Blue full moon || 22. kapitola

13. srpna 2018 v 12:00 | MONBEBEs |  Blue full moon




Yanjun
Procházím se lesem, a tak nějak si snažím utříbit myšlenky, které jsou poslední dobou dost…jak to říct…absolutně mě samému nedává smysl to, co mi krouží hlavou. Svalím se do trávy a jen tak koukám na oblohu, která jde vidět mezi korunami stromů a přemýšlím. Ačkoliv se tomu vyhýbám, tak se sám před sebou přiznávám k tomu, že přemýšlím nad ním. Bože, jsem puma a on je vlk, navíc já ho pořád musím škádlit a ho to vytáčí. Ale i tak na něj myslím, přemýšlím nad tím, co asi dělá. Jun, máme problém.Uslyším telepaticky od Ziyiho a povzdechnu si. Do trávy si sednu. Zeren se zase ztratil anebo si zase něco udělal?Povzdechnu si, to je tak nějak klasika toho, co se většinou stane. Ne, tohle je mnohem horší. Vezmi si svoji největší noční můru, vynásob ji tisícem a možná se trošku přiblížíš k tomu, co se stalo.Slyším v jeho hlase to, že je fakt něco v prdeli. Už jdu. Zvednu se na nohy a hned se vydám k našemu sídlu. Nepřestávám přemýšlet nad tím, co se stalo. Snad ne něco Changkyunovi. Nebo někdo napadl naše území? Ale to ne, to by mi dal Ziyi vědět jiným způsobem než línou telepatickou konverzací. A hned, jak se blížím k sídlu a cítím pach hnědých pum, tak už je mi jasné, co myslel tím problémem. Povzdechnu si a upravím si košili, bože, co tu chtějí? To mi nedají pokoj?
Bylo to i daleko předtím, než se obrovská smečka pum rozdělila. Hnědé pumy měli vždycky problémy s námi, černými pumami, a obzvlášť s vlky. Největší problém nastal ve chvíli, kdy máma do naší smečky přivedla Jooheona, vlka. Naše vztahy sice nebyly tak vyhrocené jako mezi vlky, hnědé pumy nám nechodili za naše hranice a nevraždili nás, ale jakmile se slabší černá puma a samotná objevila mimo naše území…zabili ji a dali nám moc dobře najevo to, že to byly oni. Šourám se pomalým krokem, ale vytřeštím oči, když mezi smradem hnědých pum ucítím Zhangjingův pach, ne, ne, neříkejte mi, že ho Kiera chytla. Plácnu se do čela, přeměním se do pumy a začnu rychle běžet, abych se tam rychle dostal. Všichni z mé smečky byly už přeměnění a ohrnovali se jim pysky, jak se snažili neprskat na ně.
"Jééé, ahoj, Yanjun." Změní se jí výraz z jejího chladného a vražedného na milý. Nebo se o to alespoň snaží. Přeměním se a povzdechnu si, moje oblíbená košile je zase roztrhaná z mojí přeměny, no…
"Kiera, nemá se vstup hnědých pum ohlašovat dopředu? Tohle není vaše území, je moje a nemůžete si sem chodit, jak se vám zachce." Dojdu až k nim a pak si všimnu, že má u sebe Zhangjinga, bože, do čeho si se to zase namočil?
"Není to jedno, Yanjun?" zasměje se. "Donesla jsem ti malý dáreček," hodí přede mně Zhangjinga a zasměje se. "děkovat mi můžeš až po tom, co mi ukousneš hlavu." Zasměje se a zakývá důležitě hlavou. Dojdu pár kroků k Zhangjingovi, chytím ho za ruku, abych mu pomohl vstát a šoupnu ho za sebe. Pevně se chytí mé roztrhané košile a cítím z něj jak se celý třese.
"To není dáreček, Kiera, to je vlk, který má dovoleno žít na mém území." Řeknu vážně, byl bych nerad, aby se ona i ostatní hnědé pumy dozvěděli, že tu žije celá vlčí smečka, čím méně toho bude vědět, tím lépe.
"Co to říkáš, Yanjun! Je to vlk, určitě tě tady špehoval, copak se jako puma paktuješ s vlky?!" vykřikne a rozhodí rukama.
"Je to můj vlk, Kiera," řeknu vážně a vrátím jí její pohledy svým hnusným pohledem. Pro sebe se ale musím usmát, když cítím, jak Zhangjing při slovech, že je můj vlk, pevněji sevřel moji košili. Hnědé pumy začnou něco prskat po mých slovech, ale ignoruji je a vím, že jim Zhangjing nerozumí.
"Nezahrávej si s ohněm, Yanjun!" založí si Kiera ruce a vážně se na mě zadívá. "Víš, že je urážka nepřijmout dar a pokud ho nepřijmeš, tak to řeknu otci!!" zvýší na mě hlas a já zvědavě pozvednu obočí. Mm, tomu říkám opravdu výhružka, ohánět se svým otcem.
"Správně si to pochopila, tvůj dar nepřijmu," taky si založím ruce. "když už budeš mluvit se svým otcem, tak ho pozdravuj." Mrknu na ni a vidím, jak rudne vzteky. Začne vykřikovat výhružky, které ignoruji, ale vidím, jak se přemění do pumy a chce po mě vyletět, odsunu Zhangjinga k Ziyimu a taky se přeměním, začne po mě prskat, ale přestane, jakmile hlasitě zařvu. Měla co dělat, aby se nepřikrčila a nezačala naříkat. Vypadni z mého území, Kiera.Výhružně zamručím, nemíním se s ní srát. Budeš toho litovat, Yanjun. Přišla jsem sem uzavřít mír, ale pokud o něj nestojíš, tak to není dobré.Uchechtne se.Nestojím, to máš pravdu. A teď se vraťte na svoje území, než vám ho já a moje smečka pomůžeme opustit. Zamručím výhružněji a do toho se přidají i ostatní členové mé smečky, takže se hnědé pumy dají rychle na odchod. Přeměním se zase nazpátek a hlasitě si povzdechnu.
"Sice to nebylo úplně ideální, ale natřels jí to, Jun." Začne se Ziyi smát a já zakývám hlavou.
"Jsi v pořádku?" zadívám se na Zhangjinga, uhne pohledem, ale přikývne. Všimnu si ran na jeho obličeji a vytáhnu si z kapsy mastičku od Baekhyuna, dal mi ji jako poděkování za to, že Changkyunovi a všem ostatním pomáháme, ačkoliv pro nás jako pumy zabírá hodně pomalu, přece jen oni jsou vlci a my pumy, ale jelikož ji použiji na Zhangjinga a on vlk je, tak jemu se rány zahojí hned. Zvedne ke mně oči a na chvíli se na sebe zadíváme, než si odkašlu. "Omlouvám se, že jsi se s nimi musel potkat, neměli tu co dělat." Povzdechnu si a chvíli chodím do kolečka a přemýšlím, jak zamezit tomu, aby se to příště stalo znovu. "Hoseok, vezmi Zhangjinga k vodopádům, já jdu zkontrolovat cestu, kterou šli, abychom měli jistotu, že odešli úplně." Zakývám hlavou. "A ty buď příště opatrnější, prcku." Cvrnknu Zhangjinga do nosu, ale než stihnu rukou uhnout, tak mě po ní plácne. "Au!" vyjeknu a bolestně si ruku chytím. Sleduju ho, jak se nechává vést Hoseokem a neubráním se tomu, abych si z něj neutahoval. "Počkám si, až mi budeš chtít poděkovat za záchranu." Zakřičím na něj.
"Naser si!" zakřičí nazpátek a mě zacuká v koutku. Ziyi se svalí v záchvatu smíchu z balvanu do trávy, to stejné i Zeren s Yugyeomem, jsem rád, že se všichni baví. Ale vždyť já, velký, nádherný, dokonalý, úžasný vůdce pum Yanjun, si přece zasloužím nějaká slova díků! No ne?
Přeměním se do pumy a vydám se po jejich stopách, vše kontroluji, jestli opravdu zmizeli a pak se dojdu podívat na místo ke skalnímu jezeru, asi tam Zhangjinga našla a vzala. Procházím se tam a dojdu až k vodě, abych se napil. Periferně si všimnu pohozené knížky, tak se po napití přeměním a vezmu ji do rukou. Jen tak do ní chci nahlédnout, ale vypadá zajímavě, že si nakonec sednu na zem, opřu se zády o kámen a začnu ji číst, chtěl jsem si přečíst jen kus, byla to…skoro pohádka, byla tam samozřejmě nikdy neuvadající láska přenášející hory a dobro, které vždy vítězí nad zlem. A já ji stihnu dočíst, než slunce úplně zapadne, pak už bych na jednotlivé řádky a slova neviděl. Položím ji na kámen a po své přeměně ji opatrně vezmu do tlamy, abych s ní nic neudělal rozběhnu se. Proběhnu kolem našeho sídla a běžím tmou až k vodopádům. Bylo tu ticho, skoro to vypadalo jako by se už všichni vydali spát, ale přece jen si všimnu vlka, který ležel u vody a máchal si v ní tlapku. Hned jsem poznal, že je to Zhangjing, už jen podle toho pachu. Zamňouknu, aby se mě nelekl, i když se mě stejně lekne a pomalu dojdu k němu. Vrčí na mě, ale pak mu opatrně dám na přední packy knihu a sednu si k němu. Tak nějak nenuceně se oba přeměníme.
"Je to hodně zajímavá knížka, celou jsem ji přečetl." Snažím se nahodit mode milého Yanjuna, ale on si mě změří pohledem.
"Pumy umí číst?" uchechtne se a já svraštím obočí, no, jako zvířata už jsme se prali, ale jako lidi ještě ne, takže natáhnu ruce a začnu ho lechtat a ano, užívám si to, protože hned poznám, že je opravdu hodně lechtivý.





Zhangjing
Hlasitě vypísknu a škubu sebou, když mě ten idiot lechtá. Svíjím se v křečích, zatím co on se dostane nade mě, když ležím. Vyloženě si užívá ten pocit toho být nade mnou.
"To stačící, prosím." hlasitě se zasměju a škubu sebou, ale jeho nadšený smích mi dává jasně najevo, že jemu to ještě nestačilo.
"Lechtánííí!!" vyběhne Xukun, když slyší můj křik a skočí k nám a začne Yanjunovi pomáhat v tom mě lechtat. Zrádce jeden!
"N-Ne, prosííím." vypísknu a neubráním se tomu, aby mi steklo pár slz z toho, jak moc se směju. Hýkám mezi smíchem a snažím se nadechnout. Baví je to dlouho, ale když začne zapadat slunce, tak mě nechají být a já celý v křeči překulím na bok a držím si boky. "Nenávidím vás." Zapláču, ale u tak se uchechtnu a nasupeně se zvednu, že odejdu do jeskyně, ale Yanjun mě chytí a ani nevím, jak rychle skončím na jeho klíně. Xukun něco vypískne a rudý se rozeběhne pryč. "Nestačilo ti to??" vyjeknu naštvaně. Zakroutí hlavou a uvelebí si mě mezi svýma nohama, takže se zády opírám o jeho nahou hruď. Chvíli se vzpouzím, ale pak si ten hajzlík opře bradu o moji hlavu a obejme mě.
"Tohle je příjemné," hlesne. Začervenám se a snažím se ignorovat to, jak se mi rozbušilo srdce. Jak se mi stáhlo a začalo hlasitě a silně tlouci. "jsi tak ideálně malinkatý." zasměje se, v tu chvíli se naštvu a loktem ho praštím do žeber. Něco vyjekne a já se od něj zvednu.
"I.D.I.O.T.E!" vyhláskuji mu, kdyby náhodou to jeho malá kočičí hlavička nepobrala a naštvaným krokem se vydám do jeskyně. Mezi jeho bolestným skuhráním slyším, jak se směje a mám sto chutí k němu dojít a zkopat ho…jooo, to by mi udělalo dobře. Zase si musím, ale vynadat. Na chvíli…jen malou chvíli se mi to líbilo, líbila se mi ta poloha, neprotestoval jsem, a dokonce jsem si to i užíval. Kdyby to ten idiot nezkazil tak…tak bych ho i nechal. Chm, asi jsem se zbláznil!
Další dny probíhají v klidu, když se tedy neukáže Yanjun…přijde mi, že má nějak moc volného času, přijde mi, že jako vůdce smečky má víc času než řadová puma. Chodí sem každý den a prudí mě. Jestli s tím bude pokračovat akorát mě donutí k tomu, abych měl na něj averzi. Kdyby mě aspoň pořád neponoukal. Kdyby se bavil normálně…možná bych s ním i chtěl být, ale…zakroutím hlavou, abych rozehnal svoje myšlenky a posadím se k jezírku pod vodopádem a začnu si v něm máchat nohy.
"Ahoj prcku," práskne sebou vedle mě. Hlasitě si povzdechnu a on do mě dloubne. "ale no tak, přeci se nebudeš škaredit, to by ti neslušelo, malinký a zamračený…jako čertík." zasměje se. Povzdechnu si a otočím se na něj.
"Yanjun…nemůžeš se aspoň jednou chovat normálně, a ne jako blbeček? Já si s tebou chci povídat, ale ty mě hned naštveš a všechna moje snaha je pryč, protože se odmítám bavit s lidmi…pumami jako ty. Jestli si chceš povídat normálně, tak fajn, ale jestli ne tak se seber a vypadni." zavrčím na něj, zvednu se a naštvaně odejdu. Nejdu zpátky do jeskyně. Naštvaným krokem jdu k tomu krásnému jezeru, které má blahodárný účinek na moje nervy. Když jsme odcházel, tak Yanjun pořád seděl na stejném místě. Nevím, jestli vymýšlel, jak mi to oplatí, jestli mě bude zase lechtat nebo jestli vymýšlel jiné pro něj vtipné přezdívky, ale bylo mi to jedno. Potřeboval jsem to ze sebe dostat, protože není možnost, abych měl rád idiota jako jeho. Několik nocí jsem nad tím přemýšlel a ano, mám ho rád. Je pěkný, starostlivý a hodný, ale…ale jeho chování se mi příčí, nemám rád, když si ze mě někdo pořád dělá srandu a nerozumí tomu, kdy to už sranda není, kdy mě tím vytáčí a já doufám, že jsem mu aspoň trochu otevřel oči. Sednu si na bílou písečnou pláž a namočím si nohy do vody. Cítím se hned o něco lépe. Cítím se jako by všechny ty negativní pocity zmizeli a já mohl zase volně dýchat. Není nad to někoho seřvat hned po ránu. Možná bych to měl dělat častěji? Nevzal jsem si knížku, protože jsem neplánoval někam jít, ale i tak, tady bohatě stačí zavřít oči, stačí si pročistit mysl a hned nápady, představivost zafunguje a já si v hlavě vymýšlím vlastní příběh. Nevím, proč hlavní hrdina musí být Yanjun… proč to nemůže být třeba Xukun, ale jak se v hlavě snažím Yanjuna zabít, tak to nejde a on pořád vyhrává a mě se v té představě líbí víc a víc. Bože…jsem asi taky idiot, oh bože, je to nakažlivě??
Trhnu sebou, když uslyším kroky a rychle se postavím na nohy, abych měl tentokrát šanci utéct dřív, než mě někdo zajme. Ale překvapím se, když to není ani gepard a ani hnědá puma, ale Yanjun. Chci něco odseknout, než si všimnu, co drží v tlamě. Jako puma ke mně dojde a hlavu má skoro u té mé. Dloubne do mě a já z jeho tlamy vyndám knížku, u které byli natrhané květiny lilie. Překvapeně se na něj zadívám a on uhne hlavou. Usměju se, není to zas až takový idiot. Musím se usmát, jak mě to začne hřát u srdce. Natáhnu ruku a pohladím ho po hlavě a neubráním se tomu a vtisknu mu na čelo pusu. Překvapeně trhne hlavou a zadívá se na mě. Usměju se.
"Je krásná, děkuju," začervenám se a odkašlu si. "chceš…chceš si se mnou číst?" špitnu. Přikývne vidím na něm, jak se chce přeměnit. "Co kdybys zůstal takhle? Nebudeš moct mluvit…to znamená, že mě nenaštveš." pozvednu obočí a zastavím ho v přeměně. Přikývne a já si sednu tak, abych byl zády opřeny o kámen a nohy dám do tureckého sedu. Květinu pomalu položím vedle sebe a rozevřu knížku. Je to ta samá jako minule, ale…je prostě ve svém stylu jedinečná. Lehce si vedle mě a hlavu si položí na moje stehno a já začnu číst. Čtu nahlas, předčítám mu jednotlivá slova a vždy změním hlas u jednotlivých postav a vidím na něm, jak se mu to líbí. Ani nevím, kdy jsem začal hladit jeho černou a krásnou srst, ale…nevadí mi to a já cítím, jak moc je to všechno krásné.
Sedíme u jezera dlouho. Písek už začíná být studený, jak slunce zapadlo a na obloze svítí měsíc. Osvětluje vnitřek jeskyně a přijde mi to všechno takové kouzelné.
"A princ políbil princeznu, tím zlomil staré kouzlo a oba žili šťastně až do smrti," dokončím větu a vlastně konec příběhu a odložím knihu. Hned zvedne z mého klína hlavu a drbne do mě čumákem "vidíš, když se nechováš jako idiot…tak tě mám vlastně rád." Usměju se a s červenáním mu vtisknu pusu na čumáček. Překvapeně se na mě zadívá a vyjeknu, když se přemění a přitáhne mě k sobě. Tváří se otřu o jeho hruď a rudy se snažím zalapat po dechu. Pohladí mě po tváři a hlavu mi zvedne.
"Jednou mě budeš mít rád i jako idiota." zasměje se a v jeho očích se svitlo něco…něco kouzelného, nemohl jsem od těch očí odtrhnout svůj pohled. Zalapal jsem po dechu, když se nosem otřel o ten můj a věděl jsem, že to přesně chci. Hned jsem zavřel oči, když se jeho rty vpili do těch mých. Pevně jsem stiskl jeho ramena a tiše vzdychl, když se jeho hebké rty otírali o ty mé. Jako by se mi najednou v břiše rozletěli motýli, mravenčení mi přeběhlo po celém těle a já si vychutnával chuť jeho rtů. Po chvíli dal našemu polibku malý pohyb a já se nebránil vrnění. Nebránil jsem se tomu, když mě hladil po tváři a krku a líbal mě tak krásně. Nikdy jsem nic podobného necítil a nevím, jak to popsat, ten opíjející pocit, po kterém má závratě. Po chvíli teplo jeho rtů opustilo ty moje a my se na sebe bez dechu podívali.
"Můj vlk." špitne a usměje se na mě. Zrudnu a odkašlu si.
"Nekaž to." zavrčím na něj, ale on se zasměje a dloubne do mě.
"Moc dobře víš, že máš tuhle moji část rád." vtiskne mi další pusu a další a začne celý můj obličej zahrnovat pusinkami. Plácnu ho přes hruď a zvednu se.

"Musím jít zpátky." vypláznu na něj jazyk a rychle se přeměním, vezmu si do tlamy knížku. On už taky jako puma se na mě zadívá, a když jdu kolem něj tak se hlavou otřu pod jeho krkem. A pak se rychle rozeběhnu pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 13. srpna 2018 v 21:27 | Reagovat

No...myslim si, že Kiera Yanjunovi ještě přidělá pár vrásek, když ji tak skvěle vyprovodil ze svého území.
A se Znagjingem to tak krásně zakončili polibkem.
Jsem tedy zvědavá, co bude dál. Těšim se na další díl. Děkuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama