The Boss 2 || 5. kapitola

5. září 2018 v 10:00 | MONBEBEs |  The Boss 2
The Boss 2 vychází každou středu. Trailer k povídce ZDE.





Yanjun
S povzdechem sedím v kanceláři a prohrabávám si vlasy. Mám pocit, že nedokážu dělat nic jiného než na něj myslet. Celý ten víkend, to, že jsme ho celý strávili v hotelovém apartmá a společně…ani ve snu by mě nenapadlo, že celý víkend promiluju se Zhangjingem. Hlasitě zafuním, bože, nedokážu se na nic soustředit. A ještě navíc…bože, vždyť chodí s Wenjunem! Je to moje chyba, že svého přítele podvedl…ale on byl ten, kdo mě svedl v první řadě, ale…bože!
"Nenaučil jsi se za těch 26 let klepat?" vyprsknu, když mi do kanceláře vlítne Fen se záchvatem smíchu. Skvělé, alespoň někdo má dobrou náladu.
"Víš, co se o tobě povídá po firmě?" pozvedne na mě obočí, zamyslím se a pak se sebevědomě usměju a zhoupnu se na židli.
"Že jsem krásný, sexy a dokonalý?" pozvednu obočí.
"Bejvávalo," Zachláme se Fen. "Zhangjing všem řekl tu úžasnou zkušenost - to, že jsi v posteli úplně nemožnej a navíc, že ho máš takhle malýho." Ukáže na mě malíček a já vyprsknu kafe na stůl. Cože?! Nemohl jsem být hroznej, spíš naopak, když to po mě pořád chtěl, ne?! Dokonce i personál hotelu nám do pokoje volal, že si lidé ztěžují, že moc hlasitě řveme a jestli bychom se nemohli trošku utišit. Tak…proč?!
Rázně vstanu od stolu, praštím Fena, který je pořád v záchvatu smíchu a rázně se vydám do 2. oddělení. Ignoruji to, jak se všichni, co mě míjejí smějí, jak si něco šeptají. Pak se na chodbě potkám s Wenjunem, tak si zhluboka povzdechnu.
"Hele, Wenjun," začnu opatrně a on se na mě nechápavě zadívá. "omlouvám se, že jsem se vyspal s tvým přítelem, ale na vině jsme byly oba dva a já nevěděl, že spolu chodíte." Vykřiknu a Wenjun se nadechne, aby něco řekl, ale v tom kolem nás proběhne nasraně Huba a křápne dveřmi. A já najednou přijdu na to, že asi nejsem stavěný na Wenjunovu odpověď, tak se radši dám na útěk a pokračuju na Zhangjingovo oddělení. Pořád a stále ignoruju posměchy ostatních a vlítnu až k němu do kanceláře.
"Co to má znamenat?" vyprsknu a zavřu za sebou dveře.
"Nevím, o čem to mluvíš." Snaží se Zhangjing soustředit na počítač.
"To všechno," vydám se zebe možná až přidušeně. "to, že celá firma ví, že jsme spolu spali, to, že jsi řekl, že jsem v posteli příšernej a…nemusíš mít obavy, tvému příteli jsem to řekl a omluvil jsem se mu, snad se skrz to nebudete hádat." Vychrlím ze sebe všechno to, co mám v hlavě.
"Počkej," zastaví mě a zvedne ruku. "řekni mi prosím, co se ti právě honí v hlavě? To by mě opravdu zajímalo!" zadívá se na mě a já se zamyslím.
"No to, že Wenjun je tvůj přítel a že spolu chodíte už tři roky a oba si spíte, evidentně, s kým chcete?" pozvednu obočí.
"Ty jsi idiot!" povzdechne si. "Dosaď si místo slova přítel spolubydlící, dává ti to větší smysl?" pokračuje s povzdechy a mě to najednou dojde. Oh, počkat, takže jsem to celé špatně pochopil, a navíc jsem naštval Xingjieho? "Vážně jsi idiot." Vydá ze sebe znovu a zvedne se od stolu, aby šel pryč. Chytím ho za ruku, když kolem mě prochází, abych ho zastavil.
"Zhangjing," držím ho za ruku a otočím ho k sobě čelem, má hlavu sklopenou a snaží se na mě nedívat. "pro mě to nebyla chyba a nechci, aby to byla chyba i pro tebe," v mém hlase zní naléhavost. "nechci, abychom dělali, že se to nestalo." Zakroutím hlavou a přitáhnu si ho k sobě. Skloním se k němu a skoro se rty dotknu těch jeho, ale odstrčí mě od sebe.
"Pro mě to chyba byla, jasný!" křikne po mě a já slyším, jak se jeho hlas mírně zatřásl potlačeným vzlykem. "Jsi můj šéf a jsi kretén, a tak to zůstane, nesnaž se tu zeď mezi námi neustále překračovat." Zadívá se na mě a v jeho očích se zalesknou slzy, ale nechám ho odejít. Povzdechnu si a odejdu z jeho kanceláře, nevím, kam šel, ani na něj nikde po cestě nenarazím. Opravdu nechci, aby to mezi námi bylo takhle. To, co se stalo o víkendu…měl jsem pocit, že to možná cítí stejně…že možná nejsem v těch citech sám, že to možná všechno není jednostranné, že to není neopětované. Ale asi jsem se mýlil, asi to pro něj opravdu bylo jen odreagování na dovolené, nejspíš to pro něj byl jen prachsprostý sex. Dojdu k sobě do kanceláře a snažím se zabavit svoji hlavu prací, moc mi to nejde, ale snažím se soustředit jen na práci. Začnu tím, že procházím e-maily, rozesílám je na oddělení, kterým patří a povzdechnu si, když je většina e-mailů pro Zhangjinga. Vždycky, když jsem mu nějaké e-maily přeposílal, tak jsem ho zlobil tím, že jsem mu k tomu psal nějaké své ledové vtipy, musel jsem ho škádlit i přes e-maily. Ale tentokrát mu je jen přepošlu.
Na oběd ani nejdu a ignoruju svoji asistentku, která chce jít dřív domů, prostě ji pošlu pryč a stále se snažím zabavovat, ale stále to nejde.
"Yanjun, neměl bys jít domů?" dojde za mnou Fen, když vidí můj výraz. "Sorry bro, že jsem si z tebe dělal srandu." Odkašle si.
"To je dobrý," zakroutím hlavou. "já jen prostě…" dlouze si povzdechnu, ještě jsem to neřekl nahlas ani sám sobě, nevím, jestli bych to měl říct někomu dalšímu. Ale chci to ze sebe zkusit dostat, chci vědět, jestli se mi uleví, když to řeknu nahlas. "…já ho miluju, Fen." Šeptnu a čelem se opřu o stůl. Nevím, jak se tváří, ale je mi to možná jedno…říct si to nahlas mi stejně nepomohlo, je mi pořád hůř.
"Jo, já si všiml, Yanjun." Zakývá hlavou. Řekl bych, že mi dva budeme poslední z celé firmy, co se tu odpoledne v kanclu budeme bavit na téma lásky, ale je to tak…povídáme si o tom…různě všemožně. "Vím, že bych ti měl říct, aby ses k němu nechoval jako kretén, ale…já se taky před Xikanem chovám jako kretén, takže…já ti do toho nemám co mluvit." Zasměje se a podrbe se v zátylku.
"To je právě to," povzdechnu si. "jenomže já se tak nechovám schválně, prostě asi kretén fakt jsem…a pokud mu to vadí, tak…by se mnou stejně nebyl šťastnej." Povzdechnu si. Chvíli si ještě povídáme, než mě Fen donutí, že pojedeme domů, hajzl, vím, že to dělá proto, že chce, abych ho domů odvezl, ale i tak. Alespoň budu jednou doma dřív než v noci. Hodím ho domů a pak zajedu k sobě domů, dneska jsem tu dokonce dřív než Yanchen a Cheng, tomu říkám štěstí. Ale využiju toho a udělám nám alespoň pořádnou večeři, všichni jíme dost blbě, protože není čas na pořádné jídlo, takže alespoň dneska bych se mohl postarat o to, abychom se najedli pořádně.
A celý večer proběhne celkem i dobře, je to dlouho, co jsme si jako bráchové jen tak sedli k televizi a pouštěli si oblíbené filmy. Bylo to…zajímavé a uklidňující, ačkoliv Zhangjinga mi to z mysli nevyhnalo. Ani na chvíli. Stejně jsem na něj pořád myslel. A když už jsem se konečně o půlnoci rozhodl, že půjdu do postele, tak mi na telefonu začal zvonit bezpečnostní systém, že se ve firmě spustil alarm. A tak tedy spánek odkládám, rychle se obléknu a nasednu do auta. Po cestě naberu Fena a společně se tam zajedeme podívat. Přijdeme na to, že ve firmě běhá kočka, bože, jak se sem dostala kočka? A ta spustila alarm. Kočku vezmeme a necháme venku, všechno zkontrolujeme a Fen pak znovu nahodí bezpečnostní systém a chvíli čekáme, jestli se znovu nespustí alarm, ale díky bohu ne. Jsou dvě ráno, mmm, skvělé, začínám přemýšlet, jestli se vůbec vyplatí jít spát.
Vyhodím Fena před domem a protřu si oči, bože, chci spát. Rozjedu se od jeho domu, semafory jsou vypnuté, já jsem na hlavní. Můžu v klidu, za stálého zívání jet. Ale z pravé strany, a navíc z vedlejší na mě vyletí auto, jede dost rychle a než stačím zareagovat, tak mi napálí do spolujezdcových dveří, tím nárazem dostanu hodiny a začnu se točit, snažím se to vyrovnat, ale nepomůže to a já předkem narazím do pouliční lampy, to je poslední, co vidím, protože tyčka s reklamou, která byla na lampě, mi prorazí čelní sklo a já cítím v očích štiplavou bolest, jak mi do tváře vletěla ta hromada střepů. Nedokážu přes bolest a krev oči otevřít, snažím se nahmatat pás, abych se z auta dostal, ani nevím, jestli se z něj třeba nedýmí nebo jestli nezačíná hořet, ale nemůžu pás oddělat.
"Pane, pane, jste při vědomí?" slyším nějaký ženský hlas, někdo se mnou opatrně třese. "Sanitka už je na cestě, pomůžu vám z auta, máte obličej celý od krve, neotvírejte oči." Řekne mi v rychlosti, pomůže mi se dostat z auta a odvede mě na chodník. Slyším nějaké majáky, zatímco sedím na chodníku a snažím se nemyslet na tu šílenou bolest.
"Máte u sebe doklady, pane? Sanitka už přijela. Jsem strážník Rou." Uslyším a přikývnu.
"D-Doklady mám v autě." Ukážu někam směrem, kde si myslím, že je moje náhradní auto. Bože, mít svoje obvyklé auto, nejspíš by se mi nic nestalo, ale v té růžové plechovce to bylo jako nic. Záchranář mi pomůže vstát a naloží mě do sanitky, píchnou mi kapačku a zjišťují, jak moc je moje zranění vážné.
"Kromě těch očí, pane Lim, bolí vás ještě něco?" zeptá se mě sestřička hřejivým hlasem.
"Jen ty oči." Zasípu a pevně si skousnu ret, jak moc mě to bolí.
"Tak vydržte, za chvíli budeme v nemocnici, máme někomu z vaší rodiny zavolat?"
"A-Ano, já…nadiktuju Vám číslo na mámu, Lim Kihyuna." Vydám ze sebe a po vyzvání sestřičky jí nadiktuju číslo na mámu. Pak už toho moc nevím, kapačka mě hrozně otupovala. Doktor mluvil o sále, píchl mi injekci na uspání a já po chvíli padl do bezesného spánku, ze kterého si nepamatuji vůbec nic.



***


Zhangjing
Na další den dojedu do práce a nevím proč jsem měl v noci spánek plný nočních můr. Několikrát jsem se vzbudil celý propocený a se strachem který prostupoval mým tělem. Ale rozhodl jsem se to ignorovat. Nejsme pověrčivý. Nemám z nočních můr strach. Nevěřím ž jsou něco jako propojení s realitou. Je to jen shluk myšlenek, které se snažím zapudit. Dojdu ke svému stolu a překvapím se, když je skoro odpoledne a já zatím nedostal ani jeden email od toho idiota, nebo se tu ani jednou nezastavil. Že by tu nebyl? Že by byl třeba nemocný?
"pozor hlášení" ozve se v rozhlase, přestanu psát do počítače a zadívám se na všechny kolem sebe, jak taky začali poslouchat. "Lim Yanjun měl vážnou autonehodu, proto prosím omluvte jeho nepřítomnost, prosíme všechny, aby pracovali stejně efektivně jako by tu Yanjun byl. Děkujeme" ukončí hlášení. Všimnu si pohledu Chaozeho a Justina, jak se na mě se strachem podívali. Vytřeštěně upustím tužku a chytím se za pusu a začnu vzlykat. Ani nevím kdy se mi po tváři svezli první slzy, ale hlasitě vzlyknu a zakryju si obličej.
"Zhangie" dojde ke mně, podle hlasu Chaoze a obejme mě. "bude to dobré mh? Určitě to není tak hrozně" pohladí mě po zádech a já zakroutím hlavou snažím se mu říct, že mě to nezajímá, že jsem v pohodě že jsem rád ale ne, přitulím se do jeho náruče a vzlykám mu do hrudi zatím co mě on hladí po zádech. "mám zavolat Fenovi a zjistit v jaké nemocnici je?" zašeptá opatrně. Chvíli nad tím přemýšlím ale nakonec přikývnu a on se usměje, zvedne můj telefon a vytočí Fena a slyším, jak se spolu baví, ale nejsem schopný rozpoznat slova. "tak pojď" pomůže mi vstát, pomůže mi se uklidnit a pak mi řekne do které nemocnice mám jet. "zvládneme to tu…jeď za ním" usměje se a já přikývnu a rozeběhnu se za Wenjunem. Nevím, jak na to přišel, možná je to ta kamarádská telepatie ale běží mi naproti a mává v ruce klíči.
"hodím tě tam" mrkne na mě a my se rozeběhneme do garáží. Rychle se rozjede do nemocnice, když u řeknu, kam má jet a zastaví na parkovišti. "když tak pak zavolej, vyzvednu tě" kývne na mě a rozjede se pryč. Přikývnu a pak se zadívám na velikou nemocniční budovu a stáhne se mi srdce. Hlasitě zalapám po dechu a pomalými kroky se vydám skrz veliké dveře. Chvíli je podržím, aby mohli projít další lidé. Nakrčím nos, když je ve vzduchu cítit dezinfekce a sanitární prostředí a dojdu k recepci.
"dobrý den můžu vám pomoci?" zvedne hlavu a svraští obočí, když vidí, jak mi po tváři znovu stékají slzy. Sáhne vedle sebe a podá mi kapesník. Poděkuju a slzy si setřu.
"já…jdu za Lim Yanjun-" chci se zeptat, ale přeruší mě známý hlas.
"Zhangjing?" otočím se, když vidím Kihyuna jak odchází pryč. Kývnu na recepční a rozeběhnu se za ním. "přišel jsi za Junniem?" pohladí mě po vlasech, přikývnu a vzlyknu. Vypadá pořád stejně, nevím, jak to dělá, ale je pořád tak nádherný a já doufám že až budu starší budu pořád vypadá stejně.
"j-jak mu je?" vzlyknu a on se na mě hřejivě usměje.
"mohlo to být horší" povzdechne si, a i přes jeho masku kterou nasazuje před ostatními vidím, jak se mu oči třesou strachem, jak se sám celý třese. "kdyby měl svoje auto tak by to nebylo tak hrozné ale ten brouk… byl dost to kvůli němu odnesl" prohrábne si vlasy a já vytřeštím oči. Je to…moje chyba. Vzlyknu a složím hlavu do dlaní. Kdybych nebyl idiot a auto mu nepokreslil…nemusel by dostat jiné a mohl…mohl to mu předejít, nemuselo by se mu třeba něco stát nebo by dopadl lépe. Ah bože nedokážu se Kihyunovi podívat do očí. "je na pokoji 223 ve třetím patře" pohladí mě po rameni. "musím jít na pojišťovnu tak se mi o něj postarej" pohladí mě po rameni a rozloučí se. Zadívám se na jeho záda. Chci na něj zakřičet, že nejsem ten správný. Že je to moje chyba. Pomalu se rozejdu k výtahu a nechám se jim vyvést do třetího patra. S plaše bušícím srdcem procházím chodbou a míjím pokoje, než najdu ten správný. Roztřeseně vezmu za kliku a pomalu dveře otevřu a na chvíli zavřu oči. Zalapám po dechu a udělám dovnitř krok.
"kdo je to?" ozve se jeho hlas a mě se hned zatřepe hlas. Otevřu oči a hned je vytřeštím, když vidím, jak je pobouchaný a má zavázané oči. Neudržím se a vzlyknu. Dveře se za mnou zavřou zatím co já spadnu na bobek a hlasitě vzlykám.
"Z-Zhangjing?" zeptá se a já se zvednu a udělám krok až k němu. Sednu si na židli vedle něj. "ten hlas bych poznal kdekoliv" usměje se na mě, když ho opatrně chytím za ruku. Snažím se ignorovat to, jak do sebe naše ruce dokonale zapadají. To, jak jeho ruka obepne celou mojí. Pevně moji ruku stiskne.
"promiň" vzlyknu a skousnu si bolestně ret.
"za copak se omlouváš blázínku" víc moji ruku stiskne a já zakroutím halová i když to nemůže vidět.
"kdybych. Ti nepomaloval auto …kdybys měl to svoje-" přeruší mě a když mě druhou rukou pohladí po tváři a když vidí že se poslepu strefil tak se usměje.
"ta to není, sice jsi mi auto pomaloval ale já jsem idiot, měl jsem si ho už několik dní vyzvednout, ale vykašlal jsem se na to" zakroutí hlavou.
Nevím, jak dlouho u něj sedím. Nevímjaká dlouho spolu sedíme a jen mlčky se držíme za ruku. Dokud nemluví…tak nedokážu skrývat to, že ho mám rád. To že je krásný, že mám o něj strach.
"za pár dní mě pustí a oči se mi prý taky zahodí, bude to trvat chvíli ale bude to vše v pohodě a pak…možná…mohl bych tě pozvat na rande?" špitne a já vytřeštím oči. "když mě vezli do nemocnice, víš přemýšlel jsem, nad tím že kdybych umřel…jediná věc které bych litoval by byla to, že jsem to s tebou nikdy nezkusil, že jsem nesebral odvahu" sklopí hlavu. Zatřese se mi srdce a já se zasměju.
"až se uzdravíš tak se mě zkus zeptat znovu" šeptnu ale cítím na něm, jak se usmál.
Po pár dnech Yanjuna pustili a já každé ráno před prací za ním chodil. Někdy i po práci. Vzal jsem ho za ruku po tom, co jsme vystoupili z taxíku a opatrně jsem ho vedl do schodů naší firmy. Společně jsme došli na všechna oddělení kde se bavil se zaměstnanci a já stál opodál a pomáhal mu ze schodu a kolem stolu, aby nespadnul. Když jsme jeli výtahem dolu tak mě chytil a přitáhl si mě k sobě.
"co kdybychom někam spolu zašli?" nosem se otře o dveře výtahu a já se zasměju, když se chtěl asi nosem otřít o můj nos. "to nebyl tvůj obličej že ne" odkašle si a já se zasměju.
"moc si nefandi" zakroutím hlavou a vyjdeme z výtahu, ale nějaká ze slečen s nás nevšimne a narazí do nás na Yanjuna vylije obsah své ledové kávy. Drtím v sobě smích a Yanjun si hlasitě povzdechne. Slečna se nám začne horlivě omlouvat, ale řeknu to, že to nevadí a zadívám se venku na fontánu.
"pojď odvedu tě do koupelny, aby ses umyl" zasměju se a táhnu ho ven a on po cestě nadává.
"tak svlékni si triko" rozkážu mu.
"mh tady někdo rád rozkazuje, jenom triko nebo se mám radši svléknout celý?" skousne si ret a já v sobě hodně dusím smích.
"mh klidně celý, jestli chceš" mrknu na něj a on se začne horlivě svlékat, dokud přede mnou není nahý. Zasměju se a poplácám ho po rameni a odstoupím od něj pár kroku.
"um Yanjun můžeš mi říct proč tu seš nahý?" zasměje se Xiao Gui který procházel kolem a drbne do mě se smíchem.
"budu…hádat…nejsme v koupelně že ne…Zhangjing…" zavolá na mě, ale ignoruju ho a chytím se za břicho, když to zpozoruje Zhengting a se smíchem se k nám rozeběhne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 5. září 2018 v 22:17 | Reagovat

Chudák Yanjun. Jen doufam, že se uzdraví úplně a nebude mít žádné následky.
To od Zhengtinga nebylo hezké...
Jsem zvědavá, co bude dál. Těšim se na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama