The Boss 2 || 6. kapitola 1/2

12. září 2018 v 10:00 | MONBEBEs |  The Boss 2
The Boss 2 vychází každou středu. Trailer k povídce ZDE.

PS.: Z důvodu toho, že blog.cz mi neustále předhazuje, že článek nesmí mít víc než tisíc lachtanoznaků, tak bude takhle kapitola rozdělena na dva články.






Yanjun

Jo. Skvělá legrace, vždycky jsem se chtěl nahý koupat někde, kde je spousta lidí, co mě vidí. Myslím, že moje reputace se změní z Yanjuna naprosto neschopného v posteli s malým penisem na Yanjuna exhibionistu milujícího, když se na něj někdo kouká, jak se koupe…tuším, že ve fontáně. Pochybuju, že to může být ještě horší.

"Ahoj, Yanjun." Uslyším hlas Zhengtinga a přejede mi mráz po zádech. Jo. Horší to může být - v případě Zhengtinga několikanásobně…všichni moc dobře víme, že je extra úchylný a extra nadržený, nehledě na to, že po firmě koluje informace, že má podle všeho seznam lidí z firmy, se kterými by se rád vyspal, takže…všichni, co si myslí, že na tom seznamu jsou se mu snaží vyhýbat.

"Ahoj, Zhengting," polknu. "je tu doufám ještě někdo." Vysoukám ze sebe a snažím si rukama zakrývat svůj rozkrok. Proč jsem měl tak blbej nápad jakože se svléknu? Jasně, tak nějak jsem si myslel, že jdeme do koupelny a taky jsem si myslel, že když se svléknu, tak se svlékne i Zhangie a mohli bychom se okoupat spolu, ale. No, vše skončilo poněkud jinak, než jsem předpokládal. Možná jsem rád, že mám zraněné oči a nevidím.

"Nikdo tu není." Zašvitoří a já začnu přemýšlet, jak se z téhle situace dostanu. Nemůžu se dát ani na útěk, hlavně proto, že nevidím a taky hlavně proto, že absolutně nevím, kde jsem. A byl jsem opravdu moc, opravdu, rád, když se celá firma bavila na můj účet, zatímco já jsem stál nahý uprostřed nevím čeho, ve chvíli, kdy se alespoň jeden z mých bráchů - a to Chengcheng - zželel a přišel ke mně s tím, že mi podával oblečení a podpíral mě, abych se oblékl, tak…v tu chvíli jsem byl i rád, že mám svoji ultra obrovskou ostudu za sebou.

Ani nevím, kde je Zhangjie, jestli se bavil společně s ostatními, ale Chengcheng mě odvedl hádám na parkoviště, došlo mi to ve chvíli, kdy na mě začala mluvit máma a převzal si mě do péče. Pomůže mi sednout do auta, podá mi do ruky pás a já se napotřetí trefím do zapínání abych pás zapnul.

Měl jsem z toho obavy, ale oči se mi hojili dobře. Bylo to skoro dva týdny, co jsem neviděl a byl vázaný na pomoc ostatních, byla zajímavá zkušenost přijít na to, jaký je život pro ty, kteří nevidí. Takže, když mi pak v šeru v ordinaci sundají obvaz kolem očí, tak mi dlouho trvá, než se mi zrak zaostří a než se dají oči najednou dohromady. Cítím, jak mi ve spáncích pulsuje krev a jak se mi nenadálé světlo bolestivě zapicuje do očí a já cítím, jak moc je to nepříjemné.

"Týden budete mít oči hodně podrážděné, předepíšu vám kapky. Jedny budete užívat během dne a ty druhé na noc. Dokud bude potřeba kapat, tak by jste hlavně neměl řídit." Usměje se na mě sestřička a já přikyvuji s mámou čekáme, než mi všechno předepíše a než mi doktor oči prohlédne.

"Vypadá to moc dobře," usměje se. "podle mého odhadu už to bude jen týden léčení." Zakývám podle jeho slov hlavou a vezmu si recepty od sestřičky. Sice už nemám oči zavázané, ale stejně mi pořád slzí a slzami mám pohled rozostřený, takže mě stejně máme táhne do auta, abych do něčeho nevrazil. Než dojedeme domů, tak se zastavíme do lékárny, kde nakoupíme všechny kapky do očí a vitamíny, které by mi mohli pomoct dát se dohromady.

Z lékárny se ale rozhodnu, že bych měl pracovat, takže poprosím mámu a ten mě odveze do firmy. Mezitím mi kapky pomohli se alespoň trošku zbavit toho slzení, takže už něco konečně začínám vidět. Jen co dojdu k sobě do kanclu, tak lituju tohohle svého nápadu. Jakmile otevřu náš IBM notes pracovní email, tak vidím 99 nepřečtených e-mailů. Můj bože. Za monitorem se několikrát pokřižuju, než se začnu prokousávat e-maily. Skousnu si ret, když vidím, že je tam ze včerejška e-mail pro Zhangieho:

Od: brcompany@br.com

Pro: Vedení firmy LCHK Fashion >> limyanjun@limcompany.com <<
Předmět: Re: Recenze kapely, e-mail si přečtu, jasně, už podle předmětu mi to mělo dojít. Chtějí od Zhangieho recenzy na kapelu, co hrála na přehlídce, no...

Od: Vedení firmy LCHK Fashion >> limyanjun@limcompany.com<<

Pro: 2. oddělení/ LCHK Fashion >> youzhangjing@limcompany.com <<

Předmět: Re:Re:Recenze kapely

Mému nejkrásnějšímu a nejmilejšímu vedoucímu 2. oddělení přeposílám pracovní e-mail. V případě, že ti je po mně smutno a toužíš po mě - stačí napsat a já za tebou přijdu.


Pac a pusu, Zhangie


LY


Email mu hned odešlu a zaculím se nad svojí genialitou a tím, že jsem prostě úžasný. A taky nad tím, že jsem si uvědomil, že ho doopravdy miluju.

Prohrábnu si vlasy, když mi telefonem zavolá sekretářka, že mám návštěvu. Rychle mrknu do diáře, nemám poznámku, že bych měl mít s někým schůzku. Ještě se podívám i do svého stolního kalendáře, taky nic. Nevím, kdo to je, ale do kanceláře mi vpluje starší muž, mohlo mu být něco kolem 50, vlasy měl hodně prošedivělé a na první pohled má zamračený výraz v tváři.

"Dobrý den, Lin Yanjun, mohu Vám nějak pomoci? Nejspíš jsem si zapomněl zapsat schůzku s Vámi, pane…?" taktně mu naznačím, že absolutně nemám tušení, kdo to je.

"Dobrý den, omlouvám se, neměl jsem s Vámi domluvenou schůzku," usměje se a podá mi ruku. "jsem Chen Liyang." Prozradí mi vřele a já se na chvíli zarazím, ale pak se usměji, když si dám dvě a dvě dohromady.

"Ano, vy vlastníte ten řetězec restaurací a kantýn, které nám pak sprostředkovávají občerstvení na přehlídky." Hned mi to dojde, řeknu sekretářce, ať nám udělá kávu a sednu si ke stolu a Liyang si sedne naproti mně.

"Víte, je vcelku těžké s tímto začít, ale budu s Vámi mluvit upřímně." Zadívá se na mě.

"Jistě, od toho pracovní schůzky jsou." Pokynu hlavou a on mě zarazí s tím, že důvod, proč přišel souvisí i nesouvisí s prací. "Začnu tím, že jsem otcem Chen Linonga, který u Vás pracuje na 5. oddělení. Došla ke mně informace, že Vy a vedoucí jeho oddělení přemýšlíte nad tím, že mého syna vyhodíte." Zadívá se na mě a já se nemůžu ubránit tomu, že mi přijde jeho pohled velmi zlý a nenávistný.

"Ano, bohužel mě to mrzí, ale vedoucí oddělení Zhu už s ním není delší dobu spokojený a naše firma potřebuje být dynamická a potřebujeme výsledky. Nejsme firma, co zaměstnává lidi, kteří na to nemají." Nenechám se zastrašit jeho přístupem. Ale to jsem měl, měl jsem se nechat vystrašit, protože jen, co otevře pusu, tak mi zaskočí vzduch.

"Snad si nemyslíš, Yanjun, že tvoje autonehoda byla nehoda? Bylo to varování," odfrkne si. "pokud nebudeš spolupracovat, tak to bude mnohem horší, příště se postarám, abys to nepřežil."

Nějakou dobu jsem úplně němý, nemám slov a chvíli nevím, co si mám myslet, ani vlastně nevím, co se to děje. TO JAKO VÁŽNĚ? To byl pokus o vraždu? Bylo to varování? Varováni proto, že chci vyhodit nějakého jeho zmetka, kterej je v naší firmě úplně na hovno a přidělává ostatním tak akorát práci?

Přijdu si jak v blbým filmu, jako bych si poslechl hodně blbej vtip.

"A co po mě chcete?" nechápavě svraštím obočí. Tohle snad není možný, věděl jsem, že být šéfem velké firmy je velká zodpovědnost a taky možnost, že se vám bude snažit někdo ublížit, ale nečekal jsem tohle. Ani nevím, jak bych při zjištění něčeho takového měl reagovat…vlastně ani nevím, co se mi honí v hlavě, celkově prostě…mám v hlavě guláš a prázdno.

Když jsem se toho chlápka ptal, co po mě vlastně chtěl, tak jsem čekal ledacos. Čekal jsem, že bude chtít prachy, čekal jsem, že bude chtít nějaké firemní akcie, že bude chtít nějaký nárok na něco nebo cokoliv, jen jsem nečekal, že bude chtít to, co chtěl. Abych chodil na rande s jeho synem Linongem - ano, s tím, kterého ve firmě nesnáší i výtah, ano, s tím, kterého chce každý zabít a ano s ním, ačkoliv chci chodit se Zhangjingem.

Situace opravdu pláčihodná, ale neměl jsem na vybranou. Je tu hodně důvodů, proč jsem neměl na vybranou a ano - jeden z větších důvodů je ten, že si přijdu moc mladý na to, abych umřel. Dalším důvodem byla firma - ať je ten chlap píčus a psychou jakej chce, tak pořád potřebujeme jeho spolupráci, protože vlastní většinu restaurací. Ačkoliv mi nejde do hlavy, proč Linong nepracuje u něj, když je jeho tatínek tak zazobanej, ale asi to bude důvod, proč ho odsud chceme vyhodit - je k ničemu.

Hodím na sebe jen oblečení, jen oblečení s tím, že mě zajímá pouze to, že je to oblečení. Neupravím si ani vlasy, nejdu ani dřív a nejdu ani na čas, možná jdu spíš pozdě, ale je to večeře s Linongem, což není zrovna něco, na co bych se těšil tak, že bych týden předem nemohl dospat.

Restauraci vybral buď on anebo jeho otec, těžko říct, byla to jedna z klasických snobských restaurací, takové, jaké máma nejvíc nenávidí, proto jsme do takovýchto 'nóbl' podniků nechodili.

Objednáme si jídlo a něco k pití. Celý večer poslouchám jeho slova, která mi nepřijdou ani vtipná ani nijak záživná, spíš je to to nejnudnější, co jsem kdy musel poslouchat, u jeho slov se snažím neusnout a navíc už se půl hodiny snažím zastihnout čišníka abych mohl zaplatit nebo ho chci alespoň požádat o párátka, abych si držel víčka proti usínání.

"No a Yanjunnie, nemohl bys říct Xingjiemu, aby si na mě přestal vybíjet zlost?" zadívá se na mě. Vidím mu na očích, jak doufá, že je roztomilý a že se mu daří mě svádět. Snažím se nezvracet, opravdu hodně se to snažím potlačit.

"No, to není zrovna lehké," to je kupodivu pravda, protože cokoliv, co potřebuje řešit kdokoliv s Xingjiem, rozhodně není lehké. Možná pro vyjádření až tak těžké situace pořádně neexistuje slovo. "on je tvůj šéf a on hodnotí tvé výsledy. Nemůžu mu mluvit do toho, jak má vést svá oddělení." Zakroutím hlavou.

"Ale táta říkal," oh, bože. Připadám si jako bych tu seděl s dítětem, které si bez rodičů ani nedojde na záchod. Opravdu velmi velmi žalostná situace, skvělé. "že zařídíš všechno, co budu chtít." Ukřivděně se na mě zadívá a mě se znovu dráždí hrdlo, když cítím, jak zase můj krk volá po zvracení. Jakmile začne Linong mluvit o tom, že bychom spolu mohli opravdu chodit, tak už se neudržím a začnu ho jemně brzdit.

"Podívej se, Nongnong," oh bože, já mu opravdu řekl tou trapnou přezdívkou, kterou mi vyhrožoval jeho otec, že jestli mu nebudu říkat, tak mě zabije. "promiň, ale v tenhle moment nechci, abychom nějak spěchali…máme jen rande…jen se seznamujeme, jasný?" snažím se ho uklidnit a doufám, že to pomůže a doufám, že budu mít alespoň trošku klidu.

Už jsem tak nějak vyčíhnul, že při jistých věcech se vždy musí stát nějaká katastrofa. Nejen mě. Jako třeba Chengcheng - kdykoliv si na sebe vezme cokoliv bílé barvy, tak se hned (opravdu hned) zákonitě zašpiní. A to je něco, co víme spoustu let. Já mám zase úplně jiný dar, umím si přivolávat neštěstí. Vždy, když si nadšeně řeknu, že se něco dlouho nestalo, tak mě osud kopne do prdele a ukáže mi, že teď už se mi to stalo znovu, yaay!


A proto jsem málem dostal infarkt, když jsem před restaurací potkal Zhangjinga s Wenjunem. Normálně bych byl asi žárlivý a naštvaný, že je s Wenjunem, ale já se momentálně styděl sám za sebe a hlavně za svůj doprovod, kterým byl Linong. A navíc ještě situace, kdy jsem ho nemohl odstrčit. Snažil jsem se dělat, že jsem si Wenjuna se Zhangjingem nevšiml a rychle zalezu do auta, než se stane ještě něco horšího. Oh, co může být horší?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 12. září 2018 v 16:32 | Reagovat

Ach Yanjune...věř, že to vždycky může být ještě horší :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama