Destroyer || 7. kapitola

27. srpna 2018 v 11:00 | MONBEBEs |  Destroyer
Destroyer vychází každé pondělí a pátek. Trailer k povídce ZDE.






Changkyun
Nečekal jsem že by mi pomohl. Vlastně sem si myslel mě spíš pošle do háje, že mi nebude chtít pomoct ani kdybych ho prosil a teď byl ho prosil. Kihyun to sice neví a poslat podezřelého do státní věznice je vlastně jako poslat ho na smrt. Nikdy člověk neví, jestli v té věznici není větší ryba.
Další den na to jsem měl krátký soud s tím chlapcem, co ukradl léky. Jacksonovi se pokusilo stáhnout obžalobu za krádež ale i tak, domluvili jsme se se soudce a s lékárníkem že chlapce postrašíme. Aby viděl že za krádež se platí a že soud rozhodně není hezké místo kde by chtěl být. Litoval toho. Vše dopadlo dobře a teď dokonce pro toho lékárníka pracuje. Byl jsem rád že to dobře dopadlo. Týden na to jsem já a Kihyun a Jackson jeli navštívit svědkyni která pracuje v baru. Jennie tak se jmenuje. Byla velice hodná a milá, což se nedá říct o Jacksonovi který při pohledu na Kihyuna ukazoval směrem k němu a ke mně a hlasitě se hihňal a já nechtěl nic jiného než mu jednu vrazi. Potvrdila nám jednu důležitou informaci, a to že tam Jooheon byl a odjížděl taxíkem, společnosti Idol taxi něco kolem půl dvanácté. Poděkuju jí. Vítězně se usměju na Kihyuna a ten si hned odfrkne a odejde. Vypláznu na něj jazyk a ignoruju Jacksonův pohled.
Další, co jsme našli byl popel v autě Minwoo, po důkladnějším prohledání jsme tam našli cigaretový popel i přes to že Minwoo nekouřil a Jooheon také ne. Kousek přívěsku z klíčů. Mám toho dost aby byl Jooheon shledán nevinným. Soud je dnes. 9. prosince. Natáhnu si víc kabát a zadívám se na oblohu, jak se z ní snášejí sněhové vločky. Povzdechnu si a obláček páry se mi zvedne o úst. Sněží celý týden a je to hrozně. Tolik autonehod a jakožto právník celou dobu nedělám nic jiného, než se dohaduji s právníky jiných řidičů o škodě. Kolikrát se dohaduji s pojišťovnami a už toho mám opravdu dost. Za poslední měsíc jsem byl u soudu asi 10x z toho jsme něco dohádali v soukromí, ale něco se muselo řešit až soudem. Zabití z nedbalosti, pití za volantem a tak podobně. Jsem na pokraji svých sil. Xukun mě doprovodil k soudu protože potřebuju spoustu věcí a on jako můj asistent je velice nadšený že může k soudu.
"tady" dojde ke mně a podá mi kávu. Usměju se na něj a chvíli čekáme, než vidíme, jak přijel Jackson a Hyun s dalšími policejními vozy. Z jednoho vystoupí a otevře dveře, když k nim přiběhne ochranka, která vezme Jooheona a pod dohledem ho odvede do budovy. Usměju se na něj, než stačí zmizet abych ho nějak uklidnil. Bavili jsme se celé tři dny o tom, co má říkat, jak to bude probíhat a co můžeme čekat. Nespočetně krát jsem si prošel, co budu říkat, v jakém pořadí, protože bez toho, aniž bych to měl promyšlené by mě Kihyun převálcoval. Je nutné ho odvést od drog, odvést ho od té tašky, protože to je něco co vysvětlit zatím nedokážu. Snažil jsem se připravit na vše a doufám že se mi to povedlo.
"Lee Hyun prosím?" ozve se za námi. Otočím se ale pak se usměju na Jacksona, když ke mně dojde a poplácá mě po rameni. Odejde dál ode mě a zapálí si cigaretu. Je mi jasné že je nervózní, kouří jen pokud přemýšlí anebo je nervózní. "PROSÍM??" vyjekne hlas za námi. Všichni sebou trhneme a zadíváme se na sebe. Co se asi mohlo stát? "rozumím…" Hyun si hlasitě povzdechne a prohrábne si vlasy. Kývnu na něj s tím, co se stalo, ale zakroutí hlavou. "ta svědkyně z baru, nechce vypovídat, stáhla vše, co řekla" hlasitě si povzdechne a já vytřeštím oči. To už je druhý svědek to není normální Jackson něco vyjekne a rozhodí rukama. Zašklebím se, když na mě zavane kouř a zakašlu.
"Xukun kolik zbývá do soudu?" vyjeknu. Zadívá se na hodinky.
"hodina a půl" špitne a já mu vrazím do rukou složky.
"na dej to na stůl a počkej tam na mě. Vše tam zatím připrav já se hned vrátím." Řeknu mu. Vytřeští na mě oči a začne kroutit hlavou. "nechci po tobě abys ho hájil, ale abys mi jen vše nachystal, procházeli jsme to spolu tak to zvládneš neboj" pohladím ho po rameni a srovnám mu čepici. "Kayee! Nasedej zkusím s ní promluvit" vyjeknu a on hned zahodí cigaretu, sjedu ho pohledem, když hned vedle sebe má koš, ale on na mě něco vyštěkne a pak oba nastoupíme do auta. Ještě ukážu na Xukuna palec a on pořád kroutí hlavou. Rozjedeme se pryč a já se držím madel, když cítím, jak kola spíš kloužou, než jedou po namrzlé silnici. Jedeme hodně rychle a já jsem si jistý že máme smrt v očích. Zastavíme v baru o nějakých dvacet minut později a já vyskočím hned z auta. Odsunu židli abych mohl jít dovnitř. Jsem ohluchlý ze sirény, co měl Jackson zapnutou ale i tak slyším servírku, jak mi říká, že mají ještě zavřeno.
"Jennie, hledám Jennie" vyjeknu a ona se na mě smutně podívá. Řekne mi, že je doma a dá mi adresu po tom co se tam objeví Jackson v uniformě. Oba se zase rozeběhneme do auta a za zvuku sirény se rozjedeme na adresu na papírku. Jakmile auto zastaví tak z něj vystoupíme a společně se rozeběhneme do bytu na kterém je číslo sedm, jak nám řekla servírka.
"slečno Jennie, tady právník Lim Changkyun a strážník Wang" začnu klepat a klepu a zvoním dlouho dokud se za dveřmi neozve tichý hlásek.
"jděte pryč" slyšíme jí a dveře se otevřou ale jen na kousek, protože má na dveřích řetízek. Stojí tak aby ji nebylo vidět a já zaprosím.
"prosím jste jeho jediná šance, když budete svědčit tak to skončí, nevinný člověk nepůjde do vězení!" vyjeknu naléhavě.
"jako policie vás ochráníme nemusíte se bát nic se vám nestane" utvrdí ji Jackson.
"už se stalo" špitne roztřeseně a my se na sebe ještě víc otřeseně podíváme. "nechci to zažít znova prosím. "slyším její vzlyk a já zalapám po dechu. "prostě běžte pryč, nechci s tím mít nic společného!" zakřičí nakonec a pak práskne dveřmi a my opařeně stojíme za dveřmi. Cesta zpátky je…tichá, když dojedeme zpět k soudu tak vystoupím z auta a pomalými kroky dojdeme do budovy soudu. Bez energie se nechám ohledat strážníky u vchodu a pak se pomalými kroky vydám k lavičce kde sedí Hyun.
"tak co" hned se k nám nahrne a když zakroutíme hlavou tak začne hlasitě nadávat a křičet. "vy dva tu zůstaňte, něco na tom smrdí, něco hodně smrdí, půjdu se kouknout kde se ta holka pohybovala abych přišel na to, jestli jí někdo nesledoval a nevydíral, stejně tak s tím taxikářem, snaž se" poplácá mě po rameni a pak se vydá pryč. ¨
"to je mi ale překvapení" trhnu sebou, když slyším povědomí hlas a usměju se, když vidím Hyunjuna. "ahoj" dojde za mnou. "ještě jednou promiň za to minule" omluvně se na mě zadívá a já se usměju a zakroutím hlavou.
"to nic, je tvojí sestře lépe?" optám se a on zakývá hlavou.
"občas takhle hysterčí ale člověk nikdy neví, jak se říká, když někdo křičí neustále vlk, nikdo mu neuvěří když vlk skutečně přijde, proto radši na každé zavolání přijdu" usměje se na mě a já přikývnu.
"co tu vůbec děláš, získal jsi novou práci?"
"nene původně jsem tady pracoval jako státní právník pro lidi co si nemůžou dovolit svého, a tak tu mám spoustu známých tak jsem se sem přišel za nimi zastavit na oběd" zasměje se a já si hned uvědomím že má na sobě tmavě modré sako a k tomu žlutou kravatu. Usměju se na něj a rozloučíme se s tím, že už musí jít, ale že mi přeje hodně štěstí u případu. Zakroutím hlavou s tím, že štěstí nepotřebuji a on se zasměje, než odejde pryč. Jackson se mě na něj zeptá a pak chápavě přikývne, když mu povím, jak jsme se seznámili.

Vejdeme do soudní síně, když si v hlavě jakžtakž urovnám, co budu dělat, když nemám klíčovou svědkyni a Xukunův hlasitý oddech je slyšet na celý soud. Ten kluk si vážně myslel, že to bude muset obhájit za mě. Dojdu ke svému stolu a usměju se na něj, když mi vše připravil.
"tak co?" zeptá se mě s nadějí. Zakroutím hlavou a sundám si kabát a on si smutně povzdechne a rozeběhne se mi pověsit kabát na věšák u dveří a pak si sedne do první řady. Podepřu si hlavu a hlasitě si povzdychávám nad svými poznámkami. Co jen budu dělat. Důkazů mám dost ale pokud nemám alibi, je to jako bych si to jen vymýšlel a domýšlel. Bez pořádného pevného času, kdy viděli Jooheona ve městě s tím nic neudělám. Ten bar nemá kamery a nejbližší je až na hlavní cestě, ty nedosáhnou k baru a taxíkem kolem nich nejeli. A i kdyby Jooheon určitě seděl vzadu takže by ho kamera stejně nezabrala. Takovou jsem měl radost, a nakonec z toho nic není.
Hned jak se znovu otevřou dveře, tak vytřeštím oči, když vidím Kihyuna a hned si musím skousnout ret. Oh bože Changkyun na tohle nemůžeš myslet, ne teď když jsi v koncích. Ale i tak přemýšlím nad tou nocí, nad tím, jak nádherně se pode mnou kroutil a sténal moje jméno, jak nádherně vzdychal a křičel. Jak moc mě prosil abych pokračoval, přirážel tvrději a rychleji. Všimne si mého pohledu a skousne si ret a mě je jasné že na to také myslí. Rád bych si nalhával že tohle je poprvé od té noci kdy na to myslím ale…vzpomínám na to skoro každý den…tak moc až mě to děsí. Sedne si ke stolu a vedle něj si stoupne hádám ten jeho asistent Rui a začne mu připravovat papíry a o něčem se baví ale svůdně si přejíždím propiskou po rtech a občas koukne na mě a usměje se, když vidí, jak moc mám oči zafixované na jeho rtech. Prohrábnu si vlasy. Ne Changkyun, teď na to není zrovna vhodná doba.
Po nějakých deseti minutách začne soud, přivedou ke mně Jooheona a ten se na mě vyděšeně podívá. Snažím se ho uklidnit svým úsměvem, ale nemám na to, myslím že ze mě cítí tu nervozitu. Najednou se cítím tak malý před tím soudem, jako by to byl můj první případ. Soudní síň se plní různými lidmi, policisty, specialisty a všemi co na případu pracovali, plus nějací reportéři.
"začíná soudní přelíčení soudce Li Ronghao" ozve se a po několika tupých úderech kladívkem a mí se postavíme. Ověříme svoje identity a pak se posadíme. Ronghao dá první slovo mě. Začnu popisovat vše co mám připravené a překvapeně se dívám na Kihyuna, když mi neskáče do řeči, když nekřičí u každého mého slova námitka a pak ztuhnu, když vidím, jak jazykem obkroužil konec propisky a sjel mě pohledem odshora až dolů a já cítil jak mi hoří tváře. Začal propisku různě kousat a sát mezi rty a mě se zatřásl hlas a ztratil jsem nit. Ronghao mě oslovil abych pokračoval a já se snažil najet tam kde jsem skončil a místo Kihyuna jsem se díval na Ronghaa, říkal jsem všechny naše důkazy.
Ale…když Kihyun vstal tak vytáhl tašku s drogami. Důkaz, který jsem tak moc nechtěl, aby použil. Doufal jsem, že si ho nechá ke konečnému soudu. Celým sálem se ozve hlasité oddechy údivu a několik zvuků propisek něco zuříc píšící na papír. Snažím se to nějak okecat, nějak zadupat jeho argumenty a pobít se slovně dokud oba nemáme co říct a je na Ronghaovi jak se rozhodne.
"soud vynese rozsudek" postaví se a já zalapám po dechu. "vzhledem k nepřesnosti důkazů jak obžaloby, tak obhajoby, nedostatečný motiv a nepřítomnost vražedné zbraně soud shledává obžalovaného Lee Jooheona možným pachatelem, ale vzhledem k tomu že obžaloba nepředala dostatečné důkazy k odsouzení bude tento soud přeložen, obžalovaný Lee Jooheon se tímto odsuzuje k do domácího vězení, jelikož nejsou důkazy dostačující na jeho držení ve vazbě, do dalšího soudu, kde bude vynesen konečný rozsudek, děkuji" dořekne a mě se stáhne srdce radostí. "další soud je bude naplánován na 10. února" Ronghao soud ukončí a já se nadšeně usměju na Jooheona který se na mě překvapeně dívá. Dojdeme k soudnímu stolu a podepíšeme zde papíry s rozsudkem.
"vzhledem k tomu že je dům obžalovaného jedním z důkazů bud emu místo pobytu přiděleno na náhradní bydliště" pokyne hlavou a já se zarazím.
"ctihodnosti, pokud můžu navrhnout, mohl by se o něj postarat strážník Wang? Bude pod dohledem a v bezpečí" šeptnu a Ronghao si mě změří pohledem ale nakonec přikývne a já se usměju. Napíše adresu Jacksona po tom, co jí nadiktuji na všechny tři papíry a my se znovu podepíšeme. Kihyun si nasraně vezme papír a pak odejde. Případ ještě není u konce, ale je možná u konce pro Jooheona. Teď zbývá najít vraha, přesvědčit soudce Ronghaa o tom že je v tom někdo jiný bylo těžké, a ještě těžší bez svědkyně ale nakonec se to jakžtakž povedlo. Měl jsem v tuhle chvíli slavit to, že jsem Jooheona dokázal prokázat nevinným. Není to přímo úspěch, ke kterému jsem směřoval ale…je to rozhodně výhra.
"výborně Kyun" Jackson mě obejme, když projdu brankou a usměje se na mě. Ukážu mu papír a on vytřeští oči, když vidí svoji adresu.
"budeš muset na něj dát pozor, teď když je už jen podezřelý tak by mu mohl někdo zkusit ublížit" řeknu mu a on zakývá hlavou.
"vyzvednu ho u zadního vchodu, díky Kyun" poplácá mě po rameni a odejde. Hlasitě si povzdechnu a projdu hlavními dveřmi a unaveně si promnu krk.
"jedeme zpátky?" usměje se na mě Xukun, když jdeme chodbou. Chci říct, že ano ale když vidím, jak jde naproti mně Kihyun, tak se zarazím a skousnu si ret.
"možná, jeď napřed" usměju se na něj a podám mu svůj kufřík, nechápavě přikývne ale pak na mě zamává a rozeběhne se pryč. Vezmu si od něj ještě kabát a přehodím si ho přes rameno. Vím, že Kihyun je hodně dobrý prokurátor, a tak tu bude mít určitě kancelář kde si může před soudem dát dohromady věci. Dojdu k němu a všimnu si, jak se jeho pohled pomalu mění a když dojdu až k němu tak si skousnu ret.
"vyhrál jsi Lim Changkyun, ale jen zatím" skousne si ret a jeho slova vůbec nejsou shodná s jeho výrazem který mě přímo vybízel k tomu abych něco udělal.
"pořád jsem na tebe myslel" skloním se k němu a skousnu zašeptám mu to do ouška.
"já taky" špitne pomalu a pak se rozhlídne a chytí mě za ruku a odtáhne mě do jedné z kanceláří a já se usměju když vím že jsem měl pravdu. Hned jak zavře dveře, tak se na ně natiskne a stáhne mě na sobě. Nosem se otřu o ten jeho a pevně sevřu jeho boky.
"byl jsi tak sexy" vzdychnu do jeho rtů. Zasměje se prohrábne mi vlasy
"ty víc" zašeptá ale to už nevydržím a vpiju se do jeho rtů. Začnu ho vášnivě líbat a společně se nějak přesuneme k jeho stolu. Vše z něj shodím a vysadím ho na něj a začnu ho hladově líbat zatím co se mi ho daří svlékat, ani nechci přemýšlet a nechám se vést jen tou slastí a vzrušením. Pevně mě nohama obejme kolem pasu zatím co ho na stole navedu, aby si lehnul a líbám ho slastně na krku.
"Kiki jdeme zpátky-" rozrazí se dveře a my se vyděšeně podíváme na Ruie. "oh pardon!" vyjekne a prudce zavře dveře. Nahnu se znovu ke Kihyunovi, ale než ho stačím políbit tak se dveře otevřou znovu a my znovu hlavou vystřelíme ke dveřím "jo byl to Kihyun" dveře se zavřou a pochvíli se zase rozletí. "oh je to Changkyun" jeho pohled je pořád překvapený. Když se dveře otevřou znovu tak si Kihyun povzdechne "jooo mají seeex!" vyjekne nadšeně.
"už vypadni!" Kihyun zavře a Rui se smíchem dveře zavře…tentokrát snad naposled.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 27. srpna 2018 v 17:23 | Reagovat

Trochu sem si oddychla, když soud dal Jooheonovi "jen" domácí vězení. Snad se Changkyunovi podaří sehnat více důkazů a svědků, aby soudce zcela přesvědčil, že Jooheon nic neudělal.
Jooheon bude u Jacksona v dobrých rukách. A snad by se z toho domácího vězení mohlo vyklubat i něco mnohem hlubšího...
To jsou ale moulové. Takhle se nechat nachytat přímo v soudní budově. Ale chápu to...je to adrenalin...
Jsem zvědavá, co bude dál. Moc moc moc se těšim na další úžasný dl. Děkuju :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama