Wrong Love || 5. kapitola | END

17. května 2018 v 12:00 | MONBEBEs |  Wrong love




Zhangjing
takhle to být nemělo. stáhnu si víc tričko aby mi nebyl vidět trenky a celý zelený si sednu na sedačku, když se zrovna předemnou dohaduje Fen s Xikanem.občas ukáže na mě ale nevnímám co o mě říká, spíš přemýšlím jak to vysvětlit Yanjunovi. po tom co jsem četl jeho zprávu tak jsem celý ztuhnul a zbělal. bože...tohle je jen nedorozumění...

včera jsme se s Fenem zakecali, bylo to příjemé, všechno jsme si vyjasnili, shodli jsme se na tom že budeme přátelé, že máme spolu tolik společného že by byla škoda se přestat bavit. přiznal jsem se mu že jsem se dal dohromady s Yanjunem a po několika letech jsem neviděl tu žárlivost v jeho očích při zmínce jeho jména. neviděl jsem tu nenávist vůči němu ale upřímnou radost z toho že jsem šťastný. stejně jako mě nepíchlo u srdce když mi prozradil že on našel štěstí s Xikanem. s tím Xikanem kterého jsme předtím nenáviděl. nebolelo to, nebyl jsem smutný a mohl jsem mu upřímně říct že jsem rád, že mu to přeji. nejdřív jsme v byli vkavárně a pak jsem se z hladu přesunuli do restaurace která má otevřeno až do večera. moc jsme se najedlí a bavili se tak jako kdysi. bez hádek a bez nečekaných zvratů. jako dva kamarádi kteří se dlouho neviděli a já si vzpomněl proč jsem s ním začal chodit. protože byl vtioný a svěží, jenže to sše pak po letech změnilo a my nebyli schopni vést ani jeden hovor bez toho až by jsme se hádali. bavili jsme se o všem co se nám v hlavách za ty čtyři roky nahromadilo, co jsme nechtěli řešit, pak jsme říkali chyby v našem vztahu abychom se jim vyvarovali i teď. řekli jsme si co nám na druhém třeba vadilo a tím jsme se k sobě dostali blíže, ale už jen jako přátelé. když jsme po zavíračce vyšli z restaurace, uvědmil jsem si že se mi vybil telefón a já nemohl zavolat Yanjunovi. po cestě na nádraží jsem se jen modlil aby mi jel ještě vlak domů. nejel, ani jeden. nejel ani k Zhengtingovi a jelikož Fennemá auto a ani číslo na Yanjuna tak jsem neměl na výběr než přespat u něj. pouze přespat. přemýšleli jsme dlouho, asi hodinu jak to vymyslet. stejně jsme nanic nepřišli. autobusy, vlaky, nic nejelo a pěšky jsem jít nemohl a tak jsem skončil s jedinou možností a u něj přespat. doma mi půjčil svoje triko a já potom co jsem se vysprchoval zaplul na gauč, popřáli jsme si dobrou noc a šli spát.
ráno jsem měl v plánu vstát brzo, obléci se a rychle běžet na vlak a prvním vlakem jet domů. kdyby jsme aspoň měli peníze na taxíka ale oběma nám v peněžence zbylo asi 50sát korun a to bych se daleko nedostal. nejsem ale žádné ranní ptáče. místo toho abych jel prvním ranním vlakem tak jsem spal dál a vzbudil mě hlasy. pomalu jsem vstal a vyšel z obýváku a vykoukl na chodbu.
"a proč nemůžu jít dál?" zamrkal jsem když jsem viděl Xikana. a doprdele! moje jediná myšlenka byla ta že to vypadá divně, jako bychom spolu něco měli. přemýšlel jsem kam se schovám tak jsem zavřel dveře do obýváku ale než jsem to vymyslel tak se dveře rozrazili a já slyšel zalapání po dechu.
"u-um ahoj?" špitl jsem ale nedostal jsem prostor pro nicjiného protože Xikan začal křičet, po mě, po Fenovi. snažiljsem se mu říct že to je nedorozumění ale nenechal si to říct a pak s hlasitým křikem vytáhl telefon a když jsem slyšel co říká tak jsem zbělal. pochopil jsem že vola Yanjunovi a v tu chvíli zemřeli všechny moje naděje že se to nedozví ale...ale třeba, jen třeba to pochopí. i když v hloubi duše vím že ne, vím jak je na Fena žárlivý, možná víc než to bylo obráceně a já to chápu. děsím se minuty kdy se ozve zvonek.
"Zhangjing!!" uslyším jak někdo buší na dveře a křičí moje jméno. hned vstanu a doběhnu ke dveřím. otevře mu s hlubokými nádechy Fen. zastavím Yanjuna dřív než mu dá pěstí a chytnu ho za ruku. celé ho si mě prohlídne a dojde ke mě.
"c-co" snaží se zformulovat větu ale zarazím ho než ho jeho mozek odnese daleko od reality.
"Yanjun, lásko je to jinak než to vypadá, jen jsem tu spal, na gauči, ujel mi poslední vlak, vybil se mi mobil a já neměl peníze na taxík. než se mi stihnul telefon nabít, abych ti napsal, tak jsem usnul, promiň mi to ale vážně se nic nestalo" vážně zakroutím hlavou. obejme mě a zavrčí.
"věřím ti ale vypadneme odtud než ho zabiju, jen tak preventivně." zašeptá mi do ucha. zasměju se a rychle se převléknu. Xikan se mezitím taky uklidnil a po tom co jsem se oblékl jsme vyšli ven, v rychlosti jsem Fenovi zamával a neodvažoval jsem se své rozloučení přenést do slov abych Yanjuna nedráždil. cestou domů jsme měli tichou jízdu. bylo na něm vidět že to na jednu stranu chápe a na druhou stranu je naštvaný. hned potom co zaparkoval tak vylezl a vydal se domů. vytáhl jsem klíčky ze zapalování, také vystoupil a zamknul za sebou. doběhl jsme za ním domů a hned jsme zavřel dveře. seděl na sedačce a koukal do prázdna.
"Junnie" špitnu a dojdu k němu, hlasitě si povzdechne a prohrábne si vlasy.
"víš jak mi bylo? po tom co jsem našel ten vzkaz, když si nebral telefony a nevracel se domů a pak jsem se dozvěděl to že u něj spíš a ještě když jsem tě viděl" hlasitě si povzdechne a složí hlavu do dlaní. s lítostí vlezu k němu na sedačku.
"ale no tak lásko, vždyť víš že pro mě jsi jenom ty, že k němu už nic necítím. věděl jsem že by jsi vyšiloval tak jsem to chtěl rychle sfouknout, neplánoval jsem se s ním tak zakecat, ale všechno jsme si vyříkali, popřál mi s tebou štěstí a byl upřímně rád že jsem s tebou a šťastný stejně jako já to samé o něm a Xikanovi. promiň mi to prosím" pohladím ho po rameni. zvedne hlavu a zadívá se na mě. " miluju tě Junnie, moc moc moc" zaculím se na něj a vtisknu mu nespočet pusinek. po chvíli se zahihňá a vtiskne mi pusu nazpátek.
"já tebe taky, jsem rád že ho už nemusím vidět" nadšeně si povzdechne a já si nervózně skousnu ret. "co" zeptá se s jistou nervozitou.
"no víš...domluvil jsem nám dvojité rande s Fenem a Xikanem" odkašlu si a zadívám se někam do prázdna hlavně ne na něj. " na dnešek" podrbu se v zátylku.
"C-Cože? tak to zruš!" vyjekne jako malé dítě, protočím oči.
"ale no tááák" snažím se ho ukecat ale on kroutí hlavou a opakuje dokola pořád ne. povzdechnu si. "aspoň jednou mh? udělej to pro mě" ohrnu spodní ret přes horní, zadívá se na mě a po několika minutém dohadování si povzdechne a přikývne. " yuhuuu!! uvidíš že to bude sranda" zasměju se a pohladím ho po tváři. vtisknu mu několik polibků a pak se s nadšením vydám do ložnice hledat si oblečení.




Yanjun
Povzdechnu si a dojdu ke své skříni a začnu vytahovat náhodné kousky oblečení, hlavně, abych byl oblečený. A abych byl oblečený líp než Fen. A abych se Zhangiemu líbil.
Vím, že jsem hodně žárlivý. Možná až moc, vím to. Vím, že šílím, možná zbytečně, pokud jde o Fena, ale nemůžu si pomoct. A vím, že to Zhangie chápe. Přece jen spolu chodili dlouho, je na místě, abych měl strach, že mezi nimi zase přeskočí jiskra a oni si uvědomí, že udělali chybu a vrátí se k sobě. I když teď si myslí opak, nikde není psáno, že se to všechno nemůže otočit. Ale ne, neměl bych takhle přemýšlet. Miluji ho. Věřím mu.
Hlavně mu věřím proto, že chápu, že to byla náhoda. Přece jen taková náhoda původně zapříčinila to, proč mu Fen zakázal se se mnou stýkat a bavit. Taky jsme původně chtěli jít jen na oběd, pak jsme šli na kávu a zákusky. Než jsme se nadáli, tak byla půlnoc, samozřejmě, že tak pozdě už Zhangiemu nejelo nic domů. Fen neměl řidičák, takže bylo bezpředmětné, aby mu Zhangie volal. Navíc mu ani volat nechtěl, oba jsme věděli, jak by to dopadlo. A já ho odvést nemohl, protože jsme si dávali víno.
A tak přespal u mě. Taky jsme spolu nic neměli, na ráno jsem nastavil budík, vzbudil Zhangieho, udělal mu snídani a pak jsem ho odvezl i přes jeho protesty. Sice jsme věděli, že o to to bude větší průser, když ho přivezu, ale takhle tam byl alespoň rychleji. Ještě ten večer mi Zhangie tajně volal, když šel vynést koš ven a plakal, že mu zakázal se se mnou stýkat, protože bůhví, co jsme dělali celou noc nebo kde jsme byli. Chvílemi jsem přemýšlel, jestli si s Fenem nemám promluvit a vysvětlit mu to, ale věděl jsem, že by to bylo ještě horší, kdybych to řešil já. Víc by to vypadalo, že se mezi námi něco stalo.
Proto ani nemůžu Zhangiemu nevěřit nebo se na něj zlobit. Sám jsem si tím prošel, že tyhle náhody se stávají. Obléknu se do černých riflí, vezmu si bílé tričko a přes něj přehodím černou koženou bundu. Upravím si vlasy a lehce je nalakuji, aby drželi svůj tvar a dojdu do obýváku, kde už čekal Zhangie. Sedí na sedačce a ve vzduchu nadšeně kopal nohama. Vypadá opravdu nadšeně, musím se snažit s Fenem vycházet a hlavně se musím snažit dnešní dvojité rande nezkazit, pokud to tedy půjde.
"Junnie, tobě to tak sluší." Hned se ke mně rozběhne ze sedačky. Stoupne si na špičky, aby na mě dosáhl a obmotá své ruce kolem mého krku. Chvíli ho nechám na špičkách vrávorat, ale pak se zasměji a skloním se k němu, abych ho taky objal.
"Tobě to taky moc sluší." Zavrním mu do vlasů, zatímco se nosem otírám o jeho hebké vlásky. Má na sobě růžový svetřík, který jsem mu koupil a on ho z nějakého důvodu nosí pořád a rád. A navíc mu moc sluší. Kalhoty má taky černé a pod svetrem má bílou košili, což jde vidět, protože mu límeček trčí pod svetrem. Vtisknu mu pusu a vezmu ho za ruku, nechám se ním vést na místo našeho dvojitého rande, které mi chce tajit do poslední chvíle. Přes veškeré mé protesty i roztomilé prosby mi ho odmítá po cestě prozradit. A tak si po cestě povídáme o všem možném, konečně se snažím zachovat klidnou tvář, tak se Zhangie víc rozpovídá o tom, jak to včera probíhalo, co všechno probírali a že to bylo opravdu skvělé a je rád, že mohli zůstat přáteli. Držel jsem se, abych nežárlil. Nebo spíš abych mu to nedával až moc najevo, vím, jak je žárlivost někdy nepříjemná. V malém množství je roztomilá, ale…v tak velkém množství, v jakém já dokážu žárlit…to už je nepříjemné. Moc dobře to vím, vím, jak pro nás oba bylo nepříjemné, jak na mě žárlil Fen. Už jen proto, že vím, jaké to bylo tak se snažím alespoň trošku držet na uzdě, i když to nejde, ne, když Zhangieho tolik miluji. Chci ovšem udělat všechno pro to, aby byl šťastný, takže už jen proto se chci snažit svoji přílišnou žárlivost krotit.
"Tak jsme tady." Nadšeně se Zhangie zaculí a já zbělám. Pokud je na světě místo, které miluji nejméně, tak je tím rozhodně zábavní park. Ale už jen proto, jak vidím, že Zhangiemu nadšením září oči, tak spolknu jakékoliv štiplavé poznámky o tom, že se nechám raději brutálně zavraždit a umučit, než abych do toho parku vkročil.
"Ahoj." Ozve se kousek od nás, pevněji sevřu Zhangieho ruku a snažím se nahodit něco, čemu by slepý možná řekl milý, spíše neutrální výraz v obličeji. Fen s Xikanem k nám pomaličku dojdou, vidím, jak Xikan sjel Zhangieho pohledem. No, nemyslím si, že jsem jediný, kdo tu trpí přílišnou žárlivostí.
"Ahoj, Fen," snažím se jeho jméno necedit skrz zuby, ale vzhledem k tomu, jak zubama zaskřípu, tak se mi to moc nepovedlo. "ahoj, Xikan." To se mi podaří říct vcelku normálním tónem hlasu. Možná. Možná ani ne, protože do mě Zhangie bouchne loktem a uštkne se.
"Ahoj, Yanjun," Fenův klid u vyslovení mého jména mě velmi překvapí. Velmi klidný na to, že jsem mu ráno dal málem pěstí, když jsem si přijel pro Zhangieho. Ale vzhledem k tomu, jak Zhangieho jméno přecedí Xikan skrz zuby, tak si myslím, že nejsem jediný, kdo trpí přílišnou žárlivostí.
Povzdechnu si a koupím sobě i Zhangiemu lístek a pomalými kroky se všichni procházíme zábavním parkem.
"Není to ta atrakce, Fen!" nadšeně Zhangie ukáže na jednu atrakci.
"Jaká atrakce?" pozvednu obočí a vzhledem k tomu, jak se na sebe Zhangie a Fen podívají, tak mi dojde, jaká atrakce. Oba si odkašlou a mě je to hned jasné. Ne, že bych byl zastánce toho, že první sex má být na nějakým klidným místě, ale při pomyšlení, že bych měl první sex na té atrakci, no, ehm. Xikanovi to tak nějak taky dojde, takže se začne mračit a založí si ruce na hrudi, teď nevím, kdo z nás se zlobí víc, jestli já nebo on.
"No, jestli to bylo tak úžasný, tak si to běžte zopakovat." naježím se a zavrčím, když Zhangiemu a Fenovi ukápne slza nostalgie, a i když oba mlčí jde vidět, jak komunikují raději očima, než aby mě a Xikana vytočili, ale jak jde vidět, slova nejsou vůbec potřeba, aby rozdmýchali oheň a přivolali katastrofu.
"Ale no tak, lásko," hned ke mně Zhangie přiskočí a ruce obmotá kolem mého krku. "říkal jsem ti přece, že jsi v tom mnohem mnohem mnohem lepší, než Fen." nevím, jestli mi to chtěl zašeptat do ucha nebo měl v plánu to zařvat přes půl zábavního parku, ale šlo to hodně slyšet.
"Náhodou Fen je v posteli božskej!" vyjekne Xikan a já si myslím, že pohroma je ještě slabé slovo oproti tomu, co ještě přijde, protože zatímco si Xikan stoupne před Fena, tak Zhangie si stoupne přede mně a oba jdou odhodlaní bránit sexuální zdatnost, zručnost, velikost penisu a další věci, vlastním tělem. A já nevím, jestli by jsme tuhle začínající válku náhodou neměli utišit.




Zhangjing
Naštvaně se zadívám na Xikana, co si to vůbec dovoluje? Myslí si o sobě bůh ví co!! To mu nedaruji, aby urážel Yanjuna!
"možná to bylo tím že ty jsi byl v posteli, jak prkno že ten sex stál za hovno" založí si Xikan ruce a já zalapám po dechu.
"tak hele" vloží se do to Yanjun ve snaze zabránit nějaké větší hádce. Fen se taky přidá a oba nás začnou do sebe odtahova.t naštvaně bouchnu Yanjuna do hrudi, když mě odtáhne. "au co je!" vyjekne a já nafouknu tváře "už jsem ho skoro měl! Mohl jsem vyhrát" nafouknu tváře víc když se rozesměje.
"nepotřebuju abys o tohle bojoval, mě stačí když jsi s mým sexem spokojený ty, a ne nikdo jiný" obejme mě a vtiskne mi pusu. Hned mám lepší náladu, když jsem u něj v náruči a slastně zavrním. "co kdybychom si našli taky nějakou atrakci? Třeba mh tuhle?" ukáže na ruské kolo a já hned blahem poskočím.
"jojo to bude super honem, honem" popoženu ho a stoupneme si do fronty. Zatím co čekáme tak se tiskne na moje záda a nenápadně mi občas vtiskne polibek na krk a já mám co dělat abych udržel slastné zavrnění. Tak kdy už přijede ta kabinka?? Nadšeně zatleskám, když jsme konečně na řadě a naskočíme do kabinky. Hned si vlezu k němu na klín a spokojeně zavrním.
"honem tahle je prázdná!" slyším zvenčí a vytřeštím oči, když se k nám někdo na žene.
"oh můj bože" řekneme všichni čtyři najednou a Xikan se Fena snaží ještě vytáhnout ven ale už je pozdě, dveře od kabinky se zavřou a my se rozjedeme nahoru. Nevím, jestli to udělali schválně nebo ne ale už je začínám nenávidět a udělám Yanjunovi asi radost, protože tohle bude poslední společné rande, na které půjdeme. Hlasitě si povzdechnu a k Yanjunovi se přitulím. Nenápadně mě hladí po stehně a já mám co dělat abych nevyskočil z kůže. Cesta nahoru je úmorná a dolů ještě víc. Jen doufám že se neozve třeba něco jako 'a máme tady dvojitou jízdu!' a my bychom to jeli znovu. Ale nic takového se naštěstí nestane a my vyskočíme z kabinky. Kdyby se dala otevřít za jízdy tak myslím, že vyskočíme ještě dřív, než se dostaneme dolů. Ani se neohlížíme, když běžíme pryč abychom byli, co nejdál od nich ale nedaří se nám to. U každého stánku se potkáme. Chvíli se předháníme já s Xikanem, třeba u stánku s čelenkami a čepičkami a snažíme se být roztomilejší než ten druhý. Pak se předhání Fen a Yanjun s tím kdo nám vystřelí větší, hezčí nebo dražší věc. Nakonec domů odcházíme každý s dvěma taškami plných vystřelených věcí.
"tak zase um někdy" zasměje se Fen. Zamáváme jim.
"jojo jasně…nikdy" zamávám jim a pak si hlasitě povzdechnu.
"nebylo to až tak špatné někdy bychom si to měli zopakovat" dloubne do mě s výsměchem Yanjun. Kopnu ho do holeně až vyjekne.
"buď zticha" protočím oči, když se směje nad tím, že vyhrál, že opravdu není dobrý nápad chodit s nimi na dvojitá rande. Pomaličku dojdeme domů a já se unaveně svalím na sedačku.
"mám udělat něco na večeři?" dojde ke mně, aby mi dal psu a já unaveně a s vděkem přikývnu. Stoupne si do kuchyně a začne vařit a když jen trochu pootočím hlavu tak na něj mám hezký výhled a musím se usmát nad tím, jak nádherný je to pocit, když vím, že vaří pro mě. Když vidím, s jakou láskou a péčí to jídlo připravuje.
Usměju se a nechám se unášet vůní jídla které připravuje a tou atmosférou a cítím se jako doma, cítím se, že takhle je to správně, tohle je místo, kam patřím.
Je 16.5 den našeho výročí a je to přesně rok kdy jsme spolu s Yanjunem začali chodit a já nemůžu být šťastnější. Začnu připravovat romantickou večeři zatím co je Yanjun v práci. Hezky se obleču, vše vyzdobím. Na stůl dám červený ubrus a doprostřed dám večeři kterou jsem vařil tak dlouho a nemyslím tím jen dnes, myslím tím celé čtyři roky a celé čtyři roky jsem jí vždy vyhodil a já doufám že teď ten pátý rok bude jiný. Připravím talíře, rozleji Yanjunovo oblíbené červené víno. Zapnu romantickou hudbu a usměju se, když dojdu jen v Yanjunově dlouhé košili ke stolu. Snad se mu to bude líbit. Ještě se trochu učešu a jeho košili si u krku rozepnu. Vzal jsem si pod to aspoň trenky abych nebyl úplně zvrhlý a pak si nedočkavě sednu k židli a začnu nervózně očima těkat k hodinám.
"Lásko jsem doma" celý nadskočím, když uslyším klapnout dveře a začervenám se, jak mě začíná polévat stud z toho, že mě takhle uvidí. Hned jak vyjde z předsíně do obýváku, tak upustí vše na zem a vytřeští oči. Přesune se ke mně rychlými kroky a pevně mě obejme. Nestačím ani nic říct, než se vpije do mých rtů slastně zavrním a obejmu ho kolem krku.
"hezké výročí Yanjun" slastně zavrním do polibku a vidím periferně jak odložil kytici na stůl. Štěstím se zatetelím, když vidím, že nezapomněl a prohrábnu mu vlasy.
"tobě taky lásko, ta večeře vypadá nádherně ale nemůžu nejdřív ochutnat tebe?" zašeptá mi to do rtů a já se usměju, když z jeho slov cítím tu jeho nadrženost. Zasměju se a plácnu ho do ramene.
"ne" zakroutím hlavou a on nahodí ty nejvíc smutné oči. "já jsem jako dezert" mrknu na něj a vidím na něm, jak se hned vzpružil. "miluju tě Yanjun" vtisknu mu pusinku.
"já tebe taky" pohladí mě po tváři. Po jídle, které jsme oba snědli rychlostí světla jsme se hned přesunuli do ložnice kde jsme se oddávali jen sami sobě a já pak spokojeně usínal v jeho náruči. Možná nás naše srdce k sobě vždycky táhli ale možná jsme nad tím moc přemýšleli, možná jsme to udělali složitě, možná kdybychom se řídili našimi srdci tak bychom přišli na to, že patříme k sobě. možná jsem skončil se špatným člověkem, nepatřili jsme k sobě a jsem rád že jsme na to přišli jinak bych se stále trápil ve vztahu který mě pomalu ubíjel. Hlavní ale je že jsem s ním že s ním se cítím doma a ve chvíli kdy jeho roce obejmou moje tělo tak se cítím v bezpečí, cítím se, že přesně sem patřím. Miluji ho a vím že to se nikdy nezmění.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 17. května 2018 v 17:14 | Reagovat

Jsem si říkala, že by se jen tak zase nespustil s Fenem, když miluje Yanjuna. Ale jsem ráda, že mu Yanjun věřil a zbytečně nevyšiloval jako Xikan.
A to dvojité rande se jim tak trochu nepovedlo, že? Zhangjingovi se to krapet vymstilo...
Moc děkuju za tak skvělou povídku. Moc ráda jsem ji četla. Děkuju :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama