Jealousy || kapitola desátá

3. června 2018 v 12:00 | MONBEBEs |  Jealousy





Changkyun
Úplně miluju, když si primář Heechul domluví stáž a pak nepřijde, a ještě do zahraje že má naléhavý případ a při tom tam jede na dovolenou. Miluju, když hodí všechnu práci na mě. Hlasitě si povzdechnu. Zrovna procházím složku dalšího pacienta, který má přijít příští týden na operaci kolene. Není to nic těžkého je to jednoduchá operace, ale i tak není na škodu být obezřetný. Potřebuju zkontrolovat jeho předoperační vyšetření, výsledky krve, moči a dalších věcí. Potřebuju všechny zprávy o jeho stavu abych věděl, že se nic nepokazí i u té blbé operace kolene. Zrovna když chci zavolat jeho obvodnímu lékaři a seřvat ho za to že mi neudělal test na srážlivost krve tak někdo zaklepe.
"dále" zavolám ke dveřím a nezvednu oči od papírů ve kterých hledám telefon nebo aspoň jméno toho doktora.
"dobrý den jsem Yoo - Changkyun?" vyjekne hlas.
"to je náhoda já jsem taky Chang - oh" odkašlu si, když konečně zvednu oči, no není na to se hned ztrapnit, on se nejmenuje Changkyun jen se mě polekal a neříkám že já jeho taky. "ahoj Kihyun" usměju se na něj a on na chvíli sklopí hlavu. "co tě sem přivádí?" usměju se na něj víc a ukážu na židli před sebe abych ho popohnal k tomu si sednout.
"j-já jsem tady na stáži" odkašle, překvapeně zamrkám.
"ty? Doktor? Já myslel že budeš zpěvák nebo tak něco" zasměju se a podepřu si rukou hlavu abych se na něj mohl zadívat. Krátce se zasměje, a tak jako kdysi je jeho smích hudbou pro moje uši.
"to říkají všichni, zkoušel jsem to, chodil jsem na školu, ale nebylo to nic pro mě tak jsem ve druháku přestoupil na zdrávku" plaše si odkašle a já si musím skousnout ret.
"dobře v tom případě tě tu provedu, budeš tedy chodit se mnou na sezení s pacientem, na předoperační kontroly pak i ty pooperační a za týden mám operaci tak pokud se na to budeš cítit tak mi budeš moct asistovat" mrknu na něj a od si hlasitě odkašle. "pojď ukážu ti sály, kde jsou pokoje pro naše oddělení a představím tě kolegům" zvednu se a pak se zarazím "ještě moment" zase si sednu a potom co v databázi najdu jméno doktora, nějaký Xukun, tak vytočím jeho číslo a seřvu ho za to, že mi neudělal test na srážlivost krve. Křápnu telefonem a Kihyun se na mě vyjukaně podívá a lehce si skousne ret. Znovu se tedy zvednu a otevřu mu dveře. Rozpačitě mi poděkuje a nechá se mnou vést. Upravím si sako a usměju se na něj.
"tak tady jsou operační sály, pokoje pro pacienty a tady oh Bambam!" zamávám na ně, úsměv se mu rozšíří skoro přes celý obličej což je děsivé a dojde k nám. Představím ho s Kihyunem a pak pokračujeme, cestou narážíme na ostatní kolegy a já je všechny představuji Kihyunovi. "tak to by bylo asi vše co se týče prohlídky, tak tady máš různé karty a můžeš je roztřídit podle jmen a zařadit tady do kartotéky, je to trochu zmatek mám hodně práce a sestry tohle dělat nechtějí tak to tady nechám, dokud se k tomu nedostanu" zasměju se a on nadšeně zakroutí hlavou a zabraně to začne roztřiďovat a rovná každý papír růžek na růžek. Zasměju se a on zvedne hlavu a studem jí zase sklopí.
"promiň, asi bych měl hýbnout, když mě tohle hrozně baví" odkašle si a já zakroutím hlavou.
"ne to nevadí, mě se na tobě vždycky líbilo to, jak miluješ pořádek" usměju se a pak si uvědomím co jsem řekl, odkašlu si a podrbu se v zátylku, ale nepřehlédl jsem to, jak se jeho oči lehce zaleskly. Začneme si nenuceně povídat, začnu mu říkat různé historky ze směn a on se hlasitě směje, kolikrát musím přestat mluvit, aby se vůbec dokázal nadechnou. Když je šest večer tak se začne balit a já s ním dojdu ke vchodu.
"ty nejdeš?" překvapeně se na mě zadívá, zakroutím hlavou. "kolik končíš" usměje se na mě.
"v osm" usměju se a on vytřeští oči.
"to jedeš 12 hodin?" vyjukaně se na mě zadívá a znovu zakroutím hlavou.
"24hodinovou směnu končím v osm ráno kdy se vrátí Primář Heechul a bude moct přijímat pacienty ale i tak když dojdu domů tak musím mít nahlas telefon, protože když přijede akutní případ nebo tak něco tak se musím hned sebrat a běžet do nemocnice, tahle práce je spíš…takový celoživotní závazek, moc se nevyspíš, spíš hlavně tady když není práce, a i když jsi doma tak ti kdykoliv můžou zavolat. Už se mi stalo že jsem doma spal a zavolali mi záchranáři, že vezou akutní případ, Heechul byl na dovolené a jen já mám specializaci na vážné operace, takže jsem se ve tři ráno oblékl a sanitka mě nabrala před domem, před tím jsem měl 16hodinovou směnu, na sále jsem strávil dalších osm hodin a pak jsem šel hned do práce na sedmi hodinovou směnu a pak jsem šel domů" zasměju se a otřepu se nad tou vzpomínkou, nejhorší dva dny, co jsem v práci měl.
"a um nepotřebuješ tu nějak pomoct?" zamrká na mě, zakroutím hlavou a ukážu, aby šel.
"běž se vyspat-" chci mu ještě něco říct, ale zapípá mi pager a v rozhlase se ozve moje jméno, že mám jít na sál. "tak se uvidíme pozítří" zamávám na něj a rozeběhnu se do nemocnice a oh bože připadal jsem si tak moc cool!





Kihyun
Po cestě domů jsem úplně mimo. Nepamatuji si, že by se mi někdy stalo, že bych byl takhle mimo. Nemůžu ho vyhnat z hlavy, ale vlastně ani nechci. Jako bych si užíval to, jak mi buší srdce, to, jak mě krásně mrazí, když si vybavím jeho oči, jeho nádherný úsměv nebo jeho mužné ruce.
Dojdu až k domu a vytáhnu klíče, v myšlenkách mám jen jeho, ale i tak namířím klíč do klíčové dírky.
"Kihyun?" odkašle si někdo, zatřepu hlavou, abych nebyl ztracený v myšlenkách a zamrkám. Hyunwoo mi drží otevřené dveře, zatímco já pořád stojím skoro předkloněný a klíč pořád držím tak, že chci dveře odemknout. Odkašlu si a projdu dovnitř, když už mi drží dveře. Hned za dveřmi si dám klíče na věšák, zuju si boty a začnu uklízet kolem botníku a rovnat všechny boty, ačkoliv se Minhyuk i Hyunwoo snaží boty rovnat, tak pro mě to stejně nestačí, pro mě je to málo srovnané. A možná i proto je pro mě být doktorem ideální práce, možná právě kvůli mé pečlivosti a puntičkářství. Hyunwoo zrovna dodělává večeři, tak si vezmu prachovku a začnu všude kolem lítat a uklízet. Nemůžu se ubránit tomu úsměvu, tomu, jak ho mám pořád v myšlenkách. Kolikrát se přistihnu, jak se u úklidu jen tak zastavím a zahledím se před sebe, když si vybavuji, jakým způsobem se jeho oči dívali, jakým způsobem mluví, jak se pohybuje, všechno mi na něm přijde tak krásné a přitažlivé.
"Stalo se ti dneska něco hezkého?" vyruší mě z přemýšlení Minnie, až pak si uvědomím, že stojí přede mnou a já mu po obličeji a hlavě přejíždím prachovkou. Odkašlu si a prachovku stáhnu.
"Možná." Výmluvně na něj zamrkám a vydám se s prachovkou k poličkám.
"Povídeeeej." Vyjekne a začne do mě šťouchat prstem. "Stalo se něco hezkého na tvé dnešní první stáži?" začne zvedat obočí a já se zasměju, jak vtipně u toho vypadá.
"No, tak nějak je mým zaučujícím doktorem Changkyun." Odkašlu si a on vytřeští překvapeně oči, pak začne pištět a skákat na sedačce, u toho tleská a něco neurčitého vykřikuje, tak se začnu smát.
"To je ale úžasnýýý." Začne švitořit a naštěstí nás Hyunwoo svolá k večeři a já doufám, že alespoň to mu na chvíli zavře pusu. No, nezavřelo, žvatlal na mě něco i s jídlem v puse, takže jsem byl celý poprskaný. Ale jeho radost je nakažlivá, obzvlášť, když i já mám radost.
Další den mám klid, do nemocnice jdu až pozítří, ale…děsně se těším, tak moc, že to nemůžu vydržet. Nedočkavě, ať už je další den si podupávám nohou a to je teprve osum hodin ráno. Chvíli si s tou myšlenkou jen pohrávám, chvíli si říkám, jestli to nebude divné, ale hned na to vystřelím ke skříni a začnu se oblékat. Rychle si upravím vlasy a doběhnu do nemonice. Pak si uvědomím, že jsem idiot, když mi na recepci řeknou, že Changkyun skončil v 8 ráno, takže tu není. Vždyť mi to včera říkal! Ale vzhledem k tomu, že jsem od toho, kdy jsem ho viděl úplně mimo, jsem jako poblázněná puberťačka, tak mě to asi ani nepřekvapuje. Nicméně si vyškemrám vstup do jeho ordinace. Včera mluvil o tom, že tam má spoustu nezařazených dokumentů a nemá na to čas, takže začnu v jeho kanceláři uklízet. Založím všechny karty, setřu všude prach, seřadím mu všechny dokumenty. Naštěstí je pečlivý, do háje, jak moc se mi líbí, že je tak kurevsky pečlivý a má všechny papíry označené, že jsou na zařazení a k čemu patří. Oh bože už jenom kvůli té pečlivosti se mi z něj podlamují kolena a co teprve jeho vzhled! Plácnu se prachovkou, kterou jsem si vzal z domu, do čela nad tím, že tok mých myšlenek absolutně nedává smysl. Nicméně díky jeho pečlivosti se mi podaří založit všechny dokumenty, které k zařazení jsou, všechno hezky a pečlivě uklidím, a když se zadívám po dokonale uklizené a vydezinfikované ordinaci, tak se musím usmát. Ačkoliv se pak nervově zhroutím z toho, co to sakra dělám, tohle je přece jeho ordinace, vlastně tu nemám jednak co dělat a jednak ani nemám právo mu tady uklízet a dělat pořádek. A tak se s depresí, kterou mám sám ze sebou vydám pryč z ordinace a následně i z nemocnice.
Dojdu alespoň na nákup, když jsem dneska doma, tak jsem na řadě s vařením a najednou dostanu nápad, že bych mohl udělat oběd i pro Kyunnieho. Láska prochází žaludkem anebo ne? Nebo ne? Možná jsem se prostě jen zbláznil. Jo, ale do něj.
Do večera se zabavuji tím, že uklidím celý barák, uklidím v garáži, dokonce jsem tak nedočkavý na to, aby už byl večer, abych mohl jít spát a zítra vstávat a jít za ním, že začnu uklízet na zahradě tím stylem, že sbírám každý list, který spadl ze stromu, všechno, co na trávě nemá co pohledávat odstraním a pak si všimnu, jak na mě z terasy kouká Minnie a Hyunwoo a cukají jim koutky. Tak to nemůžu vydržet no!
Minnie mě zastaví, než se vydám k sousedům, abych jim uklidil doma. Oni už teda byly zvyklý, protože naši sousedé jsou Taemin a Minho a ti většinou nejsou doma, takže mi dokonce dali i náhradní klíče s tím, že kdybych se náhodou někdy nudil a chtěl jít uklízet k nim, tak že klidně můžu, že jim to nevadí.
Ráno vstanu o dvě hodiny dřív, protože se na něj hrozně těším. Až moc, šíleně moc a šíleně hodně a nemůžu ani spát. S vlasy si dávám záležet víc, než kdykoliv jindy. Trošku si vlasy nalakuju, aby drželi tvar a aby se neposlušné prameny nedostávali tam, kam nemají a aby zůstali na místě. Sice si nemusím s oblečením dělat velkou starost, protože v nemocnici je oblečení předepsané, ale i tak…co kdybychom náhodou s Kyunniem mohli končit nějak stejně, co kdybychom náhodou měli stejnout cestu a co kdyby náhodou jsme šli někam na rande, přece musím dobře vypadat, kdyby se stalo cokoliv!
A tak se nadšeným krokem vydám do nemocnice.
"Doktor Lim bohužel stojí v zácpě, tak běžte zatím do ordinace a počkejte." Podá mi sestřčka klíč od jeho ordinace, přikývnu a mezitím se dojdu alespoň převléknout. Dojdu do malé kuchyňky, kterou má Kyunnie u své ordinace, podle toho, co všechno tu má si domyslím, že pije kávu s mlékem, počítám že s hodně hodně mlékem, tak se rozhodnu, že mu nachystám kávu, mezitím celou kuchyňku uklidím a vyčistím a pak jen čekám v jeho ordinaci, než se objeví.
"Doktore Lim?" strčí někdo hlavu do dveří, zatímco znovu uklízím jeho ordinaci, abych se zabavil. Překvapeně se zasměju, když poznám Marka, se kterým jsem chodil na základku. Měli jsme spolu chodit i na střední, ale musel se odstěhovat. Chvíli se začneme bavit, než si vzpomene, že přišel kvůli něčemu důležitému. "No, dělám asistenta doktorovi Yugyeomovi z horního patra," zasměje se. "potřebuju složku jednoho pacienta, nemůžeš mi ji dát?"
"Jasně." Přikývnu a najdu mu složku, ještě s ním vyplním papír, že složku přebírá a že ji taky potom vrátí, tak nějak jak jsem tady včera uklízel, tak jsem ty formuláře viděl, tak jsem si domyslel, že se musí vyplnit. A vyplněný formulář dám Kyunniemu na stůl, aby věděl, že jsem mu složku dal. "A-Ahoj." Vydechnu úžasem, když Kyunnie rozrazí dveře od své ordinace. Byl udýchaný, asi probíhal celou nemocnici, ale je tak neuvěřitelně krásný, že se musím nenápadně opřít o stůl, aby se mi nepodlomily kolena.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 3. června 2018 v 12:30 | Reagovat

Koukam, že po těch letech, co se neviděli, si vyměnili role. Tentokrát ta zamilovaná puberťačka je Kihyun. Líbí se mi jeho nadšení, jen mam strach, aby ho Changkyun nezklamal. I když i na něm je vidět, že Kihyuna stále miluje.
No jsem moc zvědavá, co bude dál. Těšim se na další skvělý díl. Děkuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama