Blue full moon || 21. kapitola

11. srpna 2018 v 12:00 | MONBEBEs |  Blue full moon





Yanjun
Se zvláštním úsměvem na rtech dojdu na menší louku, která je nedaleko hranic, je na ni pár větších plochých kamenů. Zeren okusuje větev, vypadá u toho dost hladově a já si povzdechnu.
"Proč okusuješ větev a nezajdete na lov?" povzdechnu si a snažím se vytáhnout Zerenovi větev z tlamy, ale začne na mě prskat.
"Hyunwoo a Hoseok už šli lovit, když ty jsi byl někde v trapu." Odkašle si Ziyi a dál se snaží vyhřívat na zapadajícím slunci. A leží ve stínu. No, ehm.
"No jo, chvíli tu nejsem a vy byste všichni umřeli hlady." Zasměju se a když ti dva přitáhnou laně a jeleny, tak se přeměním do pumy, abych se mohl nažrat. Jakmile pak ležím na jednom z kamenů a snažím se jídlo strávit, tak přemýšlím nad tím prckem. Jak mě baví ho škádlit, hned se chytí a jde vidět, jak ho moje provokování štve, a to mě na tom baví snad ještě víc.
Během několika dní, možná víc, jsme se se Zhangjingem skoro neviděli, hlavně proto, že lovci kroužili různě lesem, a tak jsme museli hranice střežit pečlivěji. Když jsem pak v noci viděl, jak vlci táhnou hodně zraněného Changkyuna, tak mě to vyděsilo, jak ho mohl někdo takhle zřídit? Jeho smečka je vcelku drobná, ale viděl jsem, že ho podpírají asi už dlouhou cestu, tak seskočím z větve. Musíme jim pomoct, pojď. Kývnu na Ziyiho, hned mě následuje a mi pomůžeme vlkům Changkyuna podepřít, aby si odpočinuli. Unaveně padnou na zem, jedním z nich byl Zhangjing, poznal jsem to podle jeho bílorezavého zbarvení, ačkoliv měl kožich nasáklí krví. Pomůžeme jim dostat měsíčního vlka až k vodopádům, Ten, který se jmenuje Baekhyun myslím, se k němu hned rozběhne a pokouší se ho ošetřovat. Jooheon mi o něm říkal, říkal mi, že má zvláštní schopnosti léčit, že kdybychom někdy potřebovali, že vyléčí i nás.
V tu dobu, kdy byl Changkyun mimo, jsem naši smečku rozdělil na dva oddíly, jeden oddíl, který hlídal hranice a druhý, který hlídal vodopád. Jo a ještě Zerena. Toho jsem hlídal u vodopádů, protože ten si se svojí nešikovností a možná i inteligencí rozuměl s pár vlky, takže…hlavně jsem si všiml, že lovit chodil hlavně Changkyun, ostatní vlci byly hlavně tak moc zasaženi tím, že skoro umírá, že nebyly schopni jít lovit. A tak jsem jim s Hoseokem chodil lovit, aby se nažrali a když byla potřeba, šli jsme i do města, aby měli všechno, co potřebují. Jakmile pak vidím, že na naše území vede Jooheon člověka, tak začnu prskat a výhružně mručet, když toho člověka vidím.
"To je dobrý, Yanjun, to…je Changkyunova Luna." Ujistí mě Jooheon, že ho můžu nechat projít k vodopádům. Smrdí jako lovec. Ale nechám je, pokud si Jooheon myslí, že je to v pořádku, tak mu budu věřit, ale stejně z povzdáli pozorujeme vodopád a hlídáme je. Všimnu si bílorezavého vlka, jak jde sám opačnou stranou do lesa, rozhlédnu se a řeknu Hoseokovi, ať to tu hlídám, že si odskočím. A tak ho nenápadně sleduji, dokud nedojde ke běhu, který byl celý posetý bílými kameny a jemným pískem. Tohle místo snad ani neznám, dívám se na průzračné jezero, které je obklopeno vysokými skalami.
"Ya! Proč mě sleduješ!" ohradí se hned, co se přemění a já tou krásou, kterou jsem obdivoval, úplně zapomněl že ho sleduju a že bych měl být nenápadný. Taky se přeměním a vidím, jak očima uhnul, když jsem byl zase bez trička.
"Chtěl jsem mít jen jistotu, že budeš v bezpečí." Povzdechnu si, ani mi na to nic neřekne, sedne si na kamenný břeh, aby se mu špičky nohou dotýkali vody. Chápu, jak se musí cítit, když je jejich vůdce v takovém stavu. Kdyby byl jen hodně zraněný, ale…on skoro umírá, to jsme stihli poznat všichni. Zbytek jeho smečky se o tom bavil, slyšel jsem je, když je teď hlídáme. Proto Jooheon přivedl jeho Lunu, ten kluk by mu měl pomoct prý s léčením.
"Bude v pořádku, uvidíš." Sednu si k němu a chci ho pohladit po rameni, ale místo toho se po mě ožene a obšťastní mně dalším placákem a kůže na mé hrudi se začne barvit do ruda. Nevím proč, ale chtěl jsem s ním mluvit, chtěl jsem mu nějak pomoct nebo ho nějak povzbudit, ale nenechal se. Po chvíli toho, co jsem měl dojemný proslov se přeměnil do vlka, aby mi nemusel odpovídat a já se s povzdechem taky přeměnil, abych neměl tendenci pořád mluvit. Koukám na něj, jak leží u vody a čumák má skoro ve vodě, připlížím se k vodě, natáhnu k ní packu a šplíchnu po něm vodu. Hned sebou celý trhnul, zavrčel a otřepal se, udělal jsem to znovu, než vstal a rozběhl se na mě. Musel jsem se zasmát, když jsme se začali prát, ale…držel jsem se zpátky, navíc je maličký a já mu nechtěl ublížit…ale on mě evidentně jo, protože využil mé nepozornosti a drbl do mě, abych spadl do jezera. S hlasitým hysterickým mňouknutím spadnu do vody, hned z ní vyletím a začnu naříkat a snažím se dostat co nejvíc vody ze své srsti. Chci mu říct, že to nebylo fér, ale vytřeštím oči a hned k němu doběhnu a schovám ho za sebe. Doprdele, to jsme tak daleko? Sledoval jsem ho a vůbec mi nedošlo, že tak blízko území gepardů. Ale pokud se nepletu, tak tohle je ještě pořád moje území, ale i tak. Nejdřív se to musíme pokusit vyřešit normálně. Ani se nehni, zůstaň za mnou. Nezkoušej utíkat, jsou nejmíň tisíckrát rychlejší, dohoní tě jako nic.Šeptnu k němu telepaticky a vidím, jak se k jezeru blíží skupina gepardů. Copak dělá zrovna puma tak daleko od svého oblíbeného místa? Zasměje se jeden z gepardů. Pokud si dobře pamatuji, tak tohle ještě není vaše území.Napřímím se a sleduji každý jejich pohyb. To není, ale…hahahaha, puma, co má s sebou vlka? A ještě takovýho maličkýho? Ten by byl dobrý jednohubka, nemyslíš?Podívá se na druhého geparda a já cítím, jak se Zhangjing začal třást, protože se bokem otírám o ten jeho, abychom byly u sebe. Pokud chceš, abych ti ukousl hlavu, tak si pojď pohrát, uvidíme, kdo vyhraje.Použiju výsměšný tón, ale oni moc dobře ví, že jsou sice rychlý, ale my pumy jsme mnohem silnější, moc dobře ví, že bych mu prokousl hrdlo jako nic. Ale tak klídek, jen jsme cítili neznámé pachy a chtěli jsme se podívat, kdo tu je.Začnou hned couvat a já se spokojeně pro sebe usměju. Netrvá to dlouho a vypadnou, poznali, že tady nemají co dělat a hlavně ví, že náš boj by nebyl rovnocenný. Gepardi možná vypadají majestátně, ale jsou hodně líní, pokud na první pohled nebo pocit ví, že soupeře nezabijí jednou ranou, tak se do toho nepouští. Jsou to mnohem línější šelmy, než si ostatní myslí. Pojď měli bychom jít, než ty bestie něco napadne. Dloubnu do Zhangjinga čumákem a on lehce přikývne hlavou. Když se budeš chtít někam jít projít, tak řekni, kolem našeho území to není zrovna extra bezpečné na to, abys chodil sám. Vážně se na něj ohlédnu, když jdeme ladnými kroky vedle sebe. Kdyby to viděli lidé, jak vedle sebe jde ladně puma a vlk, nemyslím si, že by tomu věřili, asi by si mysleli, že mají halucinace. Jasně, aby sis pak ze mě mohl utahovat.Úplně vidím, jak by se jako člověk ušklíbl. Neutahoval bych si z tebe.Snažím se znít vážně. Jo, jasně. Odsekne mi hned a já zaprskám a čumákem do něj dloubnu. Začneme se prát, dokud nezůstane zády na zemi, já mu držím přední packy a jsem nad ním. Teď bych tě zakousl jak nic.Vítězně se zasměju a čumákem se otřu o jeho místo pod bradou, bože, co to dělám? Když si uvědomím, jak by to vypadalo, kdybychom v téhle pozici byly jako lidé. To sotva.Vyprskne a zadními packami mě kopne do břicha a dá se na útěk, zatímco já se válím na lesní cestičce. Jo, to jsem nečekal.





Zhangjing
Rozeběhnu se k vodopádu a hned se přeměním, proběhnu před studenou sprchu vody a rudý sebou plácnu na deku. Bože, co si ten idiot myslí…vůbec se mi nelíbí a on mě pořád otravuje! No, možná se mi trochu líbí, ale! To ho neopravňuje k tomu, aby mě otravoval!
"Děje se něco, Zhangjing?" plácne sebou ke mně Xukun a usměje se na mě. Zakroutím hlavou a snažím se ho ignorovat. Lehce si ke mně a prstem mě dloube do tváře, zatím co já se snažím. Aspoň dělat to, že spím. Jenže jemu to nevadí a pokračuje, dokud si hlasitě nepovzdechnu. Bože, nemůže mít tady člověk ani trochu soukromí a klidu?
"Co potřebuješ." vyjeknu naštvaně. Zatetelí se a plácne mě do stehna, chci ho plácnou nejlépe nožem po krku, ale povzdechnu si a snažím se tvářit…seriózně.
"Nudím se! A jsem nervózní, chci si hráát." smutně se usměje, vím, že je nervózní z Kyunnieho, vím, že tohle je na jednu stranu jeho způsob, jak se zbavit toho strachu o něj, a tak ho nechám, aby si hrál. Dloubá mě do tváře, chvíli mě lechtá, chvíli mi okusuje ruku. No, hlavně, že se aspoň někdo z nás baví. Pohledem střelím ke Kyunniemu. Ztěžka oddechuje a je celý od krve. Baekhyun je celý pobledlý a sám vypadá, že se za chvíli složí.
"Půjdu udělat něco na jídlo." zvednu se a vymaním se s Xukunova sevření a ten dojde otravovat Minhyuka, který otravuje jeho a navzájem se otravují, ehm. Projdu vodou k ohništi a začnu nad otevřeným ohněm připravovat maso, abychom ho mohli sníst jako lidé. "Hyungwon, mohl bys…anebo já si tam dojdu." povzdechnu si, když se jmenovaný jen přetočí na druhý bok, aby si vyhřál druhou stranu na sluníčku. Dojdu kousek pro bylinky, které Baekhyun nasázel a natrhám je. Připravím nám jídlo a nandám ho každému z nás do misky a pak je porozdávám. Sevřu v rukách jednu misku a hlasitě si povzdechnu. Vím, že bych neměl…ale pokud umře…umře i Kyunnie. Pomalu se rozejdu na louku a nakrčím nos, když cítím jeho pach. Dojdu až k němu. Vypadal tak sklesle, tak smutně, že kdybych na něj neměl vztek, tak by mi ho bylo i líto. Hlasitě si povzdechnu, abych upoutal na sebe pozornost a podám mu misku s jídlem. "Na." šeptnu. Překvapeně ke mně zvedne hlavu a misku si vezme. Hned na to se otočím a lehce se usměju, když slyším jeho slova díků.
Následující dny bylo vše těžké, Kyunnieho stav se nelepšil. Nálada v jeskyni byla dost pochmurná a já musel pryč. Musel jsem jít někam, kde budu sám, kde si utříbím myšlenky. Vzal jsem si svojí oblíbenou knížku a pohladil jsem se po ouškách. Pomalu jsem se rozešel. Snažil jsem se na sebe nepoutat pozornost a pořád jsem se ohlížel s tím, jestli za mnou nejde ten idiot…nebo jeden z idiotů. Když jsem přišel na to, že jsem opravdu sám, tak jsem se usmál a plíživým krokem jsem došel až k jezeru v ně skály. Odhrnul jsem břečťanem schovaný průchod a jeskyní došel až na břeh jezera. Opřel jsem se o kámen a spokojeně si začal číst knihu. Vypadalo to tady tak magicky, křišťálová voda zářila pod světlem slunce, tráva a keříky přepadávali přes okraje a tropu skály a působilo to nádherným dojmem. Bylo to vlastně jako sopka akorát místo lávy bylo uvnitř jezero. Máčel jsem si nohy v jeho studené vodě a četl si knížku, která byla, jak lidé říkají pohádka, bylo to romantické, dojemné a polehčující. Bylo to o princeznách a spanilých princích a tom, že pravá láska vždy zvítězí. Nejsem typ, který by tyhle příběhy nějak hltal nebo musel mít další a další. Ale tuhle knížku sebou tahám už dlouho. Když potřebuji vypnout tak si rád pročítám pasáže, které jsem četl sad stokrát. Které znám nazpaměť, a které mi vždy pomohou, abych se cítil lépe. Ztratím se v tom příběhu natolik, že si nevšimnu, že se ke mně někdo plíží. Hlasitě si povzdechnu a zaklapnu knížku.
"Yanjun, děláš si srand-" naštvaně se otočím a vytřeštím oči, když je přede mnou smečka hnědých pum. Co ty tu dělají…gepardi jsou od hranic kousek, ale hnědé pumy? Mají hranici na druhé straně a…nenávidí se s černými pumami a …hlavně s vlky. Trhnu sebou a hned se postavím. Snaží se na mě mluvit, ale pro nás bylo dost těžké naučit se komunikaci pomocí telepatie s černými pumami…hnědé jsou něco jiného, a proto cítím, že na mě mluví, ale jejich slova ke mně nedochází. Naštvaně zavrčí a přemění se. Dřív, než stačím zareagovat, tak mě popadnou. Chytí mi ruce a donutí mě si kleknout. Vystrašeně se podívám na dva vysoké muže, jak mě drží a pak můj pohled spočine na pumě, která se pomalu přemění, dokud z ní není mladá žena. Je krásná, to se nedá popřít…má krátké blond vlasy a bílé šaty, řekl bych, že vypadá jako víla, kdyby z jejího pohledu, nebo z ní samé, nevyzařovalo něco špatného.
"Co dělá vlk na takovémhle místě? Není tohle území černých pum?" zavrčí a kopne do mě.
"To bych se mohl zeptat na to samé." Zašeptám, ale slyšeli mě a ona mi vrazí facku.
"Jak to mluvíš s vůdcovou dcerou!!" vyjeknou ti dva, co mě drží…jako…jako kdyby chodila s cedulí, jsem dcera vůdce, jak to mám sakra vědět?
"Jsme delegace naší rasy a přišli jsme vyjednávat příměří a na co nenarazíme, na vlčího špeha?" vyjekne a chytí mě za vlasy. "To budou mít pumy radost až jim přivedeme tebe jako dar. Sebrat!" vyjekne a vytáhnou mě na nohy. Překvapeně na ně hledím a nechávám se jim táhnout. Ohlédnu se za sebe, jak na bílém písku leží moje knížka a zamelu sebou. Snad se budu pro ni moct vrátit.
Vedou mě různými cestami, které neznám. Je pravda, že jsme nikdy nebyl v sídle pum. Vždy jsme je viděli mimo, takže se ani nemůžu orientovat kolem sebe, kde to vlastně jsem.
Vyjdeme na louku, která jde mírně z kopce a na konci je mýtina, s pár stromy a velkými balvany, kousek dál je skála, ve které je otvor, nejspíše jeskyně. A jsme tu …hádám.
Jedna z pum se zvedne a přiběhne k nim. Baví se o něčem…to poznám…jsou na jiné vlně, jejich slovům nerozumím…ta…ani nevím, jak se jmenuje, tak 'jsme delegace bla bla'- napodobím si v hlavě její hlas - mluví telepaticky, i když je jako člověk a černá puma se na mě zadívá a svraští obočí.
"Tohle je můj zajatec a pustím ho jen až přijde váš vůdce, je to můj dar, může mu ukousnout hlavu." zasměje se a odvedou mě k jednomu balvanu. Pevně mě drží a já cítím, jak mi z koutku teče krev. Jo, to bude z toho, jak mě po cestě párkrát pro dobrou náladu praštila.
"Yanjun nebude rád." pronese - pokud si dobře pamatuji - Ziyi a zavrčí na ně v lidské podobě. Dívka se zasměje a máchne rukou.

"To víš, že bude, není přeci slušné, aby odmítl tak delikátní dar." její výraz byl…děsivý, ona sama byla děsivá. Otřepu se a skousnu si bolestně ret a čekám jen, než Yanjun přijde. Bože, to bude trapas, až mě tu uvidí…bože, to mi bude omílat o hlavu ještě dlouho, bude si ze mě dělat srandu a bude se bavit nad tím, jak jsem neopatrný, že jsem se nechal zajmout pumami, a ještě nechat zmlátit…tse…musím být silný a nenechat se jím vytočit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 11. srpna 2018 v 13:33 | Reagovat

No tak...co se škádlívá, rádo se mívá. Tak by to mohlo platit i na tyhle dva.
Ta holka si myslí, že tím dostane Yanjuna, když mu přivede jako dar vlka? No myslim, že jí sklapne, až se dozví, že ti vlci tam žijí s pumami a navíc bude kráska čumět na tu reakci, až se Yanjun dozví, že to je Zhangjing. A doufam, že jí vrátí i to, jak malému ublížila...
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl. Děkuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama