Destroyer || 2. kapitola

10. srpna 2018 v 11:00 | MONBEBEs |  Destroyer
Destoyer vychází každé pondělí a pátek. Trailer k povídce ZDE.





Changkyun
Prohrábnu si vlasy zatím co sedím s Jooheonem v cele a mnu si spánky. Jackson mi podá blok a tužku a já se napíšu pár základních informací.
"tak teď mi řekni co se stalo" zadívám se na něj vážně a řeknu mu ještě v rychlosti souhrn práv, aby věděl že i mě nemůže lhát. Přikývne po tom, co si mě vyslechne a sklopí hlavu. Jeho spodní ret se třepal. Byl celý pobledlý a sotva se do mluvení dokázal nadechnout. Pevně svíral vězeňské oblečení, kde na pravé straně hrudi měl číslo V-3258. hlasitě několikrát polknul, než se odhodlal mluvit.
"já…já ani nevím kde" zalapá po dechu a po tvářích se mu znovu spustí slzy. Jsem zvyklí na obžalované, kteří brečí při tom zabili nebo znásilnili a jejich slzy mě nerozhází ale na jeho slzách…bylo něco pravdivého a možná to mě uvádělo do pocitu strachu…strachu který na mě přenášel.
"zabitý je jeho přítel Minwoo" špitne Jackson a Jooheon se znovu rozbrečí a zakryje si rukama obličej, jeho ruce byli spoutané pouty a celý se třásl do hlasitých vzlyků.
"pohádali jsme se…nevím kolik mohlo být, něco po páté hodině večer… potřeboval peníze, nevím na co, žádné jsem neměl ale vypadal…tak vyděšeně…začal na m křičet ať zavolám svým rodičům, aby si vzali půjčku, že to bude splácet ale…že je nutně potřebuje. Hádali jsme se dlouho ale nakonec jsem…souhlasil" zavzlyká a na chvíli se odmlčí, podle Jacksona je mu 23…musí to pro něj být hodně silná psychická zátěž. "jenže v autě mi to proleželo hlavou a …a moji rodiče jsou v těžké situaci a tak…jsem ho znovu odmítl…naštval se a já mu řekl, aby zastavil, zastavil u krajnice. Naštvaně jsem vystoupil a pak…jel jsem do baru autobusem…pak jsem…šel ke kamarádovi abych u něj přespal, vše s ním probral a když jsem pak přijel domů tak…mě chytla policie, řekli mi, že Minwoo je mrtví a že jsem to byl já" vzlykne a hlasitě se rozbrečí, zapíšu si jeho výpověď a zadívám sen na Jacksona. Přikývne abych vstal a spolu odejdeme dálo od cely.
"proč na to potřebuješ mě, tohle zvládne jakýkoliv právník. Stačí alibi z baru, kamerové záznamy, GPS z auta nebo telefonu, výpověď toho kamaráda a je to" zakroutím nechápavě hlavou, ale chlad v Jacksonových očích m zamrazí.
"pamatuješ…pamatuješ si na případ Jaebuma a Jinyounga?" špitne a mě přeběhne mráz po zádech. To není případ, na který bych mohl zapomenout. Stalo se to před rokem, a to byl případ na který asi nikdy nezapomenu. Jen přikývnu, protože nechci mluvit o něčem…co mi v duši straší už tak dlouho. "tenhle případ…je jak přes kopírák" zadívá se na mě a já si povzdechnu.
"Kayee já vím že ti to nedá spát, mě taky ne vím že byl Jaebum tvůj kamarád a mě to taky nedá spát" zatřesu se" ale nemůžeš to srovnávat s každým případem" zakroutím hlavou a vidím na něm jeho naštvaní.
"projdi to Kyun prosím! Vem to ty, když to vezme někdo jiný, zase ho podplatí, zase to bude tak že zatknou nevinného, říkej si, co chceš, vím že a intuici nevěříš ale já …já vím že to neudělal" zadívá se na Jooheona do cely, jak pláče a na chvíli se odmlčí. "má úplně stejný pohled…úplně stejný jako tenkrát Jaebum…pláče ne protože by byl zavřený, ale protože se sakra dozvěděl, že jeho přítel byl brutálně zabit" zavrčí na mě. "věř mi, prosím pro tentokrát, pokud se pletu, omluvím se ti, nebudu po tobě už nikdy nic chtít ale…prosím" chytí mě za ruce, zadívám se na něj a povzdechnu si. Sklopím hlavu a přikývnu.
"fajn, odvolám soudce s tím, že ten případ přebírám, pokusím se zařídit, aby byl v záchytné cele tady, bude tu v bezpečí, stráže…se dají uplatit a může ho někdo vydírat" významně se na něj zadívám. "pokud to má opravdu co společného s Jaebumovým případem…musíme být obezřetní a připravení na cokoliv" přikývnu. "zastavím se zítra, musím se sejít se soudcem a s hlavním vyšetřovatelem."
"je to Lee Hyun" řekne potemněle.
"šílenej pes? Lee Hyun šílenej pes??" vytřeštím oči a on přikývne. Povzdechnu si, tu přezdívku má, protože vše vždy vyčmuchá, na jednu stranu je to dobře, u něj žádný důkaz nejde skrýt, stejně jako nejde zfalšovat, pokud cítí nějaký podraz nenechá to být ale…nerad spolupracuje s právníky.
"dobře, musím se s ním sejít, musím na pitvu a místo činu, pak se musí sejít s prokurátorem, ale to se stavím ještě tady, musím s Jooheonem projít co bude říkat, možná ti to sepíšu a ty to s ním projdeš" přikývne a já si povzdechnu. Bude to náročný den.
"děkuju Kyun" pohladí mě po rameni a pak se vydá za Jooheonem. Nevím, co mu říká a nevím, jestli to chci vědět, nevím, jestli mu věřím. Pracuji jako právník už dlouho a pracoval jsem už s několika případy na to abych věděl, že lidi jsou různí, rodič dokáže zabít svoje dítě… matka dokáže ubodat svého syna, otec znetvořit svoji dceru, manžel dokáže prodat svoji manželku a žena otrávit svého chotě… proč by potom někdo nedokázal zabít svého přítele? Naučil jsem se lidským lžím nevěřit, naučil jsem se nedoufat v to, že mi říkají pravdu. Naučil jsem se brát jen na co směřují důkazy. Jenže pravda … je luxus který si jako právník nezasloužím. Já jen hájím klienty, pokud je to masový vrah nebo nevinný člověk, stále ho musím hájit. Normálně jako právník na místa činu nechodím, není to moje práce vyšetřovat s policií, stejně jako chodit na pitvy. To dělají prokurátoři, kteří potřebují všechny důkazy. Já bych správně měl pracovat jen s tímto dostanu napsáno ale…tenhle případ, je podle Jacksona jiný …a já to musím prošetřit důkladně.
Vydám se proto zpátky do kanceláře. Projdu kolem Xukuna, který zběsile něco píše a pak si sednu ke stolu a prohrábnu si vlasy. Zadívám se na poličku sedí starý spis o minimálně třista stránkách. Prohrábnu si vlasy a vezmu si ho na stůl a začnu ho pročítat. Pár věcí, co vím zatím sedí. Jinyoung a Jaebum se taky v den vraždy pohádali…taky to bylo kvůli penězům a Jaebum říkal že byl hysterický, Jaebum prý odešel z domu a když se pak vrátil tak ho policie už čekala. Zadívám se před sebe a prohrábnu si vlasy.
"pane Lim volal sem Kihyunův asistent Rui, prý by se s vámi chtěl sejít ohledně případu pana Kim." Špitne a zamrká na mě.
Prohrábnu si vlasy.
"schůzku odmítni, nemáme co řešit, případ je uzavřen a my znovuotevření budeme odmítat, dokud nepřijde s nějakým vážným důkazem" mávnu na něj a on mi přinese pošle email se sepsaným odmítnutím. Zkontroluji to a upravím tam pár věcí a pak to odešlu zpět aby to poslal Kihyunově asistentovi. Bože nechci ho vidět minimálně celý život. Otřepu se a prohrábnu si vlasy a vytočím Lee Hyuna - začne po mě hned křičet, že se nebude stýkat s nějakým právníkem a já si prohrábnu vlasy, ale když zmíním Jooheona a Jaebumův případ tak se zarazí.
"pokud máš takováhle smýšlení tak…přijď, Je tu spousta věcí stejných…až z toho mrazí" řekne tiše a já vytřeštím oči. Hned se s ním domluvím že hned dorazím. "Kunkun beru tenhle případ," dám mu zatím sepsanou výpověď a nějaké poznámky "založ novou složku a zjisti i kdo bude v tom případě prokurátor, taky obvolej márnici a zjisti mi kdo byl ten kdo provedl pitvu. Já teď pojedu na stanici. Zruš všechny schůzky, přesuň je když tak na příští týden nové klienty neber" řeknu mu a on si vše zapíše a zakývá hlavou. Sbalím si tašku a vydám se na ulici kde je stanice taxíků a do jednoho nastoupím a nechám se dovést až na hlavní stanici. Než projdu bránou dovnitř tak nechám projet několik policejních aut a pak se vydám dovnitř.
"ah Lim že" dojde ke mně hned Lee Hyun a potřese si se mnou rukou. Přikývnu a snažím se neutrálně usmát. Zakývá hlavou a dojdeme až ke stolu který má v čele a zaskládaný papíry. "pokud mě nemate paměť tak jste v té době byl u toho případu pomocný právník že?" sjede mě pohledem a já přikývnu. Na tu dobu nerad pamatuji. Bylo to dva roky na zpět, v té době už jsem měl dobrou pověst, pracoval jsem ve veliké firmě, která brala všechny veliké případy, já i když byl dobrý, nebyl jsem žádné eso, nebo spíš, nenechal jsem se uplatit, takže jsem nikdy nedostal jiný případ než vloupačky, nebo přestupky na silnici, málo kdy jsem dostal vraždy. Můj kolega…dostal případ Jaebuma který zavraždil svého přítele. V tu dobu byl Jackson ještě hlavní vyšetřovatel, samozřejmě z osobních vazeb nemohl případu být. Vše nasvědčovalo pro Jaebuma…až moc…až moc byli všechny důkazy jasné, svědkové žádní ale i tak jsme jich pár našli, pár, co si paktovali aspoň jestli tou ulicí někdo prošel, nebo kdo si u nich něco kupoval, cokoliv. Když už to vypadalo že vyhrávám…svědci začali měnit výpovědi, důkazy, co jsme našli mizeli až jsem zjistil že právník…můj kolega Minho byl podplacený…sám…sám soud vzdal a nechal Jaebuma odsoudit, i když jsme oba věděli že je nevinný. V tu dobu jsem poznal že právo je na straně těch, kteří mají peníze, a ne těch kteří ho potřebují. Odešel jsem z té firmy a nastoupil do malé která patří jistému Zhang Yixingovi, sám není právník, je to prostě boháč, ale je tisíckrát lepší než všichni ostatní. Jeho firma je malá, je to možná spíš vedlejšák, možná jen zástěrka, jak ukázat lidem že peníze utrácí i za něco jiného, nevím neznám ho, nikdy jsem ho neviděl, jen jako jméno na smlouvě.
Jackson také odešel, skončil jako vyšetřovatel, ten případ…ze začátku se to řešilo vážně, bylo to něco brutálního a lidé chtěli najít viníka, jenže…jakmile se ukázalo že v tom byli drogy, společnost, se najednou přestala zajímat, najednou to nebyl člověk ale feťák. Najednou to bylo jedno. Jackson to nerozdýchal a vzdal se své pozice a začal pracovat na obyčejné malé stanici jako pochůzkář. Tam uklidňoval svou duši, tam kde řešil jen jaký puberťák ukradl v krámě tohle či tamto nebo sousedské hádky. Ale vím že i jeho to nepustilo.
"vím že moc dobře víte, že já jsem byl hlavní vyšetřovatel" významně se na mě zadívá. Přikývnu. Když se dozvěděl že jsme jejich důkazy ignorovali, nebo teda Minho tak nám vtrhl do kanceláře a začal nám jí celou naštvaně ničit. "je to až…děsivě stejné" šeptne "důkazy jsou proti němu nebudu lhát, sousedé slyšeli, jak se hádají a jak spolu odjíždějí, podle jejich výpovědi to bylo kolem páté nebo spíš šesté večer, pak spolu odjeli kolem půl jedné, kdy sousedka venčila psa přijelo prý jejich auto, kolem půl jedné, jenže tam byl prý jen jeden člověk, podle výšky prý seděl na obžalovaného Lee, odemkl dům a šel dovnitř. Sousedka pak šla domů. Jeho dům byl opravdu bez známky vniknutí, byl rozházený jako by dotyčný něco hledal" řekne a já přikývnu. "tělo je momentálně u soudního lékaře, který smrt odhaduje na něco kolem jedenácté až jedné, podrobnosti bude vědět po pitvě to si pak zavolejte, tělo bylo nalezeno u skladu stavebních materiálů kde ho nalezla jedna z pracovnic kolem páté hodiny ranní. Tělo mělo známky fyzického mučení." Chladně se na mě zadívá. "už víte kdo bude zastupovat stát?" řekne tiše a se zájmem se na mě podíval. Zakroutím hlavou a on se chápavě přikývne. "až budeme vědět víc tak se ozvu, je to až…zajímavě podivná shoda náhod" řekne temně a já přikývnu, nakonec se rozloučím, po tom, co si vše důkladně sepíšu. Vydám se duchem nepřítomně na autobus, aby mě odvezl zpátky do firmy, nevnímám lidi, co se na mě v autobuse tlačí, nevnímám ani cestu, jak ubíhá. Jen se dívám do prázdna, no spíš na ten jeden šmouh na skle. V hlavě si přemítám vše, co jsem slyšel, jak moc je to všechno podobné. Dojedu až do kanceláře a unaveně vystoupím, pomalými kroky se vydám k sobě do patra a zadívám se na Xukuna, vypadá tak nějak nervózně ale ignoruji to. Požádám ho o kafe a on hned přikývne a rozeběhne se mi ho udělat. Unaveně se svalím na sedačku, kterou mám v kanceláři, prohrábnu si vlasy a hlasitě si povzdechnu.
Po chvíli přijde Xukun a položí mi kafe na stoleček a sedne si ke mně, no spíš tedy na okraj křesílka a já na něj nechápavě zamrkám.
"už jsi zjistil kdo bude prokurátorem v Jooheonově případě?" zeptám se a vidím na něm, jak se cely napnul, jak uhnul pohledem a skousl si nervózně ret. Vytřeštím oči a zalapám po dechu.
"N-ne to ne…že to není on prosím" vyjeknu a narovnám se, prosebně se na něj zadívám. Sklopí hlavu a odkašle si. Zvedne se a pomalu pozpátku dojde ke dveřím.
"j-je to Yoo Kihyun" vyjekne a uteče. Chvíli hledím do prázdna ale pak se hlasitě nadechnu a začnu řvát. Zabavuji se tím, že kopu do sedačky, do stolu a vyhazuju naštvaně věci z knihovny. Chvíli naštvaně křičím, chvíli se hystericky směju a nevím, jak dlouho tenhle můj záchvat pokračuje, než se uklidním.
Po tom, co se uklidním tak po sobě začnu uklízet a několikrát si u toho zanadávám. Nakonec se unaveně natáhnu na zemi a prohrábnu si vlasy.
"Hyung? Dneska nepřijedu domů, mám těžký případ a potřebuju si nad tím sednout." Zamumlám do telefonu, když si uvědomím, že je půl sedmé a v sedm normálně končíme. Ukončím jeho kázání o tom, jak je to nezdravé, a nakonec hovor ukončím. Až po dalších deseti minutách si uvědomím, jak moc mi kručí v břiše, jak jsem celý den nejedl.
"um" ozve se zaklepání.
"ah jasně Xukun běž domů" mávnu na něj zatím co ležím na zemi a umírám. Zasměje se a já zvednu hlavu a vidím, jak mi na stůl položí tašku.
"váš bratr m pověřil abych vám koupil jídlo" zahihňá se, ah Wonho mu musel volat hned po tom co domluvil se mnou. "moc se nepřemáhejte" usměje se na mě.
"děkuju Xukun" zvednu se ze země a poplácám ho po hlavě. "tvůj přítel tě zase vyzvedne?" pozvednu obočí, nadšeně přikývne. "to je dobře, tak v pořádku dojeďte domů mh?" usměju se na něj a on hne přikývne a rozloučí se se mnou. Hned jak odejde, tak se nejdřív teda najím abych ukojil svůj žaludek. Pak si začnu do složky, kterou Xukun připravil zapisovat a dávat dohromady všechny podklady a výpovědi, které zatím mám. Není jich mnoho, není zatím ani známa příčina smrti, přesný čas. Zatím nejsou ani svědkové, pokud nepočítám sousedy, kteří podle mých zkušeností napovídají příliš mnoho a jen něco z toho je pravda. Yoo Kihyun jen počkej, tohle bude další případ, který si nepověsíš na hřebíček…tohle bude další z tvých prohraných případů za které se budeš stydět!!




Kihyun
Po několikátém hovoru s Reiem a jeho lidmi, po hodinách vysvětlování se mi konečně podaří je přesvědčit, že absolutně nemá smysl případ otvírat. Důkazy nemají žádné, nemají nic nového a bez toho ten případ neotevřu, nehledě na to, že jeho otevření ten zmetek Lim už několikrát odmítl.
"Rui, napiš e-mail asistentovi Lim Changkyuna s tím, že případ se otvírat nebude." Zavolám do jeho kanceláře a on hned přicupitá ke dveřím.
"Mám k tomu napsat, že tvoje strana nenašla dostatek důkazů?" mrkne na mě a já zakroutím hlavou.
"To není potřeba, nebudu se před nikým ospravedlňovat." Řeknu rázně a on přikývne.
"A Kiki? Mohl bych dneska odejít o hodinu dřív?" nervózně si dá vlasy za ouško a já pozvednu obočí, moc dobře ví, že mi na rtech visí otázka proč. "Mám dneska…rande." Odkašle si. Usměju se a zhoupnu se na židli. Moc dobře jsem si všiml, jak na sebe s asistentem Marka, se Zimem koukají. Byla to jen otázka času, kdy se dají dohromady. Ačkoliv ze začátku to spíš vypadalo na nekonečnou nenávist, protože se málem pozabíjeli vždycky, když spolu měli komunikovat.
"Jasně, klidně běž už teď. Stejně se musím spojit s Lee Hyunem, má na starosti ten nový případ, takže se s ním musím domluvit, kdy se sejdeme." Mrknu na něj a on mi ještě udělá kávu a pak se zamáváním odejde.
"Ano, prokurátor v případu Lee Jooheona," ozve se mi jeho hlas v telefonu, když se představím. "už jsem mluvil s jeho právníkem Lim Changkyunem. Nejdříve se musí počkat na výsledky pitvy, potom na hlášení policie, co ohledávala místo činu. Nejpozději zítra ráno by to mělo být hotové, zavolám pak vám i panu Lim. Buďto si to můžeme projít všichni společně anebo odděleně, podle toho, jak vám to vyhovuje." Dokončí svůj projev Lee Hyun.
"Raději odděleně." Vydám ze sebe hned.
"Dobře, zítra vám zavolám. Na fax vám pošlu zatím podklady, je tu jistá souvislost mezi tímto a jiným případem, pošlu vám i zprávu o tomto, takže si to projděte. Jako prokurátor byste měl znát i ten předešlý případ."
"Ano, děkuji." Poděkuji a nadiktuji mu číslo svého faxu a po ukončení hovoru čekám, než mi všechny dokumenty pošle. Je to hlavní vyšetřovatel a ten musí, ať chce nebo ne, předávat všechny informace o případu jak právníkovi, tak i prokurátorovi. Jak s tím potom my dva naložíme, tak to už je na nás, ale nesmí upřednostňovat ani jednu stranu. Pošle mi předběžnou zprávu o důkazech, které jsou proti Lee Jooheonovi. Vytvořím si složku a nadepíšu ji jménem zemřelého Minwoo. Začnu si procházet všechny papíry a skončím s jejich prvním procházením asi ve 2 ráno a prohrábnu si vlasy. Vydechnu. Ano, ty případy toho mají až moc děsivě společného. Pokud si to dobře pamatuju, tak prokurátora u tohohle případu dělal jeden z těch, co pracuje v otcově firmě, je jasné, že byl podplacený, stejně jako nejspíš všichni ostatní. V těchto případech je nejhorší, pokud se zjistí, že v případu hrají roli drogy. Soud a všichni začnou najednou případ brát úplně jinak, najednou jsou všichni feťáci a pak se to snaží co nejrychleji smést ze stolu. Tohle nebude lehké.
Dám si to všechno dohromady, přečtu si ještě novinové a internetové články, které o tom případu vyšli, není v nich napsáno nic pěkného. Dojdu si dát další cigaretu, to jsem za odpoledne vykouřil skoro celou krabičku? Nasaju kouř a pak ho dlouze vydechnu, tohle bude hodně dlouhé a náročné tenhle případ. Podle součtu důkazů, které zatím jsou, je všechno proti obžalovanému, z prvotního pohledu mám pocit, jako by ten kluk už teď neměl šanci se obhájit, ale to je právě ten háček. Protože Changkyun je až moc dobrý právník a velmi silný soupeř, to už jsem stačil poznal u našeho předchozího případu.
Jsou sice tři ráno, ale zavolám Markovi, ať ráno zajde zkontrolovat moji kočku Alice, ať jí dá jídlo a pustí ji alespoň na chvíli na zahradu. Pro něj to není žádná novinka, protože to není poprvé, co jsem tady přes noc a Mark je zvyklý. Navíc má moje náhradní klíče, kdyby se cokoliv stalo, tak aby se ke mně domů dostal. Zvedne mi to, i když napůl spí, v pozadí slyším jeho přítele Yugyeoma, jak nadává, kterej kretén mu volá takhle v noci, ale domluvím se s ním, a to je hlavní. Zapálím si další cigaretu, napíšu Rui smsku, ať se ráno zastaví někde pro jídlo, nic jsem nejedl, mám hlad, ale teď si těžko něco objednám a nemám čas ani náladu hledat nonstop obchod, abych si něco koupil. Udělám si další kafe, tentokrát silnější a začnu si dělat svoje poznámky. Věci, na které se musím Hyuna zeptat, věci, které musím zjistit, místa, kam se musím podívat, až spolu s Hyunem budeme prohledávat byt Lee Jooheona. Udělám si do svého notesu několik poznámek, u těch velmi důležitých si udělám vykřičník. Jsou skoro čtyři hodiny ráno. Dám si budík na půl šestou a na chvíli se natáhnu na sedačku, kterou v pracovně mám, ačkoliv se mi nepodaří usnout hned, spíš tu hodinu přemýšlím a pak na půl hoďky usnu bezesným spánkem. Dřív se mi zdálo o práci. Zdálo se mi o těch místech činu, o té krvi, o těch vraždách…ale pak jsem si zvykl. Proto tolik kouřím, cigareta je pro mě něco, co mě uklidní, něco, co mi dá před spaním pocit klidu a když si k tomu dám doma ještě dvě sklenky bílého vína, tak se mi podaří usnout natolik, abych nevnímal ty sny. Abych se nebudil uprostřed noci zpocený hrůzou jako ze začátku. V téhle práci to jinak nejde, člověk nemůže být strašpytel, člověk si to všechno nemůže brát k srdci.
Dříve mi dělalo řešení vražd problém celkově. Hlavně pokud do toho byly zapletené děti, bylo to hodně děsivé. U prvního případu vraždy, který jsem dostal před 4 roky…bylo to hrozné. Byla vyvražděna celá rodina a udělal to bratr otce té rodiny, který pak až nakonec zastřelil svého bratra, který to všechno musel vidět. Znásilnil jeho manželku, několikrát, a to samé udělal s jeho dcerami. Nejmladší 4letou dceru udusil na její posteli švihadlem, které v jejím pokoji leželo. Jeho manželku několikrát brutálně pobodal. Jeho 5letá dcera trpěla asi nejvíc, všude po bytě byly stopy její krve, protože polomrtvá, znásilněná a celá od krve chodila po domě a hledala mámu a svoji sestru. V tom případu bylo těžké sebrat vzorky DNA, bylo to na dlouho, protože všude byla hlavně její krev a s ostatními se mísila. Nakonec ta holčička spadla na koberec uprostřed obýváku a tam ještě několik dlouhých minut silně krvácela, než její srdce přestalo být. On ho nejspíš, podle stop na místě činu držel spoutaného a až jeho dcera umřela, tak ho zastřelil. Zametl stopy tak, aby to vypadalo na sebevraždu, za kterou to soud celou dobu měl, a nakonec se mi podařilo toho hajzla usvědčit za vraždu celé rodiny. Dostal doživotí za všechny ty zvěrstva, co na rodiče svého bratra udělal. Mám husí kůži pokaždé, když si na ten případ vzpomenu, ale jednu důležitou věc mě ten případ naučil. Lidem se nedá věřit. A hlavně jsou lidé krutí a dokážou udělat spoustu odporných věcí.
Projdu si další a další policejní spisy ohledně případu, který je tomu Jooheonovému tolik podobný. Udělám to jako první, co se po té půl hodině vzbudím, ani si neupravím rozházené vlasy, ani si neupravím hadry, ale rovnou běžím k počítači, abych si to všechno prošel znovu. Vlastně si ani nevšimnu, kdy přišel Rui a dal mi čerstvé pečivo na stůl, ale znovu se do toho případu zavrtám.
"Kihyun?" opatrně mě vyruší z transu, když si zrovna procházím zvukový záznam z toho soudu. Zvednu k němu oči a audio stopnu, abych o nic nepřišel. "Volá Lee Hyun, prý je tady blízko, takže tě může nabrat a projít s tebou ty věci ohledně místa činu." Řekne opatrně a já hned vystřelím ze židle.
"Ať mi dá pět minut a budu před budovou." Vyjeknu a Rui přikývne, přešvitoří to do telefonu a já se rychle upravím, navoním a snažím se, abych nevypadal, že jsem přes noc spal jen půl hodiny. Muhaha, jsem zvědavý, jestli jsem první, s kým to projde nebo jestli mě Changkyun předběhl.
"Zdravím, pane Lee." Posadím se k němu do auta a potřeseme si rukou.
"Pane Yoo, vezmu Vás teď na pitvu, kde si projdeme, jak pan Minwoo umřel, pak se přesuneme na místo činu, kde bude i pan Lim a projdeme ho společně, jinak to bohužel nešlo, i když jste oba chtěli, aby to proběhlo odděleně, tak z časového hlediska to nejde. Po ohledání místa činu vezmu pana Lim taky na pitvu, alespoň tu budete mít odděleně." Kývne na mě a mě už se dělá nevolno jen z pomyšlení na to, že budeme na místě činu společně. Bože, proč! Co jsem komu udělal? To mě bůh tak nenávidí!
Snažím se tvářit vážně a profesionálně, když dojdeme na pitvu, jakmile oddělají velký bílý povlak z mrtvého těla, tak to se mnou ani nehne. "Tělo bylo mrtvé jen pár hodin, takže šlo všechno hezky vyčíst. Podle všeho ho mučili. Můžete si všimnout, že nemá skoro všechny nehty na rukou, zbili mu jen dva," zvedne ruku mrtvoly a ukáže mi to. Prohlédnu si jeho ruku a zakývám hlavou. "taky na krku má podlitiny a modřiny, jak můžete vidět, tak ho škrtili něčím úzkým, něco, co připomíná šňůru na prádlo svojí tenkostí. Na stehnech má bodné rány, takže nejspíš s mučením přitvrdili, když nemluvil, takže mu do obou stehen zabodli nůž, aby mu přivodili větší bolest. Pak už ho nechali dalšími ranami vykrvácet, má nějaké odřeniny, které na rozdíl od ostatních ran vypadají velmi čerstvé, ty budou nejspíš od toho, když jeho tělo někde pohodili." Kývá hlavou.
"Mluvíte jako by jich bylo víc, pane Lee." Vážně se na něj zadívám.
"Ah, to je možné," vážný pohled mi oplatí. "jen se mi nezdá, aby tohle udělal jen jeden člověk. Ale to už je mezi prokurátorem a právníkem, jestli udělal nebo neudělal." Mrkne na mě a já přikývnu. Nachystá mi kopii pitvy, kterou si vezmu s sebou a vidím, že další kopii má nachystanou asi pro Changkyuna. Vrátíme se zpátky do auta a co jsem tak pochopil, tak jdeme na místo činu, kde se sejdeme i s…bože!!
Vím, že tam je ještě, než vylezu ze dveří, protože slyším Hyuna, jak ho pozdravil, a navíc slyším jeho hlas, jak pozdravil i on jeho.
"Lee Hyun," usmál se vřele, než se otočil na místo, kde jsem stál já. "a Yoo Kihyun." Pozvedne obočí a oba se probodneme pohledem.
"Máte výbornou paměť na jména…Lim Changkyun." Uchechtnu se a pak s arogantním výrazem Changkyuna vystrčím ze dveří, abych šel první hned po Hyunovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 10. srpna 2018 v 21:29 | Reagovat

Jak tohle nesmyslné soupeření mezi těma dvěma asi dopadne? Jen doufam, že to nebude mít špatný vliv na Jooheona. Ten si takový osud vůbec nezaslouží :-(
Netrpělivě a napjatě tedy čekam na další díl. Moc děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama