The Boss 2 || 2. kapitola

15. srpna 2018 v 10:00 | MONBEBEs |  The Boss 2
The Boss 2 vychází každou středu. Trailer k povídce ZDE.



Yanjun
Chtěl jsem ho jen zastavit a dát se sním do řeči. Když jsem ho viděl, že z firmy odchází stejně pozdě jako já, tak jsem na něj chtěl zapůsobit svým šarmem a svést ho třeba domů. Ale proč to dopadlo tak, že se teď válím v bolestech uprostřed ulice? Ani nevím, jak dlouho se tam bolestně válím na zemi, ale z transu mě vytrhne vyzvánění mého telefonu, což je mámina oblíbená písnička, ve které se zpívá: "When I was you, I wanna be me too.", takže v bolestech vyhrabu telefon z kapsy a zvednu telefon.
"Maminko…?" vydám v bolestech.
"Yanjun, věděl jsem, že ještě nespíš, muhahaha, šéf firmy v tuhle dobu ještě nikdy nespí," zasměje se a pak si odkašle. "přijeď prosím ještě k nám domů, dělal jsem dneska pořádek na půdě a rozhodl jsem se, že vyhodím vaše hračky, tak se pro ně zastav a odvez je na skládku." Slyším v jeho hlase úsměv a musím souhlasit. Musím, jinak by mě máma zabil.
Dokulhám zpátky ke svému autu, teď mám na chvíli BMW X5, takže vím, že se mi tam všechny ty máminy věci vlezou. Ani mu nemusím volat, že už jsem před domem, protože už tam čeká a společně dáme věci do auta. A já se musím v duchu usmát, když vidím ty věci, co nakládáme do auta. A v hlavě se mi zrodí plán. Po cestě domů ještě zavolám Fenovi, že ho zítra vyzvednu o půl šesté a pojedeme do práce dřív, protože společně musíme něco zařídit. Pyšně se potom v autě zbytek cesty směju nad svým geniálním plánem, jsem tak skvělý, opravdu!
Chvíli před tím, než jsem nastoupil do firmy jako šéf, my máma s tátou koupili menší domeček 15 minut cesty autem od firmy a dalších 15 minut cesty od nich, abych bydlel u práce blíž. Ale nedostal jsem ho zadarmo, jak si všichni myslí, každý měsíc jim ho povinně splácím, abych si věcí vážil a abych věděl, že v životě není nikdy nic zadarmo. Když auto zaparkuju, tak se tam svítí - jak by taky ne, protože moji bráškové Yanchen a Chengcheng většinou přes pracovní týden bydlí u mě, aby to měli do práce dřív. Takže už to tam určitě okupují. Ačkoliv když vlezu do chodby, tak slyším jen tichý zvuk televize, žádné hlasy, a navíc cítím něco spáleného. Na menší chodbě máme vestavěné skříně a tam máme schovaný i botník, takže tam uložím svoje boty a dám tam i Chengovi, protože ten si svoje boty nikdy neuklízí, vždycky je rozkope všemožně po chodbě. Yanchen je alespoň uklidí. Projdu chodbičkou do obýváku, kde je za rohem menší kuchyně, hned mi dojde, co je to za smrad jako by se něco spálilo. Jak někdo může spálit popcorn? S povzdechem začnu uklízet kuchyň, dám špinavé nádobí do myčky, vyhodím spálený popcorn, vyhodím zbytky jídla a ty, které budou ještě poživatelné, dám do ledničky, aby se nezkazili. Televize, která hraje je v obýváku, kde mám velký šedobílý gauč, který je momentálně roztažený a Cheng s Yankeem na něm spokojeně spí. Televizi vypnu, nechám svítit jen malou nenápadnou lampičku v rohu a seberu ze země peřinu, která Yanchenovi spadla. Přikryju ho, a ještě jim dám oběma telefon do nabíječek, pak se dojdu do své maličké soukromé šatny svléknout, dojdu si do koupelny dát sprchu, umyju si vlasy a pak mrtvě spadnu do postele ve vedlejší místnosti. Bože, bolí mě celé tělo, musím uznat, že Zhangjing má na někoho maličkého opravdu celkem sílu.
Ráno se jen napiju mléka z lednice, víc nestíhám, protože jsem si celou půlhodinu upravoval vlasy, aby měli dokonalý vzhled. Ještě na chvíli vzbudím Yanchena, že odjíždím dřív, tak ať si natočí budíka, aby s Chengem stihli autobus do firmy. Rozespale přikývne, ale hned si budík natočí a pak hned zase usne. Opravím si límeček černé košile a na sobě mám tmavě modrý oblek, dneska jsem si ani nevzal kravatu a nechal jsem si pár knoflíčků rozepnutých, abych působil víc sexy.
Dojedu před panelák, kde bydlí Fen, normálně bych zatroubil, ale prozvoním ho, abych nerušil ostatní, co v paneláku bydlí a pak čekám, než přiběhne a nasedne mi do auta. Chvíli jen tak po cestě kecáme, je to zvláštní, co jsem tak slyšel, tak většina lidí z firmy si myslí, že se nesnášíme, ale ve skutečnosti jsme dobří kamarádi.
"Hele a co má teda pořád ten Xikan s tím počítačem? Jestli je nějakej špatnej, tak mu dneska zajeď koupit novej." Šlehnu po něm pohledem a on se podrbe v zátylku.
"Já ani nevím, Yanjun." Prohrábne si vlasy. "díval jsem se na ten počítač několikrát, ale nepřišel jsem na to, že by s ním bylo něco špatně." zakroutí hlavou a já zakývám hlavou. Ačkoliv vím, že je Fen idiot. Na to, že je mu 26 je opravdu idiot. Snad každý si všiml jeho slabosti pro Xikana. A všichni kromě Fena si všimli Xikanovi slabosti pro Fena. Ale je to ztracený případ, naprosto. Má za to, že když je mu 26 a Xikanovi je 19, že je na něj moc starej, kolikrát jsem mu říkal, že je to blbost, když jsme se o tom bavili u piva. Vždycky mu řeknu, že i Xukun se neustále vytahuje, že jeho přítel Yixing, který tady nějakou dobu taky pracoval, má 26. A věkový rozdíl mají stejný jako Fen a Xikan a podle Xukunových slov jim to víc než pasuje ten vztah. Ale nedá si říct. Kromě toho, že mu táhle na 30 totiž nemá ani moc sebevědomí, snažím se mu pomáhat, ale je to dutá hlava, co si poradit nenechá.
"Co tam vůbec budeme dělat tak brzo, Yanjun?" zadívá se na mě, když zaparkuju v podzemním parkovišti naší firmy na svém vyhrazeném místě, kde je tučně velkými písmeny napsáno The Boss a pod tím je menším písmem napsáno Lim Yanjun.
"Musíme udělat jedno překvapení ve druhém oddělení." Začnu zvedat obočí a když vystoupíme, tak s ním přejdu ke kufru, abychom z něj vytáhli potřebné věci.
"Asi ani nechci vědět, co chceš s TĚMAHLE věcma dělat na Zhangjingově oddělení." Povzdechne si a podrbe se v zátylku, ale nakonec mi pomůže. Ze skladu ještě vezmeme jednu židli pro Chaozeho a taky řeknu Fenovi, ať vezme ze svého ajťáckého skladu jeden notebook pro Yanleiho, Zhangjing říkal, že ho potřebuje, když jezdí na pracovní cesty do Číny. Ha, dostal jsem ho, že si to všechno pamatuju. A taky vím, že Justin potřebuje novou kopírku, takže tu vezmeme taky a výtahem vytáhneme všechny ty věci na příslušné patro, kde sídlí 2. oddělení.
Nejdříve rozložíme Zhangjingův starý stůl, odděláme počítač a já mu dám všechny důležité věci do krabice. Pak na místo jeho starého stolu postavím dětský stoleček, který jsem dostal od Kihyuna na vyhození. Je to takový plastový stoleček, kde jsou tlačítka, kterými buď spustí sérii toho, jak dělá, která zvířátko nebo se má učit nějaká slova. Vedle toho dám malý obyčejný černý stoleček a na ten postavím dětský notebook, na kterém se děti většinou učí angličtinu. Ještě do rohu k jeho kanceláři postavím hrací dětskou kuchyňku a spokojeně se zasměju, zatímco Fenovi cuká koutek.
"Seš si jistej?" odkašle si a já se nadšeně zatlemím. Jsem si jistej, že tohle ho určitě dostane! To je za to, že je tak krásně roztomilý, a hlavně taky za to, že kvůli němu mám modřiny po celém těle. Na Justinův stůl postavíme novou tiskárnu, Fen složí novou Chaozeho židli a já si mnu ruce nad svými geniálními nápady. Jsem božský. Ano, bombastický a skvělý, muhahaha, milujte mě!
Fen odejde do své menší kanceláře, co má v přízemí a já dojdu do svého kanclu. Nedočkavě střílím očima k hodinám, čekám na chvíli, kdy Zhangjing přijde do své kanceláře a kdy přijde na to překvápko, které jsem mu připravil, muhahahahahaha!! Netrvá to dlouho a opravdu mi na firemním telefonu svítí klapka 200 - což je vedoucí 2. oddělení. Klapky v naší firmě jsou rozděleny následovně, vždy je číslo třímístné a začíná číslem oddělení, takže Ziyi začíná 100, Zhangjing 200, Bufan 300, Xingjie 400 a táta má 500. Poslední čísla už mají zaměstnanci náhodně. Jen Fen je výjimka, která začíná jedničkou a nepatří pod Ziyiho, ale na jeho číslo už si všichni zvykly.
"Ahoj, Zhangjing." Zašeptám sexy svůdným tónem hlasu a skousnu si ret, zatímco si namotávám na prst šňůru od pevné linky a culím se od ucha k uchu.
"CHCÍPNI, LIM YANJUN!!" zařve nejspíš z plných plic, já díky tomu asi na půl hodiny ohluchnu a poslední co slyším je, že nejspíš nasraně křápl telefonem. Já věděl, že mu mám vyměnit i jeho telefon za nějaký hrací, pch, proč jsem to neudělal?
Několikrát se mu snažím ještě dovolat, ale pokaždé sluchátko zvedne a pak s ním hned křápne. Po chvíli se mi v telefonu ozve plaše Justin s: "Šéf má teď hodně práce s děláním imaginárních muffinů Zhengtingovi." Zacuká mi nad jeho odpovědí koutek, prohrábnu si vlasy a přemluvím se k tomu, abych se zase chvíli choval jako šéf, takže začnu pracovat, domluvím si schůzky na zítřejší den a pak si projdu pár spisů, co mi máma nařídil, že si je mám projít.
"Co mu tak trvá." Podívám se na hodinky, jsou už dvě, copak neví, v kolik mi má nosit podklady pro zítřejší poradu? Samozřejmě, že mi je má nosit v jednu. Chvíli ještě čekám, ale nakonec si vezmu přenosný firemní telefon, pevnou linku na něj přepojím a vydám se do jeho oddělení. Na chodbě na mě pomrkávají snad všechny ženy, co tu pracují, jen pozdravím a hrnu se dál za tím malým zlatíčkem.
"Zhangjing, rozbili se ti hodiny?" založím si ruce ve dveřích jeho kanceláře. Zrovna klečel u dětské kuchyňské linky a připravoval…asi ty muffiny, o kterých mluvil Justin. "Jsou dvě, už mám mít dávno na stole podklady na zítřejší poradu?" dojdu k jeho luxusnímu novému stolu a pozvednu obočí. Zhangjing mě probodne pohledem, zvedne se od kuchyňky a dojde ke svému stolu. Stiskne jedno z tlačítek a ticho mezi námi přehluší ženský zvuk, který se ozve ze stolu: "Kráva dělá bů." Odkašlu si a Zhangjing pozvedne obočí a rozhodí ruce.
"Stačí to?" zabije mě pohledem. "A teď mě omluv, jdu dělat Zhengtingovi muffiny a kávu." Otočí se ke mně zády a dál si mě nevšímá, chci udělat krok k němu, ale přeruší mě telefon. 403 - to číslo má většinou Chengcheng, tak to zvednu.
"Co je?" vyprsknu na něj a odejdu ze Zhangjingovi kanceláře na chodbu.
"Hele…víš…mě se dostala do…kompu voda…" začne ze sebe drkotat.
"Voda…co? Jak se ti doprdele do kompu dostala voda?" vyjeknu nevěřícně.
"No…mě se počítač přehříval a…byl hodně horkej a já…do něj nalil skleničku vody…" řekne opatrně a já se plácnu do čela a…telefon radši tipnu. Bože, opravdu je tohle TOHLE můj bratr? Zavolám po cestě Fenovi, ať tam jde taky, že se sejdeme v kanceláři Chenga ve 4. oddělení.

***

Zhangjing
Do práce jsem se vlastně docela těšil, těšil jsem se na to až budu míst nový stůl, budu moct normálně pracovat a nehledě na to, jestli se mému počítači bude chtít. Věděl jsem že ten idiot i ten počítač pořídí, protože jestli ne tak bych zavolal Kihyunovi a on to moc dobře ví haha. Ráno jsem do práce šel obezřetně, vyhýbal jsem se všem možný cestám kde bych ho mohl potkat. Z autobusu jsem do firmy spíš běžel abych ho nepotkal, jakmile bud na svém oddělení tak budu v bezpečí. Doběhl jsem do firmy a když jsem procházel svým patrem tak jsem se musel usmát, Chaoze má novou židli, Justin má dokonce novou tiskárnu wow a vidím, jak na Yanleiově stole leží krabice s notebookem, ten idiot si to opravdu zapamatoval. Usměju se, ale to mi vydrží jen do chvíle, než otevřu svoji kancelář a vytřeštím oči. Upustím na zem svoji tašku a začnu hlasitě křičet, nadávat a řvát.
"LIM YANJUN!!" zařvu do telefonu a prásknu s ním, aby věděl, že jsem naštvaný. Nakonec si sednu k dětskému stolečku a začnu zkoušet různá tlačítka. No, když teda nemám na čem pracovat tak budu teda dělat nic, haha začnu dělat, že připravuju muffiny.
"Zhangjing mám pro tebe svoje fotky na plakáty na tu přehlídk-yuuuuu!!" vyjekne Zhengting, když přijde ke mně do kanceláře a odhodí a složku s papíry a fleškou na zem a doběhne ke mně. Začne nadšeně mačkat stůl kde se s nahraným skoro až robotickým hlasem ozve ženský hlas kteří říká, jak dělají zvířátka. Vždy se u toho zahihňá a pak zmáčkne další a další tlačítka. Protočím oči a dál se věnuju svému úkonu, a to péct v dětské troubě papírové muffiny. Vezme si židličku a sedne si ke mně naproti ke stolu. "dáš mi taky?" usměje se na mě a natáhne ruce. Pokrčím rameny a otevřu troubu a hraju že z ní jde teplo, vezmu si chňapku a vytáhnu studený pekáček, ale dělám, že to hrozně pálí.
"opatrně je to horký" pofoukám muffin který mi dám na plastový talířek, vezmu konvici a do hrníčku mu naliju imaginární kafe.
"wooow" zahihňá se, jsem do našeho hraní tak zabraný že vůbec nevnímám zvonící telefon, ale vnímám Justina, že ho vezme a něco do něj řekne a pak si sedne k nám a vezme si jeden muffin a sedne si k dětskému počítači a začne na něj nadšeně hrát a opakuje zaujatě po něm anglická slovíčka a vždycky se zahihňá, když mu řekne, že to řekl správně.
Vraždím Yanjuna pohledem, když odejde a udělám Zhengtingovi další imaginární kafe a společně probíráme spoustu věcí.
"hele Zhengting, já vím že je to tvoje věc, ale je to něco, co jsem se chtěl zeptat" odkašlu si a zakryju si oči, když si ho pořádně prohlédnu. Přikývne a pobídne mě abych mluvil dál. "proč máš na sobě mini sukni?" odkašlu si, zahihňá se a dá si nohu přes nohu.
"nesluší mi?" skousne si ret a mrkne na mě.
"o to nejde, tobě sluší všechno" zasměju se, bože chtěl bych mít nohy jako on ehm. "jen že u no víš" podrbu se v zátylku a nevím, jak dál pokračovat.
"to je pro Ziyiho" mrkne na mě a usměje se, pozvednu obočí, pro Ziyiho z prvního oddělení? "až dojím muffin a dopiju kávu tak se za ním půjdu podívat" mrkne na mě. "a pokud to dobře dopadne tak odejdu až za několik hodin a pořádně ošukaný" zatetelí se štěstím. Zakryju si obličej a vypísknu a hned na to zacpu Justinovi uši.
"jasně dobře chápu to stačí" vyjeknu rudý a nechci už s touhle konverzací pokračovat. Nakonec 'dojí' muffin a s vrtícím zadečkem odejde pryč a já se jen modlím abych nemusel nic se Ziyim teď řešit. Dneska je nakonec dobrý den, mám zaplacenou pracovní dobu za to, že celou dobu peču muffiny a vařím ostatním kafe. Když je konec pracovní doby tak ostatním zamávám a tentokrát odcházím s nimi, protože není důvod abych tu zůstával dlouho, když nemám na čem pracovat.
"Wenjun dneska pojedu s tebou" odchytím ho na chodbě a on přikývne a potom společně jdeme do podzemní garáže.
"ne" řekne a táhne mě za ruku, když zastavím u Yanjunova auta, šibalsky se zasměju a nenechám se jim odtáhnout.
"počkej tady" vytrhnu se z jeho stisku a rozeběhnu se zpět do kanclu a dojdu do místnosti s všemi možnými potřebami a najdu tu barvu, kterou jsem před měsícem kupoval, protože jsem potřeboval zamalovat díru kterou způsobil Justin. Vezmu kbelíček s barvou a štětec do garáží.
"ne prosím" zaúpí Wenjun, ale neúprosně ho pošlu hlídat. Začnu na auto kreslit sprosté symboly a píšu tam různé nadávky, nakonec na kapotu nakreslím obrázek prasete a napíšu tam Lim Yanjun idiot. Zasměju se nad svým dílem a zamaluju mu ještě SPZ a zachlámu se.
"běž pro auto" okřiknu Wenjuna a ten se sklopenou hlavou dojde pro auto, přijede ke mně a já několikrát do auta kopnu, než se rozezní alarm a se smíchem nasednu do auta a Wenjun se rychle rozjede. Rapidně dýchá a já ho plácnu po stehně.
"z toho bude průseeer" zalapá po dechu a rychle jede pryč, protočím oči.

"bude to když tak můj průser a ten idiot si to zaslouží" odfrknu si a mnu si ruce zatím co jedeme domů. Já mu ukážu, co znamená srát You Zhangjinga!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 15. srpna 2018 v 18:37 | Reagovat

A tak začala žabo-myší válka mezi těma dvěma.Jestlipak si uvědomují, že co se škádlívá rádo se mívá? A že od nenávisti je jen krůček k lásce?
Ale i tak to byl úžasný díl. Těšim se an další. Děkuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama