Become a family || Changki | 9. část

25. června 2018 v 12:00 | MONBEBEs |  Become a family





Kihyun
Častokrát se ztrácím ve svých myšlenkách. Častokrát vzpomínám na to, co bylo v minulosti, jaké to všechno bylo. A nevzpomínám sám. Občas, když jsme doma s Kyunniem sami, protože jdou kluci někam ven, tak se jen tak mazlíme na sedačce a vzpomínáme na naše začátky. Ne, nevzpomínáme na to nejhorší, co se nám stalo. Spíš na Chengovo dětství a pak i na Yanjunovo, když nám byl svěřen do péče.
Je to zajímavé, přijde mi to jako včera, kdy to byly malý chlapečci, kteří se nechtěli pustit mojí ruky za žádnou cenu. Cheng, který mě samotného odmítal pustit i na záchod, musel vědět o každém mém kroku a nechtěl být beze mě. Yanjun nebyl až tak majetnický, ale i tak se u mě a Kyunnieho držel jako klíště, ale byl přece jen starší než Cheng.
S povzdechem držím v ruce Chengovu svačinu a koukám na zavřené dveře. Jako každé ráno jsem mu svačinu nachystal a on si jako každé ráno odfrkne s tím, že svačiny nosí jen trapáci. Šije to s ním, nemůžu říct, že ne. Za poslední rok přeskočil z maminčina chlapečka na obrovského puberťáka, kterého všechno otravuje, unavuje a nejraději by byl pořád venku. Kolikrát se na mě ksichtí, otráveně funí, když mu zadám nějakou práci, ale musím zaklepat, že zatím nedošlo k žádnému konfliktu. Jsou to zatím jen puberťácké výlevy, které doufám brzy skončí.
"Já si ji vezmu, mh?" přijde mi dát Kyunnie pusu. Chvíli se mazlíme na sedačce, když máme chvilku, než musí Kyunnie do práce. Já mám dneska volno a jsem i rád, poslední dobou toho všeho mám plnou hlavu, cítím se hrozně napjatý a vím, že nejsem sám. I Kyunnie toho má hodně. V práci mu to dává zabrat a ani doma si moc neodpočineme s tím puberťákem, kterého musíme neustále usměrňovat. Vím, že je to Kyunniemu proti srsti na něj zvýšit hlas anebo ho okřiknout, ale ví, že musí. Moc dobře oba víme a dokážeme si představit, jak rychle dokážou děti přerůst přes hlavu.
Po necelé hodince mazlení doprovodím Kyunnieho k autu a ani nemusím zalézat dovnitř, protože přijede Jooheon. Zamáváme mu, Kyunnie se vydá do práce a my se vydáme dovnitř do domu na kávu.
"No jo, ale s tím jsi přece musel počítat," zasměje se Jooheon, když začneme probírat pubertu. "Justin je mladší a jak to s ním taky mlátí." Usrkne si kávy a my se dáme do debaty plné toho, jaké jsou naše životy s puberťáky. Chengcheng má 16 a Justin je o dva roky mladší, takže je mu 14, ale podle toho, co jsem slyšel, tak to s ním taky mlátí. Vlastně jsme Jooheona a Jacksona seznámili s Kyunniem.
Když zavřeli Yoonu do vězení, tak jsme měli co slavit. Uspořádali jsme s Kyunniem menší grilovačku a zahradní párty, samozřejmě s dětmi. Pozvali jsme Minhyuka s jeho satanem Xukunem, Jooheona s Justinem a Jacksona, který nám hodně pomáhal. Zvaly jsme i Hyungwona, ale řekl nám, že má hodně práce, ačkoliv je mi jasné, že odmítl proto, že chtěl spát, a ne se bavit. Myslím, že Heony a Jackson si padli do oka hned, vlastně si měli pořád o něčem povídat a co vím, tak to začalo nevinně, Heony potřeboval opravit spoustu věcí na svém domě, na které neměl ani čas ani na to nebyl dostatečně šikovný, a tak mu Jackson začal pomáhat. A myslím, že už je to nějakých 7 let, co jsou spolu, možná víc, ani nevím.
Nápad, že si uděláme rodinný víkend, zajedeme kempovat a při té příležitosti seznámíme naše dva puberťáky, my přišla fajn. Hlavně mě napadlo, že by je to mohlo trošku zkrotit, kdyby si porozuměli, tak by se spolu třeba dokázali nějakým způsobem vydovádět. Nějakým způsobem.
Je to ale složité, tak jako když byl malý, i teď je Chengcheng málomluvný. Není moc otevřený, teď je to ještě horší, takže s Kyunniem nevíme vůbec nic. Nemáme tušení, kolik má kamarádů, jaké s nimi má vztahy, nevíme, jestli se mu někdo líbí, ať kluk či holka, nevíme vůbec nic. Yanjun je maličko sdílnější, u něj alespoň vím, že má někoho, koho má rád a s kým možná začne chodit, samozřejmě neznám každý detail jeho života, ale vím toho mnohem víc než o Chengiem.
Plánování bylo i rychlé, jedeme hned následující víkend. Za neustálých řečí o tom, že to bude nuda, že tam nechce a další věci. Nakonec jsme to s Kyunniem a velkou vážností utnuli, všimnul jsem si, jak Cheng změní přístup, jakmile použijeme slova jako domácí vězení anebo zabavení telefonu.
Na víkend tedy jedeme pod stan do kempu, s tím, že je tam spoustu zajímavé přírody, kam se můžeme jít projít a co by mohlo být i zajímavé. Hned mi bylo jasné, že Justin je celý Jooheon, ta roztomilost z něj sálala, ačkoliv byl méně otrávený jako Cheng, spíše byl hodně hlasitý a pokaždé, když Jackson něco řekl, tak ho odpálkoval hlasitým: 'Dej mi pokoj, tati!'
Vlastně to na začátku vypadalo i v celku slibně, to doby, než Cheng uprostřed večeře vybafl s tím, že se mu ozvala Yoona. Byl jsem vyšokovaný, vzduch jsem měl zaražený v krku a nevěděl jsem, co na to mám říct. Hlavou mi začali kolovat vzpomínky na to, co bylo, hned jsem to měl všechno zpátky. Kyunnie mě pevně chytil za ruku, ale byl z toho stejně v šoku jako já. A možná nejvíc napjatý a nejvíc v šoku byl Yanjun, ani jsem nebral jako správné, ho následovat, když od večeře prudce vstal a odešel pryč. Věděl jsem, že se s tím potřebuje vyhnat, a aniž by o to někdo stál, tak Cheng přijde s tím, že ji pustili z vězení a že by se s ním ráda viděla. Je mi do breku, jen při té myšlence, že by ji chtěl vidět. Ji! Tu, před kterou utíkal ke mně, tu, která ho tolik zraňovala, která ho tolik psychicky i fyzicky týrala a nejen jeho, byly jsme v tom všichni - zraňovala Junnieho, mě, Kyunnieho…nebyl nikdo z nás, komu by neublížila.
Bylo bláhové doufat, že se Yoona neozve. Bylo ale i přesto jsem v to doufal. Doufal jsem, že až ji pustí, tak nám dá konečně pokoj, který si zasloužíme. Hlavně jsem v to doufal kvůli Chengové diagnóze. Kvůli jeho traumatu z toho incidentu, nejen z něj ale ze všeho jejího týrání, kvůli tomu všemu, co se stalo…ani nevím, jak mi to doktoři vysvětlovali, ale jeho tělo jako by se chtělo bránit tomu traumatu, jeho mysl se toho všeho chtěla zbavit a on pár dní po tom incidentu na něj zapomněl. Najednou…nevěděl o čem se mluví, když měl v noci Yanjun noční můry, ze kterých se budil. Děsilo nás to s Kyunniem, že na to zapomněl, ale doktoři říkali, že je to normální. Že citlivé děti jako Chengie to prostě tak mají…občas jejich mysl chce, aby se to dítě dalo dohromady a prostě se to stane…ale i tak. Až teď mi to přijde jako problém, když si to nepamatuje.
Večer, který začínal tak hezky skončí tím, že se s Chengem pohádáme, kvůli tomu, že mu řeknu, že nechci, aby se s ní stýkal. Nafučeně odešel pryč od stolu a já si složil hlavu do dlaní.
"No tak, Kihyun, myslím, že oba přeháníte." Poplácává mě Jooheon po rameni, zatímco Kyunnie a Jackson šli hledat Chenga kolem kempu.
"Prosím?" vyjeknu a začnu si stírat slzy. To snad nemyslí vážně?!
"Tohle celé, myslím, že oba zbytečně vyšilujete. On je puberťák, má prostě změny nálad a ty ho až moc stresuješ, Kihyun, možná si přijde jako tvůj otrok, a ne jako syn." Svraštím při jeho slovech obočí.
"Vyšiluju? Prostě se s ní nebude stýkat, chápeš? Nebude, hotovo, tečka." Zuřivě zakroutím hlavou a Jooheon svraští obočí.
"Kihyun, nemůžeš mu zakazovat, aby se stýkal se svou biologickou matkou. Ať jsi se o něj staral sebevíc, ať si mu dal svoje srdce celé a rozdal ses pro něj, tak ty prostě nejsi jeho matka." Zadívá se na mě a v tu chvíli se ve mně začala vařit krev. Prudce vstanu a setřesu ze sebe jeho ruku, kterou jsem měl na rameni.
"Vůbec nevíš, o čem to mluvíš! Ona je jeho matka možná podle DNA, ale ne podle ničeho jinýho! Vůbec nic nevíš, tak přestaň mluvit jako bys věděl!" zakřičím a vezmu si věci ze stolu, ani nevím, jak rychle se mi podařilo najít Kyunnieho, ale byl tam i s Chengem a Yanjunem. Ani jsem k nim nedošel, když jsem začal balit stan a rázně jsem jim oznámil, že jedeme domů. Jediný, kdo protestoval byl Cheng, Kyunnie byl překvapený, ale nic neříkal a Yanjun mi začal pohotově - beze slov a bez otázek - pomáhat balit stany a dávat věci do auta. Díky tomu jsme byly sbalení během pár minut, Jooheon se na mě ani nepodíval a Jackson šel za ním, zahlédl jsem ještě, jak poplácal Kyunnieho po rameni a něco k němu šeptl, ale nevnímal jsem to. Usedl jsem za volant a čekal jsem několik desítek sekund, než jsme všichni seděli v autě. Neváhám a hned se rozjedu, po cestě je ticho, napětí ve vzduchu by se dalo krájet a mě začnou po cestě stékat slzy, které se snažím skrývat.
"Lásko, zajeď je krajnici, budu řídit." Zašeptá Kyunnie, když vidí moje slzy, pohladí mě po ruce a já odevzdaně přikývnu, zajedu ke krajnici a vystoupím od místa řidiče. Sejdeme se s Kyunniem za autem a on mě pevně obejme. Šeptne mi do ucha ty dvě slůvka lásky, cítím se alespoň trošku lépe, když mě pohladí po zádech a pak řídí on, zatímco já se schoulím na sedačce na místě spolujezdce.





Chengcheng
Nasupeně sedím na zadní sedačce a neodpovídám na to, když na mě Yanjun mluví. Jsem naštvaný. Poslední dobou v sobě cítím tolik emocí, které nevím, jak kontrolovat. Dívám se z okýnka a přemýšlím nad tím co se vlastně děje a když mi zavibruje telefon tak ho potají odemknu a zadívám se na zprávu od mámy s tím, že bys jsme se mohli o příštím víkendu vidět. Usměju se a odpovím jí ať mi napíše místo a já se tam dostavím. Nevím proč u toho máma tak vyšiloval. Přece Yoona je moje biologická matka a já mám právo jí vidět to mi nemůže zakazovat. Mám svoji rodinu rád, ale přeci tohle je jasná věc. Nechci s ní hned začít bydlet nebo opustit rodinu. Chci ji jen vidět, a proto nechápu proč musí máma tak vyšilovat. I Yanjun. Neměl by být na mojí straně? Neměl by se mnou spíše souhlasit a sám mi říct že půjde se mnou? Neměl by se mnou uklidňovat mámu? Tak proč mi přijde že je ještě víc naštvaný? Nechápu to. V další vteřině mi pípne esemeska od Justina a já si skousnu ret. Přijde mi moc roztomilý a máme i stejné zájmy a já věřím že by mezi námi mohlo něco být. Sice jsme mněli moc času se seznámit, ale cítím, že mezi námi něco proběhlo, něco, co bych rád rozvedl v něco většího. Když dojedeme domů tak vystoupím nasupeně z auta. Táta za mnou něco zavolá ale já jen hodím svůj batoh do pokoje a prásknu dveřmi s úmyslem být naštvaný ještě dlouhou. Aspoň se mi postupně lepší nálada, když si píšeme s Justinem.
Další den dávám všem jasně najevo že jsem naštvaný. Máme neodpovídám, když se mě na něco ptá a když už tak jí odseknu. Táta na mě občas vyjekne ale já pak hned naštvaně odejdu a aspoň si můžu v pokoji v klidu psát s Justinem. Yanjun se mnou nemluví, a to mě nejvíc zaráží. Vůbec se na mě nepodívá a ani slovo ke mně neprohodí. Nevím, co ho žere.
"Chengcheng my jedeme s Yanjunem nakoupit, pojedeš s námi?" ozve se, když je to pár dnů, co už máme doma napjatou atmosféru. Celou dobu si s Justinem píšu a cítím, jak moc ho chci vidět.
"ne" vyjeknu, aby mě slyšeli i přes zavřené dveře a pak se svalím na postel a odepíšu Justinovi s tím, že se můžeme zítra vidět. Když mi od něj přijde že bychom mohli tak se štěstím zatetelím a vstanu s úmyslem si dát něco k jídlu. Hned jak vejdu do kuchyně, tak toho lituju k, protože je tam máma a za poslední dny jsme spolu moc slov neprohodili a já nevím co bych měl dělat. Jak reagovat. Na jednu stranu se chci omluvit a na druhou stranu chci, aby se on omluvil, pak zase chci abychom dělali, že se to nestalo a zase chci abychom to vyřešili. Začnu v lednici lovit jídlo a když se na mě otočí tak dělám, že tam nejsem.
"Cheng…vážně jí chceš vidět?" řekne opatrně a já se celý naježím. Zase mnou proletí příval tolika emocí, přes vztek, smutek, ukřivdění a já nevím proč se na to zase najel hovor. To je snad jasné že jí chci vidět! Nevidím jediný důvod, proč bych ji neměl vidět.
"jo" vyjeknu a prudce zavřu dveře od ledničky. Zatmí se mi před očima a nemůžu normálně myslet.
"ale proč, je to zlý člověk, nepamatuješ si to, ale je a já nechci abys se s ní viděl" řekne ublíženě a já nevím proč, možná v mojí obraně, protože jsem nechtěl, aby se strefil do mého citlivého místa tak jsme jako první zaútočil na to jeho a až po pár sekundách mi dojdou následky těch slov, dojde mi váha a co všechno jsem tím způsobil.
"ale ty mi to zakázat nemůžeš! Přestaň si hrát na moji matku, protože nejdeš a nemůžeš mi zakázat mojí pravou mámu vidět!" jeho strnulý a vytřeštěný polet budu mít před očima asi ještě dlouho. To, jak pevně sevřel utěrku, jak se z jeho očí spustili slzy. Pevně si skousne ret a začne utírat linku, ale nepodaří se mu potlačit vzlyknutí a uteče. Natáhnul jsem ruku, ale nevěděl, co s tím chci dělat. Se sklopenou hlavou jsem došel k sobě do pokoje. I přes stěnu jsem slyšel jeho vzlyky, a to, jak moc bolestné jsou a já moc chtěl a chtěl jsem ho obejmout, ale zase se to ve mně mlátilo.
Další den máma ani nevylezl z pokoje. Táta se na mě nepodíval a Yanjun…Yanjun dělal že neexistuji. Snědl jsem svojí snídani a pak si vzal věci.
"jdu ven za Justinem" vyhrknu a zarazím se, když mi nikdo neříká ať jsem opatrný. Nikdo se neptá v kolik se vrátím a jestli mám uklizené a vše hotovo že jdu ven. Nikdo se neptá, jestli jsem jedl a jestli mi chutnalo anebo jestli někam nechci autem dovést a já se přistihnu, jak mi to chybí. Jak na ty slova čekám ale není nikdo, kdo by mi je řekl. Hlasitě si povzdechnu a zavolám ahoj do domu ale i tak se neozývá žádná odpověď a já se svěšenými rameny vyjdu ven.
Dojdu a ž k nákupnímu centru kde máme sraz a hned jak ho vidím, jak ke mně běží, tak na problémy doma úplně zapomenu a nadšeně se na něj usměju. Cítím se hned tak nádherně když je u mě.
"ahoj" uculí se na mě a pohladí mě rameni, když se obejmeme. Společně dojdeme do jedné z kaváren a konverzace mezi námi se nádherně rozjede že ani nestačím koukat, jak moc si povídáme. Jeho hlasitý smích a nadšená povaha všem jeho historkám dávám život. Ani mi nevadí že mi ten vtip nedořekne, protože se začne hlasitě smát ještě před koncem, protože jeho smích je ta nejnádhernější hudba pro moje uši.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 magical-miracles magical-miracles | 25. června 2018 v 18:16 | Reagovat

To Cheng opravdu přehnal, takhle ublížit Kihyunovi. Ale je to tím, že si na nic nepamatuje. Nic neví o tom, čím si s Yanjunem prošli, čím si prošli Changkyun s Kihyunem.
Jen doufam, že mu to dojde v momentě, kdy uvidí svoji pravou mámu...
Jsem moc zvědavá, co bude dál. Těšim se na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama