonem a s Wonhem nebavil. Byl jsem sám, ale nevadilo mi to, nic jiného jsem ani neznal tak mi to přišlo normální, a já nikdy ani společnost nevyhledával. Došel jsem až do křídla školy, které jsem neznal a bloudil jsem tu a hledal učebnu. Když jsem procházel kolem jedné místnosti tak jsem ztuhnul ve svých krocích. Můj dech se mi zachytil v krku, když jsem uslyšel jeho hlas. Později jsem zjistil že je to místnost, kam chodí členové sboru zkoušet před vystoupením. Jeho hlas mě hned okouzlil a já byl neschopen jakéhokoliv pohybu a musel tu jeho píseň doposlechnout do konce. V tu chvíli jsem ani nevěděl, jak vypadá a když se ozval zvonek a dveře od místnosti vrzly tak jsem s rudými tvářemi utekl, aby mě nikdo neviděl, jak stojím před dveřmi a slintám blahem. Bál jsem se, že ho nikdy nenajdu, že už nikdy ten hlas neuslyším. Ten den jsem šel na svůj první školní festival a celou dobu jsem tak nějak věděl že se unudím k smrti. Že si dám pár drinků, nealkoholických samozřejmě, a pak půjdu domů spát, ale ve chvíli, kdy jsem byl na odchodu jsem ten hlas slyšel znovu, z mikrofonu a mnohem nádherněji než před tím. Ani si nepamatuji, jak rychle jsem doběhl na místo konání koncertu jen abych viděl tvář toho neznámého zpěváka a můj dech se mi v krku zasekl podruhé. Byl nádherný, nejnádhernější lidská osoba, co jsem kdy viděl. Byl jsem si jistý že někdo tak nádherný ani existovat nemůže. Myslel jsem si, že je to doopravdy anděl, v tu dobu měl ještě šedé vlasy, které mi ještě více přidávali na představě, že je Kihyun anděl. Potom jsem začal chodit k té místnosti každý den, doufal jsem, že ho tam třeba zastihnu a několikrát se mi to i povedlo. Jednou, když jsem už věděl jeho rozvrh a věděl jsem kdy v místnosti bude, jsem se odhodlal. Koupil jsem kytku, pořádně jsem se vymódil a ani nešlo o to abych mu vyznal lásku, ale jen mu řekl, že jsem jeho fanoušek, že je jeho hlas nádherný a že ho moc rád poslouchám. Odhodlaně, poprvé za život, jsem došel až před místnost, ale viděl jsem ho, jak se objímá s Choi Siwona, překvapeně jsem se schoval za roh, slyšel jsem po chvíli kroky a potom co jsem nakouknul tak jsem zjistil, že Siwon odešel, ale hned na to přišel, jak sem později zjistil jejich jména, Minhyuk a Hyungwon.
"ty s ním pořád chodíš?" zeptal se jeden hodně vysoký, později jsem věděl že to byl Hyungwon.
"je vysoký, svalnatý, přesně můj typ, nemám rád takové ty malé a hubené nebo bez svalů víš co, takový typ ať mi ani nechodí na oči dělá se mi z nich špatně" podle toho nádherného hlasu jsem věděl že to je Kihyun.
"tak krutýý…vždyť to jsi přesně ty, malý a hubený" zasmál se Minhyuk a vysloužil si za to akorát ránu do ramene. Po tom, co odešli tak mi povadli ruce s květinou a já se s brekem rozeběhl pryč. Ze mě by se mu akorát udělalo špatně. Tak jsem to vzdal, i když potom moje fanouškovství přerostlo v lásku tak vím, že nikdy nebudu mít šanci a radši zůstanu ve stínech jako jeho tajný obdivovatel.
Po tom, co jsem se seznámil s Wonhem, jsem na tom byl špatně. On je všechno, co má Kihyun rád, on je vše, co bych chtěl být. Záviděl jsem mu a pořád mu závidím. Chtěl bych vypadat a být jako on. A to bylo poprvé kdy jsem začal nenávidět sám sebe, svoji postavu, svou výšku, svůj obličej. Vše se mi zdálo a zdá na mě ošklivé. Kolikrát jsem přemýšlel že bych své bolesti dal jizvy, na svém zápěstí nebo stehnech ale vždy jsem se zastavil s myšlenkou, že tak by mnou Kihyun opovrhoval ještě víc. Nejhorší na tom je že já to vím. Vím, jak se Kihyun na Wonha dívá, vím že je přesně to, co chce a kolikrát ho přistihnu, jak se na něj dívá, jak by taky ne, moje oči se z něj nespustí. Jakmile jsme ve stejné místnosti. Vím, že Wonho o něj nestojí, že kdybych o něm nemluvil tak ani o jeho existenci neví a také vím že to není jeho vina. Nemůže za to, že je tak pěkný a líbí se mu. Pracoval na sobě, aby se dostal na tuhle postavu, a to že se mu líbí není jeho vina ale i tak, kolikrát se neubráním nenávisti ke svému nejlepšímu kamarádovi. Nenávist a závist mě nutí brečet v noci do polštáře, protože já se nikdy na jeho místo nedostanu. Nikdy nebudu Kihyunův střed zájmu a nikdy nebude znát mé jméno.
jeho píseň mi vždy vžene tyto pocity zpět do paměti, je to možná tím že ta píseň, kterou jsem ho po prvé slyšel zpívat byla Hyeya. Vždy se dostanu ke konci písně z transu vzpomínek a po tváři mi stékají proudem slzy. Vzlyknu a složím hlavu do dlaní.
"Kyunnie?" vyjekne vedle mě Jooheon a pohladí mě po zádech. Zakroutím hlavou a setřu si slzy. Usměje se na mě a po zádech mě poplácá zatím co Wonho znuděně botou ryje do země. Když pak začnou zpívat další členové tak ještě chvíli čekám, jestli bude Kihyun ještě zpívat. Když ohlásí jména zpěváků na posledních pár vystoupení tak se odebereme z davu a já v ruce sevřu kytici, když Kihyun dojde na pódium a posadí se před stůl. Několik lidí hlasitě vypískne a začnou se k němu hnát pro podpis. Je jako celebrita a vím že si to užívá, a to mi dělá radost, když vidím, jak šťastně se usmívá.
"tak běž Kyun" popostrčí mě Jooheon. Pevně sevřu kytici a rozhodnu se, že radši uteču, ale Wonhova ruka mě zastaví, když mi jí položí za rameno, trochu na něj zatlačí abych se těch pár kroků vrátil zpátky a pak mě se smíchem popožene k pódiu. Zoufale se k němu natlačím. Zatím co čekám ve frontě se ke stolu posadí i ostatní členové sboru. Oh bože nemám nic pro Minhyuka. V duchu si zanadávám a vytáhnu z kytice jednu kytičku a odkašlu si. Jsem jediný, kdo má kytici, ostatní mají plyšáka nebo nějakou klíčenku jen já vypadám, jak když se jdu vyznat. Srdce mi buší čím dál hlasitěji a zhoršuje se to pokaždé když se řada posune. Když se dostanu až na pódium tak pohledem vyhledám svoje dva kamarády, kteří na mě ukážou palce a pak ukážou že na mě počkají u stánku s jídlem. Přikývnu jasem rád, že aspoň oni neuvidí můj trapas. Fronta se posune tak že mě popostrčí nějaká slečna za mnou a já se skoro na stůl spadnu.
"jsi v pořádku?" uslyším ten nádherný hlas. Takhle z blízka jsem ho nikdy neslyšel. Moje uši jsou zaplněné až po okraj tou krásou a já hned zrudnu a přikývnu. Chytím kytici do obou rukou a s třesoucíma se rukama ji položím před něj. Pak k němu zvednu oči.
"b-byla to nádherná píseň" řeknu to hlubším hlasem než normálně a hned zahanbeně zrudnu. Rychle položím jednu kytičku vedle Minhyukovi na stůl a pak se rudý rozeběhnu pryč. Několik studentů se zasměje, někteří výsměšně a jiní soucitně a slyším ještě jak si ta holka po mě zamumlá něco, že jsem odporný gay, ale neřeším to. Rozeběhnu se ke stánku s jídlem a přijde mi, že musím celý hořet, jak mi jde teplo z tváří.
"tak co?" zasměje se Jooheon, který si do pusy cpe další kus pizzy.
"zabij mě" zabořím mu hlavu do hrudi a něco nesrozumitelného zachroptím. Začne se smát a poplácá mě po zádech. Bože to byl trapas, teď si o mě musí myslet bůh ví co.




Kihyun
Ten klučina vypadal jako…štěně. Ať na ten pohled na něj myslím sebevíc, tak vypadal jako štěně. Očima sjedu během podepisování na stánek s jídlem, kde stojí to štěně a vytřeštím oči, když s ním stojí Wonho. Skousnu si ret, snažím se na Wonha moc nedívat a věnovat se fanouškům, kteří si ke mně přišli pro podpis, ale nejde to a já k němu pořád střílím pohledem, dokud se on i štěně nevytratí z mého pohledu. Smutně si povzdechnu a dál se věnuji maličké autogramiádě, dokud nepodepíšu poslední kousek papíru.
Vezmu si všechny věci, co mám schované vzadu za podiem a zadívám na kytku, kterou mi tu nechalo štěně. A najednou se mi v hlavě vytvoří úplně unikátní plán, díky kterému jsem na sebe pyšný. Hodně pyšný, protože si myslím, že je to plán hodný génia.
"Nemyslíš si, že je to trochu krutý?" povzdechne si unavený Minhyuk, když se vracíme na kolej. "Je to skoro jako využívání. Ne, počkej, je to využívání." Začne můj plán hned kritizovat. A já slyšel ten hlas v mé hlavě, který mě varoval, abych to Minhyukovi neříkal. Měl jsem ten hlas poslechnout, ale už se stalo.
"Hele, využívání by bylo, kdybych mu bral peníze nebo kdybych s ním začal chodit, ne? Když se s ním chci jen skamarádit, tak o nic nejde." Pokrčím rameny naprosto ignorující Minhyukovu argumentaci, kterou se mě snaží ukamenovat, ale já se nenechám a držím se svého plánu.
Nemyslím si, že je to špatné. Není to ani využívání. Štěně je evidentně můj fanoušek, soudě dle jeho plachosti a stydlivosti soudím, že velký fanoušek. Když se s ním začnu kamarádit, tak jednak mu to určitě udělá radost, o tom nepochybuji, ale zároveň to pro mě bude šance začít se přibližovat k Wonhovi. A to je víc než skvělé! Není to využívání, spíš to bude taková spolupráce? Nebo jak se tomu říká? Vzájemné štěstí? Štěně bude šťastné, že s ním bude kamarádit a já budu šťastný, že se dostanu k Wonhovi. To je myslím víc než fér. Pro nás pro všechny.
Hyungwoon spí, myslím, že za tu dobu, co jsme odešli, tak se ani nepohnul. Dokonce ani naše povídání s Minhyukem, ani to, když Minhyuk začne bušit pánvičkou do kuchyňské linky ve snaze naši špagetku vzbudit, nepomůže. Je prostě mrtvý. Minimálně do rána, než budeme muset vstávat do školy.
Skočím se vysprchovat, chodím zásadně před Minhyukem a má to svoje dost důležité důvody. Hlavní je ten, že Minhyuk většinou nesnáší vanu, takže chodí do vany. Tam si půl hodiny zpívá, půl hodiny si hraje s nafukovací kachničkou, půl hodiny na krátergramu sleduje fotky Shownu a potom se následně další půl hodinu myje, takže minimálně dvě hodiny se do koupelny nikdo nedostane ani násilím. Neříkají mu satan nadarmo. Zkuste ho vyrušit, když má svoji důvěrnou chvilku, kdy se rozplývá nad fotkami svého vysněného prince. Myslím, že se to rovná sebevraždě.
V pyžamu a po lehké večeři si zalezu do postele a začnu si v hlavě procházet svůj plán, očima střihnu ke kytici, co je na stole ve váze. Hmmm, zajímavý, nemyslím si, že bych Štěně někdy potkal jen tak na chodbě. Ne teda, že bych se někdy zdržoval se na chodbě rozhlížet. Ale nemyslím si, že bude tak těžké ho najít, zjistit si, jak se jmenuje a dát se s ním do řeči. To přece zvládnu, ne? A hlavně…nemusím mít ten klasický strach z odmítnutí, ne teda, že bych někdy odmítnutí zažil, ale jelikož je můj fanoušek, tak jsem si jistý, že mě neodmítne.
Ráno probíhá klasicky, máme hodinu na nachystání, pak začneme budit Hyungwoona, počkáme, než se mrtvolně nasouká do oblečení a pak se rozejdeme tím stylem, že ho spíš s Minhyukem každý z jedné strany podpíráme, protože spí i po cestě. Jak někdo může tolik spát? A ještě být pořád tak unavený? Jsou věci, které se nedají pochopit. A já mám vlastně momentálně jiné věci na práci, než přemýšlet, nad Hyungwoonovým způsobem vedení života. Možná proto s nikým nechodí, nechodil a asi ani chodit nechce. Nevím, kdy by se s tím druhým chudákem stýkal, když pořád spí. Haha.
Ani nevím, jak se mi podařilo Štěně Minhyukovi popsat tak dokonale, že nakonec o ranní krátké přestávce použil svůj šarm na třeťačky a začal se po Štěněti vyptávat. Já mu na oplátku za to, že mi o něm něco zjistí slíbil, že poprosím Yanchena, se kterým vlastně ani nevím, jak jsem se poznal, který chodí na fotbal se Shownu, ať se pokusí nenápadně Shownu vyfotit bez trička nebo rovnou ve sprchách a ta fotka se pak bude vyjímat v Minhyukově telefonu. Perfektní spolupráce. Ačkoliv se obávám, že si tou fotkou nechá Minhyuk vytapetovat pokoj. To snad ne.
"Miluj mě." Dojde ke mně Minhyuk pyšně a našpulí rty.
"Tak mluv." Popoženu ho vražedně nedočkavým pohledem.
"Je to třeťák, chodí do B, na polední pauzu chodí do nejzadnější části parku a jméno ti neřeknu zjisti si ho sám." Vyplázne na mě jazyk.
"Ty!" vyjeknu a chci ho praštit, ale uteče. No, jeho útěk trvá přibližně 2 kroky, pak do něčeho narazí.
"Dávej pozor na cestu! Ježiš, to je fakt jak ve školce tady." Zanadává hluboký hlas a ani se neobtěžuje Minhyukovi pomoct ze země. Uštknu se a chci mu dát pěstí, než si uvědomím, že je to Shownu. "Oh bože, dotkl se mě." Rozplývá se Minyhuk a válí na zemi andělíčky. Plácnu se do čela.
"To se ti líbí, i když ti teď tak nadával?!" nechápavě vyjeknu.
"Je tak krásnej." Vzdychá Minhyuk, stále na zemi, je mi jasné, že je v jiném vesmíru a tak ho nechám ve víru orgasmu na zemi a vydám se na hodinu. V hlavě si přehrávám spoustu věcí a nemůžu se dočkat polední pauzy, abych se vydal do parku. K mému údivu opravdu v dálce vidím Štěně. Seděl pod stromem, sám a koukal se zaujatě do knížky. Brýle mu sjíždí po nose neustále dolů, takže si je pořád spravuje.
Je opravdu jako štěně. Člověk by ho radši připoutal na vodítko, aby mu někam nezaběhl a já nevím, proč mám najednou pocit a cítím nějaký pud, že ho chci ochraňovat. Povzdechnu si a musím se usmát nad mým geniálním plánem. Muhahaha!
"Ahoj." Dřepnu si před něj, když nezvedl oči od knížky ani když jsem k němu došel. Opatrně prstem zaklepu na obal knížky a pozvednu obočí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 20. května 2018 v 14:11 | Reagovat

Nebyl Hyungwoon náhodou v minulém životě medvěd? Že je stále tak unavený a věčně spí :-D
Minhyuk je kapitola sama o sobě, ale musim s ním souhlasit ohledně Kihyunova plánu. Ale konečně si ho Shownu všiml, i když ne moc nadšeně :-P
A ten Kihyunovo plán se mi nelíbí. Akorát Changkyunovi ublíží. A sám na to taky doplatí, tomu věřim :-x
Jsem moc zvědavá, co bude dál. Těšim se na další úžasný díl. Děkuju zlatíčka ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama