Destroyer || 6. kapitola

24. srpna 2018 v 11:00 | MONBEBEs |  Destroyer
Destroyer vychází každé pondělí a pátek. Trailer k povídce ZDE.





Changkyun
Připadám si jako idiot. Rychlými kroky utíkám pryč zatím co už v rukách držím správnou mikinu. Rychle nasednu do taxíku, kterého jsem si stopnul na hlavní silnici a když se rozjedeme domů tak si prohrábnu zničeně vlasy. Jakmile moje záda udeří do potrhané sedačky starého taxíku tak začnu přemýšlet nad tím, jak velké jsem hovado. Bože ale byla to úžasná nos ale nesmí se už nikdy opakovat oh panebože. Nikdy jsem neměl tolik sexu v jeden den, nikdy jsem neměl tak moc energie oh bože vždyť já neměl sex už tak dlouho ale nemohl jsem si vybrat někoho jiného než zrovna jeho? Hned po tom, co jsem nasedl do taxíku tak jsem chtěl zavolat Wonhovi, ale můj telefon byl mrtvý, vybitý a možná i zaseklý co já vím ale každopádně nefunkční. Oh bože doufám že Wonho nehysterčil. Zaplatím taxikáři, když mě vyhodí doma. Prohrábnu si vlasy a snažím se dělat, že nic z toho se nestalo a že jsem spal v kanceláři. Třeba mi to projde.
"jsem doma" špitnu, když zavřu dveře a hned si povzdechnu, když slyším vzlyky z obýváku.
"K-kkukkungie?" vyjekne hned po tom co projdu chodbou a odkašlu si, když ho vidím, jak sedí na sedačce a objímá velkého plyšáčka králíčka. Usměju se na něj a oh se hned zvedne, doběhne ke mně a pevně mě obejme. "oh bože myslel jsem, že se ti něco stalo" pevně mě obejme až mám skoro vyražený dech. Odkašlu si a plácám ho a hladím po zádech a omlouvám se mu. "nebral jsi mi telefon, myslel jsem, že jsi někde už mrtvý!" vyjekne oh bože. "tole ne mladý pane to ne, odedneška mi budeš psát veškerý svůj pohyb! Doma budeš chodit na osmou a jakmile projdeš těmi dveřmi dovnitř tak už ven nepůjdeš a hned ráno si zapneš GPS abych mohl sledovat kde se pohybuješ!" začne přísně a já protočím oči.
"Hyung…je mi 28 nemyslíš si, že je to trochu přehnané-" odkašlu si, když vidím jeho pohled "nebo taky ne" špitnu.
"jsi můj malý bráška a je jedno jestli ti je 15 nebo 28 nebo 40!" vyjekne naštvaně a já začnu na všechna jeho slova kývat. Však ono ho to přejde. S bolehlavem jako svině si lehnu do postele a promnu si unaveně spánky. Ještě že jsem jeho otázky typu, co jsem dělal a s kým dokázal nějakým způsobem odsunout a zakecat. Ne že by věděl, kdo Kihyun je ale pro jistotu. Ani nevím jak se mi podaří usnout ale vzbudí mě až telefon tak sebou unaveně trhnu a poslepu se snažím nahmatat telefon. Ještě že jsem si ho dal do nabíječky.
"halo" přitisknu si ho mrtvě k uchu a ani se nepodívám kdo mi volá.
"nazdar Kyun" ah Jackson, ale přijde mi trochu podrážděný. Řekne mi, že se mám zastavit na stanici, že potřebuje se mnou něco probrat. Přikývnu a zavěsím a pak si odkašlu, když od něj vidím, že jsem měl v noci 10 zmeškaných hovorů a třicet od Wonha plus několik smsek, jo a dvakrát mi volal ještě Hyungwon, povzdechnu si, dělají jako bych byl malé dítě. Jako mrtvola se vykopu z postele a pak se pomalými kroky vydám ke skříni. Vytáhnu z ní nějaké tepláky a bílé tričko, hodím přes sebe mikinu a bundu a se zívnutím vyjdu z pokoje.
"kam jdeš?" zatarasí mi Wonho cestu, protočím oči, ale po jeho vražedném pohledu si odkašlu.
"jdu na stanici, Kayee potřebuje něco vyřešit ohledně případu." Ukážu mu, že mám nabitý telefon, slíbím mu, že budu brzo zpátky a každé jeho volání mu zvednu. Vydám se přes park na autobusovou zastávku a hned co nastoupím tak si dám do učí sluchátka, ale každá píseň, která tam naskočí mi vyvolává vzpomínky na předešlou noc a já si prohrábnu několikrát vlasy. Ne budu dělat že se to nestalo. Kihyun bude taky dělat že se to nestalo.
Vystoupím několik zastávek po tom. Autobus už je docela prázdný, protože jsme minuli několik zastávek, kde vystupuje většina cestujících, takže se ani nemusím prodírat ven ale vyjdu jako člověk. Zandám si sluchátka do kapsy a protáhnu se. Projdu dvěma ulicemi a pak už vidím policejní stanici. Pozdravím se s hlídkou, která stojí u vchodu a pomalu vejdu dovnitř. Ukážu kartičku na recepci a oni mě pustí dál.
"čau Kayee" dojdu k němu, když ke mně stojí zády. Celý nadskočí a polekaně se na mě podívá. Pak mě plácne deskami do rameny a zavrčí na mě.
"dřív, než začneme můžeš mi sakra říct kde jsi včera byl?" vybafne na mě a já vytřeštím oči. Na rtech se mi formuje tiché co? "tvůj bratr mi volal…několikrát…během noci, zrovna když jsem konečně neměl noční víš?" zavrčí na mě a já se na něj provinile podívám. "tak mi řekni kde jsi byl, tvůj bratr chtěl abych po tobě vyhlásil pátrání a když jsem mu řekl že to je možné až po 48 hodinách tak jsem se modlil, aby mi nepřišel rozbít hubu!" jeho slova mě přímo vraždí a já se podrbu v zátylku a snažím se zapírat, ale je to zkušený policista a mě je jasné že moje lži hned prokouknul. "no tak Kyun tak to řekni, byl jsi s někým?" dloubne do mě a já resignovaně přikývnu. "vidíš není to tak těžké, bože jsi dospělý nevím proč to zapíráš, jak kdyby to bylo něco hrozného" zasměje se "děláš jako bys spal s tím otravným a protivným prokurátore-" nedořekne, když se zarazí a vytřeští na mě oči a já ani nevím, jak na to přišel, ale jeho intuice je děsivá. Promnu si zátylek a uhnu pohledem. "počkat…ne…neeeeee…to…FAKT??" vyjekne a udiveně se na mě zadívá.
"no co jsi potřeboval vyřešit?" odkašlu si a začnu si procházet nějaké desky a snažím se odvést řeč jinam.
"nenene Kyun hezky mi o tom řekni…fakt jsi s ním spal??" vyjekne a plácne mě do ramene. Po chvíli dělání že v té složce opravdu něco čtu si povzdechnu a přikývnu. "oh můj bože!!!" vyjekne hlasitě a poskočí ehm bože to je idiot. "a jako…ty jeho? Jednou?" dloubne do mě a přijde mi, že je jak posedlá puberťačka anebo velice zvědavá máma.
"ano já jeho a bylo to hodně krát, měli jsme sex celou noc na místech, o kterých jsem ani nevěděl že tam sex jde, ale byla to jednorázová, takže teď když víš všechno tak můžeš mi už říct proč jsi mě sem volal?" vyjeknu podrážděně a na oplátku do něj taky dloubnu.
"woohooo Kyunnie se nezdá oh můj bože oh můj bože!" vyjekne a začne se smát svým podivným lachtaním smíchem. Když ale vidí že mě to nijak nepobavilo tak si odkašle a ukáže na celu.
"jde o ten případ, snažil jsem se zjistit proč ten taxikář odvolal svoji výpověď, ale nic jsem z něj nedostal, dokonce se semnou nechtěl ani sejít. Každopádně ozvala se mi ta slečna z toho baru, prý má teď dovolenou a odjela se svým přítelem někam na jih, ale bude se vracet příští týden, takže až se mi ozve, že má čas tak zavolám tobě a mh mhhhh Kihyunovi~" řekne jeho jméno tak…jinak až mě to štve. Zachláme se a plácne mě do zad. "navíc…musíme vyřešit jednu důležitou věc" povzdechne si a já se na něj zadívám. "soud si vyžádal, aby byl Jooheon převeden do státní věznice. Já i Hyun jsme proti tomu, ale my nic nezmůžeme, ale když ty i Kihyun se proti tomu postavíte tak ho nikam nepředělí" zadívá se na mě a já přikývnu a pak se zarazím.
"počkej myslíš, že bude souhlasit? Kihyun…" výsměšně se zasměju a plácnu ho do ramene, jakože se asi zbláznil.
"no tak záleží, jak dobře jsi mu to udělal že" uchechtne se a já ho chci praštit znova.
"navíc tady máš jeden případ, jde o krádež nic moc složitého, ale něco se mi nezdá, byl, to kluk, který kradl v lékárně. Ale nebyli to léky, které by se dali použít na výrobu drog, nebo na něco takového, byli to léky na otoky, na krevní tlak a takové věci, je dost možné že to dělal s dobrým úmyslem, je mu sedmnáct a byla by škoda, aby to vzal nějaký podplacený strážník a ten klub by skončil v nápravném zařízení" podá mi desky a já si povzdechnu.
"proč vždycky když přijdu k tobě tak máš pro mě víc a víc práce?" pozvednu obočí, ale nakonec přikývnu a začnu si to pročítat a strážník ke mně přivede toho chlapce do výslechové místnosti kde budeme mít soukromí.
"dobrý den jsem Lim Changkyun právník" podám si s ním ruku, nejdřív mě odmítne ale když do něj Jackson drbne tak se ke mně přeci jen natáhne a rukou si se mnou potřese. Posadí se ledabyle na židli a dívá se všude jen ne na mě. Je to takový ten typ vzdorového mladistvého, kde je svět proti němu a vše je to jen proti němu ale ve skutečnosti je to jen maska. "tak mi řekni proč jsi v té lékárně kradl?" otevřu si desky a povzdechnu si, když mi neodpoví.
"já nekradl!" vykřikne po chvíli, ale nepodívá se na mě.
"nelži mladej, v té lékárně byli kamery, máme tě natočeného, je jedno kdo si ten případ vezme, podle důkazů půjdeš za mříže, nejdřív do nápravného zařízení pro mladistvé a až ti bude osmnáct tak půjdeš na rovinu do vězení! Pokud nám ale řekneš důvod, Changkyun to bude moct uhrát bude to moct u soudce nějak omluvit, neříkám že nepůjdeš do vězení nebo že nebudeš platit pokutu, ale bude to mírnější, než když si budeš hrát na Emo dítě které neumí zodpovídat za svoje činy!" vykřikne Jackson a chytí chlapce za triko a zalomcuje s ním.
"může se mnou takhle jednat? Jste můj právník ne??" vyjekne ve strachu ten kluk. Pokrčím rameny a dál si čtu bez toho, aniž bych ho nějak vnímal.
"podle spisu se jmenuješ Hwa Young…tak mi řekni…proč jsi v té lékárně kradl?" řeknu klidně a dál si něco sepisuji na papír. Trvá to. Dlouho ale nakonec povolí a vysype vše, ty prášky byli pro jeho sestru, která je těžce nemocná, normálně chodí do práce, aby si na ně vydělal ale podnik, kde dělal zavřeli a jeho sestra se v bolestech svíjela, a tak šel a nakradl několik prášků na bolest, na otoky a na krevní tlak. Povzdechnu si zatím co sleduji, jak chlapce vedou do cely.
"děcko blbý" prohrábne si Jackson zničeně vlasy. Poplácám ho po rameni a je vidět že je naštvaný.
"zkusím přesvědčit majitele lékárny, aby stáhl obvinění s tím že se to vyřeší dohodou, chlapec dostane dluh až zaplatí pokutu tak to bude hned vyřešené, kdyby to jen ukradl ale on ještě po cestě musel rozbít dveře" prohrábnu si vlasy.
"skočím za ním já, ty máš dost práce s Jooheonem, promluvím s tím lékárníkem ty se soustřeď na svůj těžký případ" přikývnu. "ta lékárna je po cestě k tobě tak tě hodím do kanclu. Ukáže na dveře a já mu poděkuju. Cestou v autě se bavíme o případu a o dalších věcech. Vždy když tu je případ n, kterém děláme spolu tak se nebavíme o něčem jiném. Ale přišli jsme na to, že je to tak nejlepší, pokud je tu těžký případ, spoustu věcí vám nedojde, pokud je neřeknete nahlas nebo vám je neřekne někdo jiný. Kolikrát mi Jackson řekne nějakou věc, kterou jsem před pár minutami vypustil z úst já a á najednou vím spojitost. Vysadí mě u firmy a á se s ním rozloučím a pomalým krokem se vydám k sobě do kanclu. Xukun je už zvyklí že si do kanclu chodím, jak se mi zachce. Být právní je něco jiného než prokurátor. Jejich práce je v kanceláři. Procházet spisy a jen při případu chodit do terénu. Já jakožto právník pořád někde lítám.
"zdravím šéééfe" zaculí se na mě Xukun a začne na mě pomrkávat. Ignoruji ho. Není možné, aby to věděl. Řeknu mu, aby mi udělal kávu a já si hned sednu za počítač a začnu sepisovat žádost, aby Jooheona nepřeřadili do jiné věznice. Udělám tam místo na dva podpisy a pak si povzdechnula začnu psát Kihyunovi email.
Dobrý den, (oh bože je divné někoho oslovovat dobrý den po tom co jste s ním měli vášnivý sex)
Nevím, jestli jste slyšel, ale soud nařídil, aby byl obžalovaný Lee Jooheon přesunut do státní věznice. Já s tím hluboce nesouhlasím, protože z předešlých zkušeností je dost možné, že by se mohl případ zkomplikovat. Někdo by mohl obžalovaného ve věznici navštívit a změnit jeho výpovědi. Takhle v celé, v jaké je teď je pod neustálím dohledem policejních složek a je téměř nemožné, aby se k němu dostal někdo zvenčí a měnil případ. Přikládám dokument, na kterém je potřeba Váš podpis. Pokud se mnou souhlasíte prosím o podepsání a poslání zpět.

Děkuji
Lim Changkyun

Hlasitě si povzdechnu. Normálně bych mu to napsal jinak ale vzhledem k tomu, že je dost možné, že si to soud vyžádá, aby viděl naší korespondenci tak to napíšu slušně, a ještě si dokument vytisknu, podepíšu ho a dám tam razítko a pak ho naskenuji a do emailu ho přiložím. No stejně se mnou nebude souhlasit, ale snažil jsem se.





Kihyun
Snažím se soustředit na práci, ale ne že by to šlo. V hlavně mi pořád krouží vzpomínky na tu noc, pracovalo by se mi daleko lépe, kdybych si neustále nepředstavoval, jaké to bylo. V jednu chvíli pracuju a v té druhé chvíli si propiskou přejíždím po rtech, zatímco si vybavuju to, jak mě vášnivě líbal a jak se mě jeho ruce dotýkali. Do háje, Kihyun, přestaň na to myslet! Byla to chyba, jasný? Opakovat se to už nebude, nikdy, byla to chyba…sice ta nejlepší chyba, kterou jsem v životě udělal, ale pořád chyba.
Nesnáším to, jak se zavrtím na židli, když mi přijde nový email a je od Changkyuna. Aniž bych nad tím nebo o tom přemýšlel, tak vytisknu přiložený dokument a podepíšu ho, zavolám Rui a dám mu papír do ruky.
"Naskenuj tenhle papír Changkyunovi." Snažím se znít klidně, a hlavně se snažím vypadat, že je mi to úplně jedno, že se nic nestalo.
"Wow, Kiki, ty s něčím souhlasíš?" pozvedne obočí a já si odkašlu. "To se ještě nestalo," ach jo, vidím mu v očích tu přílišnou zvědavost, takhle konverzace je jako cesta do pekel. "stalo se snad něco mezi vámi, že jsi s ním začal souhlasit?" zvedá obočí, ale mě do slepé uličky nedostane, to tedy ne!
"Pošli to a nevrtej se v tom." Řeknu vážně, abych ho odbil.
"Ale ten dokument není platný, když jsi tam nakreslil srdíčko." Pozvedne obočí a já se leknu a vyjeknu hysterické co?! Vyškubnu mu papír z ruky a koukám na svůj podpis. Ztuhne mi úsměv na tváři, když tam žádné srdíčko nakreslené není. "Dostal jsem tě." Vyplázne na mě jazyk.
"Nesnáším tě." Vyprsknu a sednu si za stůl.
"Já vííím." Zasměje se a zaleze do své kanceláře. Jakmile Rui dokument naskenuje, tak mi pošle kopii do mého emailu, naskenovaný dokument si stáhnu a zařadím ho do počítačové složky s názvem případu Lee Jooheon. Hned začnu psát nový email soudci.

Vážený pane Li Ronghao,
píši Vám vzhledem k informaci, že se projednává přesun obžalovaného Lee Jooheona do státní věznice.
Celou tuto věc jsme společně s právníkem obžalovaného - Lim Changkyunem - prodiskutovali, a proto Vám v příloze zasílám dokument, který je prohlášením, že s přesunem do věznice nesouhlasíme.
Doufám, že tímto bude přesun pana Lee zrušen a nebude se o něm dále diskutovat.

S úctou
Yoo Kihyun

Email odešlu a pak se zhoupnu na židli. Ano, to bychom měli. Hned na to mi do kanceláře dojde Mark a předá mi složku s dalším případem, který bych měl jako prokurátor vyřešit. Chlap zabil svoji manželku, žádní svědkové, chlap nemá alibi, všechno jde proti němu. Jo, klasika. Vezmu si od něj složku s tím, že se spojím se soudcem Bufanem, kterému byl tento případ předán a vyřeším to.
"Kdy se s ním zase uvidíš?" šeptne ke mně Mark, probodnu ho pohledem.
"Mark, byla to jen jednorázová záležitost." Napomenu ho, Mark je ten typ, který by rozkecal po celé firmě fakt, že se budu brzo ženit, bože. "A navíc se to nemělo stát, oba jsme byli opilí." Zakroutím hlavou.
"Bože, ale nevypadáš na to, že bys opravdu chtěl, aby to bylo jen jednou." Pozvedne obočí. Nevýhoda nejlepších kamarádů je ta, že na vás všechno poznají. Mark mě zná jako vlastní boty, zná mě tak dobře, až mě to někdy děsí a někdy mě to až vytáčí. Ale začne mi zvonit telefon, omluvím se mu a telefon zvednu.
"Dobrý den, pane Yoo, tady zástupkyně pana Li Ronghaa, Melissa," představí se, pozdravím a také se představím. "pan Li si prošel váš email a vaši přílohu, souhlasí s vámi, ale bohužel v těchto případech dostali nové nařízení, už to nejde zařídit jen tak písemně. Budete se muset sejít s panem Li osobně, musí se podepsat čestné prohlášení a vše se musí soudně zapsat. Vyhovuje vám termín zítra v 8:00?"
"Ano, dobře, tak tedy zítra." Přistoupím na schůzku a zaklapnu telefon. Dám to vědět Rui, ať si to zapíše do diáře mých schůzek, sám si to taky napíšu a zvýrazním, abych to nezazdil.
Projdu si případ, co mi donesl Mark a dám vědět Bufanově sekretářce, že budu v tomto prokurátorem, aby mi napsal předběžný datum soudu, který musí být jiný, než datum soudu Lee Jooheona - ten je momentálně mým hlavním případem a ty mají vždy přednost - vedlejší případy se musí zařídit tak, aby nezasahovali do hlavního.
Oběd nestíhám, protože jednu část stolu mám zaházenou případem Kim Yanga, který zabil svoji ženu a druhou část stolu mám zaházenou Lee Jooheonem. Prohrábnu si vlasy a napiju se silné, i když studené kávy. Začne mi zvonit telefon - je to Hyunjun.
"Ahoj, Kihyun, ještě jednou se omlouvám, že jsem tak rychle odřekl naši schůzku," jeho hlas zní příjemně a omluvně. "co bys řekl na oběd? Určitě máš hodně práce, ale jídlo je důležité." Lehce se zasmál. Letmo se rozhlédnu po stole, bože, mám tolik práce. Ale nakonec přikývnu a domluvíme se, že se za 20 minut sejdeme v nedaleké restauraci. Dám papíry do složek případů, i takhle narychlo si to pořádně a svědomitě roztřídím. Rui je zrovna na obědě, tak mu napíšu vzkaz na stůl, že jdu taky na oběd a připíšu tam i čas, kdy odcházím, aby měl přehled v případě, že by mě někdo sháněl.
S Hyunjunem si celou dobu u oběda povídáme, musím říct, že se mi opravdu dlouho s někým tak dobře nepovídalo. Navíc v téhle restauraci, kterou navrhl, jsem neznal a musím říct, že tu vaří hodně dobře. Takže jsem rád, že mi tuto restauraci ukázal a já vím, že tu rozhodně nejsem naposledy.
"Musím, opravdu, mám hodně práce." Zasměju se, když se loučíme před restaurací.
"No jo, prokurátoři musí zachraňovat svět." Zasměje se, ale opravdu se rozloučíme s tím, že určitě ještě někam zajdeme a já se vrátím zpátky do kanceláře v příjemné náladě. Hyunjun je opravdu velmi příjemný člověk, dokáže jen klasickým hovorem o ničem zpříjemnit člověku celý den. A já se usměju, když si uvědomím, že jsem si za poslední 4 hodiny ani jednou nevzpomněl na tu noc s Changkyunem. Oh bože, ano, právě teď jsem si na ni vzpomněl, no, ale…4 hodiny, to je na správné cestě!
Snažil jsem se zjistit, jaký je důvod toho, proč taxikář stáhl výpověď, ale nepodařilo se mi nic vypátrat, ani přes ostatní lidé nebo jiné taxikáře, kteří s ním pracují. Ačkoliv je to Changkyun, kdo spolupracuje s tím strážníkem Wangem, tak i tak jsem mu volal a ptal se na nějaká zjištění, zněl tedy ultra divně, pořád jsem měl pocit, že se hihňá, ale pak mi oznámil, že ani on nevypátral, co je důvodem stažení odpovědi. A tak jsem se rozhodl, že to nechám být, nic jiného taky nejde.
Domů dorazím krátce o půlnoci, hodím si sprchu a vezmu si rychlé jídlo, co jsem navařil včera. Než se dostanu do postele, tak jsou skoro dvě hodiny, super, budu spát 4 hodiny, ale to už jsem si tak nějak zvykl. Dojdu si ještě zapálit a jen tak tiše sedím na terase v teplém županu, protože noci už jsou chladné, Alice je schoulená na mém klíně, je jí zima a je ráda, že se o mě může zahřát, tak ráda, že dokonce i ignoruje fakt, že kolem ní poletuje kouř z cigarety, za který by mi normálně rozdrápala celou ruku.
V 6 hodin ráno tipnu budík, protřu si rozespalé oči a vylezu z postele. Jako první věc, kterou udělám, je ta, že si udělám hodně silné kafe a dojdu si zapálit na terasu. Moje ranní rutina. Dojdu si pak umýt obličej, upravím si vlasy a vezmu si formálnější sako. Sebou si sbalím prokurátorský hábit s červeným saténovým šátkem a pak se vydám do budovy soudců, kde sídlí Li Ronghao a ostatní soudci. Na recepci se nahlásím.
"Je to 3 patro, soudní síň 260a." podá mi recepční návštěvní kartičku. Strážníci mě prohledají, tašku mi projedou skenerem, a když jsou si jistí, že sebou nemám nic nebezpečného, tak mě pustí a já se vydám hledat třetí patro a dveře 260a.
Sice je to tu šíleně velké, spíše je ta budova jako jeden obrovský labyrint, protože celé patro je do kruhu, všude možně jsou dveře s čísly, ukazatele, kde jsou jaká čísla dveří, ukazatele, kde jsou východy. Ale najdu příslušné dveře a posadím se na staré polstrované hnědé lavice na chodbě. Podívám se na hodiny 7:50, ještě chvilička super. Jen tak koukám před sebe do zdi, různě rozjímám, a hlavně se snažím nepřemýšlet nad tím, nad čím bych neměl přemýšlet, ale trhnu sebou, když uslyším kroky a pak málem omdlím, když na chodbě vidím Changkyuna. Doprdele. Já jsem kretén. Já si neuvědomil, že tu bude taky! Jak by tu taky nebyl, je to dohoda mezi námi dvěma, mělo by mi to být přece jasné, že tu bude taky, je to přece logické! Oba uhýbáme pohledy.
"Ahoj." Šeptne.
"Ahoj." Šeptnu tichou chodbou nazpátek. Snažím se nevypadat a neznít tak nervózně, ale to jinak…nejde. Díky bohu za to, že společně nemusíme trčet na chodbě, v trapném tichu, moc dlouho. Vyruší mě totiž z toku myšlenek Li Ronghao, který se k nám šourá a vezme nás do menší soudní síně. Soudce sedí v čele a po stranách jeho velkého stolu jsou dva menší naproti sobě, k jednomu si sednu já a k druhému Changkyun.
"20. listopad, soudce Li Ronghao," začne Ronghao mluvit do nahrávacího zařízení. "přítomní: prokurátor Yoo Kihyun, prokázán prokurátorským průkazem XB5875. Právník Lim Changkyun, prokázán právnickým průkazem AU8565. Věc jednání dvojtečka zamítnutí převozu obžalovaného Lee Jooheona do státní věznice." Vypne zařízení a pak si projde nějaké papíry. "Pokud tedy oba souhlasíte se zamítnutím převozu, tak mi oba podepište tyto papíry." Podá nám papíry, oba přikývneme a podepíšeme to. Musíme si to podepsat i vzájemně - soudce musí mít jeden dokument s našimi oběma podpisy, Changkyun musí mít jeden dokument s mým podpisem a já zase s jeho.
Jednání trvá asi další půl hodinu, podepíšeme různé dokumenty, ale nakonec je to za námi. Ronghao za námi zavře soudní síň a rozloučí se s námi, nějakou chvíli zůstaneme stát v tichu na chodbě.
"Děkuju, Kihyun," šeptne po chvíli Changkyun. "že jsi souhlasil, aby ho nepřevedli." Dodá jako by cítil, že mi ta otázka visí na rtech. Jen zavrtím hlavou a vydám se zpátky. Ne, v tomhle celém nemůžou být city. Vydám se ven z budovy soudu a pak se vydám rovnou do kanceláře. Teď musím řešit případy, a ne svůj život. Můj život je přece práce, ne?

Takhle to jde celé skoro měsíc. Chvíli mi to trvalo, ale nakonec si myslím, že jsem se přenesl přes tu chybu, jakou jsme s Changkyunem udělali. Ačkoliv se pořád několikrát přistihnu, jak přemýšlím nad tím, že je sexy, ale pak se vždy utnu, protože moc dobře vím, že tohle se nesmí. Není to správné a my to víme oba dva.
"Takže soud je 9. prosince." Zakývám hlavou, když mi volá sekretářka Ronghaa s tím, že už je pevný termín druhého soudu. Prokřupnu si klouby a uvolním si zátylek. Jo, tohle bude zase jízda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 24. srpna 2018 v 23:28 | Reagovat

Pořád přemýšlím nad tím, co je Hyunjun zač. A jaké plány má s Kihyunem a Changkyunem. Jen doufam, že jim nijak neublíží...
Je hezké, že oběma se stále připomíná ta jejich společná vášnivá noc, ale v tuhle chvíli je to špatné. Teď by se měli soustředit na soud s Jooheonem. Co nejdřív ho dokončit a až by bylo po všem, tak se k sobě zase vrátit...
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další úžasný díl. Děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama