Destroyer || 9. kapitola

28. září 2018 v 11:00 | MONBEBEs |  Destroyer




Temná postava se trčí v davu lidí. Schovává se před deštěm, který protíná už tak hlučný ruch ulice. Jeho pohled spočine na dvou postavách sedících v baru. Nevědomky toho že je někdo sleduje se k sobě pomalu tisknou. Možná to byla bouřka ale záblesk protínající temnou ulici rozhodně nebyl doprovázen hromem. Osoba rychle schovala přístroj do kapsy a s úšklebkem na rtech se vydala po svých.


Changkyun
Snažím se držet. Snažím se opravdu držet všechny svoje mimické svaly tak aby neukázali ani sebemenší náznak emocí. Zadívám se na svého klienta, který má na tváři úšklebek, který se nadá popsat jinak než nechutný. Před pár dny mě oslovil abych ho zastupoval v soudu proti jeho dceři. Říkal jsem si proč ne…kéž bych ten případ jen nebral. Podle svědectví, znásilnil a mlátil svoji dceru po tom co je jejich matka opustila, došlo to té fáze, kdy sousedé slyšeli její křik. Ukázalo se že svou dceru na sexuální potřeby i prodává svým kamarádům. Jedno vedlo k druhému a obvinění bylo na světě. když už s tím konečně někdo začal něco dělat a chudák holka mohla mít klid, policie to podělala. Místo jednostranného obvinění a svědectví a obžalování, což vše dohromady by proběhlo během týdne, máme soud, který se potáhne několik měsíců. Říkal jsem, že jako právník musím být nestranný, že dokud si nejsem stoprocentně jistý, že je můj klient vinný nebo nevinný nebudu dělat závěry… jenže v těhle okamžicích nenávidím svojí práci, protože já vím že je vinný, ví to snad všichni, dokonce se mi s tím svěřil, byl na to pyšný…ale co můžu dělat, já nejsem soudce, já nerozhoduju o tom, zda je vinný nebo ne…já ho pouze musím bránit. Asi nikdy nezapomenu na ten pohled té 16leté dívky, když její otec byl prohlášen za nevinného. Pohled čistého strachu a paniky k jejímu otci a … pohled nenávisti ke mně. Bylo mu zakázáno se s ní vídat a ona byla svěřena ke svým prarodičům ale…dodrží to? Nepřepadne ji někde a neunese, nebo nezapomenou prarodiče na to co se stalo? Kdo ví, ale vím jedno, a to že mě ta dívka bude nenávidět. Někdy proklínám svou práci. Ale stejně jako prokurátor si nemůže vybrat koho bude obviňovat a zda je ten člověk vinný nebo ne. Já si nemůžu vybrat koho budu obhajovat. Nejsem ten, kdo to má soudit, ale jsem jen ústa mých klientů a mluvím právním jazykem kterým oni nerozumí. To je moje práce a ať je mi to proti srsti ať kvůli tomu po nocích nespím tak, pořád je to moje práce.
"těžký případ?" dloubne do mě Ziyi, když se vrátím do kanceláře a čekám před výtahem.
"nejen…špatný případ" šeptnu. U nás ve firmě říkáme případům, které jdou proti naší morálce špatné případy. Je těžké hájit někoho…u koho víte kolik odporných věcí udělal a přesto… musíte.
"ale slyšel jsem, že jsi vyhrál ten případ z toho zabitého feťáka" nastoupíme spolu do výtahu, když se otevřou dveře. Vytřeštím oči.
"jak to víš" šeptnu bez dechu. Pokrčí rameny.
"bylo to v televizi" celý se zakymácím a prohrábnu si vlasy. Měla to být tajná informace, většinou to tak bývá že pokud se jedná o vraždu a pachatel je puštěný na svobodu a vlastně očištěn, tak se to drží v tajnosti, aby pravý pachatel nepodnikl kroky jako útěk nebo falšování důkazů.
"jak to že to proniklo do televize" prohrábnu si vlasy a povzdechnu si. Pokrčí rameny a vystoupí na svém patře.
"každopádně byl to dobrý případ, přidá ti na slávě" mrkne na mě a odejde do své kanceláře a já pokračuji výtahem dál něž dojedu na své patro.
"zdravím šéfe tady" doběhne ke mně hned Xukun, jakmile otevřu dveře a podá mi složku papírů. "jak to šlo?" špitne a zamrká na mě a já se snažím se na něj usmát, ale jen pochmurně zakroutím hlavou. "aha, takže jsme vyhráli" špitne smutně a já mu to hned svým kývnutím potvrdím zatím co nezvednu hlavu od papírů. Vezmu si složku papírů do vše kanceláře a posadím se. Hned jak moje tělo ucítí měkkost mé židle, tak hlasitě zavrním a zaskuhrám najednou a povzdechnu si.
Je to už měsíc od toho, co jsem vyhrál ten soud. Nebo pokud se tomu dá říkat výhra. Ale je to složité, od té doby, se neobjevil žádný jiný podezřelí, žádný svědci, žádné důkazy, v podstatě je to teď na mrtvém bode. Jenže to už není moje starost, teď je to pouze v Kihyunových rukách. Pro mě to skončilo v okamžiku, kdy skončil soud. Pouze v případě že by Jooheon musel znovu k soudu to pro mě znovu začne. Xukun mi přinese kávu a sedne si naproti mně na židli.
"šéfe mohl bych dneska…jít domů dřív?" zadívá se na mě a já pozvednu obočí. Ne že bych s tím měl problém jsem spíš zvědavý. "moje maminka má dneska výročí" špitne potichu a já vytřeštím oči.
"Xukun proč jsi mil…proč jsi mi to neřekl včera" povzdechnu si a zadívám se do kalendáře kde mám dnešní datum červeně zakroužkované. Přece jen se znám s Xukunem už nějakou dobu na to abych věděl, co se kdy děje. Jako třeba dnes kdy jeho mamka před deseti lety zemřela. "dal bych ti dneska volno, klidně i zítra ale byl jsem tak unavený z toho případu že jsem si toho nevšiml promiň" prohrábnu si vlasy a on zamáchá rukama.
"to je dobrý já …chtěl jsem se včera zeptat, ale vypadal jste tak unaveně a zničeně před tím soudem že jsem vás v tom nemohl nechat" usměje se na mě. Natáhnu ruku a pohladím ho po vlasech.
"na kup mamce ode mě taky jednu kytku a utíkej ano?" usměju se na něj a on hned nadšeně poposkočí.
"děkuju Kyunnie jsi nejlepší šéf" zářivě se na mě usměje a vyběhne z kanceláře a slyším, jak rychle sklízí a uklízí až nakonec nakoukne dovnitř aby na mě zamával a pak rychle cupitá pryč.
Hlasitě si povzdechnu a zvednu se ze židle a dojdu ke knihovně a vytáhnu z ní spis. Povzdechnu si a sednu si s ním do křesla. Je jedno jak moc mě to mrzí, nikdy nezapomenu na to, když ke mně Xukun poprvé přišel. Pohladím datum napsané na spise. 7.08.2008. Xukun…ke mně tenhle spis přinesl před třemi lety a prosil mě abych se na to podíval. Nejsem detektiv, ale ten případ byl zvláštní. hodně zvláštní. byl to případ ženy, která byla zavražděna u skladu nábytku, při tomto bylo dvě hodiny cesty autem a ona auto neměla. Žádní svědci, žádné důkazy…žádný viník. Případ byl uzavřen jako nevyřešený a uložený ke spánku, dokud se někdy něco nenajde. Tou zavražděnou byla Xukunova matka a on chtěl spravedlnost, což je jen pochopitelné. Přišel ke m a prosil mě. I když jsem jen právník poznal jsem, že je něco špatně, ale stále jsem nepřišel na to co. Po třech letech stále nemáme nic, ale aspoň jsme si s Xukunem zůstali. Mrzí mě, že jsem v tomhle neschopný ale třeba do budoucna, se to změní a jeho mamka konečně dosáhne spravedlnosti. Jediné zvláštní na tom je…že se o to zajímala firma Yoo Corporation…což… proč by se o takový případ zajímala a navíc, žádný svědek, žádný viník, je to firma soudců a prokurátorů, co chtějí na případu získat, když není ani z čeho čerpat.
Z přemýšlení mě vytrhne telefon a překvapeně se usměju když vidím volajícího Jacksona.
"ano?" zasměju se do telefonu a dám si ho mezi ucho a rameno a vrátím spis zpátky a posadím se zpět do židle ke stolu a začnu konečně pracovat.
"hele a co kdybys ses dneska stavil?" slyším v jeho hlase, jak se usmál.
"a proč ne, vezmu si taxíka, a tak za hodinu bych vyrážel" domluvíme se a já začnu v rychlosti pracovat abych měl vše za hodinu hotově. Trhnu sebou, když mi zapípá smska.
Stavíš se?
Usměju se, když je to bez jakékoliv emoce jen prostá otázka. Zakroutím se smíchem hlavou.
Chybím ti?
Odepíšu stejně suše a nemůžu se udržet abych ho nepopichoval.
Zabiju tě…
Začnu se hlasitě smát a rozhodnu se mu napsat pořádnou odpověď, protože je schopný mě zabít.
Přijedu k tobě večer kolem deváté
Ok je jeho odpovědí a já si skousnu ret, dneska nakonec možná bude dobrý de. Vrátím se opět ke své práci a dokončím ji ještě dřív, než jsem doufal a ani ne za hodinu p tom co jsem mluvil s Jacksonem nasedám do taxíku. Vystoupím před menším panelákem a dojdu až ke vchodu kde si najdu Wang Kayee a zazvoním. Po tom, co se ozvě bzučák signalizující že se vchodové dveře otevřeli projdu dál a dojdu až ke dveřím do Kayeeho bytu které se hned rozletí.
"Changkyunnie!" zasměje se a my se obejme. Zuju si v předsíni boty a projdu dál dokud nedojdu do obýváku.
"ahoj Jooheon" usměju se na něj. Hned se zvedne a dojde ke mně, aby mě objal.
"ahoj Changkyun" odtáhne se ode mě a usměje se na mě. Sedneme si ke stolu v kuchyni a Jackson nám udělá všem kávu a společně se začne bavit. Jooheon mi meziřečí několikrát poděkuje i když ho ujišťuji že to je moje práce a že mi nemá za co děkovat. Stejně jako mi Jooheonovi rodiče do kanceláře nosí domácí koláče, jídlo a různé dárky jako poděkování i když jim dokola říkám že od nich nic nechci, stejně po pár dnech přijdou.
Povídáme si dlouho, tak dlouho že zapomenu na to, že mám pak naplánovanou ještě jednu schůzku. Rozloučím se s Jooheonem a s Jacksonem a dojdu na autobus který mě s několika X přestupy vyhodí na předměstí. Dojdu k velikému domu a otevřu si branku, jak jsem si už zvykl a projdu až k vchodovým dveřím, za kterými slyším už povědomé mňoukání. Zaťukám na dveře a čekán, než e ozve cupitání. Netrvá to dlouho a dveře se otevřou a já se musím usmát, když vidím, jak se brání, aby se jeho koutky nerozšířili do úsměvu.
"ahoj Kihyun" pohladím ho po rameni.
"ahoj" řekne strnule ale moc dobře vím, že to tak nemyslím. Sehnu se k Alice a vezmu jí do náruče a ona hned začne příst. "máš hlad nebo žízeň?" dojde do kuchyně a já vždy žasnu nad tím, jak je jeho dům nádherný. Zakroutím hlavou na jeho otázku.
"měl jsem teďka jídlo u Jacksona" řeknu mimo řeči a hraju si s Alice a jejími tlapičkami. Nadšeně přede a když jí za pacičku zatahám tak zakňourá a hravě mi chytne ruku a stiskává mi zoubky prsty.
"když Jackson teda vaří líp tak fajn" slyším, jak zamumlal a já se zasměju a pomalu pustím Alice na zem a dojdu ke Kihyunovi k lince. Opírá se o ní zády a jeho pohled vůbec není uražený nebo smutný. Je vybízející a já moc dobře vím co chce. Je to vlastě…to proč jsem sem přišel, protože náš vztah není o ničem jiném než o sexu.
"dneska jsi byl nějaký jiný stalo se něco?" protáhne se po tom co jsme se šli na střídačku vysprchovat.
"jen těžký den" povzdechnu si a zakroutím hlavou a unaveně se začnu oblékat.
"a um nechceš" špitne ale zarazí se. otočím se na něj a vidím jak se na mě mračí ale nechápu pryč. Obléknu se úplně a otočím se k němu.
"nechci co?" zamrkám na něj a pozvednu obočí. Zakroutí hlavou a odkašle si.
Dojde se mnou ke dveřím a je už hodně pozdě a já už sotva stojím po tom co jsem dneska všechno zažil. "dobrou" usměju se na něj a pohladím Alice kterou má v náruči a zamávám mu, zatímco jdu pomalu na zastávku.
V autobuse usnu, ale naštěstí nepřejedu zastávku, jelikož se vzbudím těsně před ní a panicky vyběhnu ven. Projdu parkem a dojdu ke dveřím a začnu lovit v tašce klíče.
Vyjedu k nám do patra a unaveně si odemknu byt abych mohl co nejdříve spadnout do své postele a usnout. Projdu tiše do pokoje abych nevzbudil ostatní a hned se převléknu a lehnu.
A je jedno jak moc byl dnešek náročný, je jedno jak moc mi toho koluje v hlavě. Je to úplně jedno. Po každé noci strávené s Kihyunem, se moje mysl vypne a já bez přemýšlení usnu během vteřiny, klidným a dlouhým spánkem.



Kihyun
Pokaždé, když někde čtu nebo slyším kecy typu, že prokurátoři a právníci si vydělávají velké peníze za hovno práce, tak se ve mně vaří krev. Tohle opravdu může říct někdo, kdo absolutně neví, o čem naše práce je. Jo, tohle člověk může říct o právníkovi, který řeší nezločinné věci, ale mluvit o tom obecně. Přál bych jim zkusit řešit případy, které jednak nejsou lehké a už vůbec ne příjemné. Jako třeba já teď.
Vražda ženy. Matky tří dospělých dětí. Nejstarší je označen za viníka. Všechny důkazy jdou proti němu, všechny, každá maličkost, která se na místě našla a každá odhalená souvislost. Všechno ukazuje na třicetiletého nejstaršího syna, který proplakal celou výpověď a celé soudy, které už byly. A já vím, že je nevinný. Vím, že to neudělal a o to je to horší, když jdu proti němu a taky když vím, že posledním soudem, který je dnes…ho pošlu do vězení.
Vím, že je nevinný. Bohužel to není můj první případ, kdy jdu proti nevinnému. Za těch několik let, co už tohle dělám…takže vím, jak to s důkazy chodí. Pokud někdo něco takového udělá, tak po sobě zamete všechny stopy. Určitě nenechá všechno tak, aby ho to usvědčilo. Tudíž je blbost, aby to udělal, protože všechny důkazy jdou proti němu. Všichni víme, že to na něj někdo jen hodil, že někdo všechny ty důkazy připravil právě tak, aby to ukazovalo na něj. Ale nikde nebyla žádná skulina, která by jeho vinu vyvrátila. Navíc mi můj instinkt říká, že to byl jeho otec. To, jak mluvil o svém synovi - že je to psychopat, že není příčetný a že nejspíš zabil matku z afektu. Všechny věci, které při výslechu vyprávěl…nezněli mi pravdivě. Nehledě na to, že pokud je někdo psychopat, tak to zjistíte. To byla další věc. Psycholog, který v tomto případě dělal testy na příčetnost a psychickou stabilitu obžalovaného, byl jeho známý, takže…nejspíš byl taky podplacen, aby jeho syna uznal za psychopata. A já tomu mohl jen přihlížet, spojoval jsem si dvě a dvě dohromady a věděl, že je to přesně tak a tak. Zároveň jsem ale věděl, jak tohle všechno skončí. Všichni to víme.
Navíc ho právník je absolutně neschopný - tedy spíše podplacený. Nehnul pro něj ani prstem.
Jakmile soud skončí, tak se naštvaně zvednu. Nedokážu se na toho kluka ani podívat. Právě ho obvinili z vraždy jeho matky, div se nesložil, když mu policie pomáhala vstávat, aby ho dovedla do vězení. Opustím soudní síň a naštvaně dojdu do kanceláře. Ve dveřích se zadívám na Ruie, hned mi pohled oplatí a jemu samotnému se zatemní obličej.
"Vyhráli jsme…že." Šeptne a sklopí hlavu k papírům.
"Jo." Nasraně mu švihnu složkou případu na stůl a pak se dlaněmi o jeho stůl opřu a sklopím hlavu. "Vždycky si v těhle situacích přeju prohrát, i když prohry nenávidím." Zašeptám a pak si prohrábnu vlasy. Kihyun, takhle to chodí a ty to víš. Svět není spravedlivý a ty s tím nemůžeš nic dělat.
"Kihyun," vstane Rui ze židle a dojde ke mně a pohladí mě po rameni. "snažil ses, víš, že jsme se snažili najít důkazy, záznamy z kamer a svědectví, ale…" šeptne.
"Já vím." Šeptnu na zpátek. Musím se rozptýlit prací, takže dojdu k sobě do kanceláře a znovu si začnu procházet případ Jooheona, který momentálně stojí na mrtvém bodě. Prohrábnu si znovu vlasy, zvednu telefon a zavolám si na box, jestli tam mají dneska volné místo, že přijdu. Naštěstí mají, otevřu dokořán okno a zapálím si cigaretu. Většinou si v kanceláři nekouřím, ale jsem tak nasranej, že prostě musím. Slyším, jak mi dá Rui kávu na stůl a pak si stoupne vedle mě.
"Teď by ses měl chytit." Uchechtne se a vezme mi cigáro z ruky a jen lehce si potáhne a vrátí mi ho. Důležitě a pomalu vyfoukne kouř a vidím na něm, jak se třese, aby se nezačal dusit.
"Fajn, držím se." Položím prsty jedné ruky na parapet a potáhnu si z cigarety.
"Volal tvůj otec, prý s tebou potřebuje mluvit," zasmál se. "poslal jsem ho do prdele, ale…nevypadá to, že by to chtěl vzdát."
"Při nejhorším ho do tý prdele pošlu sám." Povzdechnu si a tipnu cigaretu do zavařovací skleničky, kterou mi sem Rui přinesl, když ho poněkud pohoršoval fakt, že nedopalky házím z okna po projíždějících cyklistech. Díky tomu mi skvěle pokazil zábavu.
Po třech cigaretách si sednu zpátky za stůl a začnu si znovu pročítat Jooheonův případ.
"Tam nemůžete!" slyším, jak Rui vykřiknul, než vstanu ze židle, tak se rozrazí dveře a v nich stojí můj otec a za ním Rui rozhazuje rukama.
"Myslím, že ti můj asistent řekl dost jasně to, že s tebou nemám co řešit." Napřímím se a založím si ruce.
"Nebudu tě dlouho zdržovat, Kihyun." Zavře za sebou dveře a upře na mě svůj zrak.
"To nebudeš no, už jsem zavolal ochranku." Pozvednu obočí a on se uchechtne. "Co chceš." Zavrčím.
"Odstup od případu Lee Jooheona." Vážně se na mě zadívá. Povytáhnu obočí a neubráním se smíchá.
"Děláš si srandu, že? Vždycky ses mi snažil lajnovat život, ale nikdy ti to nevyšlo a ani teď ti to nevyjde. Takže pokud jsi přišel kvůli tomuhle, tak vypadni." Obejdu stůl a ukážu na dveře.
"Vůbec nevíš s čím si hraješ! Nestrkej nos do těhle věcí." Skoro po mě křičí, ale to už otvírám dveře.
"Je to můj případ a moje věc. Jsem dost starej na to, abych rozhodoval o tom, co budu nebo nebudu dělat. Čau." Kývnu hlavou směrem ke dveřím a on si povzdechne a když kolem mě prochází, tak se ještě zastaví.
"Pamatuj si ale, že jsem tě varoval." Zašeptá a já se rozesměju a vykopu ho ven.
"Tsch, co tím sleduje," Založím si ruce a očima střihnu k Rui. "mám nápad." Pousměju se na něj.
"Hádám, že ten stejný jako já," zachláme se Rui. "proklepneme si Yoo the prosecutor's office?" pozvedneobočí a jen se smíchempřikyvuju. Někdy mě děsí to, jak mi ten kluk čte myšlenky. "Co Changkyun?" pozvedne obočí a mě zaskočí vzduch v krku.
"Co s ním." Zavrčím a dojdu zpátky k oknu a zapálím si cigaretu.
"Chodíte spolu?" stejně za mnou Rui dojde a pozvedne obočí a zadkem se opře o parapet.
"Ne." Vyfouknu na něj kouř a zasměju se, když se začne dusit a nakrčí nos.
"Předtím to tak nevypadalo." Vyplázne na mě jazyk a začneme si povídat. Mezi mnou a Changkyunem jde jen o sex. Není mezi tím nic víc, nic míň, jen sex. Práce je práce a sex je sex. Sex nám neovlivňuje práci a práce nám neovlivňuje sex. A mě to tak vyhovuje. Nejsem k ničemu zavázaný, nejsem k nikomu připoutaný, nemusím řešit, jestli na někoho mám nebo nemám čas. Navíc…nechtěl jsem vztah i kvůli své práci. Není to žádné drama, nejsem ve filmu, ale někdy se stane, že je můj protivník velká ryba a v téhle branži…nejlepší je ublížit přes někoho, kdo je vám nejblíž, přes někoho, koho milujete. A proto nikoho milovat nechci, nechci, aby ten člověk pak kvůli mé práci trpěl nebo aby se mu něco stalo. Je lepší být sám.
Nakonec s Ruiem prokecáme skoro hodinu, tipnu poslední cigaretu a pustím ho domů s tím, že já se po práci vydám rovnou na box. Věci naštěstí vozím sebou v autě.
"Dneska vypadáš naštvaně, Kihyun." Zasměje se Wonho, když mi drží pytel, do kterého pevně mlátím. Upravím si čelenku, co mám ve vlasech, aby nasávala můj pot a zakroutím hlavou zatímco dám do pytle pořádnou pěstí. "Víš můj bráška je poslední dobou taky smutný, nechcete být smutní spolu?" pozvedne obočí a já udychaně vydechnu a pozvednu na něj obočí.
"Měl bys nechat brášku, aby si sám vybral." Zatřesu hlavou, abych vyhnal neposedný pramen zpocených vlasů z mého čela.
"To bude navždycky sám!" vykřikne Wonho a já se zasměju. "Jedno rande." Zdvihne ukazováček a snaží se mě obměkčit něčím, čemu se nejspíš dá říkat psí oči. Ale to na mě neplatí. Jediné psí oči, které na mě MOŽNÁ platí, ale nebudu to rozhodně přiznávat, jsou Changkyunovi psí oči, ale jak říkám, jen možná na mě platí! Stejně ho odpálkuju s tím, že možná jednou ano, ale ne teď. Naštěstí, jakmile ho poprosím, ať se mnou projede sebeobranu, tak přestane mluvit o svém bráchovi a zvážní a další hodinu strávíme s tím, že mě učí obranu a útok, kdyby mě náhodou někdo napadl. V mé pozici je vždycky lepší tohle umět, postarat se sám o sebe a umět se ochránit.
Pípne mi smska od Marka, jestli půjdeme dneska na skleničku. Taky měl těžký případ, co jsem slyšel od jeho asistenta Yugyeoma, takže mu napíšu, že jo a ať ke mně v 8 přijde. Mezitím se alespoň osprchuju, nachystám nějaké malé občerstvení a pak jen čekám než zazvoní zvonek a ve dveřích se mi objeví Mark. Alice ho na přivítanou drápkem sekne do Achilovky a já se směju, jak Mark piští bolestí a zároveň se drží, aby mi nezabil kočku právě proto, že je moje. Stoupne si se mnou na terasu, sice je zima a sníh se drží zuby nehty, ale kouřit musím chodit ven, není vyhnutí. Začneme rozebírat naše případy, povídáme si o tom, jaké to pro nás bylo a jaké to pro nás je a skončíme tím, že se oba opijeme a nadáváme na celej svět.
"Jak můžeš s někým jen tak spát a necítit k němu nic?" zadívá se na mě Mark se zvědavostí v hlase. "Já to s Yugyeomem taky zkoušel, ale prostě…nešlo to. Nemohl jsem s ním jen spát, protože jsem si uvědomil, že ho prostě chci." Mrkne na mě jako by se mě snažil o něčem přesvědčit.
"To chápu, ale my to tak máme a funguje nám to," napiju se a snažím se stát si za svým. "dohodli jsme se, že v tom nejsou city, je v tom prostě jen sex…je to pro nás jen relax, vyspíme se spolu a opadne z nás celej den a prostě…o ničem jiným to není." Pokrčí rameny. Chvíli to řešíme, Mark se mě snaží přesvědčit, že to nebude fungovat a já se ho snažím přesvědčit, že je to blbost a že nám to takhle prostě vyhovuje. A u toho vykecávání se opijeme. Hodně.
Mark s cigaretou v ruce šmatlá v pantoflích ve sněhu po mojí zahradě, sleduju ho a potáhnu si z cigarety. Podívám se na mobil, je asi jedna ráno, ale i tak…najedu na smsky s Changkyunem a kliknu na novou zprávu.
Prijjeed. Podaří se mi opile naklikat to správné slovo a skousnu si ret. Ignoruju Marka, který dělá ve sněhu andělíčky a dusí se cigaretou.
Pil jsi? Přijde mi obratem a já se usměju nad tím, že ještě nespí.
Na tomh přecg nezakezi, priked. Mžourám na obrazovku mobilu a vidím tak možná velké hovno. Mark ve sněhu asi usnul. Nebo umřel. Changkyun mi neodepisuje a já nejsem zrovna v dobré kondici, abych to nechal být. Ignoruju umírající skřeky Marka a zavolám mu. Sice mi moc nerozumí, ale podaří se mi ho ukecat, aby přijel taxíkem s tím, že ho do práce zítra odvezu já a že tu zůstane přes noc, když je tak pozdě. Já jen prostě…potřebuju, aby tu byl. Podaří se mi zavolat Markovi taxík a vykopat ho do něj, dokud Changkyun nepřijel a začnu se upravovat. Dám si ještě poslední dvě cigarety, začnu vyvětrávat kouř a navoním se, abych kouřem nesmrděl, protože vím, že to Changkyun nesnáší. Ještě si vyčistím zuby a zrovna včas, protože uslyším zvonek a Alice se rozmňouká. Svině. Má ho raději než mě.
Otevřu dveře a zadívám se na něj, jak má lehce rozcuchané vlasy a kruhy pod očima. Mne si ruce z toho, jak venku mrzne a Alice se mu otírá o nohu.
"Kihy-" nenechám ho nic říct, protože po něm skoro skočím vpiju se do jeho rtů a rukama ho obejmu kolem krku. Zavrní a netrvá to snad ani sekundu a začne mi polibek oplácet a já mu mile rád přenechám dominanci v polibku, prohrábnu mu vlasy a pomůžu mu si svléknout bundu a vlastně…i všechno ostatní, protože nikam ani nedojdeme, vysadí mě na botník a netrvá to dlouho a celým mým domem se ozývají moje steny přerývané zvuky nárazů botníku do zdi. Slastí zatínám nehty do jeho zad a ani nevím kolik bylo hodin, když jsme se chtěli jít původně jen do sprchy, ale skončilo to dalším sexem, u kterého jsem nakonec odpadl natolik, že mi Changkyun musel pomáhat se opláchnout a poslední, co si pamatuju je to, že mě odnesl do postele.

Probudím se normálně, tak jako vždycky. Ani mi není zle na to, že jsme s Markem vypili celou flašku whisky. Pomalu otevřu oči a ani mě nepřekvapí, když vidím Changkyuna, jak spokojeně oddechuje a spí. Protáhnu se a zabalím se do županu. Dojdu k němu z druhé strany a opatrně do něj dloubu, dokud se neprobudí a usměju se.
"Jdu si udělat kafe." Mrknu na něj, přikývne a začne si protírat oči. Udělám si kávu, pustím Alice na terasu a zapálím si cigaretu. Bolí mě celé tělo, ale je to…příjemná bolest, víc příjemná, než jsem schopný si přiznat.
"Fuj." Zasměje se Changkyun a zacpe si nos, když ho smrad z kouře praští do nosu i vevnitř, protože to prochází dveřmi na terasu.
"Promiň." Taky se zasměju a nechám na chvilku dveře na terasu otevřené, aby se vyvětralo. Nachystám Alice rybu do misky, zatímco se Changkyun obléká, pak se oba rozloučíme s Alice a nasedneme ke mně do auta, které jsem nechal chvíli v garáži nastartované, aby se zahřálo.
"Máš něco novýho?" protáhne se na sedačce spolujezdce, když vyjedu.
"Mám jednu věc, co musím prozkoumat," Ohlídnu se na něj a usměju se. "nech si to pro sebe, ale mám podezření, že v tom je nějak namočená firma mého otce." Šeptnu, když zastavím před Changkyunovou firmou.
"Zkusím se na to podívat." Mrkne na mě a vystoupí, mávnu na něj a on mi mávnutí oplatí. Na kruháči, který je kousek za jeho firmou, se otočím a vyjedu k sobě do kanceláře. Na panelu se mi začne ukazovat, že mi volá Rui, tak to zvednu.
"Už jsem na cestě, Rui." Usměju se a víc zesílím reproduktor, abych ho slyšel.
"Dobře, řeknu ti to, jak přijedeš." Ukončí se mnou hovor, nemám z toho dobrý pocit, tak trošku přidám, abych byl v kanclu co nejdříve.
"Ahoj, Rui, co se děje?" dojdu k jeho stolu a usměju se. Dneska mám dobrou náladu. Proč asi.
"Kihyun," zvedne ke mně oči a já v jeho očích vidím obavy. "je to vyvěšený na soudu, někdo to poslal i soudci a všem zastupitelům, máš jim zavolat, bude se to řešit." Šeptne a podá mi obálku. Nechápavě se na něj zadívám, vezmu si obálku a vytáhnu z ní fotku. Vytřeštím oči, ta fotka je z baru, kde sedíme s Changkyunem blízko sebe, zrovna je ke mně nahnutý, vím, že mě zrovna v té chvíli líbal na krku, ale to na té fotce není vidět, spíš to vypadá jako by se přes mě pro něco natahoval. Prohrábnu si vlasy.
"Doprdele." Zaúpím. Jestli tohle nějak nevysvětlíme, tak nám oběma seberou případ. Pokud je něco hodně zakázaného a musí se to dodržovat, tak je to zákaz vztahu mezi prokurátorem a právníkem, z hlediska toho, že nesmí řešit jeden případ oba dva. Do háje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 28. září 2018 v 22:43 | Reagovat

No...tak se to pěkně sere. Ale snad to Kihyun s Changkyunem nějak obhájí, aby jim ten případ nevzali. To by pak byl v prdeli i Jooheon.
Ale tak nějak věřim, že v tom bude mít prsty Kihyunův otec a jeho firma. Přeci jen byl zmíněn i v případu mrtvé Xukunovi maminky.
Jsem moc zvědavá, co bude dál. Těšim se a netrpělivě čekam na další díl. Děkuju ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama