The Boss 2 || 6. kapitola 2/2

12. září 2018 v 10:01 | MONBEBEs |  The Boss 2





Zhangjing
Myslel jsem, že se mi to zdá, že to že se mi vyhýbá je jen můj pocit, možná pomsta za to že jsem ho nechal stát nahého u fontány, ale dokonce jsem tomu idiotovi odepsal i na ten jeho email. Přemýšlel jsem, že bych s ním někam zašel, něco bychom spolu podnikli a já třeba pak časem přišel na to, že to není až takový idiot. Ale on se mi opravdu vyhýbal. Nemluvil na mě a pořád chodil na páté oddělení. Snažil jsem se namluvit si, že to tak není. Že se mi to jen zdá ale…
Na rozveselení jsem šel s Wenjunem na večeři. Po tom, co i on si vše vyříkal se Xingjiem jsme se rozhodli, že si udělám přátelský večer a o všem spolu pokecáme. Co mě ale zarazilo byl fakt, že z restaurace, do které jsme chtěli s Wenjunem jít, vycházel Yanjun…a ne sám. Vycházel s Linongem. Což by mě ani tak netrápilo, protože to mohla být jen pracovní …pracovní sraz nebo prostě … večeře ale…kdybych si nevšimnul toho, že mě Yanjun viděl…toho, jak mě ignoroval. Najednou jsem měl pocit jako bych po přistihl při tom, jak mě podvádí. Cože je nesmysl, protože spolu nechodíme a v tom jsem si to uvědomil. Nechodíme spolu, nemám žádné právo si na něj dělat nárok…i když chci i kdy chci si dělat nárok. Chci abych do toho mohl mluvit. Abych mohl za Yanjunem přijít a zeptat se ho co to mělo znamenat. Chci mít právo být na něj naštvaný. Uhnu pohledem, nejspíš sám před sebou a sklopím hlavu. Já jen…myslel jsem si že mezi námi…něco začalo. Že možná časem, mezí námi něco propukne. Ale asi jsem se mýlil.
"Jingie jdeme?" dloubne do mě Wenjun, když už pár minut opařeně stojím před restaurací. Slyším a cítím z jeho hlasu starost ale snaží se změnit téma. Zadívám se na restauraci, kde možná před chvílí proběhl krásný večer. Krmili se navzájem zatím co si říkali sladká slůvka? Usmívali se na sebe, jen na sebe a teď spolu odešli, možná pokračovat někam kde budou sami? Ne, zaženu ty myšlenky pryč z mysli. Nechci si představovat, jak se Yanjun líbá s Linongem. Jak ho tvrdě přirazí na stěnu zatím co se na Linongově tváři objeví výraz naprostého vzrušení. Nechci si představovat, jak spolu mají něco víc po tom, co se jeho ruce dotýkali i mě, potom co vím, jaký Yanjun v posteli je, nechci aby…to mezi námi byla chyba, kterou teď Linong napraví.
"nemám chuť" vyhrknu a skousnu si smutně ret. Otočím se na patě právě včas abych viděl, jak Yanjun projíždí kolem, seděl tam s ním. V jeho novém autě, nebo spíš v tom starém které bylo přelakované. Skousnu si bolestně ret více až musím sám lehce vyjeknout nad tou bolestí a rozejdu se rychle k autu.
"Jingie" dojde ke mně Wenjun, když už nějakou chvíli lomcuji s klikou od auta, ale jak jsem zjistil, zamčené auto prostě nejde otevřít. Hlasitě si povzdechnu a počkám, než mi auto odemkne a pak do něj naštvaně sednu. Wenjun si rychle sedne na místo řidiče a rozjede se domů. Založím si ruce na hrudi a stáhnu okénko, aby na mě šel studený vzduch. Sleduju jak se míhají oranžová světla pouličních lamp. Jak jsou na ulicích lidi a baví se, zatímco já sedím v autě a … nemám nic. Častokrát jsem lidem kolem sebe záviděl a nestydím se za to. Záviděl jsme jim, že v životě něčeho dosáhli, záviděl jsem, že mají svůj živost nastavený. Že ví, co mají dál dělat, že někoho mají, kdo jim s tím vším pomůže. Když jsem si našel stabilní práci v Lim Changki Fashion myslel jsem si že i já se dostávám do té fáze kdy mi bude nějaký naivní kluk závidět…jenže není co, pořád jsem ten malý kluk, který v hlavě nic nemá. Který chce, aby přišel někdo chytrý, někdo, kdo u vysvětlí, jak funguje dospělácký život, komu nebude vadit, že jsem na některé věci hloupý a vysvětlí mi to třikrát, pětkrát, dokud to nepochopím.
Dojedeme domů a já ani nepočkám na Wenjuna a rychle se rozejdu domů. Zavřu za sebou dveře od pokoje a až pak si uvědomím že mám na sobě boty, tak si je v pokoji zuji a v oblečení sebou plácnu do postele a něco zamručím. Slyším za dveřmi, jak Wenjun s někým volá, ale ignoruji to a hlasitě nadávám do polštáře a frustrovaně si prohrabávám vlasy.
"Jingie objednal jsem nám jídlo, za chvíli tu bude pizza" uslyším tlumeně skrze dveře, ah volal do pizzerie. Hned na to slyším kroky pryč od mých dveří a až pak se odhodlám zvednout. Vezmu si ze skříně svoje oblíbené modré pyžamové kalhoty, chlupaté růžové ponožky, bílé tílko a teplou růžovou mikinu a nasadím si kapuci s hlasitým povzdechováním. Vylezu z pokoje zrovna když Wenjun telefonuje, vezme si peněženku a pak na mě mávne s tím, že jde pro pizzu. Posadím se na sedačku a napiju se koly co máme na stolku a za chvíli se ve dveřích objeví Wenjun s dvěma krabicemi pizzy. Zapne nějaký film, myslím že je to nějaká pohádka, ale děj moc nevnímám. Jen bezduše jím pizzu, kterou Wenjun objednal a on moc dobře ví jakou mám rád. Piju u toho kolu a hlasitě si do každého sousta povzdechnu. Nechce se mi zítra do práce. Nechce se mi vidět, jak se ti dva cukrují, jak se na sebe dívají a jak se potom Yanjunův pohled přesune na mě a bude…jiný. Chladný, odtažitý…bez zájmu. Hned po jídle jsem se došel osprchovat a pak jsem usnul ani nevím jak. Další den jsem v práci Yanjuna nezastihl. Xingjie chodil k nám na oddělení a hlasitě nadával na to, že mu Yanjun diktuje, jak se má chovat k Linongovi. To jsou na tom tak daleko že už má v práci privilegia? Jak se to, tak rychle stalo, kdy se to stalo. To jsem ho od sebe odháněl tak moc že se mi to povedlo a já nakonec… úplně prohrál.
Několik dní na to to šlo stejně. Yanjun se mnou vůbec nekomunikoval. Dokonce mě ignoroval. Nechal mě na poradě být, žádné poznámky žádná interakce kromě práce a já cítil, jak se mi pomalu srdce mění na kus ledu. Jak se mi vzdaluje jako ta nejvzdálenější hvězda, kterou člověk obdivuje ale je miliony let od vás. Nakonec ale…každá krásná zář na obloze je jen koule žhavých plynů, a to je i on, je krásný, člověk se do něj zamiluje pohledem, ale jen si s vámi se svým vzhledem hraje a ve skutečnosti, po tom, co dostáhne svého cíle se změní na chladný kus kamene, nebo nejrozpálenější lávu která vás zraní.
"už toho mám dost, Linong zase podělal práci a Yanjun mi řekl ať se mu omluvím, když jsem na něj křičel. Chápete to? Já ho seřval a on hned utíkal za Yanjunem a pak jsem dostal já tytyty abych se k němu choval jinak??" vyjekne Xingjie na obědě a praští vidličkou do stolu. Snažím se to nevnímat a jíst si svoje nudle ale on pořád chce mou pozornost až to nevydržím a překvapím nejen sebe, když po něm vyjedu.
"a proč to říkáš mě, když ti to tak vadí řekni to Yanjunovi" vyjeknu frustrovaně a hlasitě si povzdechnu.
"protože na tebe vždycky dá" zavrčí a je vidět že je překvapený, možná naštvaný. "ať se dělo cokoliv, když jsi to chtěl ty tak to vše šlo, víš, jak jsi chtěl tu klimatizaci? Všechna oddělení si jí vyžádala a jen vy, protože jste byli v nižších patrech jste řekli že jí až tak nepotřebujete a Yanjun to zamítnul, aby nevyhazoval peníze, pak Justin omdlel z horka tak jsi přece jen řekl, že bys jí chtěl a druhý den jsi jí tam měl!" vyjekne
"fajn…promluvím s ním a zjistím co se děje, jestli spolu chodí tak by mu stejně neměl dávat privilegia" přikývnu a zadívám se na talíř.
"chodí? Ale já myslel že ty a …Yanjun" slyším, jak Zhengting zalapal po dechu. Zakroutím hlavou a smutně se usměju.
"nejsi jediný kdo...si to myslel…" špitnu a odložím vidličku a odnesu nedojedené jídlo.
"Zhangjing a nedojí jídlo?" zalapá personál po dechu, věnuji jim smutný úsměv a pak se vydám do kanceláře Yanjuna. Je to nefér, pokud spolu chodí, je nefér aby člověk jako Linong, který vše kazí, měl krytá záda. Vyjedu výtahem do patra, kde má Yanjun kancelář a už se chystám zaklepat na dveře, když uslyším hlasy.
"myslel jsem si, že jsem ti řek abys s Linongem chodil" uslyším neznámí hlas, nikdy před tím jsem ho neslyšel ale ta konverzace mě zaujme, a tak začnu poslouchat.
"nemůžete mě nutit abych s ním chodil, nevyhodím ho to jste chtěl ne? Váš syn se tu má teď dobře. V práci nic nedělá a dostává za to plat, kolegové jsou na něj hodní a šéf se mu omluvil že na něj křičel nic víc po mě chtít nemůže-"
"ale to se pleteš Yanjun, neříkal jsem ti, že příští autonehoda nemusí dopadnout tak lehce, příště zařídím, aby tě to zabilo tak si uvědom, co je v sázce, buď začneš s mým synem chodit anebo se připrav na následky." Vytřeštím oči a zakryju si pusu. Yanjunova nehoda nebyla jen nehoda? Bylo to naplánované. Někdo ho vydírá a ten někdo je otec Linonga? Dá se do mě zlost sevřu pevně ruce v pěst a rozeběhnu se. Ani nepoužiju výtah ale běžím po požárním schodišti na páté oddělení a rozrazím dveře. Většina byla na obědě akorát Linong se vesele houpal na židli. Dojdu k němu a nedržím se zpátky, začnu po něm křičet, co si to dovoluje nechat Yanjuna vydírat.
"chápu že to máš těžké, ale Yanjun je lidská bytost proboha! Nemůžeš ho vydírat k tomu, aby s tebou chodil, nemůžeš tohle dělat!!" vyjeknu naštvaně. "Yanjun chodí se mnou chápeš to?!" vyjeknu a no to je sice lež ale mohli jsme spolu v tuhle chvíli chodit, kdyby se on do toho nepřisral. "kdyby ti šlo jenom to zachovat si práci, dal by ti nějakou jednoduchou, kterou tvou mozek zvládne ale ty vydíráš člověka smrtí, proto aby s tebou chodil, to je sprostý hnusný a zbabělý!" ani nevím, jak dlouho na něj ječím, ale vyřvu si na něm plíce a pak naštvaně při odchodu prásknu dveřmi. Ani ho nechci vidět, chci jít jen za Yanjunem a promluvit si s ním o tom ale vím že má teď spoustu věcí v hlavě. Vím, že teď potřebuje klid, a proto mu napíšu email-Go home aby věděl že odcházím a vydám se naštvaně domů. Nemám sílu být v práci. Dojdu domů a hlasitě zakřičím a kopnu do sedačky. Linong jeden, vydírat takhle chudáka Yanjuna!
Kolem páté přijede Wenjun a začne se mě vyptávat, ale ignoruji jeho otázky a kroutím hlavou s tím, že o tom nechci mluvit. Nechá tedy toho a unaveně si lehne na gauč. Chvíli kolem něj chodím, uklízím, a tak a pak se podívám na hodiny, když je osm večer.
"máš hlad?" zeptám se ho starostlivě a on přikývne. Dojdu do kuchyně abych udělal něco na jídlo a hlasitě si povzdechnu. "fajn dojdu tentokrát nakoupit já" projdu kolem sedačky a ani se nepřevléknu a ve svém oblíbeném pyžámku a růžové mikině si nazuju pantofle, to klokanky si dám klíče a peníze a vydám se do samoobsluhy na konci ulice. Wenjun ještě pře mým odchodem zamumlá něco jako děkuju ale ignoruju to. Ani jsem si nevzal mobil. Na co taky, není to tak že bych si měl s kým volat nebo psát, a tak ho nepotřebuji. Vydám se do obchodu a jdu osamělou temnou ulicí po chodníku hned vedle cesty. Touhle dobou nikdo nikam nechodí. Je štěstí že tu máme obchod, který má otevřeno nonstop pro nás nevnímající čas ideální. Jdu pomalým krokem a ztratím se v myšlenkách. Vyruší mě z nich až zvuk brzd. Překvapeně se otočím a hned na to hlasitě vyjeknu, když vidím černou dodávku, ze které vyskočí dva muži a chytnou mě za ruce. Zacpou mi pusu, takže nemůžu křičet a já sebou ve strachu a panice házím. Ani se nenaděju a sedím v dodávce a jedeme pryč. Po tvářích mi stékají slzy hrůzy a já se začnu celý třást.
"myslel jsem si že zranit Yanjuna těžší, ale kdo by si pomyslel že bude mít slabinu, a ještě tak bezbrannou." Zasměje se jeden z mužů a já rozpoznám hlas který jsem slyšel v Yanjunově kanceláři. "až mu tě pošleme po kouskách tak si rozmyslí, jak se chovat" řekne chladně a mě polije studený pot. Nedokážu pohledem zaostřit a dech se mi rapidně zrychlí.

"ale neboj se maličký, uděláme z toho šou aby Yanjun co nejvíc trpěl ano?" pohladí mě po tváři a já sebou škubnu. "možná je škoda ho zabít, možná bychom mohli Yanjunovi poslat video, jak si s ním užíváme, to by ho zničilo" zasměje se a já sebou trhnu. Vytřeštím oči a natáhnu se ke klice, ale nestihnu nic udělat než mě udeří několikrát silně pěstí a já pak ztratím vědomí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 12. září 2018 v 16:54 | Reagovat

Ach jo...proč se to tak sere? Nechci, aby Yanjunovi ublížili, natož pak Zhangjingovi. To Linong si zaslouží řádný nářez. A ten jeho povedený tatíček by taky zasloužil pořádnou odvetu.
No jsem moc zvědavá, co bude dál. Tak snad se ...těšim...na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama