Jealousy || kapitola patnáctá

11. června 2018 v 18:59 | MONBEBEs |  Jealousy

No ehm, omlouváme se z důvodu jakýchsi erupcí na kráteru jsme ty kapitoly blbě rozdělily, takže tady je tedy patnáctý díl, správně by to měl být čtrnáctý a zároveň poslední díl na pár Changkyun x Kihyun

Vaše Salátice <3




Changkyun
celý se zatřesu pro mě už nevídanou nervozitou. kdyby mě Kihyun nepohladil po ruce tak bych asi vyskočil z kůže. ne že bych mu nevěřil, ale za ty léta se Wonho ještě víc vypracoval. je hezčí, má víc svalů než na střední a já se bojím že se přece jenom bude Kihyunovi líbit víc než já. že nás bude srovnávat a zjistí že udělal chybu. co když mu opět uvízne v mysli, co když se na něj podívá a pak se podívá na mě a bude cítit zklamání? co když mě opustí a bude radši s ním protože on je to po čem vždy toužil a já jsem...já...on je jako hlavní pokrm v té nejluxusnější restauraci, nádherně nazdobený s delikátní chutí, já jsem jako sendvič na benzínce, prostě tak aby se neřeklo. v mozku mi běží otáčky na nejvyšší výkon a já cítím že čím déle tu Wonho je tím víc se začínám potit, tím víc na sobě cítím tu nervozitu, tím víc si přestávám věřit.
"nevěděl jsem Kihyun že jsi na zbytky, možná by jsi měl přehodnotit svoje možnosti, kdyby něco tak na" dá mu papírek a s mrknutím se otočí a odejde. já se hned pohledem přesunu na nápis na papírku a ztuhnu když je tam napsané telefonní číslo. pustím Kihyunovu ruku a zadívám se zničeně na stůl. snažím se nenavázat oční kontakt co nejvíc to jde.
"půjdeme Kyunnie" odkašle si a já zvednu pohled a vidím jak hodí zmuchlaný papírek do talíře a usměje se na mě. překvapeně na něj zamrkám a následuji ho. jen co vyjdeme před restauraci tak mě chytne za ruku a pevně ji stiskne. nic neříká a já přemýšlím zda mám něco říkat já. zda se mám ptát na to co mě nejvíce zajímá a anebo mám radši být zticha. co když se zeptám a tím zničím náš vztah? co když to bude ta kapka která rozbouří naší hladinu. dojdeme ruku v ruce domů a hned jak se zavřou dveře tak si s povzdechem Kihyun sedne na sedačku. cítím se jako desetileté dítě které přineslo špatnou známku a teď se má jít zpovídat mamince.
"K-Kiki" špitnu a dojdu si k němu sednout. "proč jsi vyhodil ten papírek?" zeptám se...měl jsem se možná spíš omluvit nebo ...říct něco jiného. naštvaně se ke mě otočí a vytřeští oči.
"co? to je snad jasné ne? protože s ním nechci mít nic společného" povzdechne si hlasitě a pohladí mě po tváři.
"a...jsi na mě naštvaný?" špitnu a on si povzdechne daleko hlasitěji.
"nejsem lásko, jen mě štve...že si tak nevěříš! měl jsi mu říct něco! měl jsi po něm vyjet za to jak tě nazval ale radši jsi ho nechal ať tě poníží! jsem naštvaný na něj a ne na tebe!" vyjekne a prohrábne si frustrovaně vlasy. pak se ke mě nahne a vtiskne mi pusu. "je jedno jak teď vypadá, já mám rád tebe Kyunnie a nechci tě za nikoho vyměnit a už vůbec ne za něj!" řekne vážně a pak se na mě krásně usměje. přikývnu a s nově nabitým sebevědomím ho obejmu. po chvíli mazlení si zapneme film a ani nevím jak jsme se od filmu dostali až na botník kde jsme se oddávali jeden druhému ale co vím je to že jsme si po několika kolečkách skvělého sexu šli lehnout úplně zničení. pevně jsem ho k sobě tisknul zatím co on už poklidně spal a než jsem se i já ponořil do říše snů tak se mi hlavou rojilo tolik negativních myšlenek, že jen pomyšlení na to že by se jedna z nich měla splnit mi nahánělo slzy do očí.
na druhý den se vzbudím v prázdné posteli. sluneční paprsky mě šimrají do tváře a já se zhluboka nadechnu čerstvého vzduchu když otevřu okno. převléknu se z pyžama do pohodlného oblečení a vyjdu unaveně ze dveří. dům je prázdný a tak hádám že šel Kiki nakoupit. s úsměvem přes sebe přehodím mikinu s tím že mu půjdu na proti. vezmu si klíče a telefon a strčím oboje do kapsy po tom co zamknu dveře a branku a vydám se pomalými kroky ven. venku je nádherně, slunce svítí a bezvětří způsobuje že i když je duben tak člověk může vyjít jen v mikině. zpěv ptáků a úsměvy sousedů způsobuje to že si musím do chůze broukat jak moc příjemný den to jde a jak skvělou mám náladu. ani už si nepamatuji na to že jsem včera prošel mentálním kolapsem jak moc mě atmosféra kolemmě uklidňuje. to vše mi ale vydrží než dojdu za roh kde je obchod. hned se cuknutím zpátky vrátím tak abych nebyl vidět a skousnu si nervózně ret. hlasitě vydechnu a roztěkám se očima kolem sebe. třeba...jsem viděl špatně. sice si to nalhávám ale i tak opatrně vykouknu a zatřepe se mi dech když vidím Kihyuna a Wonha, stojí kousek ode mě, Kihyun je opřený o zeď a nad ním se sklání Wonho. třeba mu chce dát pusu? ne třeba spolu jen mluví....Changkyun nemysli na blbosti.
"co si myslíš že děláš?" nastražím uši když Kihyun promluví a vím že je to špatné ale nedá mi to a musím poslouchat.
"ale no tak Kiki, vždyť přece nebudeš s tím chudákem? podívej se na mě a vzpomeň si na to jak nám spolu bylo krásně, proč by jsi to zahodil jen kvůli Changkyunovi? byli jsme spolu tak šťastní a vím že jsi s ním jen protože ho lituješ tak proč toho nenecháš a nepůjdeš za mnou" je mi zle z toho co slyším, cítím jak se mi žaludek houpe, srdce mi zběsile buší a já chci utéct ale zastaví mě Kihyunův pobavený smích.
"bože nechceš jít k psychiatrovi? očividně trpíš ještě jinou mentální poruchou než přehnaný narcisismus, poslouchej mě...my jsme spolu byli šťastní? haha a kdy?" trošku vykouknu abych viděl jak upustil tašku s nákupem a rozhodil rukama. " já v tom vztahu umíral! jediný na čem ti záleželo jsi byl ty! a ani jsi se mnou nechtěl chodit protože by jsi mě měl rád nebo tak ale protože jsi chtěl vyhrát, nad Kyunniem a nade všema. venku jsme se ani nedrželi za ruce ale jak jsme byli ve škole tak jsi se ke mě hned měl a všem jsi musel ukázat že chodíš se mnou. byl jsem jako tvoje trofej. chodil jsi se kurvit s ostatníma když jsem nedělal co jsi chtěl ale jakmile by se na nás měl někdo dívat tak jsi byl ukázkový přítel. vždycky jsem měl sto chutí pěstí smazat ten tvůj triumfální úsměv kdykoliv se šeptem ozvalo že nám to sluší. už hned týden po tom co jsme se dali dohromady jsem chtěl umřít jak moc jsem ten náš vztah nenáviděl, jak moc jsem nechtěl být s tebou! ale pořád jsem ti dával šanci ale s každým dnem jsem věděl že nejsi ten pravý, pořád jsi mě chtěl změnit, chtěl jsi ze mě něco dokonalého, puťku která na tebe bude čekat doma, nebude odmlouvat a podřídí se ti se vším co řekneš. když nebylo po tobě bylo zle a někdy jsem měl i strach že mi jednu vrazíš když budu odmlouvat! kyunnie takový není! nesnaží se mě změnit, on na mě upřímně miluje vše...a miloval i před tím a já si nikdy neodpustím že jsem mu nedal šanci kvůli někomu jako jsi ty. byl jsem idiot! víš jak jsi mi pořád nadával že furt uklízím? Kyunnie to na mě má rád, říká že je to roztomilé a dokonce když vidí že je vše uklizeno a já jsem nervózní nebo se jen nudím tak začne schválně dělat nepořádek jen proto aby mi udělal radost a hádej co...RADOST MI TO DĚLÁ! ty jsi na mě vždy řval a když jsi i ty sám uznal že jsi to přehnal tak si mi nosil květiny se směšnou představou že to tím smažeš! Kyunnie mi drahý dárky ani květiny nenosí, ne že by mě proč protože nikdy neudělal nic za co bych se na něj zlobil, ale nosí mi čistící prostředky, prací prášek a věci co mi upřímně udělají větší radost! Kyunnie sice není můj typ ale je pro mě daleko lepší než ty, který můj typ jsi! a já se naučil že nezáleží na tom co za typ mužů se mi líbili, můj typ je Kyunnie a jenom on. a ještě jedna věc! ty jsi možná jsi namakanej a hezkej ale v sexu jsi nudnej a nanejvýše hroznej! za to Kyunnie je v sexu bůh, dělali jsme to všude kde ty nechceš! na kuchyňské lince, na botníku, na sedačce, ve sprše a na pračce! byl jsem i nahoře a zatím co s tebou jsem se do orgasmu skoro nutil tak s Kyunniem se za večer udělám tak 4x minimálně! a teď mi už dej pokoj!" celou dobu jeho monologu se mi pusa otvírá víc a víc dokořán. nestihnu ani zareagovat když se Kihyun dupavým krokem rozejde a vrazí do mě. oba se na sebe překvapeně podíváme.
"K-Kyunnie?" zamrká na mě a začervená se. usměju se, nemám se čeho bát. on myslí jen na mě a je jedno jestli Wonho bude hezčí, nebo jestli bude stále před ním. jeho oči se budou upínat ke mě a to je přesně to co chci.
"Miluju tě Kiki" zašeptám a pevně ho obejmu.




Kihyun
Neskutečně se mi ulevilo. Po těch letech, co jsem v sobě držel celou minulost, trápil se ní a neustále jsem myslel na to, co všechno jsem dělal špatně, se mi opravdu ulevilo. V tu chvíli, kdy jsem Wonhovi vmetal do práce to všechno, co jsem mě v hlavě, to, jak moc mě vztah s ním ubíjel, opravdu se mi ulevilo. Tím, že jsem ze sebe všechno dostal se najednou cítím jiný. Tím, jak mi ten obrovský kámen s nápisem minulost spadl ze srdce. Cítím se jako bych mohl konečně volně dýchat.
Byl jsem překvapený, když jsme se s Kyunniem srazili za rohem, neubránil jsem se začervenání, když jsem zjistil, že všechno slyšel. Ale zároveň to pro mě byla neuvěřitelná úleva, jsem rád, že on to všechno slyšel, že ví, co jsem cítil, a hlavně že ví, že se nemá čeho bát. Wonho na něj nikdy neměl, jen já byl blbec, který to nechtěl přiznat. I když to Wonho nikdy nepřizná, tak v mých očích nad ním má Kyunnie vždycky navrch, a to se nezmění. Nikdo a nic na světě to nemůže změnit.
Ten večer jsme hodně mluvili. Chtěli jsme za vším udělat tlustou čáru, oba jsme se chtěli odpoutat od toho, co bylo. Chtěli jsme začít úplně novou kapitolu našich životů, ale možná jsme chtěli víc, chtěli jsme začít úplně novou knihu. Řekli jsme si úplně všechno a já nesčetněkrát plakal, když se mi Kyunnie přiznával, že často myslel na sebevraždu, že mě miloval tak moc, až ho to ničilo, že ho ta bolest svazovala a nesčetněkrát přemýšlel nad tím, že by svůj život ukončil. Plakal jsem dlouho, nedokázal jsem ani jsem si nechtěl představit, jaké by to všechno bylo, kdyby na svůj život sáhl. I když mě několikrát přesvědčoval, že i když jsem byl důvodem jeho bolesti, tak že jsem byl zároveň důvodem, proč to nikdy neudělal. Ale i tak jsem plakal. Na jednu stranu jsme to ale potřebovali. Museli jsme si vyjasnit tolik věcí, oba jsme věděli, že toho bylo tolik z naší minulosti, kolik toho před sebou skrýváme a my se rozhodli otevřít svoje karty a ukázat pravdu.
Po tom, co jsme si vylívali několik hodin svá srdce jsme za vším udělali tlustou čáru s tím, že se k minulosti nebudeme vracet. Hlavně ne k té bolesti a tomu utrpení, které jsme si, a hlavně Kyunnie, prožívali. Na oslavu toho, že začínáme společně nový život jsme si otevřeli víno. Ne, že bychom se úplně opili ale jen několik skleniček nám stačilo k tomu, abychom si proplakaný večer vynahradili několikati hodinovým sexem. Po pátém místě, kde jsme to dělali, už jsem slastí ztrácel představu o tom, kde všude to děláme a kde jsme to dělali, po několikátém orgasmu jsem to už dál nedokázal počítat, oddávali jsem se slasti a jeden druhému, mám pocit, že jsem svými hlasitými steny nesčetněkrát vzbudil sousedy, ale bylo mi to v tu chvíli úplně fuk. Vlastně ani nevím, jak jsme se oba vyčerpaní doškrábali do sprchy, kde jsme se vzájemně opláchli a vydrhli, než jsme oba naprostým vyčerpáním usnuli. Jen vím, že jsem se k němu pevně přitiskl, jeho paže mě pevně objali a já se cítil v bezpečí, věděl jsem, že on je ten pravý a že takhle to má být. Že i přes špatné začátky jsme se alespoň dostali k nádhernému konci.

Uběhl rok a všechno je úplně jiné, než kdy bylo. Po tom, co jsme s Kyunniem začali od znovu se toho hodně stalo, myslím, že ten rok byl změnově hodně náročný, ale máme ho za sebou.
Jako první jsme začali řešit bydlení, protože nikde jsme na sebe neměli pořádně klid. U mě doma byl Minhyuk a Hyunwoo, u Kyunnieho zase věčně Hyungwon a Jooheon, které pořád nebavilo někam jezdit nebo se někde schovávat, a tak jsme začali tím, že jsme si našli společné bydlení. Trvalo dlouho, než jsme našli něco, co by vyhovovalo nám oběma, ale nakonec se to podařilo. Pořídili jsme si menší domeček na kraji města, což je asi 15 minut cesty autem k ostatním, takže nic hrozného. Domek byl nedávno postavený, takže byl nový a nádherný. A hlavně byl se zahradou, kde jsem se mohl vyřádit s tím, abychom měli ten nejdokonalejší trávník na celém světě, sázel jsem a staral se o květiny, abychom to měli krásné. Ale nic mě nebavilo víc než se starat o moji lásku.
Po asi milionté, co si Heechul vypnul telefon, a tak musel Kyunnie brát jeho směny jsme se dostali k tomu, že nás to nebaví už ani jednoho. Nejen že nebýt toho, že jsem byl Kyunnieho asistent, tak jsme se skoro neviděli, ale Kyunnie už začal být na pokraji svých sil a já se na to nemohl dívat. Poslední kapka byla, když omdlel uprostřed operace, museli volat jiného chirurga a on sám skončil na několik dní na lůžku skrz vyčerpání. V té době jsme si řekli dost, hlavně já tomu řekl dost. S Heechulem to jinak nešlo, našli jsme s Kyunniem menší nemocnici na kraji města, která je od našeho nového domu opravdu jen kousek. Navíc se tam dá dojít pešky, takže do práce Kyunnie může chodit pešky. A to jsem rád. Kdykoliv měl jet vyčerpaný autem z práce, tak jsem trnul strachem, aby nedostal mikrospánek a aby se někde nevyboural. Takhle jsem mohl být klidnější. Navíc nemocnice měla pevný řád, pevné směny a hodiny. Nejela nonstop, příjem nových pacientů končil v 22:00, takže v ten čas Kyunnie skončil, mohl domů a pokud se něco stalo, tak pacienta zavezli do jiné nemocnice. Pokud nastali komplikace u pacientů, co byli v nemocnici, tak se zjistila závažnost a doktor se zavolal, ale tam se opravdu střídali, takže se nedělo to, co s Heechulem. Navíc Kyunnieho kolega Chanyeol byl stejně pečlivý a spolehlivý jako Kyunnie, opravdu se nikdy nestalo, že by nebral telefon nebo hodil svoji směnu na někoho jiného.
A já nemůžu být šťastnější. Já vyměnil nemocnici za veterinu, dodělal jsem si nespočet kurzů a prošel spoustou školení, abych mohl být veterinářem. Protože v našem městě byla jen jedna veterina a ta stála úplně za prd, tak jsme se s Kyunniem rozhodli, že mi pomůže otevřít moji vlastní veterinu a vše se krásně rozjelo. Staral jsem se o domácí mazlíčky snad všech z města, ani jsem nedoufal, že by se to rozjelo až tak dobře, ale opak je pravdou. Moje podnikání se rozjelo až do té fáze, kdy jsem musel najít nové místo pro kliniku, najal jsem několik veterinářů a pomocníků, a nakonec jsme hodně velká veterina.
"Nemůžu tomu uvěřit! Mám volno a nikdo s tím nemá problém!" spráskne Kyunnie ruce a nadšeně se zasměje. Já mezitím lítám kolem něj, na posteli mám vytažené dva kufry a házím do nich na přeskáčku věci, odškrtávám si seznam toho, co nesmíme zapomenout, kontroluju nám platnost dokladů a u toho nadšeně poskakuju.
"Naše první dovolená." Nadšeně vyjeknu a zatleskám, začneme se objímat a pusinkovat, pak ho ale zarazím. "Musím nám to dobalit, na letišti máme být za dvě hodiny, to mi tak vyjde." Mrknu na něj a on s další pusou přikývne. Kyunnie mezitím zkontroluje, že máme vyměněné peníze, pak mi podává různé věci, které mu říkám a já je balím do kufrů. Ani se nenadějeme a už na nás zvenku troubí taxík, že se jede.
"Kanáááryyyy, kanááááry." Skanduje nadšeně Minhyuk, který je půlkou nakloněný z okénka taxíku a nadšeně tleská. Škoda, že z toho taxíku nevypadne. Velká škoda.
A tak jsme nasedli do taxíku vstříc novým dobrodružstvím. Nevadí, že na dovolenou nejedeme sami, že jede taky blonďatý satan a Hyunwoo. Protože já vím, že si to tam užijeme. Že si uděláme spoustu nádherných vzpomínek, Společnou dovolenou jsme si plánovali už tak dlouho a vždycky to nevyšlo kvůli jedinému důvodu a tím byl Heechul. A tak jsem teď vděčný za to, že budeme mít nerušených 10 dní jen pro sebe. Pro naši lásku.
Někdy se člověk může mýlit ve svých ideálech. Někdy ideál není to, co je pro nás skutečně dobré. Někdy jen vzhled nestačí ke štěstí. Člověk si musí uvědomit, že krása je pomíjivá, že krása nenahradí dotek a něhu. Krása není citem a cit je mnohem důležitější. Možná jsme si tím museli projít, abychom si jeden druhého vážili. Abychom věděli, že je naše láska skutečná a jedinečná. A já jsem rád, že to vím. Jsem rád, že jsem měl druhou šanci, abych mohl milovat Kyunnieho, tak nekonečnou láskou, jakou on miluje mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 11. června 2018 v 21:51 | Reagovat

To byl tak nádherný konec. Jsem ráda, že kluci zůstali spolu a jejich láska je stále silnější a silnější. Děkuju :-)
A kohopak osudy budeme sledovat dále? Minhyuka s Hyunwooem, Jooheona a Hyungwona nebo snad změnu Wonha? No jsem zvědavá, co bude dál. Děkuju :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama