Blue full moon || 20. kapitola

9. srpna 2018 v 12:00 | MONBEBEs |  Blue full moon




Yanjun
Vztahy mezi vlky a pumami nikdy nebyly nijak dobré, spíš jsme se snažili si navzájem sebe nevšímat. Jsem vůdcem asi 15členné smečky pum, kdysi nás bývalo víc, ale…časy se hodně změnili od těch dob, kdy se stal Ciraell vůdcem vlčí smečky. Ostatní pumy se rozhodli jít na sever, daleko odsud, vlci nás obvykle nechávali na pokoji, ale měli obavy o svoje mláďata a svůj život, že až Ciraella přestane bavit vraždit lidi, tak bude vraždit ostatní. Bylo mi asi 17, když odešli a od té doby jsem se stal vůdcem smečky já, a to bude asi tím, že…mám to podobně těžké se svojí smečkou jako Changkyun. Ne, nejsme slabá smečka, ale mí členové jsou líní a nejradši dělají cokoliv jiného, než aby chodili lovit anebo dělali něco pořádného. Ziyi je věčně někde v háji, něco jako hlídat hranice, tseeee, na to on se mi může. Yugyeom je to samé v bledě modrém. Hyunwoo je asi jediný normální, je klidnější a hodně tichý, ale alespoň se mnou chodí lovit a pomáhá mi s hlídáním hranic. No, vlastně i Hoseok hodně pomáhá, ale ten se rozběhne za každým motýlem nebo kytkou…někdy jsou totiž jeho kočičí pudy daleko silnější než on. Nevýhoda toho být přerostlou kočkou, jak nás někteří nazývají, názor většinou změní, až nás vidí lovit nebo soupeřit, to už nás někdo těžko přiřadí ke kočce. Fen je taky jedním z těch volnomyšlenkářských pum, který se k nám do tábora vrátí jednou za týden, někdy za dva, nažere se a pak zase někam vypadne, kam chodí mi je asi jedno, protože tu stejně není vždycky, když bychom ho potřebovali. Yanchen je zase něco jako Hoseok, stačí vytáhnout klubíčko a je váš. Plácnu se do čela a vylezu si na strom jako puma, jedna z výhod být jako kočka. Ačkoliv někteří z nás si stále neuvědomují, že při naší velikosti a váze to musí být hodně silná větev, aby nás udržela a když už se snaží Zeren po stopadesáté vylézt na keřík tak mám chuť z té větve spadnout dolů tak, abych si dole zlomil vaz. Tohle je moje smečka? Moje chlouba? Tak kde jsou sakra všechny pumy, kromě Justina, co leze na keřík?
Když k nám máma přibrala Jooheonyho, tak jsme s tím nikdo neměl problém. Máma nás vždy vedla k toleranci, byly jsme šelmy, ale nechtěla, abychom bezmyšlenkovitě vraždili všechno kolem sebe a my ho hned přijali jako člena smečky. A pořád ním je, i když je to vlk, a i když má částečně svoji smečku. Vždy bude součástí naší rodiny, a proto mu na pomoc přijdeme kdykoliv, kdy bude potřebovat. Vlastně to byl on a nějaký prcek, kdo za mnou přišel s tím, že Changkyun a jeho smečka potřebují úkryt a že jen na našem území budou v bezpečí. Nic jsem nenamítal, nepřišlo mi to jako problém, navíc chtěli k vodopádům a tam my nechodíme, většina pum se totiž, stejně jako většina koček, vcelku bojí vody…nebo bojí…spíš k ní máme jistý odpor, ačkoliv mě koupání a osvěžení nevadí, ale zkuste donutit Hoseoka, aby se šel smočit? Haha.
Ten menší vlk, který byl s Jooheonem snad zakopl o každou větev, která ležela na zemi, od hranice našeho území je to asi dvacet minut k vodopádům a on se za tu dobu skoro zabil. Skoro u vodopádů si málem zvrtnul packu, chvilku kulhal, a protože Jooheon si toho nevšiml a hnal se k vodopádům, tak jsem ho hlavou podepřel a pak jsem mu podepřel i zraněnou packu, aby po ní nemusel nějakou chvíli šlapat. Ačkoliv jakmile viděl vodopád a vodu, tak na nějakou packu zapomněl a hnal se k vodě, aby do ní hned skočil. Kdybych byl člověk tak myslím, že by mi právě cukal koutek.
Zaprskal jsem na něj, když vylezl z vody a otřepal se, voda dopadla až na mě a nepříjemně studila. Mám černou srst, a navíc hodně vyhřátou z letního slunce, takže pro mě byla voda až moc ledová, víc, než možná je. Ale bylo zajímavé ho pozorovat, na jednu stranu byl opatrný, kolem vody a ve vodě našlapoval opatrně, ale zároveň byl zbrklý, protože do vody hned zahučel, když mu packa podjela na kameni.
Věděl jsi, že i pumy mají lidskou podobu?Drbne Jooheon čumákem do toho prcka a pak hlavou kývne ke mně. Ačkoliv to ze začátku nebylo snadné, tak jsme se naučili s vlky dorozumět i telepatickou řečí, ačkoliv každý tvrdil, že telepatie může být jen mezi stejnou rasou. A nemusí. Ale my ji ukazujeme jen zřídka.Pobaveně se zasměju a úplně vidím Jooheona, jak i jako vlk protočí oči. Jasně, Yanjun, to říkej tak možná tady Zhangjingovi, kterej tě nezná. Zasmějeme se všichni a já k nim dojdu. Jsem Yanjun, což ti došlo, Jooheon to už řekl.Dloubnu do toho menšího čumákem, zatímco on se tiskne na Joohenův bok, jde vidět, že ze mě přece jen má trošku respekt. Zhangjing.Šeptne jen tak nejistě a já do něj znovu drbnu čumákem, potřebuju nasát jeho pach, abych pak poznal, že jde…kvůli hranicím, budu si pak muset zapamatovat pachy všech, abych měl jistotu, že na našem území není někdo, kdo tu být nemá. Přestaň ho děsit. Jdeme pro Kyunnieho a ostatní, brzo přijdeme. Přikývnu na Jooheonova slova a jen sleduju, jak během oba vlci mizí v dáli. Pokračuju tam, kde jsem skončil, takže si znovu vylezu na strom. To je vlastně jedna z našich výhod, většinou nikdo nečeká, že na něj může ze stromu seskočit šelma, co má přes dva metry. A ona může. Haha.
Postupně jsem pomáhal Jooheonovi anebo spíš Changkyunovi, protože Jooheon musel střídavě k lovcům, převádět vlky až k vodopádům, aby se nikde neztratili. Jakmile jsem je cítil kousek od hranic, tak jsem jim šel naproti a pak jsem skupinku dovedl až k vodopádům, kde už se mohli usídlit.
"H-Halo?" uslyším a zhlédnu ze stromu dolů, kde na mě mává nějaký klučík. Podle uší soudím, že je z Changkyunové smečky, kdo jiný by tu, co taky pohledával. "Neproběhl tu někde takový bílorezavý vlk? Zhangjing se nám ztratil." Povzdechne si smutně a já hned podle jména poznám o kom se baví. Pošlu Xukuna, jehož jméno zjistím hned, jakmile seskočím, protože jeho věta: 'Nezabíjej mě, jmenuji se Xukun.' nevím co měla znamenat, jestli to měl být nějaký obranný manévr nevím, ale určitě to nikdy na nikoho nezabere. Běž zpátky, podívám se po něm.Řeknu mu telepaticky a on hned zběsile začne kývat hlavou a hned na to se dá na útěk, povzdechnu si a snažím se alespoň trošku zachytit jeho pach, abych jej mohl sledovat. Po pár krocích se mi to i podaří, takže jsem na jednu stranu rád, protože alespoň vím, že není daleko a že se mu nic nestalo. Changkyun přijde až jako poslední, to mi říkal ten Baekhyun, který se mi představil hned, jakmile jsem je před hranicemi vyzvedl. Opatrně a obezřetně dojdu k okraji lesu, kde cítím jeho pach a pak se zarazím. Měl packu zaseklou v pasti na medvědi, neměl ji zraněnou, protože past byla už hodně stará, ale packu v ní má zaklíněnou a nemůže ven. Kdybys zavyl, tak tě smečka najde hned.Připomenu mu, že ovládá takovou kouzelnou věc, které se říká vití. Otočí se na mě a i přesto, že je vlk na něm vidím, jak má slzy na krajíčku. Když to bolí.Vypískne. A proto nevyješ?Kdybych byl člověkem, pozvedl bych obočí, ale jako puma…nemám obočí. Jo! Proto!Ohradí se hned a já se ve svém nitru směju až se za břicho popadám. Přeměním se do člověka a vidím, jak sebou cukl, tu past bych nikdy neotevřel jako puma, ještě bych tam skončil s ním. Začnu si past prohlížet, abych věděl, jak ji nejrychleji otevřít a uvolnit mu packu bez toho, aniž by se mu něco stalo.
"Líbím se ti?" pozvednu obočí, když na sobě pořád cítím jeho pohled. Něco zakňourá a zafuní a snaží se dívat pohledem pryč.




Zhangjing
Už jako malý vlk jsem věděl, že jsme jiný. Byl jsem drobnější, menší než všichni ostatní. Byl jsem vždycky pozadu při lovu a kolikrát mě nechali jen tak v lese a radši šli beze mě, než aby na mě museli čekat. Když se pak smečky rozdělili, tak jsem zjistil, že je spoustu vlků jako jsem já. Spoustu vlků, kteří jsou nešikovní, nejsou zdatní v boji a jsou odepsáni k tomu, aby šli do průsmyku umřít jako osamělý vlci. Ale Kyunnie se nás ujal. Bylo mu jedno to, že jsme nemehla, bylo mu jedno to, že za nás musí lovit. Staral se o nás a měl nás rád a my mu to několikrát opláceli svou oddaností. Vím, že to s námi má těžké, ale nikdy si nestěžoval, no, tedy aspoň ne nám. Každý jsme si v nové smečce chtěli najit svoje místo. Já si ho našel jako kuchař, vzhledem k tomu, že jídlo miluji, tak jsem rád vařil maso, abychom ho mohli jíst i v naší lidské podobě. Která Kyunniemu nevadila, ve staré smečce to bylo zakázané. Bavilo mě být užitečný. Kyunnie, a i ostatní ve smečce oceňovali to, že ležím ve svitcích a knihách a bifluji se vědomosti. Bylo to jako sen.
Když jsem se pak nohou zasekl v té pasti. Myslel jsem, že umřu. Najednou jsem si uvědomil, jak moc jsem vlastně nezkušený. Jak moc jsem nepoužitelný. Ta puma. Yanjun měl pravdu, mohl jsem výt mohl jsem udělat spoustu věcí a já o nich věděl. Neudělal jsem je, protože jsem přemýšlel. O sobě. Není to zrovna hezké místo na přemýšlení, ale když v situaci člověka, nebo vlka, to je jedno, přepadne beznaděj, začne najednou přehodnocovat svůj život. Začne o něm přemýšlet a říkat si…co všechno se dalo udělat jinak. Co vše se dalo jinak vyřešit.
"Líbím se ti?" zasměje se a já se celý naježím. Odfrknu si a uhnu pohledem. Je pravda, že jako člověk je velice pohledný, a dokonce se mi líbí a slyšel jsem a myslel jsem si tedy, že to jsou pověry, ale pumy se sice přemění s oblečením jako my a pak v lidské podobě mají to stejné oblečení na sobě, ale pumám se při přeměně roztrhne triko, takže se pak přemění do člověka bez něj. Bože, ale proč nemá tričko. Packou si zakryju obličej a vypísknu, když mi nohu uvolní. Chci hned vstát a utéct, ale podlomí se mi packa a já dopadnu těžce na zem až se rozvíří prach. "Co kdybys se přeměnil a já ti pomůžu dostat se k vodopádu, mh?" zasměje se a dloubne do mě. Dloubne do mě ještě několikrát, než se naštván oženu, bože, myslel jsem si, že někdo otravnější, než Xukun neexistuje, ale on…existuje. Minule mě chtěl dokonce Xukun chutnat, aby věděl, jak chutná vlk…olizoval mi jako vlk hlavu a přemýšlel nad existencí vesmíru nebo čeho, a i tak mi přijde víc otravnější tenhle Yanblb! Pořád do mě dloube a já se oženu s vrčením ještě několikrát, ale on se vždycky zasměje a odskočí, zatím co já se snažím doplazit pryč. Hlasitě si povzdechnu, když už to nevydržím. Přeměním se do člověka a vyjeknu na něj.
"Ještě jednou do mě dloubni a-"
"A co?" pozvedne obočí a naschvál do něj dloubnu, napřáhnu se a plochou dlaní ho plácnu do hrudi. Vykvikne a začne bolestně poskakovat a já se vítězně usměju, když se mu na hrudi začne dělat rudý obtisk mojí ruky. "A to jsem ti chtěl pomoct!" vyjekne a hladí si místo, které jsem zasáhl.
"Tvoji pomoc nepotřebuju." vypláznu na něj jazyk a za pomocí stromu se mi podaří vstát. Jsem ještě daleko od území pum a teoreticky ještě daleko od bezpečí. A tenhle idiot dělá jen kraviny. Začnu kulhat směrem k vodopádu a bolestně u toho skuhrám. Začne si povzdychávat a udělá za mnou pár kroků. Pak si zase povzdechne a jde takhle za mnou. Snažím se ho ignorovat, ale v po asi půl hodině to nevydržím.
"CO JE! CO MÁŠ ZA PROBLÉM!" vyjeknu a oženu se po němu znovu, uskočí, takže mu na druhé prso neudělám další placák.
"Já jen," zasměje se "jdeš na blbou stranu." zadusí smích a pak se rozchláme na celý les, když vidí můj obličej. Tenhle…blb…pablb…idiot…mě nechá jít půl hodiny se zraněnou nohou…na blbou stranu?
"Proč jsi mi to neřekl dřív!" vyjeknu a zaskřípu zuby.
"Byla to sranda," zasměje se, chci po něm skočit, ale oba se zarazíme, když z lesů slyšíme hlasy. Sakra, asi jsme se moc přiblížili k městu. Slyšíme lidí, oděni v těžkém oblečení, jak dupou lesem. "lovci." hlesne Yanjun a já se ani nenaděju a hovím si to v jeho náruči. Jednu ruku zahákl v rychlosti pod mými koleny a druhou mě objal po rukou a usadil ji na mém boku a rozeběhl se semnou pryč.
"Co to děláš!" vyjeknu naštvaně a snažím se tak vypadat i znít, ale on se jen zasměje.
"Zachraňuji ti život, možná by se hodilo říct, Yanjun, nejkrásnější, nejmoudřejší a nejsilnější ze všech pum, děkuji ti, že jsi zachránil - AU!" vyjekne, když jsem v dobré pozici, abych mu dal druhého placáka na hruď. Dotčeně se na mě zadívá a ani nevím, jak rychle jsme se dostali až k vodopádu. "Nemáš zač," položí mě na zem a mě se hned podlomí nohy a on se zasměje.
"Zhangjing!" doběhne ke mně Baekhyun a pomůže mi se postavit. "Co se ti stalo!" vyjekne a se svraštěným obočím se na mě podívá. Zakroutím hlavou, a když odcházíme, tak na Yanblba vypláznu jazyk.
"Ještě se uvidíme." zamává na mě a rozeběhne se pryč. Panebože, nevím, jestli to byla výhružná anebo nabídka, jestli se mám bát nebo být šťastný…vlastně o čem to melu, jasně, že mi vyhrožoval!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 10. srpna 2018 v 20:55 | Reagovat

Zvláštně nesourodá dvojice, ale přitom úžasně zajímavá. Jsem tedy zvědavá na jejich vzájemné škádlení.
Moc se těšim na další úžsný díl. Děkuju :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama