Destroyer || 3. kapitola

13. srpna 2018 v 11:00 | MONBEBEs |  Destroyer





Changkyun
Zavrčím, když mě Kihyun odstrčí a naštvaně projdu za ním dveřmi. Rozhlédnu se po rozházeném bytě. Je to jako by se sem někdo vloupal, chtěl něco najít. Nepřijde mi, že by to byla Jooheonova tvorba, přeci jen žije v tom domě, ví, kde mají věci, proč b to rozhazoval, na to, aby zahladil stopy po tom, že to je on. Přešlapuju bílým práškem vyznačené stopy, byli zmatené, kdyby to byl Jooheon, nechodil by přeci v ten do koupelny. Co by tam hledal? Není to zrovna čas na to jít na záchod…když potřebujete něco rychle najít a při nejlepším utéct z města. Navíc, Jooheon by se přeci přezul do pantoflů, které tu mají proč by po domě chodil v botách, kterých přišel. Co mohl hledat v botníku, nebo v peřiňáku? Snad ví, kde mají cennosti. Zakroutím hlavou a překročím rozházené polštáře ze kterých byli vypadané chuchvalce peří.
"je tu jedna věc" řekne Lee Hyun. Získá si tak naši pozornost. "kliky a tak…vše je moc čisté" řekne významně. Kihyun si jen odfrkne a jde dál ale já se nad tím pozastavím a vyměním si významný pohled s Hyunem. Proč by…Jooheon utíral kliky, aby na nich nebyli jeho otisky? Bydlí tu…je jasné že tu budou jeho otisky všude…leda by to byl někdo jiný, leda by to byl někdo, kdo tu nebydlí. Oba na sebe kývneme, nasadím si rukavice, v těch návlecích se blbě chodí ale nemůžeme zamořovat podlahu svými stopami, když jsou důležité. "otisky bot jsme už poslali ke specialistům, aby se na to podívali, podle nich je to velikost 43" řekne a rozhlédne se kolem. Zapíšu si velikost bot, kterou udal a vydám se dál domem, koření bylo rozházené stejně jako v předsíni byli vyházené léky z lékárny. Proč by ale rozřezával polštáře, co se do nich dá tak schovat. Zamračím se, pracoval jsem s Jacksonem na tolika případech s drogami abych věděl, co to znamená. Prudce se otočím a zalapám po dechu. Dotyčný hledal, kde byli drogy? Minwoo byl zapletený s tím samým člověkem jako Jinyoung, rozpáraná sedačka, vykuchané polštáře. Zalapám po dechu, ten způsob mučení, tohle dělají gangy, když vymáhají informace. Zadívám se zděšeně na Hyuna, přikývne, jako by mi četl myšlenky a zatím co je Kihyun ve vedlejší místnosti tak k němu dojdu.
"drogy?" špitnu a on přikývne.
"vypadá to tak, musíte se zeptat jeho přítele, zda o nich věděl- "
"něco jsem našel" ozve se Kihyun z vedlejší místnosti. Zatřepe se mi srdce, když přijde s taškou v ruce. Má vytřeštěné oči, položí ji před nás a otevře. Zavřu oči a skousnu si ret s hlubokým povzdechem. Drogy, jak jinak…. "a ještě něco" ukáže na jmenovku na tašce kde je napsáno Lee Jooheon a jeho datum narození a telefonní číslo. Prohrábnu si vlasy a střihnu pohledem na Hyuna který mi letmý pohled oplatí. Je to jako tehdy, drogy v tašce přítele, ale tentokrát tu jsou, před tím tam byli jen stopy po tom že v té tašce byli, tentokrát…je vrah nenašel, to ho naštvalo a on roztřískal rámečky s fotkami.
"tohle je jasný důkaz Lim Changkyun" zachláme se vítězně a postaví se přede mě. Uhnu pohledem. Je toho víc a víc co ukazuje na Jooheona a já mám strach, že se toho objeví ještě více.
"co vražedná zbraň" odvrátím od něj pohled a zadívám se na Hyuna, zakroutí hlavou.
"ještě se nenašla, uvidíme, zda pokud se najde na ní budou otisky, aby nám nějak pomohli" přikývne. Každému z nás předá složku s fotografiemi z místa činu a poděkujeme mu. Snažím se Kihyuna nevšímat. Snažím se ho úplně ignorovat. To, jak pyšně si to kráčí potom co našel tu tašku. Nasedneme k němu do auta a on Kihyuna vyhodí před jeho firmou. Rozloučí se s Hyunem a na mě jen něco špitne. My se zatím rozjedeme na pitevnu.
"je toho čím dál víc, čím dál víc to ukazuje na nějaký gang, na ten samý, ve kterém byl před dvěma lety Jinyoung" hlesne a víc sevře volant. Přikývnu a prohrábnu si vlasy.
"drogy, mušení, obviněný přítel, vloupání/nevloupáni" prohrábnu si vlasy. Zastavíme před pitevnou a společně dojdeme až do místnosti kde leží jeho tělo. Soudní lékař odkryje plachtu a já na chvíli zavřu oči. Zadívám se na jeho mučením zohyzděné tělo.
"myslíte si, že by to mohl udělat jeho přítel?" špitnu a sám si odpovím.
"pane Lim viděl jsem i horší a věřím že vy taky, jsou lidi, kteří jsou horší zvěrstva schopni udělat na své rodině, dcery na svých matkách a synové na svých babičkách, pro pár stovek, nebo kvůli křivému slovu, v naší branži něco jako přítel…nic neznamená" zakroutí hlavou a já přikývnu. "co je tohle?" ukážu na jeho stehno a svraštím obočí. Hyun se mi podívá přes rameno a pak se zamračí.
"vypadá to jako by ml něco v kapse, když ho mučil, provazy mu to zatlačili do masa, myslím že to byla ale jeho jediná starost, ale momentálně zjišťujeme, co by to mohlo být za objekt který mu udělal tak nepravidelné rýhy.
"mohli…to být třeba klíče?" špitnu a zadívám se na Hyuna, vytřeští oči a zadívá se na doktora který přikývne.
"i to je možné, musíme srovnat několik typů klíčů, zapalovačů a dalších věcí co lidé normálně nosí v kapse abychom mohli dojít k nějakému závěru" přikývne. Ukáže na tác, kde jsou jeho osobní věci, co měl u sebe. Peněženka, otevřu jí a v ní je fotka Minwoo a Jooheona, jsou v ní peníze, pár stovek a karta. Pak jsou tam cigarety, potřeštěné krví, a to je vše. Přikývneme po tom, co si vše prohlédneme oba mu poděkujeme a vyjdeme ven.
"napadá tě něco?" zastaví mě před budovou.
"jen že… buď Minwoo nebo vrah schovali do Jooheonovi tašky drogy, vrah je chtěl zpátky ale potřeboval se, jak dostat dovnitř, kdyby se tam vloupal…tak by bylo jasné že to nebyl Jooheon, má přeci klíče." Přikývne. "jen…zvláštní. zakroutím hlavou a on mě odveze do kanceláře. Na bílou tabuli si rozvěsím fotky a začnu je dávat dohromady. Fotky z místa činu, z jejich domu a z auta společně s fotkami jeho těla a jeho osobních věcí.
"pane lim tady" dojde Xukun a donese mi kávu. Pak dojde ke mně a zadívá se na tabuli. Stojím u ní a zírám do blba a pořád přemýšlím co udělat. Jak dokázat Jooheonovu nevinu, jsem si už tak na 75 % jistý že je nevinny. "kde má klíče?" pronese Xukun trhnu hlavou a zadívám se na něj tázavě. "přeci normálně lidi nosí klíče sebou" pokrčí rameny. Vytřeštím oči a zadívám se na tác kde byli jeho věci, pak se zadívám na fotky z auta, na fotky z domu. Nikde nevidím klíče.
"ah Xukun jsi genius!" obejmu ho a zaraduju se. Překvapeně zamrká. Napiju se rychle kávy. Zapíšu si poznatky do složky a usměju se. To je jedna z věcí, které bude muset Kihyun u soudu vysvětlit. Nadšeně se usměju.
"Xukun pojedu si promluvit s Jooheonem, kdyby něco jsem na telefonu" kývnu na něj a zavolám Jacksonovi, aby mě vyzvedl. Netrvá to dlouho a zastaví u mě policejní auto. Nasednu k němu a rozjedeme se na jeho stanici. Jooheon byl pořád stejný, možná více pobledlý a vlasy měl delší, ale jinak byl pořád zkroušený. Jackson mi odemkne celu a nechá nás o samotě zatím co si sednu naproti němu.
"Jooheon, potřebuju abys ke mně byl teď upřímný. Řekni mi vše, co si pamatuješ, kde jsi byl v tom baru, jak jsi se dostal k tomu kamarádovi, jeho adresu a taky…Jooheon víš že Minwoo bral drogy?" řeknu pomalu. Nejdřív chápavě kýval hlavou, ale pak vytřeštil oči.
"co-cože?" vyjekne a zakryje si obličej. "ne nebral, nevím o tom nic" vzlykne.
"možná je i prodával, měl nějak vyšší finance?" pozvednu obočí.
"j-jo pracoval jako automechanik, ale dokázal m-moji rodinu dostat z dluhů a…vždycky jsme měli peněz dost…já přišlo mi divné kde je bere ale…myslel jsem…nevěděl jsem" vzlykne a já přikývnu. Pohladím ho po rameni a vše si zapíšu.
"měl své vlastní klíče od domu?"
"J-jo měl, měl je s růžovým králíčkem, které mu jsem mu koupil v-vždycky je nosil s sebou, do-dokonce na nich ml pípák aby je mohl najít, vím že když jsme odjížděli tak…tak si je bral, pípák byl na botníku, p-pořád je ztrácel tak jsem mu to koupil" vzlykne a zalapá po dechu.
"jak se jmenuje ten klub kde si byl, je tam někdo, kdo by si tě mohl pamatovat? Jak jsi se dostal k tomu kamarádovi, autobusem? Pamatuješ si jaké to bylo číslo, jaká hodina? Řidiče? A kde bydlí ten kamarád" zapíšu si jeho výpověď a zadívám se na něj.
"v-v baru Monstar, b-bavil jsem se tam celou dobu s barmankou…jméno um…Jennie" zhluboka se nadechne a zatřepe se mu hlas. "j-jel jsem taxíkem…od baru až na Kaštánkovou 435 kde bydlí můj kamarád M-Minhyuk. B-bylo to přes…přes Idol Taxi a-asi o půl dvanácté a pak jsem hned šel k Minhyukovi kde jsem byl celou noc." Špitne a zatřepe se mu hlas. Přikývnu a zvednu se od něj. "z-zavřou mě?" vyděšeně se na mě zadívá a chytí mě za sako spoutanýma rukama a podhled v jeho vyděšených očích mě rozesmutňoval.
"udělám vše co bude v mých silách a silách zákona, aby se to nestalo" pokusím se ho uklidnit. "na" dám Jooheonovi svoje poznámky. Okopíruje si je a přikývne.
"pojedeš teď vyslechnout svědky?" zadívá se na mě.
"nejsem vyšetřovatel Kayee, jsem právník, tohle dělá někdo jiný, já dostanu až koneční verze" zakroutím hlavou.
"víš, jak to chodí Kyun, nemůže to nechat na vyšetřovatelích!" vyjekne a rozhodí rukama. Sklopím hlavu, bože, jak já ho nenávidím přikývnu a nasednu k němu do auta. Rozjedeme se do baru a začneme se vyptávat na svědkyni Jennie. Řeknou nám, že bude v práci až zítra a mi přikývneme, nechám na sebe vizitku a s tím že mi zavolá se rozjedeme před byt jeho kamaráda.
"já vyšetřím toho taxikáře a dám ti vědět" stáhne Jackson okýnko a já přikývnu dojdu ke zvonkům a hledám na nich Lee Minhyuk, když ho najdu tak se nadšeně usměju a chci zazvonit.
"ah můj bože, z právníka Lim Changkyuna je teď vyšetřovatel, neměl jsi být spíš prokurátor-oh na to asi nemáš" zasměje se a já strnule otočím hlavu a protočím oči. Povzdechnu si a on dojde až ke mně. Bože, proč musím mít takovou smůlu.



Kihyun
"Takže…jste tu kvůli Heonymu?" zeptá se opatrně Lee Minhyuk, což je jeden ze svědků ve prospěch Jooheona. Je to podle všeho jeho nejlepší kamarád a taky ten, u kterého Jooheon strávil noc vraždy.
Sedneme si k němu na gauč, bohužel si sednu vedle Changkyuna a Minhyuk si sedne naproti nám. Začne nám popisovat svůj den, řekne nám v kolik přesně k němu Jooheon dorazil, protože mu volal, když byl u něj před domem a má tedy čas uložený v telefonu. Oba s Changkyunem si zapisujeme jeho výpověď, ačkoliv do sebe pořád narážíme rukama, protože já jsem pravák a on levák a sedli jsme si špatně.
"N-Nechcete si přesednout, ať se vám líp píše?" zeptá se po chvíli opatrně Minhyuk, když do sebe s vrčením narážíme rukama. Nakonec si povzdechnu, vstanu a kvůli malému místu mezi sedačkou a konferenčním stolkem si spíš přes něj přelezu na druhou stranu, zavrčí, když ztratím rovnováhu a málem mu spadnu na klín, ale zavrčím na něj nazpátek a sednu si dál od něj. Výpověď Minhyuka je skoro na tři hodiny, pak se s ním rozloučíme s tím, že určitě bude jeho svědectví ještě potřeba a kdyby si náhodou vzpomněl na něco důležitého, tak aby se ozval.
Vylezu před vchod a první ze všeho si zapálím cigaretu. Spokojeně vydechnu a zadívám se doprava, kde ještě pořád stál Changkyun a dusil se kouřem, když jsem si zapálil. Chvíli možná vypadal, že by mi řekl i nějaká slova na rozloučenou, ale nakonec jsme se oba rozešli na opačné strany.
Tsch, co má, co právník dělat u svědků?! Tohle je prokurátorská práce a ne jeho. Dodupu nasupeně až k sobě do kanceláře, naštěstí to bylo jen kousek od mé firmy, takže jsem ani nejel autem a šel jsem pěšky. Zapluju za svůj stůl a s přemýšlením si prohrabávám vlasy. Minhykovo svědectví se zdá pravdivé, ale je tu jeden velký háček a to ten, že Minwoo neměl rád, což pravdivost jeho alibi pro Jooheona dost zhoršuje. Z nenávisti k zavražděnému Minwoo může Jooheona krýt falešným svědectvím, nehledě na to, že klidně mohl být i jeho komplicem a celou vraždu mohl dělat s ním.
Ale Changkyunovo chování není fér, jako právník nemá co pohledávat u svědků. Moc dobře ví, že to nemá dělat, takže si vezmu papír a začnu psát soudci dopis s tím, že Changkyun dělá věci, které nemá a že to může ovlivnit chod celého soudu, Hahaha, co s tímhle uděláš, Lim Changkyun, hm?!
"Kiki? Co to děláš?" zadívá se mi Rui do papírů, když mi přinese kávu. Nehledě na to, že se překvapím, že mám všude otevřená okna dokořán a kouřím v kanceláři. Za tu dobu, co pro mě pracuje ví, že tohle dělám jen, když jsem do něčeho hodně zabraný nebo když jsem hodně naštvaný. A já jsem hodně naštvaný! Tak moc naštvaný, že nemůžu dojít ani na ten balkón!
Začnu mu celou situaci vysvětlovat a skončím tím, že Changkyuna napráskám soudci, že se chová nezákonně vzhledem ke své pozici. "Oh, já myslel, že jsi ten případ vzal kvůli němu." Zadívá se na mě s údivem a já k němu zvednu svůj pohled.
"Kam tím míříš?" pozvednu na něj obočí a ztrácím se v jeho hádankách a v jeho oblíbeném čti mezi řádky.
"No, protože když ten dopis pošleš a oni uznají, že Changkyun jedná špatně, tak ho přece od případu odvolají a bude tam jiný právník." Prohodí ke mně jako…to ti nedošlo? Překvapeně vytřeštím oči a začnu dopis s funěním trhat. "Ty chceš, aby v tom případu byl, co?" pozvedne obočí a já sebou trhnu.
"Co tím myslíš." Zafuním neurčitě a vyhodím roztrhaný papír.
"To nevím," zasměje se. "nevím totiž, jestli tě tak moc štve nebo jestli se ti začal líbit." Zařehtá se a já se dotčeně ohradím.
"O čem to mluvíš!" vypísknu. "Chci nad ním jenom vyhrát, nic víc. Minulý případ s ním jsem prohrál a teď to vyhraju." Zaprskám a on chápavě zakývá hlavou.
"Já jen…neměl jsem v tom jasno, nikdy jsem tě takhle neviděl." Zasměje se a já zavrtím hlavou. Nesmím teď přemýšlet nad takovýma ptákovinama, do kterých mě Rui zamotává. Musím řešit případ, takže začnu dávat dohromady důkazy proti Jooheonovi. Ještě tak celý dnešní den a měl bych být skoro na 100 % připravený na první soud, který nás bude čekat. Dneska je 8. listopadu, takže tak 10-11. listopadu bude soud. To hravě zvládnu, do té doby toho budu mít víc než dost.
"Kihyun, dneska bys ale měl jít domů." Napomene mě ve čtyři hodiny odpoledne Rui, když jsem zavalený v papírech. A má pravdu, musím toho kromě práce ještě hodně zařídit, a navíc jsem Markovi slíbil, že půjdeme dneska na box.
"Jasně, už půjdu," zakývám hlavou. "ahoj Rui, ahoj Zimo." Mávnu na ně, obzvlášť když vitím, že Zimo pro něj přišel. Na chvíli se usměju a pak začnu všechny podklady dávat do složky, abych měl prázdný stůl. Láska. Nemyslím si, že takový cit je pro mě. Možná je hezký, nevím, ale rozhodně není pro mě. Jako prokurátor ne že trávím většinu času víc v práci než doma, ale hlavně to není bezpečné. Není bezpečné někoho mít natož tak někoho milovat. Protože když mi někdo bude chtít ublížit…po kom půjde jako po prvním? Samozřejmě, že po člověku, kterého bych miloval a po osobě, která mi je nejbližší. To je důvod, proč jsem sám, ale upřímně? Ani mi to nevadí, nemám ani čas na to, abych se nad něčím takovým vůbec pozastavoval, takové věci nejsou pro mě. Já jsem člověk, který žije hlavně prací, všechno ostatní jde kolem mě.
Zavolám Markovi, že se v 18:00 sejdeme na boxu, sednu před firmou do auta a vydám se do svého oblíbeného kadeřnictví. Chodím tam už nějakou dobu a můj kadeřník Xiao Gui se zděsí, když vidí moje světle růžové vlasy, které se mi ještě pořádně nevymyli.
"Bože, co ti to udělali?" zděsí se, když si sednu na jeho kadeřnické křeslo. "To jen proto, že jsem tu dva měsíce nebyl a byl jsem v Americe?" chytí se za srdce a začne mi vlasy česat.
"To Mark," uchechtnu se a vidím plameny v jeho očích. "prý to měla být světle červená." Pozvednu obočí.
"Bože, to dítě nepozná ani barvy," plácne se do čela. Shodou náhod k němu Mark chodí taky. "až přijde, tak mu za trest oholím hlavu." Pozvedne obočí svým evil stylem a já se uchechtnu. "Tak nech to na mě, udělám z tebe neodolatelného Yoo Kihyuna." Zachláme se a já pozvednu palec.
"Neodolatelný jsem už teď." Rádoby namyšleně se uchechtnu.
"Chtěl bych mít tvoje sebevědomí." Zasměje se a já mu na to odpovím to, co pokaždé - Moje sebevědomí by chtěl mít každý. "Taaak tadaaa." Odkryje mi zrcadlo, které pro efekt překvapení zakryl a já se překvapím. Na vlasy mi dal blond-šedo barvu, která tedy spíš vypadá jako šedá, ale musím říct, že mi to hodně pasuje a hodně mi to sluší. "Vypadáš jako anděl, i když jsi ďábel, ale alespoň můžeš někoho oklamat." Vyprskne a já přikývnu. Zaplatím mu a poděkuju a s pocitem, že zase vypadám ještě krásněji, odcházím. Mmm, už jsem si říkal, že líp vypadat nemůžu.
Dojdu na box a už u dveří do posilovny vidím, jak Mark skáče a tleská s tím, že mi to hrozně sluší a že vypadám bombasticky. Jako bych to nevěděl. Dneska už tady mám instruktora, jeho přezdívka je Wonho, nevím, jestli je to jeho pravý jméno nebo ne. Ne, že by mě to zajímalo.
"Ah, Kihyun, ty vypadáš dneska jako andílek." Švitoří na mě Wonho, zatímco silou buším do pytle a představuju si, že je to Changkyun. Ne, dobře…jen si představuju, že si to představuju, protože si to neumím pořádně představovat, ano, no, ehm. "Víš, mýmu bráškovi Kkukkungiemu by ses určitě moc líbil." Začne mi vyprávět o svém bráškovi, vždycky jen něco zamručím a pak se na něj ohradím, že jsem si sem přišel zaboxovat a nepřišel jsem sem na seznamku s jeho bráchou. Chvíli to klavíruje i do Marka, kterej se ohradí tím, že momentálně má skoro přítele Yugyeoma, ale že moc děkuje, že pokud ho ten jeho blbec naštve, tak klidně zkusí toho jeho brášku. Po hodině boxování se celý zpocený napiju a pak přejde tak zábavnější část a to je, když nás a další lidi učí Wonho sebeobraně. Ukazuje nám různé chvaty, body, které bolí, když do nich útočníka udeříme a další docela důležité věci.
Moje práce byla prvotním důvodem, proč jsem začal chodit na box a pak se přihlásil i do sebeobrany. Dřív jsem se pořád bál, kdykoliv jsem řešil nějaký případ, tak jsem si říkal…co když na mě někdo zaútočí? Co když někdo nebude spokojený s tím, jak jsem něco udělal a pošle na mě někoho? A tak jsem chtěl bezpečí, chtěl jsem být sebevědomí a vědět, že kdyby si na mě chtěl někdo dovolit, tak že to nepůjde, že se ubráním. Že nepotřebuju ochránce, protože já se sám ochráním. A po tom, co sem chodím už pár měsíců, tak se cítím víc a víc sebejistý, víc a víc vím, že to bude v pořádku.
Musím nasbírat víc a víc důkazů. Dojdu domů a zapnu topení, je sice začátek listopadu, ale už začíná přituhovat. Alice leží schoulená v dece na sedačce a rozespale zvedne hlavu, když vidí, že jsem doma. Nejdřív sice zaprská, když ze mě cítí kouř, ale dlouho mě neviděla, takže se mi přece jen začne otírat o nohu a pak mě nechá, abych ji zvedl do náruče a pomazlí se se mnou. Připravím si rychlou večeři a jí nachystám tuňáka, kterého jí zamíchám do granulí, ale stejně je vyčůraná, sní tuňáka a granule mi rozhází po celém obýváku, abych měl co uklízet. A já po večeři, místo toho, abych šel spát, tak si vytáhnu pracovní notebook a pořád dávám dohromady důkazy ohledně toho případu.
Otevřu si e-mail a najdu si e-mailovou adresu na Changkyuna.
Předmět: Prásknutí
Nejdřív jsem tě chtěl napráskat soudci za to, že chodíš za svědky. Ale to by pak souboj mezi námi nebyl tolik zajímavý, kdyby ti případ vzali. Nechám to tedy být, ale jen pod podmínkou, že za svědky a na všechna místa budeme chodit společně, abys neměl žádnou výhodu.
Pokud nechceš přijímat, tak nepřijme, ale pak se rozluč s případem.
YK

Nadšeně a skoro až hystericky se rozesměju and tím, jak jsem vražedný a nebezpečný a jak jsem ho teď určitě dostal. Nakonec zavalený v papírech stejně usnu, hlavně vyčerpáním z toho všeho a hlavně proto, že jsem předešlou noc spal půl hodiny. Ale vyspím se, jak bych to řekl, do růžova. Sice mě vzbudí hned po ránu telefon od soudce, ale zvednu ho a snažím se znít klidně.
"Yoo Kihyun?" uslyším jeho hlas v telefonu. Oh, myslel jsem, že je to soudce, ale je to Lee Hyun.
"Ano." Ozvu se a zvednu se ze sedačky a prohrábnu si své nově obarvené šedé vlasy, které ještě pořád mají příjemnou vůni nové barvy.
"Volal soudce, soud bude zítra ve 12:00 hodin, takže tam buďte včas a buďte připraven. Zavolám to ještě Lim Changkyunovi." Oznámí mi stroze a já jen přikyvuji a pak telefon tipnu. Mhhh, takže zítra. Nadšeně si dojdu připravovat snídani a nachystám si tu nejlepší kávu na světě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 13. srpna 2018 v 21:04 | Reagovat

Tak si myslim, že je na čase, aby konečně někdo zklepl Kihyunovi to jeho vražedné sebevědomí. Má ho chudáček tak velký, že přes něj nevidí...
Moc držím palce Changkyunovi, aby celý ten případ vyhrál a Jooheon mohl tak být volný.
No jsem zvědavá, co bude dál. Těšim se a netrpělivě čekam na další úžasný díl. Děkuju ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama