The Boss 2 || 1. kapitola

8. srpna 2018 v 10:00 | MONBEBEs |  The Boss 2
The Boss 2 bude vycházet každou středu. Trailer k povídce ZDE.





Yanjun
Po mém nástupu do máminy firmy Yoo Kihyun's Fashion…teda ne, takhle to bývalo. Po svatbě mámy Kihyuna a táty Changkyuna se firma přejmenovala na Lim ChangKi Fashion, což bylo spojení jejich dvou jmen a taky změna mámina příjmení. Ale…po mém nástupu toho bylo hodně zvláštního a všechno bylo těžké. Ve firmě bylo tolik nových lidí, ale co víc…na začátku se na mě všichni koukali skrz prsty, protože jsem jejich syn. Mysleli si, že mi firma jen tak spadla do klína, že jsem ji prostě ze dne na den dostal a tím to pro mě haslo, ale tak to nebylo. Máma ať je sebehodnějším člověkem, není člověk, který dává něco zadarmo. A ani mě, svému synovi, rozhodně nedala nic zadarmo, a hlavně ne rodinou firmu. Prošel jsem několika letým školením, musel jsem toho hodně vystudovat, podle máminých představ a hlavně…na místo šéfa firmy byl vypsán konkurz, nebyl jsem sám, kdo se o firmu snažil a kdo ji mohl vést. Ale to spousta zaměstnanců nevěděla, měl jsem trochu obavy z toho, jakým způsobem si mám srovnat pořádek, hlavně jsem nevěděl, jestli jsem toho vůbec schopen. Není lehké vést firmu a už vůbec ne, když je mi 19.
Všechno pro mě bylo úplně nové, vše jsem se učil už předtím, ale teorie je něco jiného než praxe. Několikrát jsem byl úplně ztracený, ale díky bohu za tátu, který zatím ve firmě zůstával a pomáhal mi. On sám šéfem být nechtěl, ale pomáhat mi se zorientovat mu nevadilo, ačkoliv měl na starosti taky celé své oddělení.
"Tak si to prostě všechno roztřiď, Yanjunnie. Kiki měl taky na všechno tabulky a pomůcky, které sice nepotřeboval, ale měl je a mě pak pomohli, když jsem nastoupil do firmy a on mi je dal pro lepší zapamatování a zorientování." Pamatuji si to jako dneska, ty slova, která mi táta Kyunnie říkal, když jsem první den skoro ležel na stole a mlátil jsem se do hlavy s tím, že na to asi nemám, abych tohle všechno zvládal. Nekřičel na mě, sedl si ke mně a vyprávěl mi, jaké měl pocity, když mámu Kikiho poprvé potkal. Věděl jsem, že byl máma hodně rázný a vražedný šéf, ale tátův pohled na tohle všechno mi hodně pomohl. Poslouchal jsem ho a valil jsem oči. Žasnul jsem. "Všichni na něj nadávali a…i já na něj nadával, než jsem ho pochopil a poznal. Ve skutečnosti tu byl kolikrát celý den, kolikrát za noc spal jen pár hodin a spal tady ve své pracovně na sedačce, musel po všech všechno kontrolovat, ale nikdo neviděl jeho práci, víš. A ty to určitě taky zvládneš, hm? Chce to jen čas." Poplácal mě po rameni a usmál se na mě svým hřejivým úsměvem, který mě vždy dokázal uklidnit.
A já se od té chvíle snažil, uběhlo od té chvíle skoro půl roku a já musím říct, že mi to jde všechno výborně. Dokonce i máma, když byla první přehlídka pod mým vedením, říkal, že na poprvé to není úplně nejhorší, že to čekal mnohem horší. A to mi udělalo radost.

***

Podívám se na hodiny, za 10 minut je devět, což znamená, že bude porada. Nachystám si všechny podklady, které potřebuji a vše si rozdělím po poradě podle oddělení. Všichni vedoucí jednotlivých oddělení by měli být přítomni, nikdo z nich by neměl mít dovolenou.
"Prdele." Zakleju, když se mi zase po sto padesáté zasekne počítač. Vezmu firemní telefon a vytočím číslo 197, což je klapka na IT technika - Qin Fena. "Hele, ty blbej blbče nejblbější, neříkám ti už týden, abys mi odviroval ten počítač? Jak mám pracovat?" začnu sypat nadávky, jen co mi líně po pár zvoněních telefon zvedne.
"Jó, jó," začne mumlat ne zrovna přívětivě, chvíli přemýšlím, jestli vůbec vnímá moje slova. "nemáš se koukat na porno, možná by pak nebyl zavirovanej." Zachláme se.
"A ty by ses neměl flákat a měl bys přijít to opravit, abys nebyl bez práce." Křápnu telefonem a zhluboka se nadechnu. Dýchej, Yanjun. Dýchej. Nezabíjej ho. Na čem asi, sakra, budu teď dělat tu prezentaci, co mám nachystanou na poradu. S povzdechem dojdu do své malé místnosti, což je něco jako šatna, kam si odkládám svoje věci a oblečení a vytáhnu svůj noťas. Naštěstí jsem si prezentaci nahrál do e-mailu, takže s tím nebude problém, vezmu si všechny věci, co na poradu potřebuju a povzdechnu si. V zrcadle se ještě půl hodiny prohlížím, mmm, musím říct, že ty šedobílé vlasy mi vážně sluší, mmm. No.
"Dobrý den, Šéfe." Vyprsí se na mě hned před kanceláří jedna ze zaměstnankyní, výstřih má možná větší než velký a snaží se na mě pomrkávat. Ale mě tyhle věci nechávají chladným, smůla pro ni, ženy se mi nelíbí a nikdy se mi nelíbili. Slyším, jak si smutně povzdechla, když jsem ji jen pozdravil a jinak ignoroval.
Dojdu do zasedačky, zapnu dataprojektor a začnu si připravovat noťas a podklady, které jsou na dnešek potřeba.
"Zdar, Yanjun." Uslyším ode dveří, otočím se a zamávám na Ziyiho. Vždycky je tu první, je to jeden z vedoucích, na kterého je opravdu spoleh. A já můžu s čistým svědomím říct, že je tady spoleh na všechny vedoucí.
"Čau, Ziyi." Mávnu na něj. "Ten píčus to zase neopravil?!" zakleju, když měl opravit dataprojektor, ale zase to neudělal, takže pořád máme ten nejstarší typ, co jsme měli v záloze, abychom to mohli používat, než to opraví.
"Fen?" zasměje se zlehka Ziyi. "Ten neustále opravuje Xikanovi počítač, na nic jinýho nemá čas." Zakroutí hlavou.
"Nazdááááááár." Vkráčí dovnitř Bufan s evidentně velmi velmi dobrou náladou, začne se různě kroutit a my na něj se Ziyim chvíli zíráme. Kdybychom byly animované postavičky, nejspíš by se nám při povzdechu objevil obláček u úst. Bufan je vedoucí 3. oddělení a už nám našel velkou spoustu úžasných modelů. V této době máme hlavní 3 modely, které nás proslavují svými fotkami - Wenjun, Zhengting a Ziyang. Všechny tři našel on a opravdu s nimi válí na každé přehlídce a na každém focení.
"Drž hubu, po poradě tě zabiju." Ozve se za dveřmi a hned v další chvíli vejde do dveří Xingjie. Je to vedoucí 4. oddělení - takže má na starosti časopis…je to jeden z vedoucích, které nechcete nikdy v žádném případě nasrat. Nikdy. "Nazdar." Sjede nás všechny pohledem a sedne si naproti mně do čela jako vždycky. Proč zrovna já musím sedět naproti němu a snášet jeho vražedné pohledy a úšklebky nad mojí prezentací?
"Ale nazdar, prcku." Začnu mávat a chlámat se jako retard, když se ve dveřích objeví moje sluníčko Zhou Zhangjing aneb vedoucí 2. oddělení. Probodne mě ledovým pohledem jako vždycky a já se hraně chytím za srdce. Táta dojde hned v další vteřině, takže jsme všichni a já začnu s poradou a s prezentací.
"Oproti 2. kvartálu se náš zisk navýšil o 0,05 %, což je velmi dobré, na to, že je špatné období. Čtenost našeho časopisu se za měsíc zvýšila o 2 % a za kvartál o 12,9 %, velmi dobře, Xingjie," kývnu na něj hlavou a on suše taky kývne. "no a jelikož končí zima a začne slíbené jaro, tak bychom měli udělat přehlídku, která bude opravdu velké wow, potřebujeme lidi navnadit, dostat je do jarní nálady," usměju se a ostatní přikyvují hlavou. "takže všichni přemýšlejte, čím přehlídku oživit a čím ji udělat netradiční, potřebujeme zase průlom a potřebujeme, aby tam přišlo co nejvíce lidí. V příští poradě si návrhy projdeme a dáme dohromady předběžné téma a vzhled prohlídky." Zakývám hlavou. Posledních 20 minut se věnujeme zisku, ukazuji jim statistiky, jen některé jsou mírně ve skluzu, ale není to nic hrozného ani překvapivého, málokterá firma dokáže být neustále v plusu a jsou i horší mínusy než o 0,01 %. Ale zima byla vždy horším obdobím, co se našeho průmyslu týká, procházel jsem máminy staré záznamy o ziscích a bylo to téměř stejné, myslím, že se držíme mnohem líp než jakákoliv jiná firma.
"Hele, Yanjun," dojde ke mně Bufan, když skončí porada a já se snažím vytáhnout kabel ze svého notebooku, ale zajiskří to a z mého počítače i z dataprojektoru se začne kouřit. "p-prdele." Vyjeknu a oba s Bufanem od toho odskočíme, když se ozve mini výbuch a můj noťas společně se zastaralým dataprojektorem hoří.
"Um, Yanjun." Odkašle si Bufan.
"Hm?"
"Nehoří ti notebook?"
Ignoruju to, že Zhangjing odchází se záchvatem smíchu, prstem ukazuje na můj hořící notebook, a když se na něj podívám a zamávám na něj, tak na mě ukáže prostředníček. Opravdu jsem tu šéf? Není trošku pod úroveň, když na mě zaměstnanci ukazují prostředníček? Vytáhnu svůj přenosný firemní telefon a opět vytočím kapku 197 - IT. Po asi pěti minutách u toho stojíme oba, drbeme se na bradě a koukáme na to, jak od hořícího notebooku začíná hořet i dřevěný stoleček.
"Uhasíš to nebo ne?!" vyprsknu po něm.
"Anebo ne!" zasměje se, zabiju ho pohledem a on nakonec dojde na chodbu pro hasičák a všechno to uhasí.
"Skvěle, Fen." Pozvednu obočí, když je půl zasedací místnosti od hasící pěny.
"Tys to tu podpálil, Yanjun." Pozvedne na mě obočí. Chvíli to vypadalo, že po něm skočím a zabiju ho, ale udržel jsem se. Díky bohu jsem se udržel. Pošlu ho pro nový notebook, nový dataprojektor a nový stoleček. Zavolám do trezoru, aby mu tam personál vydal zálohu a pak se s ním vyrovnají. Buď mu vyplatí zbytek, kdyby musel něco doplácet ze svého anebo on jim vrátí zbytek peněz co zbyde. Ke mně se pak akorát dostanou výdajové pokladní doklady. Než usednu za svůj stále seknutý počítač, tak ještě zavolám úklidovému personálu, ať jdou uklidit zasněženou zasedačku a pak se držím, abych nerozkopal ten počítač. Několikrát ho restartuju a pak si zuřivě prohrábnu vlasy, když to nejde a frustrovaně zafuním. Skvělé. Ať žije práce.
Zvednu se a raději se dojdu podívat po odděleních, abych věděl, jak to všem jde a jak všichni pracují.
Nejdřív se zastavím o patro výš, které patří 1. oddělení, které má na starosti Ziyi. Procházím kolem kanceláří, tady má každý svoji, takže vidím, že Yanchen na něčem pracuje, kolem něj se pozvolna vane vlna jeho sluníčkové aury. Vedle má kancelář Lin Chao, který tam má zrovna Ziyanga, vypadá to, že spolu něco probírají a mě se nechce přemýšlet nad tím, jestli probírají něco, co souvisí s prací. Rui vedle taky na něčem pracoval, takže jsem došel až k Ziyimu do kanceláře, zrovna dělal papírování a měl těch papírů plný stůl.
"Jak to jde?" zastavím se u něj u dveří.
"Na hovno, Linong z pětky to zase celé posral a dal nám špatný podklady, Huba ho právě zabíjí a já musím tohle všechno protřídit a ty špatný papíry vyházet." Povzdechne si.
"Nemám ti sehnat někoho, kdo ti s tím pomůže?" odpovědí mi je jen zakroucení hlavou, tak se raději vydám dál prvním oddělením, abych Ziyiho nerušil. Všichni pracují, tak si spokojeně pokývám hlavou a musím si skousnout ret, když vycházím do patra, které patří tomu malému prckovi Zhangjingovi.

Vlastně mi do oka padl hned, když jsem ho viděl. Jeho úsměv, to, jak je maličký. Myslím, že i na ten první pohled, když jsme se neznali, se mi hrozně zalíbil. A čím víc jsem ho poznával, bohužel jen pracovně, tak tím víc se mi líbil. Ale vím, že je to jednostranné, já ho spíš jen otravuji, je to tím, že si jinak neumím zajistit jeho pozornost. Popichuju ho a škádlím, dělám mu naschvály, vše jen proto, aby si mě všimnul a abych si zajistil jeho pozornost.

***

Zhangjing
Už od mala mě zajímala móda a vše kolem ní, už od mala jsem chtěl být u zdroje toho všeho. Chtěl jsem se starat o módní přehlídky, vždy mě ten průběh fascinoval a já tak moc chtěl do celého toho procesu zapadnout. Původně, jako malý jsem chtěl být sám model, chtěl jsem chodit po mole v záři reflektorů, těžce nalíčen a nádherně oblečen, jenže můj sen se rozplynul, když jsem v sedmnácti přestal růst a moje výška se zasekla na 167 cm. Místo toho jsem se tedy snažil vystudovat chod celé přehlídky a když jsme nemohl být v záři nádherných světel, rozhodl jsem se, že budu já tou září, která přináší přehlídky.
Práce v Lim Changki Fashion pro mě byl sen. Začal jsem tam pracovat jako stážista, prošel jsem několika odděleními až jsem se nakonec vypracoval na vedoucího 2. oddělení a dělám práci která mě vyloženě baví. Tedy…BAVILA. Než odešel Kihyun. Kihyun nebyl nějaký ukázkový šéf, byl precizní, a proto také přísný ale jakmile dělal člověk svojí práci dobře a správě tak s ním neměl problém. Mojí práce si Kihyun vždy vážil. Byl na mě hodný a kolikrát jsme spolu zašli na oběd. Když pak ale nastoupil do práce Yanjun…ah bože začal jsem to nenávidět. To, jak se ke mně chová, jak si ze mě utahuje. Kolikrát mám chuť vzít mu tu jeho hlavu a udělat si z ní kopačák.
"můžeš mi říct proč to jíš??ů vytřeští Wenjun oči, když za mnou přijde ke stolu a vidí, jak se láduju krevetami.
"protože to je výborný?" nechápavě se na něj zadívám a podrbu se na krku, ne protože bych byl nervózní ale kvůli tomu svědění. "proč bych to nemohl jíst" zakroutím hlavou a nechápu jeho slova.
"protože jsi na krevet kurva alergický??" sebere mi talíř s jídlem a vyhodí ho. Zapláču a vykřiknu něco, ale on vytáhne z mého šuplíku u stolu prášky a podá mi je. "na sněz je, než tu umřeš" plácne se do čela a já s nafouknutými tvářemi sním dva prášky proti alergii a zapiji je vodou. Wenjun protočí oči a hlasitě si povzdechne. Wenjun je můj spolubydlící už přes tři roky ale známe se ještě o něco déle. Chodil se mnou na střední a pak jsme spolu šli i na stejnou vysokou školu, kterou já jsem tedy nedostudoval ale Wenjun ji studuje dálkově dál. Kihyunovi bylo jedno že nejsem Ing. a i tak si cenil mojí práce a povýšil mě na tak vysokou pozici. Největší problém byl ale doma. Naši ze mě nechtěli mít … no modela nebo celkově někoho z módního průmyslu, chtěli doktora, a když jsme pak v prváku odešel z medicíny s tím, že to nechci dělat - stačil jeden pohled na krev a já omdléval - tak se se mnou přestali bavit. po tom co jsem vystudoval jsem se z kolejí přestěhoval s Wenjun a od té doby jsem s rodiči nemluvil.
"můžeš mi říct jak ve 23 letech můžeš být takový idiot?" plácne se Wenjun do čela a podá mi papíry. "na tohle je téma oblečení a seznam všech modelů kteří se budou účastnit páteční přehlídky, Bufan říkal že když jdu za tebou tak ti to mám dát" kývne na mě a já si od něj papíry vezmu. Přikývne a protočí oči. "jdu se radši najíst s Xikanem" povzdechne si.
"být tebou tak bych na 4té oddělení nechodil" zasměju se a on nechápavě pozvedne obočí. "Huba~" řeknu roztomilým hláskem, vidím, jak zalapal po dechu a s rudým obličejem utekl pryč. Zahihňám se. Xingjie - vedoucí oddělení čtyři má u nás ve firmě přezdívku Huba, jen tedy někdo si to dovolí říct před ním, ale když u toho není tak se mu jinak neřekne a snad všichni ví že se mu líbí Wenjun…tedy až na Wenjuna…který to vidí jako jednostrannou lásku…z jeho strany no.
"ahoj prcku" uslyším po tom co se znovu otevřou dveře. Složím se hlavou na stůl a bouchnu se o něj a zaúpím, ani ne z bolesti ale z toho že přišel…
"co chceš" zvednu hlavu a prohrábnu so vlasy.
"nono pořád jsem tvůj šéf nezapomínáš na to?" pozvedne obočí a dojde ke mně a sedne si mi na stůl.
"na to nejde zapomenout, když to tak rád všem říkáš a slez mi ze stolu ještě ho poškrábeš svým zadkem!" vyjeknu a shodím ho ze stolu. Dotčeně se na mě zadívá a chytí se za srdce. "a co tu chceš" rozhodím rukama a začnu procházet materiály které mi donesl Wenjun.
"nic jen jsem tě přišel poctít svou přítomností a udělat ti den hned krásnější" mrkne na m a začne pózovat. Strčím si prst do krku a začnu předstírat zvracení.
"fajn tak tam jsou dveře, půjdeš rovně ke schodům a vyjedeš výtahem do posledního patra, dojdeš k oknu a vyskočíš z něj…můj den bude pak nejkrásnější a další dny také" zpražím ho pohledem a snažím se ho ignorovat. "ale než to uděláš, mohl bys říct Fenovi aby mi přeinstaloval počítač? Jako jediný mám XP, a ještě podívej se co t oje za bednu otevřu INTERNET EXPLORER! A můžu si jít dát kafe a oběd a pak to možná naběhne, jo a nový stůl by se taky hodil, možná ten hezký rohový, co máš ty mh? Jako jediný mám ošklivou a nevybavenou kancelář, jo a taky Chaoze potřebuje novou židli, Yanlei bude potřebovat notebook, protože služebně jezdí do Číny a - píšeš si to ty idiote nebo si to všechno tak dokonale pamatuješ!" vyjeknu, když vypadá, že mě vůbec neposlouchá a jen se na mě dívá.
"promiň ztratil jsem se v tvých očích" řekne dramaticky.
"tak to stačí" povzdechnu si a zvednu se ze židle a začnu ho vystrkávat z mojí kanceláře. "vypadni" vyjeknu a prásknu skleněnýma dveřmi a chvíli se tedy bojím že se vysklí a přes skleněnou zeď se na něj zadívám a ukážu na něj prostředníček. Vidím Chaozeho jak se na mě zasměje a Justin dusí smích pod stolem, anebo si tam šel lehnout co já vím. Zpražím je všechny pohledem a zatáhnu si žaluzie a pak si unaveně sednu do židle a promnu si spánky. Proč já musím dělat s takovým blbečkem.
"víš že tě popichuje hlavně protože se tak snadno necháš vytočit a vypadáš roztomile když se zlobíš?" dojde do mé kanceláře bez zaklepání Chaoze a roztáhne mi žaluzie. Jako jediný na mém oddělení mám kancelář jinak mají všichni openoffice a já na ně díky skleněným zdím vidím a můžu je kontrolovat, proto moc dobře vidím, jak si Justin dívá na roztomilá videa se zvířátky a Rubin se doufám nedívá na porno, ale na film, kde je nějaká žhavá scéna.
"já vím" povzdechnu si a protočím oči. "vždycky si říkám že musím zachovat klid, ale pak vidím jeho obličej a jsem jako - oh doprdele!!!" vyjeknu.
"fajn já to chápu nelíbí se ti, ale nemusíš tu tak řvát" protočí Chaoze oči.
"ne to ne Doprdele proč je na naší hlavní stránce!" vyjeknu a ukážu na monitor kde se mi po půl hodině konečně načetla naše domovská stránka kde je jeho fotka.
"ah tohle, jo je tam, a i na hlavním přebalu časopisu, dokonce je i na několika stránkách veprostřed…musíš uznat, že není ošklivý ne?" dloubne do mě. Vytřeštím na něj oči, začnu něco prskat a vykopu ho z kanceláře zatím co on se hlasitě směje. Vrátím se s povzdechem ke stolu a zadívám se na něj. Když…když nemluví…tak je …hezký to se musí nechat…dokonce je i sexy…oh bože nad čím to přemýšlím! Nenávidím ho! Zavrčím a začnu zařizovat podklady pro přehlídku, uložím si všechno do počítače, vydá u toho takový pradávný zvuk, kdy se vše nahrává a vyloženě člověk slyší, jak v té bedně jsou unesení skřítci, kteří ručně zapisují všechny údaje…nedivil bych se. kolikrát mám pocit, že u toho zapisování ten počítač vybuchne.
Napíšu několik emailů a odešlu ji naším čínským sponzorům, dál vyřídím několik schůzek a prohrábnu si zničeně vlasy, když je už deset večer. Všichni už jsou dávno pryč a odešli se slovy ať moc nepracuju. Vše poukládám na počítač, pak se protáhnu a vypnu ho. Celou firmou se ozve zvuk vypínání počítače s operačním systémem XP a ozvěna by možná byla slyšet až ke mně domů. Odkašlu si a podrbu se v zátylku. Seberu si věci a vydám se pomalými kroky domů. Povzdechnu si, když se zadívám na autobusovou zastávku a přijdu na to, že mi už nic nejede domů. Hlasitě si zanadávám a v tichu se to rozlehlo po celé ulici. Strčím si ruce do kapes a vydám se domů. Netrvá to dlouho co si všimnu osoby, která mě sleduje. Zalapám po dechu a přidám do kroku, několikrát zahnu do postranních uliček, ale osoba jde pořád za mnou. Zrychlí se mi dech, když zahnu a přijdu na to, že jsem zahnul do slepé ulice. Prudce se otočím, kdy za sebou slyším kroky ani nevím co mě to napadne, ale začnu dotyčného mlátit.
"nemysli! Si! Že! se! Tě! Bojííím!!" vyjeknu zatím co mlátím a kopu kolem sebe.
"Zhangjing to jsem já!" vyjekne osoba. Na chvíli přestanu v boji a prohlídnu si osobu a v šeré záři lampy rozpoznám obličej a zalapám po dechu a začnu ho mlátit znova. "LIM YANJUN TY ZASRANEJ IDIOTE!" mlátím ho znovu hlava nehlava a pak vytáhnu telefon. "policie v ulici kaštánková je úchyl!!" vyjeknu a telefon típnu. "nenávidím tě!!" vyjeknu a uteču a jeho nechám na zemi zatím co skuhrá. Idiot jeden!!! Doběhnu na konec ulice a zády se opřu o zeď a hlasitě se nadechnu a vzlyknu, když na mě dopadne, že jsem vážně měl strach. Bože, jak já ho nenávidím.


***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 8. srpna 2018 v 18:30 | Reagovat

Yanjun je moula. Takhle si vydobívat pozornost. Spíš jen docílí toho, že Zhangjinga od sebe odežene.
Ale Zhangjing se mu brání statečně. Navíc to, co mu v té uličce provedl,jaksi pořádně nedomyslel.
Jsem tedy zvědavá, co bude dál. Těšim se na další skvělý díl. Děkuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama