Destroyer || 4. kapitola

17. srpna 2018 v 12:00 | MONBEBEs |  Destroyer
Destroyer vychází každé pondělí a pátek. Trailer k povídce ZDE.




Changkyun
Doma se unaveně natáhnu a zakloním hlavu. Zítra je soud. Hlasitě si povzdechnu. I když jsem Wonhovi říkal že půjdu spát, vlastně jsem to slíbil tak nemůžu. Musím si přepravit řeč, všechny důkazy a všechny potřebné argumenty. Snažím se představit co bych v roli Kihyuna zpochybnil, čím bych vyvracel argumenty, důkazy a zpovědi svědků druhé strany. Snažím se na to připravit na to co vše mě čeká. Ne nemůžu jít spát. Zavolám Kayeemu a jsem rád že má zrovna noční.
"děje se něco?" zívne asi toho nemá zrovna moc na práci.
"stav se pro mě, zítra je soud" zašeptám, aby mě Wonho z vedlejší místnosti neslyšel.
"jo já vím" hlesne.
"potřebuju s Jooheonem projít co má u soudu říkat a jak má reagovat" povzdechnu si, souhlasí a řekne mi, že do půl hodiny je u mě. Vezmu si na sebe neformální kalhoty a mikinu a po skoro půlhodině potichu a co nejvíce tajně sejdu dolů a naskočím do policejního auta. Pozdravím se s ním a rozjedeme se na stanici. Tašku s papíry, jeho složkou, kterou jsem si vzal domů a svými zápisky hodím na zadní sedačku a unaveně si promnu oči. Když vystoupíme tak první, co tak mi Jackson udělá kávu.
"ahoj Jooheon" mávnu na něj a sednu si k němu do cely a upiju si kávy. Pozdraví mě rozespale na zpět "vím že je pozdě ale zítra je soud" řeknu pomalu, přikývne ah, takže o tom ví to je fajn "potřebuju si s tebou projít co budeš říkat, kdy budeš mluvit a jak to bude probíhat." Vše mu začnu vysvětlovat a on hlasitě polkne. "jako první budeš přísahat že budeš říkat pravdu, dál to bude o mě a o prokurátorovi, bude ti pokládat otázky, bude se tě snažit vyprovokovat ale nereaguj na mě, budu za tebe mluvit já, ty budeš mluvit jen v případě že se tě optá sám soud nebo tě vyzve, aby si prokurátorovu otázku zodpověděl. Jinak nebudeš vůbec reagovat. Mohl bys říct něco, co je pravda ale prokurátor to použije proti tobě a otočí to mimo tvůj prospěch." Zakývám na něj hlavou a řeknu mu jaké důkazy jsou proti němu, jaké důkazy ale zase mám v jeho prospěch. Kývá hlavou a je na něm vidět že je vystresovaný. Nedivým se. Soud není nic příjemného já jako právník jsem byl na tolika soudních líčení že mě to ani už nepřijde, ale je mi jasné že pro normálního občana je soud takový bubák, je to něco kde na vás prokurátor nebo právník druhé strany vyhrabe vše a může udělat z obyčejného nezaplacení kypřícího prášku ozbrojenou vloupačku.
Když skončíme tak je skoro tři ráno a já se unaveně protáhnu. "uvidíme se zítra ráno. Já budu čekat v soudní síní, tebe tam dopraví Jackson, takže se uvidíme na místě." Usměju se na něj a poplácám ho po rameni. Jsem si vědom toho že nemám potřebné důkazy abych Jooheona zbavil viny, ale vím, že to dokážu natáhnout tak aby se konalo přelíčení a soud nám dal další termín třeba za měsíc. Nejde mi o to tenhle soud vyhrát, je to nemožné, není tolik prvků, kterými bych mohl zajistit nevinu člověka, teď mi jde jen o to abych neprohrál a mohl pokračovat v pátrání.
Jackson mě odveze domů a já unaveně padnu do postele, ani se nepřevléknu, mám pocit, že usnu ještě dřív, než moje hlava dopadne na polštář a mám pocit, že jsem jen zavřel oči a už jsem rovnou vypínal budík abych vstával. Ráno mě Wonho hodí do firmy. Vezmu si všechny svoje podklady, a ještě se zastavím abych vyřídil email a zastavím se, když vidím email od Kihyuna. Počkat…jak to mám chápat?
"Xukun?" zavolám na něj a pořád mám svraštěné obočí. Dojde ke mně a zadívá se na mě, ukážu na počítač, dojde k němu a přečte si email. "jak to mám chápat?" odkašlu si.
"no já bych to pochopil že s vámi chce trávit čaaas" zaculí se a dloubne do mě.
"že jo!" vyjeknu a jsem rád že nejsem jediný kdo to tak chápe" když začne mít jisté poznámky tak ho zpražím pohledem, on něco vypískne a uteče. Zakroutím hlavou a vezmu si zlatou malou brožku a připevním ji na svůj tmavě modrý oblek, zapnu si prostřední knoflík, upravím si červenou kravatu a připevním ji zlatou sponkou k bílé košili. Nasadím si hodinky a prohrábnu si vlasy abych si je upravil. Navoním se svou oblíbenou kolínskou a usměju se na sebe. Vezmu si tašku, ve které mám všechny papíry a hlasitě si povzdechnu.
"hodně štěstí" usměje se na mě Xukun a já přikývnu a nasednu k Wonhovi který v autě usínal. Odveze mě před budovu soudu a poplácá mě po rameni.
"jsem na tebe pyšný Kkukkungie!" usměje se na mě a já protočím oči, říká to pokaždé když mě k soudu veze, popřeje mi hodně štěstí a já pak vystoupím z auta. Když jdu chodbou k námi přidělené soudní síni tak se ještě několikrát upravím a míjím reportéry kteří napjatě prahnou po informacích. Zastavím se v kroku, když dojdu před soudní síň ve stejnou chvíli jako Kihyun. Překvapeně se na něj zadívám, když má novou barvu vlasů, sluší mu to to nemůžu popřít, ale nedám to na sobě znát. Měl na sobě klasický prokurátorský kabát nebo hábit, který byl celý černý a přes hruď se mu po obou stranách táhla rudá stuha od ramen až ke konci kabátu, rouchu či co to je. Zavrčel na mě a sevřel víc papíry. Oba jsme se propálili pohledem a otevřeli najednou dvojité dveře a vstoupili dovnitř. Začal jsem si na stole připravovat papíry a vodu, a to samé dělal Kihyun a oba jsme se posadili, než se dovnitř nasoukali lidé, pokynul jsem hlavou na vyšetřovatele Hyuna, pak tam sedělo pár reportérů, a strážníci a ostatní členové případu. Svědkové seděli venku kde u nich stáli strážníci a dovnitř chodili na pokyn soudce. Ani nevím, kdo jím bude ale to je jedno. Buď to bude Bufan anebo Ronghao a oba jsou spravedlivý. Nakonec přijde Jooheon, kterého dovnitř přivede strážník bočním vchodem. Všimnu si Jacksona, jak si sedl na lavici, co neblíže k nám. Jooheona připoutají rukama ke stolu, aby nemohl utéct nebo někoho napadnout a vystrašeně se na mě zadívá. Pohladím ho po rameni. Bude to dobré neboj se. Říkal můj pohled, ale nahlas jsem to říct nemohl
"soudní síň povstane, přichází soudce Li Ronghao" ozve se a my se všichni postavíme, i Jooheon jehož úzký řetěz dosáhne aspoň na to, aby vstal. Ronghao nám pokyne abychom si sedli. Ještě nás po jednom pozvedne abychom přísahali, že budeme mluvit pravdu.
"zahajuji tedy soudní líčení stát proti Jooheon, který je obviněn z vraždy Park Minwoo, obžaloba může začít" ukáže na Kihyuna a pokyne mu, aby začal.
"děkuji ctihodnosti" Kihyun se postaví a dojde k nám blíže. "takže pane Lee Jooheon řekněte nám podrobně co jste dělal v den vraždy" začne a já pokynu na Jooheona aby to řekl tak jak jsem to s ním probíral. Kihyun mě sjede pohledem. "takže tvrdíte že jste byl celou noc u svého kamaráda, pana Lee Minhyuka" otáže se a Jooheon přikývne. "vážený soude rád bych předvolal svědka" Ronghao přikývne a kývne na strážníka který vyjde ven a po chvíli přijde s Minhyukem, který se posadí na židli doprostřed mezi nás.
"soud předvolal svědka Lee Minhyuka, obžaloba, která svědka předvolala může začít" Kihyun zakývá hlavou.
"pane Minhyuk, je pravda že jste přítele pana Jooheona nesnášel?" začne a já si povzdechnu. Minhyuk se zarazí ale přikývne. "je pravda že jste ho neměl rád od první chvíle?" pozvedne obočí a mluví děsivě klidným hlasem. Minhyuk se opět zarazí a střihne ke mně pohledem, ale přikývne.
"takže je pravda že kdyby ho váš nejlepší kamarád a cituji, se kterým se znáte od plenek, zesnulého Minwoo zabil, na čí straně byste byl?" zvýší hlas, Minhyuk se rozetře se.
"námitka obžaloba se ptá na základě spekulací!" vyjeknu a vstanu, Kihyun se na mě otočí a Ronghao přikývne.
"námitka se přijímá, obžaloba bude klást otázky k případu" řekne přísně.
"já se ale k případu ptám vaše ctihodnosti, pan Lee Minhyuk se s obžalovaným Jooheonem zná od mala, jeho přítele nesnášel, jak tedy jeho výpovědi můžeme věřit?" rozhodí rukama, vstanu znovu.
"Námitka" zavrčím ale tentokrát Ronghao zakroutí hlavou.
"zamítá se svědectví Lee Minhyuka může být zaujaté, pokud má obhajoba nějaké otázky, nechť je položí" pokyne ke mně hlavou. Kihyun se ušklíbne a já si povzdechnu. Sklopím hlavu a dojdu k němu. Fajn budu hrát jeho hru.
"pane Minhyuk a soudní síň, jak se můžete podívat na obrazovku." Ukážu peren na monitor, který je u soudce, aby na něj viděl i on. "tohle je výpis z hovorů pana Minhyuka a hned za tím, pana Jooheona. Jak si můžete všimnout hovor mezi nimi proběhl ve 23:48. hovor trval jen pár sekund. Co vám zabere tak málo říct? Jsem na cestě? Přijedu za tebou? Rozhodně to není doba kdy by si mohli sdělit jak a kde zabijí Minwoo. Podle svědectví taxikáře, který obžalovaného vezl ho na adresu dovezl pře půlnocí. A pokud vím tak byla smrt stanovena na půlnoc. Jak by se tam obžalovaný dostal, nehledě na to, že tělo bylo nalezeno 40 minut autem od domu pana Minhyuka" usměju se a dál řeknu, že to je vše.
"má obžaloba nějaké námitky?" zeptá se.
"ano má" Kihyun se zvedne a dojde k našemu stolu. Zvednu k němu hlavu a propaluju ho pohledem.
"obžalovaný mohl klidně svědkovi zavolat, podplatit taxikáře, během těch sekund se dá i říct jedno, a to kryj mě, potřebuju alibi" zavrčí. "pokud vím taxikář společnosti Idol taxi stáhnul svou výpověď" řekne a já vytřeštím oči a střihnu pohledem na Jacksona který se hned zvedne pomalu odejde ze soudní síně. "protož požaduji svědectví pana svědka stáhnout jako neplatnou" zadívá se na soudce a mě se zatají dech.
"přijímá se, svědectví bude považováno za pochybné a vyškrtnuto ze zápisu. Pane Minhyuk můžete odejít" pokyne rukou a trávník otevře malou branku kterou Minhyuk odejde pryč. Prohrabu si vlasy, ještě není konec. ještě mám ty klíče, a hlavně mám dům…dům ve kterém někdo loupil a Jooheon to nebyl, mám jinou velikost otisků, než je Jooheonova bota, nepochopitelně vyčištěné kliky od dveří, a to co nemají je vražedná zbraň bez té nás neporazí. Pohladím Jooheona po rameni a probodnu pohledem Kihyuna.
"soud dává deset minut pauzy" řekne nahlas a práskne kladívkem do dřevěného podstavce. Prohrábnu si vlasy, strážník zatím odvede Jooheona do čekárny a já vyjdu zničeně ven.
"jak že stáhnul výpověď, jak to že to neví ani jeho právník ale ví to prokurátor?" vyjekne Jackson a zadívá se na Hyuna který zakroutí hlavou. Povzdechnu si a dojdu k nim
"volal před tím, než započal soud, nedá se nic dělat, pojedeme za ním, ale k tomuhle soudu nedorazí. Chtěl jsem to říct i vám ale nestihl jsem to, a tak jsem to řekl jen Kihyunovi" povzdechne si. Prohrábnu so vlasy.
"pojedeme teď za ním ty se snaž" Jackson mě poplácá po rameni a já přikývnu zatím co v dálce vraždím Kihyuna pohledem.




Dvacet minut před půlnocí. Temné a sychravé město skoro spí. Jen na pár lidí. Ti, co pijí a ti, co řídí. Taxikář Jeffrey stojí několik minut na stanovišti taxíků své společnosti, čeká, kdy se ozve centrála, aby mu řekla, kam pro koho má jet, koho kam má zavést. V ruce svíral fotku svých dvou synů, oběma byli 3.
"Jeff, dej si klidně přestávku, dlouho nic nebylo, když tak pojedeš odjinud, když někdo zavolá." Ozve se ženský hlas v autě, byla to jeho kolegyně z centrály. Přikývnul, zastavil se pro kávu sebou a pak zajel na osamělejší parkoviště. Vystoupil z auta a sedl si na kapotu, díval se na měsíc a přemýšlel, jestli jedná správně. Ale ano, jedná. Ten člověk je nejspíš nevinný. Je jeho povinností, aby vypovídal. Ano, dělá správně. Dělá.
Zamyšlený s kávou v jedné ruce a cigaretou ve druhé si ani nevšiml tří postav, které se k němu zezadu ze tmy plížili. Jako přízraky zla. Jeden k němu přiběhl zezadu a chytil mu pusu, aby nekřičel, druhý si stoupl před něj a mířil na něj zbraní, třetí ho držel z druhé strany.
"Nebudeš křičet, jasný!" zakřičí po něm šeptem. Jeffrey se strachem přikývne a oni mu sundají ruku z úst. Jeden z maskovaných mužů si všimne fotky, která Jeffreymu kouká z bundy. Hned ji vezme a na jeho tváři se rozšíří úsměv.
"Moc krásné děti," otočil fotku na Jeffreyho. "škoda, kdyby je někde venku srazilo auto, že? Nebo kdyby je někdo unesl a zabil? Byla by to škoda, nemyslíš si?" pozvedne obočí na nebohého taxikáře, který se strachem choulil na kapotě svého auta.
"C-Co po mě chcete! Neubližujte jim! Udělám cokoliv, jen neubližujte mým dětem!" po jeho tváři se řinuli slzy zoufalství.
"Stáhni výpověď v případu Lee Jooheon. Pokud to uděláš, nikomu se nic nestane. Pokud to neuděláš, zabijeme i tvé děti, a i tvoji ženu." Řeknou rázným a chladným hlasem, už jen z jejich hlasu mrazilo, bylo slyšet, že nemají srdce. Že se nemají před čím zastavit.
Nechali ho tam samotného. Ale on neváhal a hned zvedl telefon. Zavolal, ani nevěděl komu, nevěděl pořádně, s kým o tom svědectví jednal. Telefon byl vypnutý, ale vyzvalo ho to nechat hlasovou zprávu.
"Nebudu vypovídat." Řekne Jeffrey jasně na záznamník, hovor ukončí a telefon na opuštěném parkovišti rozbije. Protože dětské životy, životy jeho dětí - jsou nadevše …




Kihyun
Jo, tohle je na dobré cestě. Když máme deset minut přestávku, tak dojdu před budovu soudu a zapálím si cigaretu, zatímco v druhé ruce držím kávu z automatu. Ale bude to pokračovat, stále jsme nenašli vražednou zbraň a žádná větší vodítka, takže soud hned tak neskončí. I když máme některé malé a některé velké důkazy, pořád jsou to z mnoho procent jen spekulace, jsou to slova proti slovu. Jsou to situace, které si jinak vyložím já, které si jinak vyloží Changkyun a jinak si je vyloží soud.
Během přestávky vykouřím asi tři cigarety, pak se navoním a cestou zpátky odložím tašku se svými věcmi zpátky do menších šaten, které jsou tam k dispozici. Teď jsem byl na řadě já a teď bude na řadě Changkyun se svými argumenty proti mně. Ale nemám se čeho bát, prošel jsem si všechno, co bych měl mít v rukávu, takže mě nemá co překvapit. Dojdu zpátky do soudní síně a čekám, než se všichni vrátí abychom mohli pokračovat.
"Takže, Lim Changkyun obhajující Lee Jooheona, můžete začít." Vyzve ho Ronghao, když soud znovu začne a soudní síň zaplní zvuk bouchnutí dřevěného kladívka. Changkyun vstane od svého stolu a střelí ke mně nebezpečným pohledem.
"První věcí, ctěný soude, je to, že mrtvý u sebe neměl klíče od domu. Jak vidíte na fotce," ukáže na projektor, kde se ukáže fotka s nějakými věcmi. "to jsou osobní věci oběti, které měl u sebe. Klíče tam nejsou a můj obžalovaný klient je u sebe neměl. Ani v bytě se nenašli. Tudíž usuzuji, že ten byt neprohledával obžalovaný, ale někdo zcela jiný." Vážně se podívá na soud, chvíli je ticho, než řeknu námitka a vstanu. Ronghao mě vyzve, abych mluvil.
"Tohle jsou jen domněnky, není to pořádný důkaz, soude. Obžalovaný mohl klíče někam zahodit, oběť je mohla ztratit, mohli oběti být ty klíče odcizeny. Je spousta vysvětlení, navíc asi neznám člověka, který by jednou za život neztratil klíče. Nelze někoho shledával nevinným na základě takové maličkosti, která se dá navíc vysvětlit spousta verzemi." Dokončím větu a Changkyun mě znovu probodne pohledem.
"Námitka se přijímá," zakývá Ronghao hlavou. "klíče nebudou brány jako žádný důkaz, pokud by se nenašli i s otisky. Pane Lee, pokračujte s dalšími důkazy." Vyzve Changkyuna a já si zpátky sednu.
"Jak jistě víte milý soude, v bytě, kde bydlela oběť i obžalovaný nebyly nalezeny žádné otisky prstů. A to ani těch dvou, kteří tam bydleli. Což je přece směšné, pokud by byt prohledával obžalovaný, neměl by za potřebí za sebou sklízet otisky, přece v tom domě taky bydlel. Je logické, že tam kde bydlí budou jeho otisky," zakývá hlavou a Ronghao kývne rukou, aby pokračoval. "navíc taky způsob, jakým byl byt prohledán. Bylo zpřeházené úplně všechno, můj klient, teď se budu opakovat - v domě žil - tudíž ví, kde se, co nachází, neměl by za potřebí procházet byt takovým způsobem." Zakroutí Changkyun hlavou.
"Námitka," Neodpustím si to a zase vstanu, když mě Ronghao vyzve. "je to další důkaz, který je postavený pouze na logice. Obžalovaný to mohl udělat právě proto, aby podezření nepadlo na něj. Mohl jednak tak, aby bylo očividné, že byt neprohledával někdo, kdo byt zná." Zakývám hlavou.
Soud pokračuje další dvě hodiny. Dokud Changkyun nevytáhne důkaz s velikostí bot, který mě překvapí a já to nemám, jak vyvrátit. Zůstanu sedět, a ještě další chvíli soud pokračuje, dokud Ronghao neoznámí, že soud bude pro dnešek ukončen a přeložen na přelíčení za měsíc, abychom našli více důkazů, ať už proti nebo pro Lee Jooheona.
Po soudu si vezmu věci z šatky a dojdu před soud, kde si dám další cigaretu. Tsch, i když se mi to nepřiznává lehce, tak uznávám, že Changkyun je dobrý právník. Dává mi celkem zabrat. Vyfouknu kouř, zrovna když se otáčím a fouknu ho omylem na Changkyuna, který se začne dusit. Dělám, jakože nic a sleduju, jak doprovází toho policistu a obžalovaného do policejního auta a pak od auta odstoupí, aby mohli odjet.
"Důkazy, které jsou postavené na logice, jsou špatné? Tohle je jako námitka ze školky." Pozvedne Changkyun obočí směrem ke mně. Zrovna típám cigaretu a s úšklebkem vyfouknu kouř.
"Ale je to tak," pokrčím rameny. "jak vidíš, tak jsi na tu logickou věc měl ty své vysvětlení a já své vysvětlení. A pokud je důkaz tvrzení proti tvrzení-" chci důležitě dokončit větu.
"Tak je neplatné, to je jasné, nedělej ze mě školáčka, co právě dostudoval." Protočí oči a oba se probodneme pohledem a povzdechneme si. Ani nevím, kterým směrem odešel, protože jsem si zrovna zapaloval cigaretu.
Zbytek dne pro mě probíhá klasicky, nejdřív ležím půl dne v papírech, probírám se důkazy, proškrtávám vše, co bylo soudem uznáno jako neplatné a dávám si všechno dohromady.
"Rui?" zavolám, zatímco v ruce držím složku s fotkou a údaji jednoho ze svědků - taxikáře, který výpověď nečekaně před soudem stáhl.
"Udělej mi prosím silné kafe." Neodlepím oči od papíru. Proč tu výpověď stáhl? Dával Jooheonovi dost slibné alibi, je divné, aby výpověď jen tak stáhl.
"Teď jsi jedno dopil, ani náhodou," zakroutí Rui hlavou. "běž si odpočinout. Ležíš v tom zase celý den." Napomene mě a pak mě celou další hodinu prudí natolik, že si přece jen sbalím věci a vydám se pryč. Nejdřív jdu do posilovny, abych se vymlátil na boxu. Snažím se ignorovat Wonha, který se mi snaží dohodit svého brášku a snažím se soustředit na rány, které dávám pěstí do pytle.
Je skoro devět, je to nezvyk, abych byl tak brzo doma. Nicméně se mi doma nechce sedět a potřebuju si trochu pročistit hlavu. Obléknu se nějak, aby se neřeklo a vydám se pěšky na 15minutovou cestu do své oblíbené hospůdky La Fiesta. Je sice daleko, je spoustu podniků, které mám blíž, ale do téhle chodím rád. Cítím se v ní celkem dobře.
"Whisky s ledem, prosím." Sednu si na bar a prohrábnu si vlasy. Potřebuju nějaké důkazy, nějaká vodítka…ale v tuhle chvíli nevím, kde bych měl začít.
"Tady měli vždycky dobrou whisky." Ozve se vedle mě, pootočím hlavou a usmíval se na mě muž sedící vedle mě. Měl černé krátce střižené vlasy, u pravého obočí má větší jizvu a usmíval se milým úsměvem.
"To máte pravdu." Přikyvuju a taky se usměju. Je to dlouho, co jsem si povídal s nějakým neznámým, poznat nové tváře to je něco, co potřebuji.
"Jmenuji se Hyunjun, doufám, že vás neobtěžuji tím, že jsem vás oslovil." Hřejivě se usměje a já zakroutím hlavou.
"Nevadí to," usměji se. "kdyby ano, už jsem vás skopnul ze židle, jmenuji se Kihyun." Potřeseme si rukama a najedeme na nenucený hovor. Řekne mi, že je taky právník, ale že je momentálně bez práce, že si dává oraz od všech těch případů a toho, co se ve světě děje. Nejdřív jsem nechtěl, ale začneme si povídat o případech a já mu jen tak nastíním případ, který zrovna řeším.
"To musí být těžký případ," poplácá mě po rameni, je to rychlý dotek, takže jsem to ani nestihl shledávat nepříjemným. "myslím, že pokud jde o mučení, tak je vysoce pravděpodobné, že viníci nepracují sami, většinou je jich víc." Zatřese sklenkou, aby víc spojil whisky s ledem a já přikývnu. Ale začne mi to vrtat hlavou, co kdyby to tak bylo? Co kdyby jich bylo víc? Jak ale přijít na to, jestli byl sám nebo ne? Pokud vím, tak Jooheon měří kolem 177 cm, co si pamatuji z informací o oběti, tak ten měřil skoro 190 cm. Pokud by ho měl táhnout, sám by ho neodtáhl, ale…byl to jeho přítel, kdyby ho chtěl vzít na místo, kde ho bude mučit, nemusel by ho táhnout. Slovně by ho tam navedl, vždycky je nějaká možnost.
I dlouho po tom, co se s Hyunjunem rozloučíme, tak nad tím pořád přemýšlím. Stejně jako nad tím, že přece jen se něco vynechalo. Tělo se našlo u skladů, ale nikde jsem nenašel zprávu, že by prohledávala policie okolí nebo že by si vyžádali povolení od okolních skladů, aby je mohli prohledat. Protože byt byl prohledaný několikrát, ale nic nenasvědčuje tomu, že to bylo místo činu. Tsch, jak je možný, že tohle policie přešla. Fajn, zítra musím sehnat povolení a musím přesvědčit policii, aby ty sklady prošla a prověřila a samozřejmě…pokud bude chtít jít Lim Changkyun taky, tak mu to samozřejmě umožním. Bože, proč mu to chci umožňovat, zbláznil jsem se?! Zakroutím sám nad sebou hlavou a vydám se na svůj gauč, kde chvíli usnu. Jakmile druhý den odbije šestá hodina ranní, tak obvolám policii a vše domluvím. Jakmile dojdu do práce, tak se hned zastavím u stolu Rui.
"Dobré ráno, Kihyun." Usměje se na mě a já přikývnu, když mi předává kafe koupené v kelímku.
"Zavolej asistentovi Lim Changkyuna, za dvě hodiny jdu s policií prověřovat sklady, kde bylo nalezeno tělo, takže pokud chce jít taky." Pokrčím rameny.
"Mmm, bude to znít jako bys s ním chtěl trávit čas." Začne Rui zvedat obočí.
"Je to jen práce!" vykřiknu a zabouchnu za sebou dveře. Ano. Ano. Jen práce. Jen práce, bože, Rui mě jednou dostane do hrobu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 17. srpna 2018 v 17:24 | Reagovat

Že by přeci jenom Kihyun pomohl Changkyunovi? Bylo by to opravdu potřeba. Oba jsou mistři ve svém oboru, ale kdyby spojili své síly, tak by byli neporazitelný.
No jsem moc zvědavá, jak se jim bude dařit dál.
Těšim se na další úžasný díl ještě úžasnější povídky. Moc moc moc děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama