Destroyer || 14. kapitola

15. října 2018 v 12:00 | MONBEBEs |  Destroyer





Changkyun
Všechno je najednou tak jiné, svět mi najednou přijde plný barev, najedou mám pocit, že nějaký smysl můj život má. Před tím jsem si přišel, že není možnost, abych ještě někdy na své tváři vykouzlil úsměv, který nebude jen přetvářkou, ale pravým úsměvem. Teď si nedovedu bez úsměvu na rtech představit život. Stačí jen pár chvil, stačí společné ráno a hned si přijdu jako nový člověk. Jako člověk, který má někde své místo, místo, kam se může vracet. Už jsem i zapomněl, jaké je to usínat normálně. Jako lidská bytost. Jen tak si lehnout do postele, zavřít oči a usnout. Bez prášků a dlouhého přemýšlení nad tím, co vše se mohlo stát, co vše se stalo a co z toho plyne. Stačilo, abych se přitulil do jeho náruče. Aby jeho prsty proklouzly mezi mými vlasy a netrvalo to dlouho a já se houpal na notách jeho tichého oddechování, které mě kolébalo ke spaní.
"Půjdu s tebou." přikývnu, když mi Kihyun upraví kravatu a já najednou cítím závan domova. Takový, jaký jsem před x lety cítil, když se mě ujala Wonhova rodina. Pocit, že sem patřím. Tohle je místo, kde chci žít, kde chci mít svůj vlastní hrnek, holící strojek, oblečení. Kde chci být já. Místo, do kterého chci napsat: Tady bydlí Lim Changkyun. A je to vše díky němu. Je jedno, jestli by bydlel pod mostem nebo v ošuntělém bytě. S ním bych ten pocit měl neustále. Chci tohle zažívat každé ráno. Chci cítit, že někdo chce, abych byl s ním.
"Dobře." přikývne a znovu mi vtiskne další pusu. Ještě, než vyjdeme ven, tak zavolám Wonhovi, který na mě dost silně křičí. Je mi jasné, že měl strach a několikrát se mu snažím omluvit. Řeknu mu, že mu vše co nejdříve vysvětlím. Nakonec mi odpustí a řekne mi, že je rád, že jsem v pořádku. Společně vyjdeme z domu a nasedneme ke Kihyunovi do auta. Cestou se na sebe usmíváme. Říkáme si, kam bychom šli na rande, co budeme dělat a jak to bude probíhat a já jsem rád, že z nás obou cítím to stejné nadšení z naší nadcházející schůzky. Dojedeme až do zapadlé čtvrti na konci města. Je to místo pro horší obyvatele města. Kdo má všech pět po hromadě, tak bych nejel sám, v noci a…no já osobně bych sem nejel vůbec. Je to první místo, kam se policie uchyluje, když hledá uprchlé zloděje nebo přinejhorším vrahy. Nikde jinde místo nenajdou, ale tady ano. Sem zapadnou, a proto mě to možná ani nepřekvapuje. Jen co přijedeme na správnou adresu, tak hned vidíme policejní auta, jak parkují před panelákem. Hned jak vystoupíme, tak se k nám nahrne Hyun.
"Zdravím." usměju se a trochu nemotorně mávnu a nervózně se podrbu v zátylku, když si uvědomím, že tu nemám co dělat. Hyun nevypadá nadšeně, protože si hlasitě povzdechne a promne si spánky.
"Co…," povzdechne si a zhluboka se nadechne. "co tu děláš?"
Dřív, než stačím cokoliv říct, mě přeruší Kihyun.
"Přijel se mnou, problém?" pozvedne obočí. Hyun mezi námi chvíli těká pohledem, než pronese něco o tom, že se na to vysere a jestli kvůli nám přijde o práci, tak se k nám nastěhuje, abychom se o něj postarali. Se smíchem přikývnu, i když Kihyun vypadá, že ho ta představa skandálně znechutila.
Se smíchem Kihyuna poplácám po rameni a vydáme se do paneláku a následujeme Hyuna, který nás vede do správného bytu. Všude po domě jsou policisté, jedni hlídají, aby se sem nedostal někdo cizí jako třeba …no, ehm, já,… další ohledávají chodby, podlahu i stěny a hledají možné důkazy, otisky a DNA, bojím se, že tu najdou spoustu hledaných lidí. Dojdeme až k jednomu z otevřených bytů. V těch návlecích, co máme na nohách, abychom nepošlapaly otisky bot nebo neznečistili všemožné důkazy, se blbě chodí zvlášť, když je tu všude dlažba. Kihyun se mě lehce drží, abych buď já nespadl, což je možné, nebo dává stabilitu sobě…což nikdy nepřizná. Vejdeme dovnitř - je to hodně malý byt. Jedna veliká místnost, která sloužila jako obývák, ložnice a kuchyň dohromady. Po pravé straně jdou dvoje dveře. Hádám, že vedou do koupelny. Byt sám o sobě není moc vybavený, na zemi je matrace, která vypadá už hodně použitá, kuchyňskou linku tvoří stůl, na kterém je mikrovlnka a spoustu pytlíků od instantních nudlí. Vedle je malá lednička a dřez, ve kterém je pár misek. Jakože obývák tvoří jedno křeslo a přenosná stará televize ještě s anténou. Všechno je tu špinavé a zašlé a vše ukazuje na to, že tu bydlel sám.
"Co myslíš." zadívá se na mě Kihyun a Hyun jeho pohled hned následuje. Odkašlu si.
"Pokud je tohle jeho byt, a nejen schovávačka, tak je jasné, že nebude hlavním aktérem. Bude jen nějaká krysa na mlácení nebo je to možná vrah, ale určitě ne mozek celé operace. Pokud se bavíme o sériovém vrahovi, který navíc jede v těžkých drogách…určitě by nežil v takovém bytě. Když si to v rychlosti spočítáme, tak za tolik drog, kolik měl Minwoo v tašce by si mohl pořídit minimálně vilu někde v zahraničí. Určitě by nežil tady, navíc to ukazuje na to, že tu byl sám a nějakou dobu. Nádobí ve dřezu je dost špinavé, aby se dalo říct, že je tu dlouho a od jednoho člověka. Matrace je jedno lůžková a vše je tu zařízené pro jednoho člověka. Určitě nemel podíl na té vraždě nebo z prodeje drog. Televize je stará jako já, křeslo možná jestě starší. Přinejmenším byl najatý, ale v té organizaci není nic víc než jen pěšák." Zadívám se na ně a oba přikývnou.
"Porozhlédneme se, jestli tu není třeba nějaký papírek něco, kde by mohl mít kontakt na toho, kdo si ho najal, nebo něco čeho bychom se mohli chytit." Kihyun si nasadí rukavice a vypadá, že by to tu nejradši uklidil. Sám pro sebe se usměju, když si vzpomenu na to, jak Kihyun miluje uklízení a jak veliká jeho úchylka je. Tohle pro něj musí bát peklo.
"Dobře, vy to tu prohledejte, já mám toho šmejda na stanici a potřebuju někoho, kdo by ho vyslechnul. Hned, jak z něj něco dostanu, tak vám zavolám, bude u toho Jackson, takže pokud bude třeba, tak vás bude informovat i on." Hyun přikývne a pomalu se rozejde pryč a my zatím s Kihyunem ohledáváme místo. K naší smůle jsme nic moc nenašli. Pár knížek, ve kterých byli založené kusy papíru, které ale nedávali žádný smysl. Tak jako tak jsme to předali policii s tím, aby se na to hlouběji podívala.
Venku jsme si svlékli návleky a rukavice a strážník nás ještě prohledal s tím, jestli jsme si nic z místa činu neodnesli a hned na to jsme mohli jít pryč.
"Už víš kam půjdeme?" zahihňá se Kihyun. Skousnu si ret.
"Věděl jsem to celou dobu," mrknu na něj, než se rozjedeme a on se sladce zahihňá a dloubne do mě. V jeho očích vidím otázku a musím se zasmát, když moc dobře vím, na co se chce zeptat. "slyšel jsem, že má dneska sněžit tak…co kdybychom se šli podívat na náměstí, kde letos udělali venkovní kluziště podél chodníku, takže si projedeš náměstí a pár uliček na bruslích. Mohli bychom si dát svařák a při večerních světlech města se společně projet, mh?" usměju se na něj v doufání, že můj nápad projde.
"Bože, to bude úžasný." zahihňá se a hned dupne na plyn, že se nestihnu ani připoutat. Několik policistů se ohlídne, když se auto celé zatřese, zařve a kola se prudce protočí a my vyrazíme.
"K-Kiki ,otevřeno mají až od 6 nemusím spěchat," odkašlu si a oddechnu si, když zpomalíme. "je to udělané jako noční projížďka na bruslích městem, takže je to až večer." omluvně se usměju, když vidím, jak mu povadli ramena.
"A co budeme dělat do té doby?" povzdechne si.
"No tak, Kiki, nezlob se." nahnu se k němu, když stojíme na červené a vtisknu mu pusu.
"Já se nezlobím, jen už chci jít!" zasměje se a vtiskne mi pusu nazpátek.
"No, tak teď půjdeme někam na oběd, pak se půjdeme pořádně teple obléknout a můžeme jít na autobus a než dojedeme na náměstí, tak se můžeme třeba projít v parku, mh?" usměju se a snažím se, aby se mu můj nápad líbil a oddechnu si, když nadšeně přikývne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 15. října 2018 v 17:15 | Reagovat

Škoda, že v tom bytě nenašli něco zásadnějšího, co by je v případu posunulo o něco dál. Ale to rande bude skvělý.
Těšim se na další díl. Děkuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama