Destroyer || 5. kapitola

20. srpna 2018 v 11:00 | MONBEBEs |  Destroyer
Destroyer vychází každé pondělí a pátek. Trailer k povídce ZDE.






Changkyun
Unaveně dojdu do domů a prohrábnu si vlasy a vyhýbám se otázkám na to jaký byl soud. Nedopadl nejlépe ale zase nedopadl nějak špatně. Musím říct, že jsem rád, že soud na základě nedostatku důkazů svolal přelíčení až na další měsíc. Mám pak víc a víc času najít pádné důkazy ve prospěch Jooheona. Když to dobře půjde tak se nám ozve svědkyně z baru a my budeme mít další důkaz proti Kihyunovi. Už se těším na jeho výraz až bude Jooheon odcházet od soudu jako nevinný!
Prohrábnu si vlasy a začnu si balit tašku abych si mohl jít zaplavat. Sbalím si ručník, plavky a brýle. Potřebuju nějak upustit páru. Jdu pomalým krokem k plaveckému bazénu a trochu víc si zapnu svoji bundu, přeci jen už není tak krásné počasí na to abych chodil v rozepnuté bundě nebo bez ní. Na recepci ukážu svojí předplatitelskou kartičku a oni mě pustí dál. Dojdu do šaten a svléknu ze sebe oblečení, obléknu se do plavek a na hlavu si nasadím brýle. Hodím si přes rameni ručník a v ruce nesu sprchový gel. Ve sprchách se opláchnu a pak se zhluboka nadechnu chlorem nasáknutou vůni vody. Projdu studenou prohlubní v zemi abych si opláchnul nohy a dojdu ke skokánku ze kterého skočím do vody šipku, po tom, co si na oči nasadím brýle. Je tu málo lidí, není léto, takže se sem lidi nechodí zchladit, ale chodí sem jen ti, kteří sportují nebo ti z druhého patra kde je posilovna. Dám si pár koleček a spíš než při kraulu a bych ladně pokládal ruku do vody, tak vodu mlátím a vybíjím si n ní svojí frustraci. Doplavu ke schůdkům a pomalu vylezu ven abych se osušil a na chvíli odpočinul.
"jsi v plavání dobrý" dojde ke mně nějaký muž. Zvednu oči a zadívám se na něj. Jeho černé vlasy mu koukali z pod plavecké čepice. u obočí měl menší jizvu, ale jeho milý úsměv mě překvapil a já se na něj usmál stejně mile. V každé ruce držel vodu a podal mi jednu. Byla hezky vychlazená a já s úsměvem poděkoval a nadšeně jsem zchladil tu žízeň co jsem měl v krku. Zatím co jsem pil tak jsem si prohlédl jeho tetování, co měl na pravém rameni. Byla to vystínovaná kobra a další znaky, které jsem nerozeznal. "začal jsem plavat nedávno a docela mě to chytlo a rád se divám na lid kteří plavat umějí abych od nich odkoukal nějakou techniku" zasměje se a já přikývnu.
"já plavat začal kvůli bratrovi" zasměju se a všimnu si toho, jak e mu lehce nadzvedl koutek v úsměvu, který jsem nedokázal nějak rozpoznat, ale jakmile jsem se na něj podíval tak si odkašlal.
"bratr jo?" pozvedne jedno obočí a já přikývnu.
"můj bratr rád sportuje a nebyl spokojený s tím, jak jsem žil nezdravě, tak se mě snažil dokopat k nějakým aktivitám a musím říct, že plavání je jedna z těch, které se mu povedly, no možná jediná" zasměju se a on mě se smíchem poplácá po rameni.
"jo to znám já jsem tedy momentálně bez práce, ale když jsem dělal jako právník tak jsem měl vždycky moc práce a na sebe jsem kašlal" zakroutí pobaveně hlavou. Překvapeně se na něj zadívám.
"právník? Já jsem taky právník" zasměju se nad tou náhodou a on překvapeně plácne rukou do stehna.
"to jsou náhody to je hrozný" uchechtne se. "Hyunjun" natáhne ke mně ruku a já si s ním mile rád potřesu.
"Changkyun" představím se na oplátku a společně skočíme do vody a začneme plavat. Plaveme jen chvíli, pak se zastavíme a povídáme si o našich zkušenostech, pak zase chvíli plaveme a zase si povídáme. Nakonec oba skončíme u bazénového baru a dáme si něco na pití.
"těžký případ?" dloubne do mě, když si několikrát povzdechnu a já přikývnu. Nějak mu řeknu pár věcí, které mě trápí a on přikývne.
"no ale zase nemůžeš věřit tomu, že je nevinny…nevíš to, třeba jich bylo víc, třeba přece jenom zavolal tomu…kamarádovi? Společně by ho přeci dokázali někam odtáhnout ne?" pokrčí rameny a napije se. Přikývnu nad tou možností a prohrábnu si vlasy. "navíc…proč by svědkové stahovali svoje výpovědi? Leda by si uvědomil že si to pamatoval jinak? Nebo byl třeba podplacený? A říkal jsi něco o tom, že tvůj kamarád policajt si myslí, že to má spojitost s jiným případem, kde byl odsouzený jeho kamarád…nechce to udělat tak aby byl případ jeho kamaráda znovuotevřen?" znovu se napije a já zakývám hlavou a prohrábnu si mokré vlasy. V hlavě mám takový zmatek a celý nadskočím, když se mi v kapse rozvibruje telefon.
"promiň" usměju se na něj a zvednu telefon kde svítí Xukunovo jméno. "copak je Kunkun?" špitnu.
"já vím že přijdete až odpoledne, ale volal asistent pana Kihyuna a říkal…že s vámi chce mít randeee" zahihňá se, zaskočí mi vzduch a já se rozkašlu až mi Hyunjun musí pobouchat záda.
"c-cože chce?" zeptám se znovu a nevěřícně svraštím obočí.
"rande~ říkal že se máte sejít u skladu u sjezdu na městečko Kaštánkov" zahihňá se "oblečte se sexyyy" jeho hihňání se zesiluje a on mi hned na to típne telefon. Ještě chvíli koukám před sebe a zakroutím hlavou v naprostém nepochopení.
"co je?" zasměje se Hyunjun a dloubne do mě.
"právě…mi volal asistent, že prokurátor se mnou chce mít rande?" zakroutím nechápavě hlavou a on se zasměje.
"pokud je pěkný tak ti to přeju, ale bacha abys z toho neměl průšvih, chodit s prokurátorem je v pohodě ale abyste neskončili u jednoho případu" zaplatí a zakroutí se smíchem hlavou. "no musím běžet, mám pohovor ale hodně štěstí na rande jo a tady" podá mi svoji vizitku. "můžeme spolu někdy jít plavat" mávne na mě a rozejde se pryč. Úplně omámeně jdu do šaten, po dlouhé sprše, a převléknu se. Nakonec doběhnu domů a začnu tahat ze skříně nějaké sexy oblečení a několikrát se prohlédnu v zrcadle a skousnu si ret. Changkyun sluší ti to…ale počkat proč se na to rande těším? Zakroutím nad sebou hlavou a rozeběhnu se ven kde už na mě čeká taxík a já mu nadiktuji adresu. Sice je to zajímavé místo kde se spolu budeme setkávat ale třeba…já nevím chce mít…soukromí? Uvidíme. Dojedeme na místo, zaplatím a pak projdu bránou skladu, dokud neuvidím Kihyuna. Usměju se na něj a chci mu zamávat, dokud nevidím, jak vedle něj stojí Hyun a v tu chvíli mi to dojde. Já toho malého hajzlíka zabiju. Najednou mě polije stud a já si frustrovaně prohrábnu vlasy. Ještě mě neviděli, třeba mám čas ještě odej-
"ah pane Lim" mávne na mě Hyun a já si hlasitě povzdechnu, no, co už. Rozejdu se k nim a vidím Kihyuna jak mě sjel pohledem a pozvedl obočí.
"jsi nějak vymóděný, doufáš že důkazy k tobě přiskočí samy, když jsi sexy?" pozvedne obočí. Chci na něj křiknout ať drží hubu, ale skousnu si ret.
"myslíš si, že jsem sexy?" pozvednu obočí. Zalapá po dechu a něco vyprskne, dokud naštvaně neodejde a Hyun se několikrát zasměje.
"máte mezi sebou něco?" pozvedává obočí, dloubnu do něj a se smíchem mi podá rukavice abych mohl sahat na důkazy. Začneme prohledávat sklad, okolí skladu ale je to marné, je tu sice krev ale ta je jasně Minwoo. I tak si ale vyšetřovatelé naberou vzorky. Všude jsou policisté a forenzní skupiny v bílých pláštích, fotí si místo činu, sbírají stopy, procházejí okolí a hledají cokoliv co by mohlo mít nějakou spojitost s případem. Povzdechnu si a projdu kolem dveří skladu, ale zastavím se v kroku, když si něčeho všimnu. Natáhnu ruku a z hromady listí vytáhnu cár nějaké látky a hned jak ji k sobě přiblížím, tak vytřeštím oči.
"Hyun" zavolám a po chvíli přijde i s Kihyunem. Oba se na mě nechápavě zadívají. "Jooheon mi říkal že dal Minwoo na klíče růžového králíčka…nepřijde vám to povědomé?" ukážu na růžový materiál a chlupatou strukturu a na to že to vypadá jako packa nebo ucho a má to plyšovou výplň. Kihyun vytřeští oči a sklopí hlavu jako by nad tím přemýšlel. Hyun vezme kus utrhnutého materiálu do ruky a dá ho do plastového pytlíku spolu s dalšími věcmi to dá do kufříku. Hledali jsme dál hodiny, ale nic jsme nenašli, a tak nás Hyun odvezl zpět do města. Rozloučili jsme se s ním a Kihyun si mě prohlédl.
"takhle chodíš normálně oblíkaný?" pozvedne obočí.

"proč nemůžeš ze mě spustit oči, že to pořád komentuješ?" probodnu ho pohledem nazpátek a rozejdu se na autobus který mě doveze do kanceláře a ignoruju jeho naštvané odfrknutí. Nakonec nasednu do autobus a naštvaně sám zanadávám až se na mě lidé překvapeně zadívají. Zahanbeně sklopím hlavu a pak si to naštvaným krokem nesu do kanceláře.
"Xukun ty male-" vykřiknu ale zarazím se v řeči, když vidím další osobu.
"ah mi se neznáme já jsem Zhang Yixing" usměje se na mě a podá mi ruku a já si s ním potřesu s mumláním Lim Changkyun. "jsem Xukunův přítel" zasměje se a já vytřeštím oči a v duchu zanadávám.
"vy jste se vážně oblékl jako na randee~?" zasměje se a zakryje si pusu. Něco na něj zavrčím, dokud je ke mně Yixing zády a pak frustrován dojdu k sobě do kanceláře a zakřičím si tam. Nakonec strávím nad papíry několik hodin a pořád dávám dohromady důkazy a další věci, než se mi rozvoní telefon.
"Lim Changkyun prosím?" ozvu se do telefonu zatím co si zapisuji poznatky ze soudu.
"ahoj tady Hyunjun" zasměje se a já překvapeně zamrkám ale taky se zasměju. Jeho hlas je velice příjmení a člověk na něm pozná kdy se směje. "zkusil jsem do Googlu zadat Changkyun právník a doufal jsem, že jsem našel tebe, nechceš zajít na pivo do jednoho baru?" ozve se a já nad tím popřemýšlím. Možná…to nezní jako špatný nápad.
"jasně proč ne" zasměju se a vím že trochu relaxu a povyražení mi neuškodí.
"tak se sejdeme v klubu Sheep tak za hoďku?" zeptá se a já mu to hned odsouhlasím. Zadívám se na oblohu, jak se pomalu zatahovala a jak na město padala noc. Nakonec jsme rád že jsem se domů nejel převléknout, tohle je přijatelnější oblečení n to jít do baru než v obleku. Povydechnu si, aspoň něco z toho je. Vypnu počítač a uklidím složky a pak vyjdu z kanceláře ve stejnou dobu jako ke mně chtěl Xukun vejít.
"ah vy už taky jdete?" usměje se na mě překvapený nad tím, že končíme stejně. Přikývnu.
"chcete někam hodit?" zadívá se na mě Yixing, když zamkneme, dojdeme ven a venku prší. Super.
"no jedu za kamarádem do baru Sheep tak-"
"ten vím kde je, sponzoruji ho" zasměje se a ukáže ať jdu s nimi. Chci protestovat, ale Xukun mě začne táhnout a posadí mě do jejich velkého Bentelyho. Zapadnu do kožených sedaček a jedeme jenom chvíli, než dojedeme před bar, kde bylo velikými písmeny napsáno Sheep. Usměju se a poděkuju jim a pak vyběhnu z auta a vejdu do baru. Bylo tu málo lidí a ve vzduchu se snášela příjemná atmosféra. Dojdu k baru a objednám si červené víno zatím co čekám na přijde Hyunjun. Sáhnu do kapsy pro telefon, když se mi rozezní vyzvánění.
"ano?" upiju si vína.
"Changkyun promiň, jsem na cestě ale psala mi sestra, že se jí něco stalo tak se tam stavím abych se podíval co, promiň" omluví se mi několikrát do telefonu. Ujistím ho, že to je v pohodě a zavěsím telefon s tím, že ho stejně moc neslyším přes ten déšť, co se ozýval ve sluchátku a zadívám se na dveře které vrznou, když přijdou nový lidé a můj pohled spočine na osobě která si dával k sobě ruku po tom co dotelefonovala, ale nenechám na něm svůj pohled dlouho když se podívám dál a vidím Kihyuna. Překvapen otočím hlavu a hlavou bouchnu do baru. To snad ne. Třeba si mě nevšimne. Ale jelikož slyším jeho krky tak zanadávám, když si sedne ob stoličku vedle mě.
"jednou whisky děkuju" uslyším ho a já si povzdechnu.
"ze všech barů zrovna ty musíš jít sem!" vyjeknu přidušeně.
"prosím? Co si to…oh bože" uslyším jeho úlek, když si uvědomí, kdo jsem. "já na měl s někým schůzku, ale zrušil mi to tak jsem se rozhodl, že se aspoň napiju, ale sakra měl jsem jít domů" plácne se do čela. Zadívám se na něj a možná je to tím že jsem vypil už několik skleniček? No dobře vypil jsem jednu, ale přijde mi…sexy…oh sakra to snad ne.



Kihyun
Bože, ze všech barů v tomto městě…to musíme sedět zrovna v tomhle stejném?! Vypiju skleničku whisky na ex a snažím se nemyslet na to, že je vedle mě. Možná se spíš snažím nemyslet na to, jak moc je sexy. Bože, kdy jsem začal myslet na to, že je sexy? Po asi třetí skleničce si skousnu ret, pohled na něj mě láká, takže se ohlédnu vedle sebe, kde ob židličku sedí, abych přišel na to, že i on se na mě dívá. Oba jsme si ve stejnou chvíli skousli ret a oba jsme v tu samou chvíli uhly svými pohledy. Mám divný pocit, pocit, že tohle je hodně zlá situace.
Ani nevím, kdy přesně se stalo to, že jsem si sedl na židličku, která nás rozdělovala a už vůbec nevím, kdy se dostala Changkyunova ruka na moje stehno a pevně ho svírala, ale seděli jsme u sebe blíž, než bychom normálně měli a než bylo společensky přijatelné. A ve chvíli, kdy se ke mně naklonil a začal svými rty líbat můj krk už jsem věděl, že nedokážu odolávat a že taky není cesta zpátky. Jeho rty vášnivě přejíždí po mém krku a z mých úst se linou tiché vzdechy, které nepřeruší hlasitou hudbu, co je v baru, ale za to je může slyšet jen on, vzdychám jen pro jeho uši. Měl jsem hodně alkoholu, možná to byl důvod, proč jsem mu začal do ucha nadrženě šeptat, jak moc ho chci. A ani on se nedržel zpátky, jeho prsty dráždivě přejížděli po vnitřní straně mého stehna, blahem jsem přivíral oči a nebránil jsem se té vášni, která se rozlévala mým tělem.
"Bydlím tady kousek." Zašeptám mu do ucha a sám mu vtisknu pod ucho několik nadržených polibků.
"Tak mě veď." Jeho tón hlasu byl stejně nadržený jako ten můj, jeho hluboký a nádherně mužný hlas mě rozpaloval do nepříčetnosti a já věděl, že jestli jsem někdy něco opravdu chtěl, tak to bylo právě teď a právě to, aby se mnou on, můj rival právník Lim Changkyun, skončil v posteli. Oba jsme zaplatili útratu, venku jsem mávl na taxík a společně jsme usedli na zadní sedačky taxíku, zatímco já nadiktoval adresu.
"C-Changkyun, po-počkej ještě." Tiše vzdychnu, když jeho ruka přejížděla pod mým tričkem po mém břiše, tak tak jsem spolknul sten, když jeho prsty dráždivě promnuli moji bradavku.
"Jsi nádherný, Kihyun." Zašeptal mi do ucha, vzdychnu jen z jeho hlasu, z toho, jak je jeho hlas nádherný a z toho, jak moc mě rozpaluje a jaké ve mně vyvolává pocity. Zaplatím před svým domem taxík a za ruku táhnu Changkyuna dovnitř, Alice nechám v obýváku, ani se neobtěžovala zvednou hlavu z gauče, kde spala, když jsme přišli a odtáhnu ho rovnou do ložnice. Hned, co zavřu dveře od ložnice, tak mě na ně prudce natiskne, než stihnu na cokoliv myslet, tak se vrhne svými rty na ty moje a já ho obejmu kolem krku a polibek mu oplácím stejně dravě a nedočkavě. Rukama rychle vyhledávám lem jeho trička, předtím mu ještě narychlo svlékám bundu i s mikinou, pak hned tričko a skoro mu ani nedám příležitost, aby i on svlékl mě. Ale musím ho nechat, nakonec stojíme u dveří oba jen ve spodním prádle, narazí jazykem do mých rtů a já se vzdechem svoje rty pootevřu a náš polibek nabere na dravosti a intenzitě, pevně svírám jeho vlasy a původně jsme možná chtěli dojít až k posteli, ale došli jsme jen dva kroky ke komodě, co v ložnici mám, Changkyun z ní jednou rukou a jedním pohybem shodí věci, které na ní byly a prudce mě na ni vysadí. Jeho rty opustí ty moje a vrhne se na můj krk, nemůžu tišit moje vzdechy, bože, tohle jsem nedělal už dlouho, vlastně ani nevím, jak dlouho jsem nikoho neměl, ale teď rozhodne není chvíle, kdy bych na to chtěl myslet.
Pohladí mě po spodní straně stehen, navede mě, abych své nohy obmotal kolem jeho pasu a začne dělat pohyby jako by přirážel a já nemohu víc tlumit svoje steny, ačkoliv od sebe naše vzrušení dělí tenké kousky látky, tak i přesto jsou ty pohyby tak intenzivní, že cítím, jak se z mého těla pomalu stává želé pod náporem jeho doteků.
Tu noc jsme se nedrželi zpátky, přirážel tak silně, až skříňka narážela do zdi a já slastně křičel do jeho pohybů. Dral jsem mu nehty pod kůži, nehty jsem přejížděl po jeho zádech, křičel jsem, jak moc ho chci, jak moc tvrdě to chci a on se nedržel zpátky. A nebylo to jenom jednou. Začali jsme na skříňce a pokračovali v posteli, pak jsme se původně chtěli na střídačku osprchovat, ale tam jsme se na sebe znovu vrhli a já ani nevím, kolik bylo hodin, ani nevím, kolikrát jsem se za celou tu noc udělal, jediné, co vím, že mě v náručí nesl z koupelny do postele, kam jsme oba padli a já ve vteřině usnul a hádám, že i on ve vteřině usnul.

Sluneční paprsky začnou napadat má oční víčka. Díky tomuhle nepříjemnému světlu se začnu probouzet a moje snění končí. Zamlasknu a převalím se na záda, bože, bolí mě celé tělo. Proč mě bolí celé tělo? Prohrábnu si vlasy a pak vytřeštím oči, když se mi do hlavy dostanou vzpomínky na včerejší noc plnou toho nejtvrdšího a nejkrásnějšího sexu. Otočím se na stranu, abych přišel na to, že i Changkyun se vzbudil a že…no, pořád tu je. Nevěřícně se na sebe zadíváme a začneme oba křičet, vstanu z postele a zabalím se do peřiny, protože jsme oba nazí, zatímco Changkyun vyjekne víc a ze země sebe svoje trenýrky, aby se obléknul. Chvíli oba zběsile oddechujeme, než si odkašleme a já hádám, že si oba v duchu říkáme to samé - musíme se uklidnit a dělat, že se to nestalo.
"Já…půjdu." Polkne Changkyun po chvíli a začne sbírat kousky svého oblečení.
"J-Jo." Přikývnu, oba víme, že to bude nejlepší. Tohle se nemělo stát, včera v noci se nám to možná zdálo skvělé, ale…tohle se opravdu nemělo stát. Navíc jsme spolu u jednoho případu, jsem prokurátor a on právník, kdyby někdo přišel na to, že jsme spolu něco měli, tak by nás oba odvolali. Jen tak, aby se neřeklo ho doprovodím ke dveřím, zavolal si taxíka, protože…bydlí asi hodně daleko, jen na sebe křikneme něco ve smyslu čau a on hned zdrhne do taxíku a já zabouchnu dveře a pak se o ně zády opřu. No…no doprdele. Bože, jsem blbej, jak jsem to mohl nechat zajít takhle daleko? Proč jsme nepřestali, měli jsme si dát každej jednu skleničku a odejít. K sakru! Navlíknu na sebe župan a i přesto, že už je chladno vylezu na terasu jen v tom županu a stáhnu pro začátek dvě cigarety. Můj bože, tohle…chtěl bych se teď probudit a přijít na to, že se mi to jen zdálo a že to byl jen…jen sen. Bože, nebyl to sen a já to vím!
Z transu a toho, že stojím uprostřed ložnice a čumím do blba mě vyruší až zvonek. Bože, že by to byl Changkyun?! Pak se hned začnu mlátit do hlavy, bože, jsem blbej, co by tady asi sakra dělal Changkyun! Otevřu dveře a hned vidím Marka, jak se na mě culí.
"Přijel jsem se na tebe podívat, Hyunnie, jaktože ještě nejsi v práci?" zamrká na mě a hned dojde dovnitř.
"No, já…zaspal, ráno mi nebylo dobře, ale teď už je, jen se obléknu a jdu." Začnu něco drkotat a sbírám v ložnici oblečení a snažím se uklidnit.
"Oooh, no ne, Hyunnie," uslyším, jak se zasmál a když se otočím, tak zjistím, že drží Changkyunovu mikinu. "kdo to je? Znám ho? Někdo z firmy? Nebo odjinud?" začne hrnout další otázky.
"T-Ta je moje!" vykřiknu.
"Hyun, je to úplně jiná velikost, a hlavně úplně jiný styl." Jde vidět, že mi to nevěří, ale znovu zazvoní zvonek, a tak ho tam pošlu a snažím se obléknout, ale hlavně i uklidnit. Musím se chovat profesionálně, jo, Kihyun to zvládneš.
"Mmm, je moc pěknej, Hyunnie." Zahihňá se Mark a já na něj vytřeštěně koukám, když místo Changkyunové mikiny drží moji mikinu. Um, a hned co mi Mark řekne, že tu byl pro svoji mikinu tak se zhroutím na sedačce. Můj bože. Ne, musím být profesionální, ano, profesionální, velmi velmi velmi profesionální.
S tříhodinovým zpožděním dojdu do práce, zafuním Rui na pozdrav a pak se snažím pracovat, ačkoliv to jediné, na co myslím, je ta noc s Changkyunem. Oh god, přestanu na to někdy myslet?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 20. srpna 2018 v 19:54 | Reagovat

Jako...jsem ráda, že na to konečně vlítli a užili si, ale jaksi na to přišlo v hodně blbý čas. Doufam, že kvůli případu a Jooheonovi se budou chovat profesionálně. A až by s případem skončili, mohli by to spolu zase pořádně rozjet. Tedy pokud je to do té doby nepřejde...
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další skvělý díl. Děkuju...

2 Hatachi Hatachi | Web | 20. srpna 2018 v 19:57 | Reagovat

Jo...ještě jsem zapomněla...co ten Hyunjun? On je tam nastrčený, že jo?Napřed se setká s Kihyunem a pak i s Changkyunem? Má s nima něco v plánu?
A do toho baru oba jistě pozval on a pak se sám vymluvil. A docela věřim tomu, že to měl všechno v plánu a že to má všechno dobře promyšlené.
Oba zkompromituje a kluci budou muset od případu odstoupit a Jooheona pak snadno odsoudí jako vinného...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama