Soulmate 2 || 3. kapitola

12. května 2018 v 12:00 | MONBEBEs |  Soulmate 2




Xukun
Nespal jsem celou noc. Jeho přítomnost, kterou jsem minulou noc přes zeď cítil zmizela, jako by tam už ani nebyl a já plakal…plakal jsem celou noc, jak moc mi chybí. Jak moc mému srdci stačil alespoň ten pocit, že nás odděluje jen ta zeď, že jinak ležíme vedle sebe. Ale bylo to pryč. Měl bych být rád, měl bych…ale nejde to. Ne, když moje srdce a mé tělo po něm teskní. Každá buňka mého těla si nepřeje nic jiného, než být s ním. Než se nechat uvěznit v jeho náruči, cítit jeho přítomnost, každý jeho dotek…cítit přes jeho hruď údery jeho srdce. Proč je láska a osud tak krutý? Co je krutější…láska nebo osud?
Následující den v práci se oba kolem sebe snažíme jen procházet. Jeho výraz mi trhá srdce, ten smutek, co má v očích. Všechno mě to víc a víc nutí chtít ho obejmout, chtít mu říct, že cítím to stejné. Že vnímám to mravenčení po celém těle, kdykoliv se k sobě dostaneme blíž než na 5 metrů. Cítím to zběsilé bušení svého srdce, kdykoliv ho vidím, kdykoliv slyším jeho hlas, jak na něj mluvím. Jako by tón jeho hlasu byl tou nejkrásnější písní na světě.
O polední pauze zalezu na menší dvoreček, který máme za cukrárnou a sednu si na menší židli, co tam máme. Složím si hlavu do dlaní a bráním se vzlyknutí a pláči. Čas běží tak neúprosně a já tak moc cítím, jak moc srdce buší jen a jen pro něj.
"Kunkun." Sundám si dlaně z obličeje, když za mnou dojde Zhengting. Že je tady, tak předpokládám, že za kasou je Yixing.
"H-Hm?" vydám ze sebe a jen lehce k němu střihnu pohledem a pak ním hned uhnu, když vidím jistou káravost a zároveň starost v jeho hlase.
"Takhle to přece dál nejde," zakroutí hlavou a dojde až ke mně. "víš jak se trápí? Víš jak mu musí být?" svraští při pohledu na mě obočí.
"Ptá se někdo, jak je mě?" začnu být podrážděný pod tíhou jeho slov.
"Ale tohle je přece sobecký, Kunkun. On ani neví, co se v minulým životě stalo a teď se trápí a určitě ho ničí, jak se k němu chováš. Tímhle tempem…přece víš, co se stane, pokud se nedáte dohromady…" vidím v jeho očích tu starost, ale neubráním se svému podráždění a naštve mě to.
"Já jsem sobecký?! Zhengting promiň, ale ty vůbec nemáš páru o tom, jaký to je! Myslíš, že to nevím?! Myslíš, že si neuvědomuju to, že pokud se v tomhle životě nedáme dohromady, že už se nikdy nenajdeme?! Myslíš, že já se netrápím?! Ale zkus mě pochopit místo toho, abys dělal chytrého. Kdyby ti Ziyi nespočetněkrát umřel v náručí a pak tě požádal, abys ho už nikdy nehledal, tak jak by ses zachoval! Nehledě na to, že…," zlomí se mi hlas, když se po mé tváři rozkutálí slzy. "já byl většinou ten důvod, proč umřel, chápeš! Vždycky umřel kvůli mně, vždycky! U mojí ochrany! Myslel jsem, že poslední život umřel náhodou, protože byla válka, ale…až potom jsem se dozvěděl, že nemocnici, ve které jsem pracoval, chtěli vybombardovat a on vojákům nakázal, aby se nepříteli vzdali…jen proto, že v té nemocnici jsem pracoval já! Pak je všechny postříleli, jen on zůstal naživo natolik, aby ho dovezli do nemocnice a aby se semnou rozloučil! Vůbec nevíš, jaký to je…to já, chápeš! Já jsem vždycky zdrojem jeho bolesti a důvodem smrti, tak…bude lepší, když…když se mnou ztratí spojení…navždycky." Svezu se v slzách do trávy a Zhengting ke mně hned doběhne a obejme mě. To, že začne plakat se mnou, na to přijdu až po chvíli, kdy přes vzlyky začne mluvit.
"T-Tohle jsi mi nikdy neřekl, Kunkun, říkal jsi, že to byla vždycky náhoda." Snaží se mě nějak utěšit, ale ne, že by to šlo. To byl první den, kdy se mě nesnažil nutit do toho, abych Yixingovi něco o naší minulosti řekl. A já byl rád. Tím vším jsem si to všechno připomněl, pomohlo…pomohlo mi to nějakým způsobem zahnat ty myšlenky na to, že třeba tento život bude jiný, když se dáme dohromady. Nemůžu. Musím se toho spojení vzdát.
Čas běžel až moc rychle. Rychleji, než si kdokoliv dokázal představit. Děsil jsem se každý den, kdykoliv jsem se zadíval do kalendáře. Moc dobře jsem věděl, který den to bude. Tragický půl rok od našeho seznámení. Píchne mě u srdce, když to vyjde na 1. květen. Lásky čas. Super datum na to, aby se mi rozpadl celý svět, aby osoba, kterou nadevše miluji přišla o svůj život. Osud je opravdu…kretén při nejlepším.
Ten den jsem si vzal volno. Jen při pomyšlení na to, co se stane…nemohl jsem být v práci. Nešlo to. Sedím na zemi, zády opřený o zeď, v klíně objímám polštář a mé slzy nejdou zastavit za žádnou cenu. Čím více času je, tím víc mi vzlyky brání v pořádném nadechnutí, tím víc mi těškne srdce. Bojím se. Bojím se té chvíle, kdy ucítím, že se jeho srdce zastavilo. Bylo sedm večer, když jsme se poprvé potkali. A přesto, že sedím na stejném místě snad od rána…děsím se toho s každou přibývající minutou. Zatínám nehty do polštáře jako bych doufal, že mi to pomůže od mé bolesti, že ji to zmenší nebo úplně odvane. Nestalo se tak ale.
21:00. Nic jsem necítil ale propadám většímu a většímu smutku a stresu. Možná…možná proto, že jsme nebyly spolu, tak jsem to nemohl cítit. Možná jsme spolu měli mít blížší kontakt, abych mohl cítit, když se jeho srdce zastaví. Neměl bych si teď vybavovat jeho tvář, jeho krásný hlas, všechno, co je na něm tak krásné a dokonalé. Neměl bych, ale i přesto to dělám. Pevně si skousnu ret, tak moc chci zažívat bolest. Ne jen v srdci. Proč mi jej osud vždycky vezme?! Proč spolu nikdy nemůžeme být šťastní?
Prudce zvednu hlavu, když uslyším zvuk klíčů ve vedlejším bytě. Ne, to není možné. Na tomhle patře jsme jen my dva a on…to přece nejde. Zahodím polštář a rychle se vyhoupnu na nohy, že by to byla policie, co jde pro jeho věci? Rozběhnu se ke svým dveřím a prudce je otevřu. Vytřeštím oči a do mých očí se nažene mnohem víc slz než předtím. Proč je osud tak krutý?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 12. května 2018 v 21:24 | Reagovat

Co se stalo po otevření dveří? Byl to Yixing, co odemykla svůj byt, že jo? Prosím...že to byl on a ne policie :-x
Jsem moc zvědavá, co bude dál. Ale jelikož mam strach, co se dozvím, tak ani nevim, jestli se mam na další díl těšit O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama