Destroyer || 15. kapitola

19. října 2018 v 12:00 | MONBEBEs |  Destroyer




Kihyun
Najednou se cítím úplně jinak, jako v jiném světě. Jako by vše zlé, co bylo předtím, odvál čas pryč, jako by to nikdy nebylo. Při obědě jsme ze sebe nemohli spustit oči, najednou mi bylo jedno, jak na nás lidé koukají, když se hlasitě smějeme přes celou restauraci, bylo mi jedno, co si kdo myslí, když jsme se nadšeně krmili a ochutnávali si navzájem jídlo. Najednou se mým světem stal jen on, jen na něm záleželo, jako by ani kyslík nebyl tak důležitý jako jeho přítomnost. To, jak mi dokázal šeptat různá slova do ucha, hlasem díky kterému mi hořelo celé tělo, to, jak byl v jedné chvíli tak dominantní a sebevědomí a v druhé chvíli se červenal a házel na mě štěněčí pohledy.
Nakonec jsme se domluvili, že dneska zfoukneme ještě jednu věc. Jednak jsem se byl převléknout já do teplého oblečení, jednak se potřeboval převléct i Kyunnie, takže jsme se dohodli, že půjdu s ním a on mě představí svému bráchovi a jeho příteli. Byl jsem rád, že to tak chce, rád…slabé slovo, srdce mi nadšením poskakovalo v hrudi, jak jsem byl nadšený z toho, že jsem tak důležitý, aby mě představil své rodině.
S mojí rodinou jsme si to vyjasnili. Otci bych ho ani nepředstavoval, ne, že by o to vůbec Kyunnie stál. Už jen podle toho, co všechno jsme zatím na jeho firmu zjistili. A moje máma…to je stejný případ jako otec, nehledě na to, že teď poslední dobou začala hodně pít a nedala si říct, když jsem jí chtěl pomoct.
Myslel jsem si, že nebudu nervózní. Že za žádnou cenu nebudu nervózní, ale i tak stojím před vchodem do Kyunnieho bytu, zatímco on hledá klíče a cítím, jak mi buší srdce. Co když se jim nebudu líbit? Nervózně si hraju s rukama a přikývnu, když Kyunnie odemkne a vezme mě za ruku, aby mě vzal dovnitř. Psal to svému bráchovi smskou, že mě přivede, abych prý neviděl něco, co bych nechtěl, takže to nebyla žádná seznamovací přepadovka. Byt příjemně voní a je tu i vcelku…uklizeno, samozřejmě bych to tady dokázal uklidit mnohem mnohem mnohem víc, ale…nevypadá to špatně, není tu vyloženě bordel. Odložím si na chodbě zimní boty a bundu, Kyunnie mě chytí za ruku a otevře dveře od obýváku, což poznám, jakmile vejdeme. Pevně jeho ruku sevřu a pak mi zaskočí vzduch, když vidím jeho bratra. Jeho bratra, který je mým instruktorem boxu.
"Bráško, Wonnie, tohle je můj přítel - Kihyun." Usměje se zářivě Kyunnie.
"Já to říkal!" vyjekne Wonho místo pozdravu a ukazuje na mě prstem. Ta dlouhá špageta, co se rozvaluje na posteli a vypadá, že spí už jenom proto že naprosto ignoruje dění kolem sebe, bude asi Wonhův přítel. "Já to říkal!" vykřikne ještě několikrát.
"Bráško!" okřikne ho tiše Kyunnie. "Co to děláš?" nechápavě na něj zamrká a já si odkašlu. Takže…to se mě Wonho celou tu dobu snažil ukecat na to, abych šel s Kyunniem na rande? A já se tomu tak bránil a přitom, no ehm…celou tu dobu jsme byly spolu, celou dobu, co do mě Wonho na boxu valil historky se svým bráchou. A mě to vůbec nešlo.
"Wonnie, já to říkal!" vykřikne znovu.
"Hm? Co jsi říkal?" nechápavě se ozve ze sedačky.
"Nenávidím VÁS VŠECHNY!" zakřičí Wonho a oddupe do pokoje, nechápavě se na něj všichni podíváme, jen letmo Kyunniemu vysvětlím o co tu vlastně jde, hlavně mu řeknu, že se mi ho snažil na boxu Wonho neustále dohodit, nad čímž si Kyunnie odkašle. Seznámím se ale alespoň s Hyunwonem, takže…seznámení dopadlo tak napůl dobře.
Celý večer byl nádherný. Ne, že bych byl typ na bruslení, vlastně…ani Kyunnie nebyl moc typ na bruslení. V životě jsem se ale takhle nebavil. Smáli jsme se celou dobu, opírali jsme se při bruslení o sebe a nejednou jsme oba skončili na zemi. Pak jsme se oba drželi zábradlí, ve chvilkách odpočinku jsme popíjeli svařák a mě nikdy nebylo líp. Nikdy jsem se necítil tak dobře. A navíc…znovu jsem úplně zapomněl na cigarety, najednou zase nemám vůbec chuť ani touhu kouřit, ani jsem na to nepomyslel.
Opíráme se zády o okraj kluziště, kterým byl led oddělený od chodníku. Tulíme se k sobě, zatímco se zahříváme jednak sebou samými a jednak pitím. Šeptáme si různá slůvka, smějeme se společně vtipům, zážitkům…a mě najednou přijde, že svět není až tak špatný. Že svět není jen zkažené a zákeřné místo, že je tady hezky. Hezky, pokud můžu stát vedle něj a dívat se do jeho očí.
Oba jsme unavení dorazili ke mně domů před půlnocí, nachystal jsem večeři, zatímco si Kyunnie dal sprchu, pak jsme se najedli a pak jsem se šel vysprchovat i já. V posteli to…bylo úplně jiné než předtím, najednou naše doteky nebyly jen o chtíči, najednou byly naše doteky jemné a láskyplné. Ani jsme neměli sex, jen jsme se tak mazlili, tulili jeden ke druhému, šeptali si a obdarovávali jsme se polibky. Každá chvíle strávená s tím je to nejkrásnější.
Ani jsem nevěděl, kolik bylo, ale ze spánku mě probudilo drnčení mého pracovního telefonu. Zabručím do Kyunnieho hrudi a prohrábnu si rozespale vlasy. Natáhnu se rukou po telefonu a přitisknu si ho na ucho.
"Kihyun." Šeptnu rozespale.
"Tady Hyun," ozve se v telefonu. "chytli jsme Park Chun Heie, je na stanici u Jacksona a…musíš přijít teď, bude se převážet a měl bys být u výslechu." Mluví se mnou jak s blbečkem, ale to je dobře, protože tím mě naštve a já se proberu a znovu neusnu.
"Jsem tam za 10 minut." Zívnu a telefon zaklapnu, chci vstát, ale Kyunnie nesouhlasně zamručí a pevně mě obejme.
"Musím do práce, jen na chvíli." Zašeptám a vtisknu mu pusu. "Budu spěchat."
"Mám jet s tebou?" zívne a těžce otevře oči, zakroutím hlavou.
"Bude to jen výslech na stanici, spinkej, pak ti povím, co se dělo." Pohladím ho po vlasech a musím se usmát, když hned po puse znovu usne, pořádně ho přikryju. Rychle se obléknu a vydám se na stanici. Pozdravím Hyuna a Jacksona, kteří mi ve dveřích podávají kávu.
"Vypadá hrozně, nedá se s ním mluvit." Zakroutí Jackson hlavou a dojdeme k obrovskému oknu u vyslýchací místnosti, takovému, kterým mi vidíme dovnitř, ale vyslýchaný nevidí ven.
Už na první pohled je Chunhei feťák, jeho grimasy a chování, když byl v místnosti sám vypovídali o tom, že má momentálně absťák. Navíc byl připoutaný k židli.
"Má absťák, takže je agresivní, chtěl napadnout Jacksona, takže jsme mu dali pouta," vysvětlí mi Hyun, fakt?! To mi asi nedošlo, asi fakt ne. Ne, Kihyun, nerozčiluj se ve 3 hodiny ráno. "v 5 pro něj přijedou a vezmou ho na odvykačku, dokud to svinstvo v sobě bude mít, tak ho nemůžeme dát do vazby." Pokračuje Hyun a já přikývnu.
Hodinu se z něj snažíme na střídačku něco dostat, ale není se moc čeho chytit. Až nakonec kvákne se smíchem něco o vraždě a dá nám najevo, že u vraždy Minwoo byl. Ale víc nám neřekne, ani za předpokladu, že bychom mu zmírnili trest, jeho vyfetovaná hlava prostě nepobírá všechny ty souvislosti.
S povzdechem všichni počkáme do 5, dokud nepřijede převozní služba, vyplníme s ní papíry a necháme ho převést na odvykačku.
"Mám takovej pocit, že se to všechno zase začíná dávat do pohybu." Zadívá se na mě Jackson a já přikývnu.
"Klid před bouří byl dlouho, všechno se ale najednou odkrývá a je toho víc než dost. A všichni víme, kam většina stop vede, i když se je snaží neustále někdo zamaskovat." Přidá se Hyun a já vím, kam se tím míří. Už je téměř jasné, že se všemi těmi případy nějak souvisí otcova firma, jen má někoho moc dobrého, kdo maže stopy, takže je složité najít všechny souvislosti, ale myslím, že tomu všichni začínáme přicházet na kloub.
"Doufejme, že bude brzy po všem." Mávnu na ně, když se vytrácím ze stanice, abych se vrátil zpátky za svým světem, který se doufám ještě pořád nevinně rozvaloval v mé posteli a čekal na mě. Doufám.
Večer. Chladná noc. Mráz. Opuštěná čtvrť. Na tohle místo míří poslední člověk, kterého by tam někdo čekal. Policista. Čekal na rohu ulice, jako by nic. Jako by tam byl náhodou. Vypadalo to tak. Dokud k němu nedošla žena.
"Strážník Jackson Wang?" špitla tiše.
"Ano," přitakal. "Taeyeon, že ano." Doufal, že je jeho odhad správný. A byl. Poslechne si, co má na srdci. Svědkyně. Pracovnice ve skladu, poblíž kterého se stala ta vražda. Někoho viděla. Pamatuje si tvář. Měla tu noc výjimečně noční, v práci nebyl šéf a tak si šla udělat tajnou přestávku na cigaretu. A viděla je. Jak táhnou svázanou osobu - Minwoo.
"Nechci, aby věděli moje jméno. Chci, aby jste mi zajistil ochranu svědků." Šeptne po chvíli.
"Zajistím vám falešnou identitu i bezpečí, jen prosím neodstupujte." Šeptne mužský hlas do ticha. Žena se chvěla ve studené noci, váhala, ale nakonec pomalu přikývla hlavou. Rozhlédla se kolem sebe a podala policistovi kus papíru. To jsou její poznámky, věci, které si zapsala hned ten den, věci, kterých si všimla. Maličkosti.
Ženská postava odešla a policista rozložil na několikrát přeložený kus papíru.
Mercedes XXX - stříbrná metalízace, SPZ XX874X, rozbité pravé světlo
Přezdívka Don Crown - vypadal jako jejich velitel, kulhal na levou nohu
+- 10 lidí
Schoval papírek do kapsy a rozhlédl se. V srdci cítil zvláštní pocit. Pocit, že tentokrát se možná případ vyřeší cestou jakou má. Možná konečně chytí viníka. Možná v tomto městě konečně zavládne spravedlnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 19. října 2018 v 19:19 | Reagovat

Takže se zase všechno dává do pohybu. Snad opravdu vše vyřeší dobře.
Jen nechápu Wonha. Co mu jako je? Měl by být rád, že se Kihyun dal dohromady s jeho bráškou, i když bez jeho pomoci a dohazování.
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další skvělý díl. Děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama