Destroyer || 10. kapitola

1. října 2018 v 11:00 | MONBEBEs |  Destroyer




Changkyun
Dojdu ráno do kanceláře, je to pár dní, než začnou svátky a já jsem úplně v koncích, protože nevím, co komu dát. Nejjednodušší z toho všeho je možná Hyungwon, tomu stačí abych mu dal pár nových pyžam a bude mě milovat. Samozřejmě musí být stoprocentní bavlna nebo něco super kvalitního. Je schopný v nich chodit celý den. Ale je to jediný člověk, který mi aspoň řekne, co chce. Když se zeptám Wonha, co by si přál k Vánocům tak je jeho odpověď většinou - tvoje bratrská láska mi stačí jako dárek - v tihle chvílích mám pocit, že bych mu nejraději dal pěstí. Zakroutím hlavou. Dneska má Xukun volno. Je to takové divné být tu sám. Hovory mám přepojené na sebe, ale jelikož mě teď čeká menší soud s řidičem proti jeho pojišťovně tak nemám čas. Je to klasika, podobný druh případů mám pořád dokola. Tyhle soudy ale nejsou o tom jestli vyhraju ale o tom, zda najdeme nějaké řešené, které oběma bude vyhovovat. Takže nechám telefony řinčet a pomalými kroky po kanceláři si prostudovávám práva která souvisí s případem. Každý si myslí že právníci jsou stroje, že známe všechny zákony a jejich obnoše. Jenže nejsem chodící sbírka prav. Potřebuju si různá připomenout, jiná naučit abych u soudu nemlel blbosti. Znám ty, co používám nejčastěji a ty se kterými se nesetkám znám, ale neznám jejich čísla nebo jejich podpráva. Sednu si na sedačku a začnu si pročítat další a další knihy a ani se nenaděju a je jedna a já vystřelím ze židle, když mi za hodinu a půl začíná soud. Seberu si podklady a vše možné a rozeběhnu se z budovy. Je to těžké běhat ve sněhu. Ještě těžší je ten fakt že v létě vyběhnu z budovy do pěti minut, teď mi to trvá patnáct, než se vůbec obleču a zahalím abych neumrzl. Nasednu do taxíku, které má u naší budovy stanoviště a nechám se odvést před soud. Když před budovou vystoupím a pak procházím dlouhými chodbami tak si na mě lidé něco ukazují a šuškají ale ignoruji to a dojdu až do soudní síně kde nahlásím svoje údaje a začnu si připravovat věci. Po chvíli ke mně dojde klient a my se spolu ještě domluvím na tom co má a nemá říkat.
Soud proběhl v klidu a vlastně trval ani ne deset minut, protože se druhá strana chtěla dohodnout a já věděl že z nich nic víc nedostaneme tak jsem klienta přesvědčil, aby souhlasil. Po chvíli vyjdu ze soudní síně a znovu si lidé něco šuškají. Tentokrát když nemám hlavu zahrabanou v právech a myšlenkách o soudu se nad tím pozastavím a pozvednu obočí. Děje se snad něco? Většina lidí stojí u nástěnky soudu, kde jsou rozpisy jednotlivých soudů, kontakty na soudce a další věci, většinou je to pro právníky, prokurátory a zastupitele firem. Nechápavě dojdu k nim a oni hned po zjištění že jsem to já se od sebe odtáhnout. Zvednu hlavu a hned vytřeštím oči. Co to…panebože co to je? Je to fotka, jak já a Kihyun sedíme v baru, ale z tohohle úhlu by možná bylo i těžké poznat kdo to je kdy by tam nebyla další fotka toho, jak spolu odcházíme a toho že tam jsou pod tím napsaná naše jména. Vytřeštím oči a zalapám po dechu.
"ustupte, hej pozor" slyším hlas a podle všeho se snaží prodrat skrz dav lidí. Než se naděju stojí přede mnou vysoká postava která strhává fotky z nástěnky a rychle je muchlá. "pojď Changkyun půjdeme" hlasitě polknu a konečně se podívám na osobu a zamrkám překvapeně když vidím Hyunjuna. "bude to dobrý" usměje se na mě a vede mě ze soudu, než společně dojdeme do jedné nedaleké restaurace. Naštěstí není daleko takže ani neumrznu, protože nejsem ve stavu abych se oblékal. "objednám něco k pití, hádám že si budeš chtít zavolat" usměje se na mě a já hned zareaguji rychle vytáhnu telefon. Vytočím Kihyunovo číslo a nervózně poklepávám nohou zatím co čekám, než mi to vezme.
"Changkyun" slyším jeho povzdech a hned vím že už je o celé situaci obeznámen. "Rui ti volal do kanceláře, ale nikdo to nebral a teď jsi byl asi u soudu, protože jsi byl nedostupný ale bude se to řešit. Domluvím termín soudu, aby se to vyřešilo co nejrychleji. Ty to zkus nějak uhrát" vychrlí ze sebe a hned zavěsí a já si povzdechnu.
"hele přece to není tak strašný, můžeš z toho udělat, že jste prostě spolu šli řešit případ, navíc to že jste spolu, pokud tedy jste, není protizákonné, jen nemůžete řešit stejný případ" povzdechne si. "myslím že by bohatě stačilo, kdybys to nějak ukecal, nemají žádný jiný důkaz, tedy doufám" poplácá mě Hyunjun po rameni a já si povzdechnu a přikývnu. Společně se v rychlosti najíme a pak si jdeme každý svou cestou, ale jsem rád, že se tam Hyunjun objevil. Měl jsem v pánu, že půjdu dneska nakupovat, normálně bych to zametl pryč a šel domů, nebo do kanceláře, ale jelikož se Vánoce rychle blíží tak musím pohnout a rychle něco koupit. Autobusem dojedu do nedalekého nákupního centra a otřepu se nad tou kýčovitou vánoční výzdobou. Je sice jen pět večer ale už se stmívá a brzo bude tma. Vše tady křičí Vánoce, no je pravda že to tak křičí už od října, příště budou vánoční výzdobu dávat už na konci Velikonoc. Projdu pár krámů. Některé s oblečeném, některé s domácími potřebami, pak zase sportovní oblečení a další a další krámy a s každým krámem mám víc tašek. Nakonec skočím i do těch obchodů kde mají různé blbosti abych každému koupil nějakou ptákovinu. Ale očima se zaseknu ve výloze zlatnictví. Mám vše, pro Hyungwona sadu pyžam, nové povlečení a vyhřívané prostěradlo, které je do zimy praktické, i když vím že ho bude používat celoročně. Pro Wonha mám nové běžecké boty, nějaké sportovní oblečení a sadu na přípravu rámenu. Pro Kayeeho jsem koupil sadu kšiltovek a nějaké mikiny některých on ujíždí stejně jako sprchové gely s vůní jahod. Koupil jsem něco i pro Jooheona, pak jsem koupil Xukunovi jeho oblíbené sladkosti a nějaké oblečení, dokonce jsem něco koupil i pro Ruie a koupil jsem Alice nový obojek s rolničkou, nevím, jestli ho bude nosit, ale snažil jsem se. Ale pro Kihyuna jsem nic neměl, ani jsem nevěděl, jestli mu budu něco kupovat, jestli se to hodí, a hlavně ani nevím, zda on mě něco koupí, ale teď když můj pohled spočinul na krásnem stříbrném náramku s pár kamínky. Je to vlastně jeden tlustý náramek a z něj jde pár tenounkých řetízků a vypadá nádherně. Neubráním se tomu abych mu ho nekoupil, a nakonec odcházím s hezkou krabičkou zdobenou mašličkou. Hádám, že mám vše. Když mi začne telefon tak se chvíli peru s taškami abych je všechny pobral a do toho mohl vzít telefon.
"ano Wonho?" usměju se a rozejdu se ke vchodu.
"ahoj Kkukkungie, chceš vyzvednout z práce? Jedu akorát domů a jedu kolem" slyším jeho hlas z dálky tak hádám, že mě má nahlas.
"nejsem ale jsem v nákupáku Bufan" zastavím se v kroku. Řekne mi, kde mě vyzvedne, a tak se vydám svižným krokem přes celý nákupák aby na mě nečekal a ve chvíli kdy odložím těžké tašky do kufru tak si hlasitě oddechnu a unaveně se protáhnu a rychle zapluju ze zimy do vyhřátého auta. Když dojedeme domů tak se naštěstí ubráním zvědavým otázkám typu, co to mám v taškách a úspěšně je schovám k sobě do pokoje. Hned si sednu k počítači a vykoukne na mě nepřečtený email od Kihyuna. Je to ta fotka a já si hned prohrábnu vlasy. Při těch nákupech jsem na to úplně zapomněl. Vtisknu si je a přilepím je na průhlednou malou tabuli kterou v pokoji mám abych i doma mohl řešit případy. Vzpomínám si, jak jsem pře pár týdny sundával Jooheonovo jméno a celý jeho případ ze své tabule v kanceláři. Zakroutím hlavou a vezmu si smyvatelnou fixu a začnu si pod fotky psát své protiargumenty a vysvětlení, jak to mohlo být. Hlavně. V průběhu psaní se zarazím a jen se opřu o stůl a tupě zírám na tabuli. Proč by to někdo fotil…proč by to někdo zveřejňoval. Musí to mít nějakou shodu s tím případem, způsob, jak nás oba odvolat, nebo možná je Kihyuna? Není to náhoda, náhodný člověk nefotí náhodné lidi v baru. I kdyby to byl nějaký právník, prokurátor či soudce, neznám nikoho, kdo by se vyloženě díval do výloh barů, jestli náhodou nenajde své kolegy. Stejně tak jako normálně by to bylo jedno a každému hned na místě, takhle pozdě večer nedojde že spolu děláme na jednom případě. Musel to být někdo do je přímo či nepřímo namočený v tom případě. Může to být pravý vrah, nebo jen jeho člověk který měl za úkol nás sledovat. Tak jako tak je to zvláštní.
Hlasitě si povzdechnu. Dal jsem Xukunovi volno protože jsem si myslel, že před Vánoci budu řešit akorát malé spory a blbosti které u soudu nezaberou déle než hodinu, a ne že znovu ponoříme do toho případu. Kdyby ta fotka nepřišla na světlo možná bych od toho případu úplně uhnul, ale ve chvíli, kdy je tu možnost, že to vše je jen velká hra, která má několik hráčů tak si prohrábnu vlasy. Nemůžu toho teď nechat. Ne když cítím že jsem tak blízko tomu abych to rozlousknul. Abych přišel na to, co se stalo s Jaebumem a s Jooheonem.
"Xukun" hlesnu a promnu si kořen nosu zatím co si telefon chytím mezi rameno a ucho.
"ano Kyunnie?" zahihňá se, ale hned jak si povzdechnu, tak ví, že se něco děje.
"vím že jsem ti dal volno ale budu potřebovat pomocnou ruku. Můžu s tebou zítra počítat?" hlesnu.
"jasně budu tam jako vždy" slyším v jeho hlase úsměv a sám se usměju když vím že ho mám za zády.
S Wonhem a Hyungwonem se navečeřím a po tom co se vysprchuju tak zalezu do postele a naštěstí usnu rychle, možná je to tím že přemýšlím nad tím, jak se bude Kihyun tvářit až mu dám ten náramek a s tím usnu jako mimino.
Další den jsem v kanceláři dříve než obvykle, unaveně si ucucnu kávy a znovu vytáhnu tabuli a vytisknu si fotky a začnu na ní lepit a psát vše k Jooheonově případu.
"dobré ráno Kyun" dojde ke mně Xukuna já se překvapím nad tím, že je tu tak brzo usměje se a zahihňá se. "nevolal byste mi z dovolené jen tak tak mi bylo jasné, že tu budete brzo" dloubne do mě. Přikývnu a vidím na něm, jak vytřeští oči, když se zadívá na tabuli a pak na fotku mě a Kihyuna. "t-to" hlesne a ukáže prstem. Přikývnu.
"Kihyun domlouvá soud, ale nemyslím si, že bude před svátky, máme celé svátky na to abychom vymysleli, co a jak" hlesnu zničeně a sednu si do sedačky zatím co Xukun začne pobíhat a nosit mi materiály a já si je zase začnu pročítat a zarazím se nad pár jmény. "Xukun…potřebuju abys se podíval na firmu Yoo Corporation, je tu pár jmen, které jsou u všech dvou případů, jak u tvé mámy, tak u Jaebuma. Podívej se na informace o Kihyunově otci a zjisti mi informaci o těch lidech." Řeknu mu a on hned přikývne a rozeběhne se ke svému stolu.
Když mi v průběhu zazvoní telefon tak nadskočím a vytřeštím oči, když je to Kihyun.
"přijď ven jsem v restauraci co je naproti" řekne mi chladně a já vytřeštím oči a rozeběhnu se ven. A rozhlédnu se, když přebíhám cestu. Doběhnu k restauraci a hned otevřu dveře. Ozve se klasický zvonek a já se rozhlédnu, než uvidím povědomou postavu daleko v rohu. Sednu si naproti němu a usměju se na něj ale jeho pohled je tak chladný že nevím co se děje.
"Ahoj Kih- "
"musíme s tím skončit" řekne chladně a já vytřeštím oči. "ohrožuje to naše práce a…bylo to hezké ale musíme toho nechat… jen…to je můj názor nebo moje volba, to je vše, co jsem ti chtěl říct" vyhrkne ze sebe a rychle se sebere a zmizí. Vytřeštím po chvíli oči, když mi vše dojde a já se za ním rozeběhnu ale akorát ho vidím, jak autem odjíždí pryč. Skousnu si bolestně ret a hlasitě vydechnu. Asi…asi to nebylo nic důležitého…aspoň pro něj. Zadívám se na oblohu, ze které se pomalu snáší sníh a já se víc skrčím do kabátu, aby mi nebyla zima. Jako tělo bez duše dojdu do kanceláře a snažím se na to nemyslet. Byla to chyba, náš vztah byl jen chyba, nebyla v tom budoucnost, vždycky to muselo skončit, nebyl a možnost, jak v tom pokračovat.
Štědrý den…soud, nebo spíš správní řízení bylo oznámeno na 25. ledna…den před mými narozeninami. Vždycky jsem si myslel že štědrý den je den splněných přání. Možná pro všechny ostatní ale ne pro mě. Ne když se před namrzlé okno dívám do domu člověka, který se mnou zpřetrhal všechny vztahy. Hlasitě si povzdechnu, když ho vidím, jak se mazlí s Alice a vypadá tak šťastně. Nemrzne jako já před něčím oknem a v ruce nedrží dárek který mysle že bude zlomem ve vztahu…teď je to jen ubohá zástěrka, jak ho aspoň vidět. Položím krabičku s Kihyunovím dárkem a tašku s dárky pro Alice za dveře a zaklepu na ně. Hned se otočím a odejdu pryč. Schovám se za nedaleké stromky a zadívám se na něj, jak otevře dveře a hned se zarazí nad tím co má před prahem. Vidím ho, jak se překvapeně rozhlíží a hledá osobu která to tam nechala. Mám tolik hutí vyjít z poza stromů, dojít k němu a obejmout ho ale vím kdy se mám vzdát, vím, kdy nemám šanci, tak si dám ruce do kapes a s hlasitým povzdechem který způsobí obláček páry se vydám pomalými kroky zpět na autobusovou zastávku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 1. října 2018 v 18:56 | Reagovat

Tolik mě mrzí, že to takhle skončilo. Ale v tuhle chvíli to je asi opravdu nejlepší řešení, jaké mohl Kihyun vymyslet. Jistě to bolí oba, ale dokud řeší ten případ, tak ten vztah by je ohrožoval na životě. A to by je to pak bolelo ještě víc.
Věřím Changkyunovým právnickým schopnostem a když mu pomůže i Jackson, tak na to přijdou. Odhalí nejen vraha, ale celou organizovanou skupinu, kterou jistě vede Kihyunův otec.
Jen by mě zajímalo, co se stalo s Jaebumem. Je stále ve vězení nebo to neustál a vzal si život? A jestli tu bude i kapitola s Jooheonovým pohledem na celou tu věc s vraždou jeho přítele. Se soudem, kde se ho ujal Changkyun. Až po domácí vězení u Jacksona.
No...jsem napnutá, jak to bude dál. Těšim se a netrpělivě čekam na další díl. Děkuju ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama