Jealousy || kapitola dvanáctá

7. června 2018 v 12:00 | MONBEBEs |  Jealousy




Changkyun
zatím co je Kihyun pryč tak se začnu pomalu víc probouzet. začnu se poplácávat po tvářích abych ze sebe smysl tu únavu. Potřebuji být v jeho přítomnosti na 100 %. sice mám pocit, že je náš vztah den ode dne pevnější a každým dnem mám pocit, že si jsme blíže a blíže ale co když…je to stejné jako na střední, co když pokud budu jen o kousek jinačí, než jeho typ tak o mě ztratí zájem? Nevím, jestli se jeho ideální typ změnil, jestli je teď víc na povahu, než na vzhled anebo je pořád spíš na vzhled ale na jiný. Co když jsem se nevědomky celé ty roky honil za tím abych se vypracoval na jeho ideální typ a on má teď jiný? Snažil jsem se zvednout sebevědomí, snažil jsem se změnit vzhled jen proto aby mě konečně viděl, ale co když zjistím, že je jeho typ jiný, než byl na střední? Přece jenom to není permanentní věc, nikdo neříká že musíte mít rádi stejný typ lidí celý život. Představa o ideálním partnerovi roste s člověkem. Jako mladí se zajímáme spíše o vzhled, pak zestárneme a uvědomíme si, že to není vše, tak zkusíme hledat partnera podle toho, aby měl podobnou povahu jako my, a nakonec skončíme úplně s někým jiným. Třeba…už je v té fázi…
nestihnu na tom, ale víc přemýšlet, protože se dveře otevřou a v nich k mému zklamání nestojí Kihyun ale Heechul.
"ah pan vedoucí se vrátil z dovolené" pronesu a protočím oči za češ si vysloužím pohlavek.
"měl jsem naléhavý případ" vyprskne naštvaně ale pak se usměje a sedne si ke mně ke stolu. Začneme si povídat, jsem asi jediný, s kým si primář Heechul chodí popovídat, nevím, jaký má vztah s ostatními doktory, ale se mnou má více než přátelský vztah a já mu musím poděkovat, protože jeho pusa jede o sto šest, padají z něj vtipy, historky a různé informace jako na běžícím páse, takže zaměstná moji mysl a ta se nemůže upírat ke Kihyunovi. Povídáme si dlouho dokud se dveře opět neotevřou a tentokrát v nich nestojí Kihyun. Překvapí se, když uvidím Heechula a donese snídani na stůl.
"Kihyun tohle je primář Heechul" ukážu na něj a on se postaví, potřese si s ním rukou a usměje se na něj. Původně jsem chtěl Heechula pozvat na snídani s námi, ale jakmile jsem se zadíval na Kihyuna začal jsem cítit opět tu chuť být s ním sám, opět se mi do hlavy dostala včerejší skoro pusa, pusa, po které toužím už devět let a já vím jen to, že s ním chci být sám.
Ani nevím kdy se stalo to, že jsme na sebe s Kihyunem upřeně hleděli, zasekli jsme se v jedné pozici a nemohli spustit oči z toho druhého, ale vyrušilo nás odkašlání. Prudce jsem sebou trhl a vytřeštil oči na Heechula který se tak potutelně usmíval.
"já věděl že mezi vámi něco je už kdysi" zasměje se a mě přelije vlna studu, takže musím sklopit hlavu. "už jen když na tebe tři hodiny čekal a pak u tebe spal skoro celou noc. A když s pláčem odcházel…bylo jasné, jak moc nechceš odejít, ale asi jsi musel, ale já to mezi vámi cítil" zvednu hlavu a vytřeštím oči. Vždyť…Jooheon říkal že když odcházel z nemocnice tak byl skoro šťastný, vždyť se mnou nechtěl být, tak…proč…překvapeně se zadívám na Kihyuna který má taky sklopenou hlavu a skousává si ret. "nebudu vás tady rušit" poplácá mě Heechul po rameni, když odchází a jakmile se zavřou dveře tak se pohledem zaseknu na Kihyunovi a zhluboka se nadechnu, než začnu mluvit.
"Hyung?" šeptnu, otřese se a zvedne ke mně hlavu s tázavým pohledem ve kterém se, ale lesklo, že moc dobře ví, na co se chci zeptat. "co to…um…v té nemocnici, když mě srazilo auto…já myslel že jsi jen vyplnil papíry a šel" zadívám se na něj, celý se napne a s povzdechem ke mně zvedne hlavu.
"měl jsem v hlavě zmatek Kyunnie" zašeptá tak tiše, jako by se bál, co se stane, když to řekne nahlas, jako by se bál že ho uslyším. "potřeboval jsem si udělat pořádek v myšlenkách, tak jsem Jooheonovi řekl, aby ti vyřídil, že jsem odešel…nechtěl jsem ti dávat naději, nechtěl jsem ti ubližovat zatím co já si budu přebírat myšlenky" po chvíli ke mně zvedne hlavu a je na něm vidět tolik lítosti. Já se ale musím posadit…celé ty roky jsem si myslel že jsem pro něj nic v na střední neznamenal, že mě jen využil k tomu, aby se dostal k Wonhovi.
"já…myslel jsem si, že jsem pro tebe byl jen návnada…myslel jsem si, že jsi se mnou nechtěl mít nic společného" hlesnu a prohrábnu si zničeně vlasy. Sklopí hlavu víc a posmrkne. Možná mám šanci, pokud jsme měl šanci jako kdysi tak snad mám šanci. Dojdu k němu a ruku zaháknu pod jeho bradu, zvednu mu hlavičku a zadívám se do jeho nádherných očí které mě uchvacují už devět let, je jedno jak často je vidím, je jedno kolikrát jsem se naše pohledy setkají, vždy ztratím dech nad tou nádherou. Zamrká na mě a jeho tváře se zbarví do lehké červené, když jsme u sebe tak blízko. Moc dobře vím že nemám moc času, že mě každou chvíli někdo může zavolat na sál, a proto neztrácím čas a nahnu se k němu abych konečně ochutnal jeho rty. Je to něco na co jsem čekal tak dlouho. Něco, po čem jsem snil každou noc. Každou chvíli jsem si představoval, jak můžou jeho rty chutnat. Jak jsou asi hebké a už jen na pohled jsou nadýchané a přímo vyzývají k polibku. Dlouho jsem o tom snil, představoval si to, ale nic není nad skutečnost. Nad to, jak naše rty do sebe zapadají. Už jen ten počáteční dotek mi způsobuje zástavu. Bolestně se mi sevře srdce, jak neví, jak na takový příval emocí reagovat. Musím ho k sobě přitáhnout abych si mohl jeho rty vychutnat více. Sevřu jeho spodní ret mezí svými rty a on sevře můj horní ret. Ani nevím kdy se mi spustili slzy, ale je to moc emocí najednou. Přijde mi jako bych vyhrál loterii a zároveň jako by mi umřel pes. Jsem nadšený a smutný zároveň, nevím, jak tuhle emoci vyjádřit, nevím, jak mám reagovat na to jiskření v mém těle, na tu slast, která se mi rozlévá s krví, na to mravenčení, které mi třese se samotnou kostrou a mě se podlamují kolena jen při tom, jak mi Kihyun do polibku vrní. Líbáme se dlouho, na to že je to náš první polibek tak jsem se že synchronizovali snadno, ale i když je to náš první polibek tak mám pocit jako by byl jeden z tisíců, které proběhli před tím. Jako bychom se líbali dennodenně, a přitom jsem ho před tím ani nechytil za ruku. Po dlouhé době se od sebe odtáhneme a nechci otevřít oči. Chci si jen vychutnávat tu slast do posledního doušku. Přiměju se otevřít oči a usměju se, když je má Kihyun ještě zavřené, pohladím ho po tváři, oči nakonec otevře a nádherně se na mě usměje. Chvíli, možná dlouhou dobu se na sebe nemůžeme vynadívat, než nás od sebe odtrhne rozhlas, který volá moje jméno na ambulantní internu.
"musím jít" zašeptám do jeho rtů a můj dech je stále rychlý z polibku. Pořád se moje srdce neuklidnilo.
"vrátíš se mi?" zašeptá a já se smíchem zakroutím hlavou.
"ne protože půjdeš se mnou" vtisknu mu další pusu a on se zasměje a společně vyjdeme ven, no po několika x polibcích.




Kihyun
Je to už něco přes měsíc, co jsme spolu začali s Kyunniem chodit. Vlastně jsme spolu začali chodit ten den, kdy jsme se poprvé políbili v jeho kanceláři a…můj život se od té doby otočil o 360°. Nikdy jsem nebyl šťastnější, cítím se jako na tom nejkrásnějším nejměkčím obláčku. Nemyslím si, že existují slova, kterými bych mohl vyjádřit, co cítím. Jen lituji toho, že jsem nechal Kyunnieho tak dlouho čekat, měl jsem se vykašlat na svoje ideály, měl jsem se i na střední řídit svým srdcem, měl jsem být s ním, ale je to minulost, kterou už nezměním. Ale můžu změnit přítomnost, můžu se snažit být tím nejlepším přítelem na světě a to mám taky v plánu.
Nevím, co je krásnější, jestli to, že spolu můžeme trávit čas i v práci, kde pracujeme a ve volných chvílích se věnujeme sobě, nebo jestli je krásnější, když spolu jen tak ležíme na sedačce nebo v posteli a oddáváme se polibkům, které jsou chvílemi něžné, chvílemi vášnivé až hladové a chvíli nevinně sladké. Ne, ještě jsme spolu nespali. Ne, že bychom oba nechtěli, spíš…když už se k tomu začalo chýlit, když už to vypadalo, že se oba odvážíme ten krok udělat, tak mu vždy začal pípat ten blbý pager a hned na to mu zvonil telefon a já ho musel pustit do nemocnice, aby zachraňoval životy nějakých kreténů, kteří nám neustále ruší sex!
S Kyunniem jsme většinou u mě, no nebo spíš u Hyunwoo, protože tam je větší klid a máme tam větší soukromí. Kyunnie bydlí s Hyungwonem a Minhyukem, jak jsem se dozvěděl, takže tam zrovna dvakrát soukromí nemáme, hlavně proto, že kdykoliv jsme leželi u Kyunnieho v posteli a naše doteky začali být odvážnější, tak nám vždycky vpadl do pokoje Jooheon s nějakým opravdu dementním dotazem, vždycky rudý rychle zabouchl dveře, ale stejně to po chvíli udělal znovu. A já z nás začal cítit lehkou frustraci z toho, že nám to nevychází, protože čím víc přerušených chvilek jsme měli, tím jsme to oba víc chtěli. Na jednu stranu jsme ale neměli kam spěchat, myslím, že jsme si nějakým způsobem oba i užívali to, že si musíme počkat, ale na druhou stranu. Mám pocit, že jestli nás někdo vyruší, až budeme mít znovu svoji chvilku, tak budu vraždit a bude mi jedno, kdo to bude. Prostě toho dotyčného zabiju, rozčtvrtím, vykuchám a zakopu na zahradě.
"Ah, Kyunnie." Vzdychnu, když zády ležím na jeho stole v ordinaci, zatímco všude kolem po zemi se válí věci, co jsem ze stolu shodil buď já nebo Kyunnie. Stál mezi mýma nohama, kterýma jsem pevně svíral jeho pas, zavřu oči a celé mé tělo se zatřese, když jeho ruce přejedou po mém břiše. Chytím lem jeho pláště a stáhnu si ho k sobě, abych mu slastně vzdychnul do rtů. "U-Už nemůžu víc čekat, bože." Skoro až zakřičím a zaúpím, když Kyunnie začne dělat pohyby jako by přirážel a i přes ty kalhoty je ten pohyb tak intenzivní, že mám pocit, že mě příval té slasti a vzrušení snad zabije. Nikdy jsem s nikým nic podobného nezažil, tolik intenzivních pocitům tolik chtíče. Vyhrne mi tričko až k bradě a začne líbat moji bradavku, skousnu si ret, abych nezasténal moc hlasitě a rukama zajedu pod jeho tričko a začnu ho hladit po břiše. Moje ruce na jeho břiše ale nevydrží moc dlouho, protože s nimi sjedu níž, abych promnul jeho vzrušený rozkrok. Lehce moji bradavku skousne a jemu samotného uteče slastný vzdech.
"Lim Changkyun na sál č. 7, Lim Changkyun na sál č. 7." Začne se ozývat a já nesouhlasně syknu. Rukou se rozmáchnu po stole, nahmatám koně a švihnu ho vší silou do rohu místnosti, kde je u stropu rozhlas. Kůň se v rozhlasu zasekne a Kyunnie se rozesměje.
"Musím jít, lásko." Tiše zakleje Kyunnie a čelem se opře o moji hruď a obdaruje ji lehkou pusinkou. Stáhne mi tričko zase zpátky. Vtiskne mi pusu, ale nesouhlasně zavrním, donutím ho, aby polibek prohloubil a obejmu ho oběma rukama kolem krku. Zavrní a vklouzne jazykem do mých rtů, chvíli se v líbání ztratíme, ale pak ho musím pustit. Ještě než se ode mě zvedne, tak mi maličko vyhrne tričko a vtiskne mi pusu na podbřišek a já mám co dělat, abych nevyskočil z kůže.
"K-Kyunnie!" dotčeně vyjeknu, když mě zlobí ve chvíli, kdy musí odcházet, vyplázne na mě jazyk a musí se vydat na sál. Zatím zavolám Heechulovi, že potřebujeme nový rozhlas v Kyunnieho kanceláři.
"Jak přesně se tohle stalo?" podrbe se Heechul na bradě, zatímco koukáme na kancelářského koně zaraženého v rozhlasu.
"Náhoda." Pokrčím rameny a dělám jako by to bylo normální. "Kdyby mohl mít alespoň hodinu klidu, možná by tam ten kůň neskončil." Přecedím skrz zuby a Heechul se zasměje, myslím, že mu došlo, co mám na mysli. Celý zbytek dne už nebyl čas, abychom se vrátili k tomu, kde jsme skončili. A navíc tenhle večer nemůžeme být spolu, protože Jooheon slaví narozeniny a chtěl jenom malou soukromou oslavu, takže Kyunnie půjde na oslavu a já domů. K něčemu to ale dobré je, protože se domluvím s Minhyukem, aby mi druhý den večer vyklidili dům, abychom měli s Kyunniem soukromí, Minnie ani neprotestuje, spíš nadšeně kývá hlavou a hned vymyslí, co s Hyunwoo budou dělat, kam půjdou a samozřejmě, že mi hned jeho plán přetlumočí, jako bych teď dokázal myslet na něco jiného, než na Kyunnieho.
Každý jeho dotek rozpaluje moje tělo, všechno na něm mě dokáže dostat do nepopsatelného varu, jeho hluboký hlas, který je tak sexy, tak vzrušující. Pokaždé, když mi svým hlubokým hlasem šeptá neslušná slova do ucha, tak mám pocit, že vyletím z kůže a mám pocit, že jestli se brzy nebudu moct zbavit své nadrženosti, tak z té kůže vyskočím tak, jak tak.
Následující den mám volno, takže za celý den uklidím celý dům, uvařím nám večeři, na které si dám hodně záležet a pak jen nedočkavě čekám, než Kyunnie zazvoní u mých dveří. Jakmile se to stane, tak mu nedám možnost protestovat, chytím ho za lem mikiny a táhnu ho k sobě do ložnice, nedokážu už dýl čekat, už ne. Ne, když mě na něm všechno vzrušuje, úplně všechno, jeho oči, úsměv, jeho tělo, ruce, to, jakým způsobem mluví, jak se mě dotýká. Nohou za sebou zabouchne dveře od mého pokoje, zatímco já couvám k posteli, chytí mě kolem pasu, abych do postele zády nespadl, ale on mě do ní něžně položí. Hned rozkročím co nejvíc nohy a on si mezi ně vleze, vpije se do mých rtů, vrním pod každým jeho dotekem, nad tím, že z něj cítím stejné vzrušení, přejíždíme rukama po svých tělech možná až moc rychle, možná až moc dychtivě, ale jde vidět, že oba myslíme na to, že nevíme, kolik máme času, kdykoliv mu může někdo zavolat, kdykoliv se může něco stát. Přetáhnu mu tričko přes hlavu, abych se ho zbavil a zahodím ho někam do prostoru, on udělá to samé s mým tričkem, přejíždí po každém kousku jeho dokonalého těla, jakmile ucítím jeho jazyk na svém krku, tak sebou prudce trhnu a zakloním hlavu. Jeho ruce přejedou po mých bocích a já ucítím, jak lehce vezme moji kůži na krku mezi své zuby. Prohnu se v zádech a otřu se svým tělem o ten jeho, vzdychnu už jen nad tím, jak je jeho rozkrok vzrušený, jak to znovu cítím i přes ty kalhoty, dlaní přes jeho rozkrok přejedu a odpovědí mi je mnohem slastnější vzdychnutí, než bylo posledně a já se musím usmát nad tím, že nejsem jediný, kdo už nemůže víc čekat a kdo má problém se svojí nadržeností. Oba si začneme vzájemně sundávat kalhoty, takže skončíme jen ve spodním prádle a já se nemohu ubránit vzdechům a stenům, když jsou ty doteky našich těl, přes tu teňoučkou látku našich trenek, tak intenzivní, mnohem víc, než předtím.
"Ne, už ne." Vyjeknu, když začne Kyunniemu zase pípat pager, naštvaně se uštkne a já ho povalím pod sebe a obkročmo si na něj sednu. "Tentokrát tě nikam nepustím." Zakroutím vážně hlavou a zadečkem se otřu o jeho vzrušený rozkrok, moje ústa opustí hodně hlasitý sten a neubráním se tomu a zakloním hlavou. Kyunnie se rozhodne pípání pageru taky ignorovat, sám vzdychne nad intenzitou našich pohybů, pevně sevře moje boky a zatlačí na mě, abych na jeho vzrušený rozkrok dosedl a já vzrušeně zařvu.
Ještě chvíli se nám daří ignorovat pípání pageru a zběsilé zvonění Kyunnieho telefonu, ale oba víme, že ho musí zvednout.
"Nemůže nikdo jiný?" snaží se Kyunnie do telefonu nevzdychnout, jeho ruka mě hladí na břiše a já se na jeho klíně vrtím a vzdychám. Slyším, jak mu říkají, že službu měl mít Heechul, ale že má vypnutý telefon a že nikoho jiného, než Kyunnieho nemají a já se se zakňučením svalím do postele, protože ho musím pustit, aby se oblékal. Oblékne se a ještě si vleze nade mně na postel, když trucuju a začne mě líbat, čímž moje trucování ukončí a než ho vůbec pustím, tak si vyměníme ještě nespočet pusinek a nesčetněkrát se ztratíme v líbání. Ale slíbil mi, že se mi vrátí co nejdřív bude moct a já si sednu k televizi a čekám, dokud se mi moje láska nevrátí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 7. června 2018 v 19:06 | Reagovat

To jsou takový dva chudáčci. Tolikrát už by na to vlítli, ale čas hraje proti nim. Osud si tady zahrál na skvělého kazišuka. Tak snad už se je natrápil dost a konečně jim dopřeje tu slast a tu rozkoš...
Jsem moc zvědavá, co bude dál. Moc se těšim na další úžasný díl. Děkuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama