Jealousy || kapitola třináctá

9. června 2018 v 12:00 | MONBEBEs |  Jealousy





Changkyun
Utíkám do nemocnice a celou cestu nadávám, nejdřív v duchu a potom v hlavě ale pořád nadávám celou cestu zatím co míjím lidi které potkám. Někteří na mě koukají vyjeveně že sem blázen a další to naštěstí nezajímá. Studoval jsem tohle povolání i přesto že jsem věděl co to obnáší, ale momentálně bych se nejradši vrátil do minulosti a dal si přes hubu za to, že jsem do toho šel dobrovolně. Mám sto chutí říct primáři Heechulovi, že končím, protože nemám zapotřebí ze sebe dělat idiota a brát za něj služby. Nejsem jediný chirurg v nemocnici, ale jako jediný si nevypínám telefon. Ale mám pocit, že pokud to brzy nezačnu dělat jako oni tak mi telefon vypne Kihyun…permanentně. Doběhnu do nemocnice, a tak tak se stačím převléknout, když přiběhne sestra a začne se mnou utíkat po nemocnici zatím co mi v rychlosti říká co se děje, jakou má pacient snášenlivost na různé léky, alergie a výsledky testů, které udělali zatím co jsem se sem dostával. Snažím se v hlavě utříbit myšlenky natolik abych byl schopný operaci udělat důkladně a na 100 %.
Když je po úspěšné operaci tak už vím že nemá cenu jít domů když je pět ráno a já mám na osmou službu. Vlezu si na malý gauč, který je v sesterně a ani nevím jak a hned usnu.
"stávej lásko moje" uslyším ve spánku a chvíli mým pocit že se mi to zdá, než otevřu oči a před sebou vidím toho nejnádhernějšího člověka na světě.
"dobré ráno" unaveně zamumlám a protřu si oči. Brát za Heechula všechny jeho noční služby je náročné. Začínám na sobě cítit, že pomalu dosahuji svého vrcholu.
"přinesl jsem snídani tak se napapej a já zatím roztřídím papíry co máš z té noční operace ať je můžeme Heechulovi otřít o obličej" zavrčí a vtiskne mi pusu. Pohladím ho po tváři a naši pusu rozvášním do menšího polibku. Odtrhneme se od sebe a já se pomalým tempem zvednu ze sedačky, a ještě pomalejším tempem dojdu ke stolku. Zaúpím nad tím přívalem pohybů a oddechnu si, když už konečně sedím. Kihyun odejde do mojí ordinace udělat papíry a já se zatím najím nadýchaného croissantu a napiju hodně silné kávy.
Když se zvednu že odejdu tak zrovna přijde Kihyun, že už to má vypsané a roztřízené a že půjdeme za Heechulem. Zatím co jdeme nemocnicí tak si povídáme a já jsem rád že na mě není naštvaný za to, že pořád v nejlepším odcházím. Vím, že je to stresové, vím že to může být i otravné a bál jsem se, že to bude něco kvůli čemu mě opustí, protože vztah, ve kterém jeden pořád odchází, věčně není doma a když už je tak je k smrtí unavený, není zrovna ideální. Ale Kihyun nedělá nic jiného, než že mě podporuje.
"aaaaah to jsem měl ale včera v noci dobrej sex…taky jste měli taky takový? Oh vlastně…ohohohohoo neměli" uslyšíme hlas a odtrhneme se z konverzace kterou jsme vedli mezi sebou a oba vytřeštíme oči na Heechula který pobaveně stojí opřený o zábradlí. Kihyun vypadá že mu za chvíli ukousne hlavu tak ho chytím kolem pasu zatím co po něm hodí papíry. Heechul se tak akorát zasměje a vyplázne jazyk.
"lásko běž zpátky potřebuju s Heechulem něco vyřešit" mrknu na něj a on po dlouhé době kdy ho propaluje pohledem přikývne a odejde.
"tak copak potřebuješ" zasměje se a pobaveně zvedá obočí. Povzdechnu si, proč ze všech nemocnic já nastoupím do té, ve které je primář absolutní idiot?
"od začátku roku jsem si nevybral dovolenou, tak bych si ji od zítra rád vzal, na týden" zadívám se na něj "Kihyun už je tu měsíc, jeho směny jsou stálé, protože je jen internista a dělá osm hodin…chceme se vidět aspoň večer a já za vás bral každou službu a už cítím že melu z posledního, chci vypnout telefon, pager a dělat že žádná nemocnice neexistuje" vážně se na něj zadívám a on znovu se smíchem přikývne a já si povzdechnu, když na něm vidím, že mě nebere vážně.
"jasně není problém, řeknu Bambamovi aby to za tebe vzal" pokrčí rameny a ukáže směrem ke svojí kanceláři abychom tma došli a sepsali papíry. Podepíšu mu propustku na týden a pak s pocitem toho že mi spadl veliký kus kamene, s nápisem nemocnice, Heechul a operace, spadne ze srdce. Najednou cítím takovou úlevu. Cítím že mě ta práce už ani nesere. Vím, že se konečně vyspím a vím že konečně budeme moct mít s Kihyunem naši chvilku. Ani to nemusí být sex. Stačí jen to že se budeme moct nerušeně válet a mazlit bez toho, aniž bych se bál, kdy si zase kdo vypne telefon a kdy mi bude někdo volat že budu osm hodin operovat. Nadšeně dojdu do ordinace a Kihyun zatím uklízí. Usměju se na něj a obejmu ho zezadu kolem pasu.
"co jste řešili?" vypálí hned a je na něm vidět, jak moc je zvědavý.
"to ti řeknu až budeme doma" mrknu na něj. Nafoukne tváře, ale přikývne a nechá mě abych ho ještě chvíli mačkal ve své náruči, ale pak ho musím pustit, když mám sezení s pacientem kvůli nadcházející operaci. Mezičase napíšu Hyungwonovi a Jooheonovi aby se pakovali z bytu a že je tam nechci minimálně tři dny vidět. Hyungwon mi napíše že jsem se asi posral, ale po chvíli ticha mi napíše, že si zařídil azyl a že dneska odpoledne odjede a vrátí se za čtyři dny. Jooheon na mě nejdřív zkouší citové vydírání, ale jak z mých zpráv pozná, že to nemá cenu tak taky souhlasí a taky mi napíše že bude čtyři dny pryč. Jsem rád aspoň za ty čtyři dny, radši bych byl samozřejmě za týden protěž není nic lepšího než být týden přes den sám a odpoledne, spíš víc k večeru být se svou láskou. Kihyun má z toho směnu jen dva dny a pak má taky volno takže věřím, že si spolu užijeme ten čas do sytosti.
"no táák povídej" zaúpí neúprosně Kihyun, když dojdeme ke mně domů, kde už je prázdno a já se netěším z ničeho jiného než z ticha. Kihyun, zatím co čeká, než mu odpovím, začne uklízet. Jen se usměju, zakroutím hlavou, dojdu k němu a před ním si vypnu pager a přesměruji hovory na Bambama. Vytřeští na mě oči a chytí mě za ruce.
"t-to znamená" vyjekne nadšeně a já přikývnu.
"zařídil jsem si týden volna, nikdo nás už nebude rušit" zasměju se a on hned začne nadšeně skákat.
"takže si dáme v klidu večeři?" skousne si triček a dojde k lince a začne nadšeně vyndávat ingredience z lednice, aby ukuchtil jídlo, které se zrodilo v jeho hlavičce. Odhodím kabát na věšák, zuji si boty a pak dojdu k němu a zezadu ho obejmu. Zavrní, ale dál se věnuje vaření zatím co já se zabavuji tím, že líbám jeho přenádherný krk. Po chvíli, kdy vzdychne se neudržím a nalepím se na něj víc a tím jeho nalepím víc na linku. Přejedu rukama po jeho bříšku, které je nepříjemně schované pod tričkem, a proto nečekám ani chvíli a triko mu sundám. Chce se ke mně otočit čelem, ale zarazím ho a nechám ho tak aby byl ke mně zády. Začnu líbat jeho nahá záda zatím co prsty vyhledám jeho bradavky a sevřu je lehce mezi prsty. Lehce aby ho to nebolelo ale pevně na to, aby to cítil. Upustí vše, co se zatím snažil držet v rukách. Natlačím se svým rozkrokem na jeho zadeček, aby cítil, jak moc jsem vzrušený. Hlasitě zasténá a já se neubráním spokojenému úsměvu. Ale na chvíli se zarazím, protože většina lidí považuje kuchyň za místo, kde se vaří, a ne na místo kde by měl být sex tak se rukama přesunu na jeho bříško, kde ho pohladím.
"um Kiki…je to tady…v pořádku?" zeptám se opatrně, a hlavně nejistě a odpovědí je mi skoro frustrované zakňučení.
"oh bože je to tady hodně…hodně v pořádku" vzdychne hned na to a já se usměju.
"ale kdybys chtěl tak můžeme jít klidně do postele-"
"DO POSTELE NE!!" hlasitě zakřičí a jen z hlasu cítím, jak je naštvaný, překvapí mě to, ale zasměj se taky a nechám volný průběh věcem. Toho, jak se naše těla třou o sebe. Jak se vzduch zaplňuje tím vzrušením. S každým naším vzdechem je vzduch teplejší a teplejší až cítím, jak mi hoří kůže. Každé, místo které pohladím se třese pod mým dotekem. Místností se neozývá kromě našich vzdechů a stenů nic jiného a jen to že můžu slyšet, jak slastně sténá moje jméno mě zaplňuje radostí. To že můžu jeho tělo naplnit tolika slastnými pocity je pro mě jako sen. Líbám každou část jeho těla a nemůžu se nabažit těch zvuků co vydává. Je to pro mě jako hudba a já se vracím zase na střední do prváku kdy jsme poprvé slyšel jeho hlas. Kdy jsem se poprvé do něj zamiloval a každý jeho vzdech ve mně vyvolává nostalgii. Chtěl jsem i přestat, nechtěl jsem spěchat i když ukončit symfonii našich pohybů by pro mě bylo jako trest, ale chtěl jsem vědět, že to je stoprocentně to, co oba chceme. A ve chvíli, kdy křičel, jak moc mě chce, jak už nemůže čekat jsem se neudržel a spojil jsem naše těla v jedno. Slastný výkřik opustil naše rty a ve chvíli kdy jsme se začali hýbat jako jeden se vše pro mě zatemnilo a já věděl že jsem se stal závislým, na něm, na jeho vůni, na hebkosti jeho pokožky, na tom teple, kterém mě obklopovalo, na jeho stenech…na něm celém.
Ani nevím kdy se jeho steny změnili na křik, slastný křik se ozýval prázdným domem a po chvíli jsme oba došli k tomu nejkrásnějšímu z vrcholů…a nebyl jeden. Ani nevím kde všude jsme to pak dělali, vím že to byla pračka, vana a různé skříňky. Přesouvali jsme se během sexu a po sexu z místa na místo a já přestal počítat kolik orgasmů jsem během toho večera měl. Kolik hodin jsme tím strávili ale jediné vím, že to bylo to nejlepší, co se mi stalo a nejlepší sex vůbec. Unaveně jsme si nakonec lehli do postele, po tom, co jsme si dali druhou sprchu, protože ta první skončila sexem a následným dalším kolečkem. Pevně jsem ho objal a natiskl na sebe a v doufání toho že i pro něj to bylo stejně úžasné, stejně magické jsem usnul.




Kihyun
Celá ta noc…celý ten večer…nic nádhernějšího jsem nikdy necítil. Nejde jen o samotný sex, ale všechno, co dělal, všechny jeho doteky ve mně vzbuzovali neznámé a nádherné pocity. Přes každý jeho dotek jsem cítil jeho lásku, z jeho doteků přímo sálalo, jak moc jsou jeho city hluboké, jak moc jsou opravdové.
Vždycky jsem snil o takovém vztahu. O tom, že se své lásce, něžnostem, sexu, budeme moct oddávat kdekoliv nás napadne. Že když mě bude Kyunnie pozorovat u vaření, tak se na mě prostě vrhne, tak jak to udělal. A já si nemyslím, že dokážu vyjádřit, jak moc šťastný jsem.
Wonho byl vždycky proti tomu. Pro něj byl sex jen v posteli, jen za předpokladu, že on bude nahoře, pokaždé ten sex byl stejný. Kolikrát jsem mu říkal, že bych to chtěl dělat i jinde, než v posteli, že bych chtěl, aby v tom sexu bylo víc vášně, ale byl proti tomu. Podle něj je kuchyňská linka na vaření, pračka na praní, botník je na boty, u stolu se jí…a tak jsem to stejně vzdal a pak jsme se stejně rozešli.
Ale s Kyunniem…dělali jsme to i na místech, kde by mě to snad ani nenapadlo, ani nevím, kolik míst jsme vystřídali, ale vím, že jsme to dělali snad všude. Včetně sprchy, kde jsme se původně chtěli umýt a vysprchovat. Ale on…má stejné představy o sexu jako já, nemusel jsem mu nic říkat jako by prostě věděl, co se mi líbí.
A já se stoprocentní jistotou vím, že jsem nikdy nic lepšího nezažil, že jsem nikdy nezažil ani lepší sex, ani lepší vztah. A nechci to měnit, chci už být jen s Kyunniem.
Po sprše unaveně usnu v jeho náruči hned, jakmile si do postele lehneme a zabalíme se společně v peřině. Nechám se mačkat v jeho náruči, ležím u něj tak blízko, jak to jde a ani nevím, kdy usnu, ale opravdu si myslím, že usnu hned ve vteřině, kdy má hlava dopadne na polštář.
Je osum, když se ráno vzbudím. Kyunnie ještě unaveně oddychuje, ale vypadá spokojeně a roztomile, není divu, že nějakou dobu ještě ležím v posteli a sleduji jeho poklidnou spící tvář. Rukama opatrně, abych ho nevzbudil, projíždím jeho vlasy a usmívám se od ucha k uchu, jak moc ho miluju. Jsem opravdu blbec za to, co se stalo v minulosti. Kdybych si dokázal i před těmi lety přiznat, že ho miluju, tak by to bylo všechno jiné. Ale možná to mělo být takhle, možná osud chtěl, abychom na sebe počkali, abychom byly dospělý, až pro nás přijde ten správný čas, abychom byly spolu.
Pohladím ho lehce po tváři, musí být tak moc unavený. Posledních několik dní skoro nespal, kdykoliv mohl, tak ho volali do nemocnice, musel tam, i když měl mít volno, byl tam přes noc, i když ráno měl normální směnu. Jsem rád, že si vzal dovolenou. Nejen kvůli mně, ne proto, že můžeme být spolu, ačkoliv to je pro mě jedna z nejúžasnějších věcí, ale hlavně proto, aby nabral zpátky sílu a aby si konečně pořádně odpočinul.
Nechám Kyunnieho spát, dokud se sám neprobudí, chci, aby si pořádně odpočinul. Aby pro něj byl týden jeho dovolené opravdovou dovolenou, u které si odpočine.
Udělám lehčí jídlo a začnu trošku uklízet, ti dva tu udělali bordel jako v tanku. Od doby, co jsme spolu začali s Kyunniem chodit a oni přišli na to, že miluju uklízení, tak pokaždé, když mám být tady, tak tady udělají bordel, abych to dal všechno do pořádku, ne, že by mi to vadilo. Navíc alespoň zabiju čas, než si Kyunnie odpočine, takže jsem rád. Při úklidu, kdy se snažím být potichu mě napadne, že by jsme se dneska s Kyunniem mohli jen tak válet na gauči u televize, takže jakmile mi dopere poslední pračka, tak prádlo pověsím na sušák, který má Hyungwon v pokoji a pak se vydám do krámu do vedlejší ulice, abych nakoupil nějaký popcorn a něco na zub večer k televizi.
V krámu se potkám s Minhyukem, tak se na chvíli zakecáme, poslední dobou jsem byl hodně zaměstnaný, jednak prací a jednak Kyunniem, takže jsme se s Minhyukem moc neviděli a už vůbec jsme si spolu nepokecali.
Ale nakonec se vrátím k nakupování, nakoupím Kyunnieho oblíbené gumové medvídky a pendreky, koupím popcorn a brambůrky a pak se spokojeně vrátím domů, kde ještě stále vládlo ticho.
Nákup vyskládám a pomaličku se vkradu do Kyunnieho pokoje, spokojeně oddechuje a objímá polštář, uculím se a vlezu si k němu do pokoje, jeho ruce hned pustí polštář a obejme mě kolem pasu, zavrním a nechám se jeho silou přitáhnout na jeho tělo. Zavrtá si hlavu pod můj krk a já cítím, jak se začíná probouzet, protože nasaje moji vůni a začne se nosem otírat o moji klíční kost.
"Kolik je hodin." Zašeptá svým nádherným ochraptělým ale hlubokým hlasem do mého krku a já mu shrábnu vlasy dozadu.
"Čtvrt na čtyři." Usměju se a cítím, jak sebou škubnul.
"Tolik." Zasměje se a já přikývnu.
"Nemáme kam spěchat." Začnu ho ve vlasech šimrat a hladit a nějakou dobu spolu takhle ležíme a hladíme se, dokud ho nevyžene z postele vlčí hlad a já mu začnu nadšeně chystat jídlo. Přidá si asi třikrát a já jsem rád, že ho konečně vidím odpočatého, jak mu nadšeně září oči a jak se nadšeně usmívá. A ani on nemá nic proti tomu, když si připravíme dobroty a natáhneme se na roztáhnutý gauč a pouštíme si filmy, které stejně z většiny ani nevnímáme, protože se mazlíme a šeptáme si do ouška všechny možná slůvka.
Nikdy jsem se necítil tak nesmírně šťastný. Jen to, že spolu můžeme být takhle v klidu, jen tak se mazlit, hladit, šeptat…nikdy jsem nebyl šťastnější. Vím, že se kolikrát Kyunnie cítí provinilý, protože má hodně práce, protože je až moc hodný na to, aby si vypnul telefon, když má mít někdo jiný službu…vím, že se cítí často provinilý, že na mě nemá tolik času, že se častokrát vrací mrtvolně unavený nebo že usne v nemocnici na gauči, ale nic z toho mi nevadí, ne natolik, abych se na něj kvůli tomu mohl zlobit. To by nešlo. On je pro mě tím nejdůležitějším, co mám a já vím, že se ho nikdy nechci vzdát. Za žádnou cenu.
Mezi mazlením a líbáním se domluvíme, že si spolu zítra vyrazíme do města. Od doby, co jsme se daly dohromady nebyl čas na to, abychom si pořádně někam zašli a tak jsme se domluvili, že spolu půjdeme na pozdní oběd a pak půjdeme do kina.
"Mmm, je to skoro jako naše první rande." Zavrním, když dorazíme ruku v ruce do restaurace. Sedneme si na druhý konec restaurace do rohu, kde je větší klid, tak abychom nemuseli poslouchat křik ostatních a mohli se věnovat jenom sobě. Společně vymýšlíme, co si kdo z nás dá k jídlu, culíme se na sebe, šťastně se usmíváme a natahujeme se přes stůl pro pusinky. Nikdy jsem nebyl šťastnější a tak pevně svírám jeho ruku na stole a nemůžu z něj spustit oči.
"Ale no ne, zrovna vy dva spolu?" zasměje se někdo a opře se o náš stůl, oba se na sebe nechápavě podíváme, ale vše nám dojde, když zvedneme hlavy a u našeho stolu stojí Wonho. Bože…co tu chce? Ale jsem rád, protože nic necítím, ne takové zběsilé bušení srdce jako když jsem po těch letech viděl Kyunnieho, moje srdce a moje tělo zůstává naprosto chladné, když ho po těch letech vidím. Ale Kyunnie znervózní, víc jeho ruku sevřu a palcem ho po hřbetu ruky pohladím a usměju se, aby věděl, že nemusí mít strach.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 9. června 2018 v 23:28 | Reagovat

Wonho? On se tam ukázal Wonho? Zajímalo by mě, jak se po rozchodu s Kihyunem vedlo jemu. Co dělal, co studoval a jestli se vůbec za ty roky změnil.
Ale jsem moc ráda, že si Changkyun s Kihyunem vynahradili to sexuální strádání. Navíc si Changkyun to volno opravdu zasloužil a Heechul by si zasloužil trest za to, jak využíval Changkyuna...
Jsem moc zvědavá, co bude dál. Těšim se na další skvělý díl. Děkuju :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama