Jealousy || kapitola čtrnáctá

11. června 2018 v 12:00 | MONBEBEs |  Jealousy




Kihyun
Celá ta noc…celý ten večer…nic nádhernějšího jsem nikdy necítil. Nejde jen o samotný sex, ale všechno, co dělal, všechny jeho doteky ve mně vzbuzovali neznámé a nádherné pocity. Přes každý jeho dotek jsem cítil jeho lásku, z jeho doteků přímo sálalo, jak moc jsou jeho city hluboké, jak moc jsou opravdové.
Vždycky jsem snil o takovém vztahu. O tom, že se své lásce, něžnostem, sexu, budeme moct oddávat kdekoliv nás napadne. Že když mě bude Kyunnie pozorovat u vaření, tak se na mě prostě vrhne, tak jak to udělal. A já si nemyslím, že dokážu vyjádřit, jak moc šťastný jsem.
Wonho byl vždycky proti tomu. Pro něj byl sex jen v posteli, jen za předpokladu, že on bude nahoře, pokaždé ten sex byl stejný. Kolikrát jsem mu říkal, že bych to chtěl dělat i jinde, než v posteli, že bych chtěl, aby v tom sexu bylo víc vášně, ale byl proti tomu. Podle něj je kuchyňská linka na vaření, pračka na praní, botník je na boty, u stolu se jí…a tak jsem to stejně vzdal a pak jsme se stejně rozešli.
Ale s Kyunniem…dělali jsme to i na místech, kde by mě to snad ani nenapadlo, ani nevím, kolik míst jsme vystřídali, ale vím, že jsme to dělali snad všude. Včetně sprchy, kde jsme se původně chtěli umýt a vysprchovat. Ale on…má stejné představy o sexu jako já, nemusel jsem mu nic říkat jako by prostě věděl, co se mi líbí.
A já se stoprocentní jistotou vím, že jsem nikdy nic lepšího nezažil, že jsem nikdy nezažil ani lepší sex, ani lepší vztah. A nechci to měnit, chci už být jen s Kyunniem.
Po sprše unaveně usnu v jeho náruči hned, jakmile si do postele lehneme a zabalíme se společně v peřině. Nechám se mačkat v jeho náruči, ležím u něj tak blízko, jak to jde a ani nevím, kdy usnu, ale opravdu si myslím, že usnu hned ve vteřině, kdy má hlava dopadne na polštář.
Je osum, když se ráno vzbudím. Kyunnie ještě unaveně oddychuje, ale vypadá spokojeně a roztomile, není divu, že nějakou dobu ještě ležím v posteli a sleduji jeho poklidnou spící tvář. Rukama opatrně, abych ho nevzbudil, projíždím jeho vlasy a usmívám se od ucha k uchu, jak moc ho miluju. Jsem opravdu blbec za to, co se stalo v minulosti. Kdybych si dokázal i před těmi lety přiznat, že ho miluju, tak by to bylo všechno jiné. Ale možná to mělo být takhle, možná osud chtěl, abychom na sebe počkali, abychom byly dospělý, až pro nás přijde ten správný čas, abychom byly spolu.
Pohladím ho lehce po tváři, musí být tak moc unavený. Posledních několik dní skoro nespal, kdykoliv mohl, tak ho volali do nemocnice, musel tam, i když měl mít volno, byl tam přes noc, i když ráno měl normální směnu. Jsem rád, že si vzal dovolenou. Nejen kvůli mně, ne proto, že můžeme být spolu, ačkoliv to je pro mě jedna z nejúžasnějších věcí, ale hlavně proto, aby nabral zpátky sílu a aby si konečně pořádně odpočinul.
Nechám Kyunnieho spát, dokud se sám neprobudí, chci, aby si pořádně odpočinul. Aby pro něj byl týden jeho dovolené opravdovou dovolenou, u které si odpočine.
Udělám lehčí jídlo a začnu trošku uklízet, ti dva tu udělali bordel jako v tanku. Od doby, co jsme spolu začali s Kyunniem chodit a oni přišli na to, že miluju uklízení, tak pokaždé, když mám být tady, tak tady udělají bordel, abych to dal všechno do pořádku, ne, že by mi to vadilo. Navíc alespoň zabiju čas, než si Kyunnie odpočine, takže jsem rád. Při úklidu, kdy se snažím být potichu mě napadne, že by jsme se dneska s Kyunniem mohli jen tak válet na gauči u televize, takže jakmile mi dopere poslední pračka, tak prádlo pověsím na sušák, který má Hyungwon v pokoji a pak se vydám do krámu do vedlejší ulice, abych nakoupil nějaký popcorn a něco na zub večer k televizi.
V krámu se potkám s Minhyukem, tak se na chvíli zakecáme, poslední dobou jsem byl hodně zaměstnaný, jednak prací a jednak Kyunniem, takže jsme se s Minhyukem moc neviděli a už vůbec jsme si spolu nepokecali.
Ale nakonec se vrátím k nakupování, nakoupím Kyunnieho oblíbené gumové medvídky a pendreky, koupím popcorn a brambůrky a pak se spokojeně vrátím domů, kde ještě stále vládlo ticho.
Nákup vyskládám a pomaličku se vkradu do Kyunnieho pokoje, spokojeně oddechuje a objímá polštář, uculím se a vlezu si k němu do pokoje, jeho ruce hned pustí polštář a obejme mě kolem pasu, zavrním a nechám se jeho silou přitáhnout na jeho tělo. Zavrtá si hlavu pod můj krk a já cítím, jak se začíná probouzet, protože nasaje moji vůni a začne se nosem otírat o moji klíční kost.
"Kolik je hodin." Zašeptá svým nádherným ochraptělým ale hlubokým hlasem do mého krku a já mu shrábnu vlasy dozadu.
"Čtvrt na čtyři." Usměju se a cítím, jak sebou škubnul.
"Tolik." Zasměje se a já přikývnu.
"Nemáme kam spěchat." Začnu ho ve vlasech šimrat a hladit a nějakou dobu spolu takhle ležíme a hladíme se, dokud ho nevyžene z postele vlčí hlad a já mu začnu nadšeně chystat jídlo. Přidá si asi třikrát a já jsem rád, že ho konečně vidím odpočatého, jak mu nadšeně září oči a jak se nadšeně usmívá. A ani on nemá nic proti tomu, když si připravíme dobroty a natáhneme se na roztáhnutý gauč a pouštíme si filmy, které stejně z většiny ani nevnímáme, protože se mazlíme a šeptáme si do ouška všechny možná slůvka.
Nikdy jsem se necítil tak nesmírně šťastný. Jen to, že spolu můžeme být takhle v klidu, jen tak se mazlit, hladit, šeptat…nikdy jsem nebyl šťastnější. Vím, že se kolikrát Kyunnie cítí provinilý, protože má hodně práce, protože je až moc hodný na to, aby si vypnul telefon, když má mít někdo jiný službu…vím, že se cítí často provinilý, že na mě nemá tolik času, že se častokrát vrací mrtvolně unavený nebo že usne v nemocnici na gauči, ale nic z toho mi nevadí, ne natolik, abych se na něj kvůli tomu mohl zlobit. To by nešlo. On je pro mě tím nejdůležitějším, co mám a já vím, že se ho nikdy nechci vzdát. Za žádnou cenu.
Mezi mazlením a líbáním se domluvíme, že si spolu zítra vyrazíme do města. Od doby, co jsme se daly dohromady nebyl čas na to, abychom si pořádně někam zašli a tak jsme se domluvili, že spolu půjdeme na pozdní oběd a pak půjdeme do kina.
"Mmm, je to skoro jako naše první rande." Zavrním, když dorazíme ruku v ruce do restaurace. Sedneme si na druhý konec restaurace do rohu, kde je větší klid, tak abychom nemuseli poslouchat křik ostatních a mohli se věnovat jenom sobě. Společně vymýšlíme, co si kdo z nás dá k jídlu, culíme se na sebe, šťastně se usmíváme a natahujeme se přes stůl pro pusinky. Nikdy jsem nebyl šťastnější a tak pevně svírám jeho ruku na stole a nemůžu z něj spustit oči.

"Ale no ne, zrovna vy dva spolu?" zasměje se někdo a opře se o náš stůl, oba se na sebe nechápavě podíváme, ale vše nám dojde, když zvedneme hlavy a u našeho stolu stojí Wonho. Bože…co tu chce? Ale jsem rád, protože nic necítím, ne takové zběsilé bušení srdce jako když jsem po těch letech viděl Kyunnieho, moje srdce a moje tělo zůstává naprosto chladné, když ho po těch letech vidím. Ale Kyunnie znervózní, víc jeho ruku sevřu a palcem ho po hřbetu ruky pohladím a usměju se, aby věděl, že nemusí mít strach.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 11. června 2018 v 18:24 | Reagovat

No holky...co to je toto? Tuhle Kihyunovo část jsem četla už v sobotu O_O
Kdepak jste nechali novou část? Prosím prosím, přála bych si nový díl. Děkuju ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama