Destroyer || 16. kapitola

22. října 2018 v 12:00 | MONBEBEs |  Destroyer




Na zemi byl roztátý sníh a počasí bylo chladné, ač nemrzlo, bylo pozdě večer a ulicí se rozléhal jen nedaleký štěkot psa. Byla to zastrčená čtvrť na okraji města kde touto hodinou neprojede ani jedno auto maximálně jen někdo z obyvatel jednoho z domů, když se vrací z práce. Opodál v autě čekal strážník, který zde měl vyzvednou zásilku. Nejednalo se o věc, jednalo se o důležitého svědka, kterého měl dopravit na policejní stanici pod maximální ochranou. Slečna nedala svou přesnou adresu, možná se bála, možná chtěla, aby ji nikdo nenašel, a tak čekal na začátku ulice, aby viděl až vyjde na ulici a mohl ji vzít. Nevšiml si, že v autě zaparkovaném několik aut za ním sedí člověk, který jen potajmu sleduje a čeká.
Byla tma a společnost v autě mu dělalo rádio které touto dobou hrálo nonstop bez jakýkoliv pauz s moderátory nebo s reklamami. Upíjel líně z kafe a snažil se neusnout. Pořád se díval na lístek, který měl v ruce. Nemohl se podívat ani na majitele vozu, nemohl nic, protože mu žena zavolala a on se musel rychle otočit, než dojel na stanici. Byla vyděšená, prý že ji někdo sleduje. Že to je určitě on a že potřebuje ochranu. Vystoupil z auta, když zahlédl stín a vstal rozešel se pomalu k osobě. Byla to ta slečna, která mu dala ten papírek. Byla skoro v půlce ulice, ale na pohled se třásla. Viděl i na tu dálku, jak se nervózně otáčí. Vydal se jí pěšky naproti aby jí aspoň trochu uklidnil. Ale nestačil zareagovat, když za sebou slyšel motor, zvuky protáčejících se kol ani rozsvícená světla ho včas nevarovala. Muž v autě se rychle rozjel a strážníka nabral na kapotu. Přelétl auto a dopadl na chladnou a promočenou zem. Náraz, chlad a bolest, pohltilo policistovo tělo a on se se skuhráním kroutil na silnici. Křik byl to, co ho uvedlo do bdění. Natočil hlavou a viděl, jak z auta vystoupili dva muži a křičící slečnu zatáhli do auta. Bolestně zaskuhrala hlasitě zakašlal, ale nezmohl se na nic. Jediné, co stihl před tím, než se mu rozmlžil pohled bylo přečíst si SPZ. Mercedes - XX874X.
V chladné noci ležel nějakou dobu, krev se míchala s roztátým sněhem a tvořila jistou mozaiku, která by možná byla krásná, kdyby no ni nevyprchával jeho život. Ustálo i jeho skuhrání a oči se pod náporem bolesti zavřeli.
Muž v autě se pousmál, když viděl ve zpětném zrcátku jak se policista nezveda, jak mrtvolně leží. V jeho autě se ozýval panický křik slečny, která chtěla udělat dobrou věc, její křik byl dlouhý a vystrašený, prosila o život, prosila, aby ji nechali žít. Jenže odpovědí jí bylo jen ticho a chladný, mráz nahánějící úsměv. V tu chvíli pochopila…její život nemá pro muže žádnou cenu. Na chvíli utichla hrůzou z jeho úsměvu, než se znovu dala do křiku, než se několik kilometrů za městem zastavil. Na tom samém místě jako vždy. Vystoupil z auta a ženu, která měla přes pusu látku táhnuli k nejzadnějšímu místu skaldu nechali nastartované auto. Měli v plánu to rychle ukončit, nasednout a odjet. Neznámo jim bylo ale to že nebyli sami. Muž, který měl zrovna noční se šel nenápadně vytratit. Nadýchat se čerstvého vzduchu, aby neusnul. Viděl auto, nastartované, odemčené. Došel k němu, hledal řidiče, ale místo toho viděl něco jiného. Z úhlu viděl, jak muž vytahuje zbraň a míří jí na postavu před ním. Vytřeštil oči a pohotově sáhnul v autě pro klíčky. Vypnul motor a hned po tom se ozvala rána. Auto zamknul a rozeběhnul se zpět do skladu. Za ním se ozývali hlasité nadávky a pak jen zvuky zběsilého běhu. Dvě postavy leželi sami na opuštěné zemi, zatím co z jejího těla, život už vyprchal a její mladá duše už se uchýlila jinam. Policista, kterému bundu zdobila výšivka W.K., se marně snažil držet si svůj život při sobě.
Changkyun
Dnešek začínal skvěle. Ráno jsem se probudil s Kihyunem v náruči, nevěděl jsem, že budu schopný usnout, protože den před tím mi popisoval, jak probíhal výslech, že se věci dávají zase do pohybu. Bál jsem se, že nad tím budu celou noc přemýšlet, ale hned jak si vedle mě Kihyun lehl a já cítil teplo z jeho těla, nepotřeboval jsem už žádné prášky a mohl jsem v klidu usnout. Ani jsem nechtěl vstávat. Hladil jsem ho ve vlasech zatím co se ke mně tulil, když spal. Chtěl jsem s ním ležet dlouho, dlouho dokud oba nebudeme chtít vstávat, možná celý den, kdybychom mohli. Jenže nás vyrušilo, když nám na střídačku začali zvonit telefony. Kihyun něco zanadával ale začal telefon rukou hledat po nočním stolku. Zasmál jsem se a zatím co jsem vzal ten svůj tak jsem Kihyunovi podal ten jeho, protože odmítal otevřít oči.
"KIHYUN" zařval naštvaně do telefonu. Musel jsem se zasmát a vzal jsem svůj telefon.
"Právník Lim Changkyun" zívnul jsem do telefonu a obrátil se v posteli na záda.
"tady strážník Eunhyuk, večer se stala nehoda, strážník Wang Kayee byl nalezen ve vážném stavu na silnici E254, která vede Lachtařicemi, je momentálně v nemocnic a …neví se, zda přežije." Dořekne a já se nemůžu na slovo. Hledím před sebe a snažím se myslet na to, že musím dýchat. "h-halo?" ozve se, když neodpovídám.
"a-ah jo…j-jaká nemocnice?" vyhrknu ze sebe. Řekne mí název nemocnice a já s poděkováním zavěsím. Prohrábnu si vlasy a nechám telefon, aby samovolně spadl na peřinu.
"Jackson?" pohladí mě Kihyun po zádech, přikývnu. "volal mi Hyun…prý, to má co dělat s tím případem, našel u něj lísteček s SPZ, ale to auto je prý kradený, takže nemají žádné další vodítko, ale budou ho hledat" vtiskne mi pusu na tvář a obejme mě, aby m utěšil. Přitulím se k němu a hlasitě si povzdechnu. Jackson, byl pro mě jako starší brácha, od té doby, co dělám právníka se o mě staral a pomáhal mi. Známe se tak dlouho. Celý se zatřesu.
"musíme ho co nejdřív najit Kihyun. Než ublíží ještě někomu dalšímu." Hlesl jsem do jeho ramen. Přikývl.
"pojď půjdeme ho navštívit mh?" usměje se na mě a vezme za ruku, aby mi pomohl vstát. Společně vylezeme z postele a začneme se převlíkat. Bál jsem se tam jít, ale Kihyunovi jsem to neřekl. Bál jsem se, že až uvidím, v jakém je stavu tak se složím, tak ztratím naději. Ale díky tomu že byl Kihyun po mé straně tak jsem věřil tomu, že ten strach překonám. Nemám rád nemocnice. Ne po tom, co jsem tu jako malý strávil několik dní, doufal jsem, že se mí rodiče uzdraví. Nemám na to dobré vzpomínky a Kihyun to hned vycítil. Když jsem jdu kvůli práci nebo kvůli nemoci tak to není tak hrozné, ale …teď když je Kayee v takovém stavu, když vím že jeho život visí na vlásku tak se mi najednou vrací špatné vzpomínky. Sestra nás odvede k jedním dveřím, na kterých je nápis JIP. Hlasitě si povzdechnu a nahlédneme přes okno které tu je. Dovnitř prý nemůžeme, a tak se jen zadíváme a mě se hned zatřese svět, když vidím, v jakém je stavu. Je obvázaný snad všude. Má zafixovaný krk, zasádrovanou ruku a nohu a pod obavy na obličeji jsou vidět jeho podlitiny. Odvrátím pohled a Kihyun mě odvede naproti oknu na lavičku. Hlasitě si povzdechnu.
"zvládne to "usměje se na mě a zarazí se, když mu začne zvonit telefon.
"Kihyun" vtiskne mi pusu a odstoupí trochu dál aby mohl v klidu volat. Z myšlenek mě vyruší Kihyunovo COŽE?? Překvapeně k němu zvednu hlavu a zadívám se na něj v překvapení co ho dohnalo do takové reakce.
"jasně, jedeme tam!" vyjekne a zavěsí. Hned na to ke mně doběhne a chytí mě za ruce.
"děje se něco?" zeptám se s jistými obavami.
"našlo se jeho auto a…tělo jedné holky. Její identita se zjišťuje. Pojď musíme tam rychle jet" vyšvihne mě na nohy a táhne mě k autu a po chvíli mi to konečně dojde a já vytřeštím oči a Kihyun už mě nemusí táhnout.
Dojedeme na místo, na místo, na kterém se spáchalo už tolik hrůz že mě to ani nepřekvapuje. Už z dálky vidíme zástupy policejních aut. Zastavíme nedaleko a skoro až doběhneme na místo činu. Na zemi leželo ještě tělo, bylo přikryté bílým prostěradlem a já se marně snažil nedívat tím směrem. Policista nám zvedne pásku a mi pod ní podlezeme. Dojdeme až k Hyunovi, který ani nedostane mrtvici z toho, že mě tu vidí, spíš si jen tak odevzdaně povzdechne.
"Tak co jste zjistili?" zeptá se Kihyun přímo.
"jmenuje se Kim Taeyeon, je to pracovnice tady ve skladu. Támhle ten chlap přišel zrovna když jí zastřelili, podle jeho výpovědi vzal klíče od auta, zamknul a utekl dovnitř do skladu. Prý byli tři a jeden hodně vysoký. Auto má stejnou poznávací značku jako na vzkazu od Jacksona, podle všeho se měl se slečnou Taeyeon sejít, měl jí přivést na stanici pod ochranu svědků, ale jak vidíte, moc to nevyšlo. Jo a jedna věc, poznáváte tohle? "zvedne klíče na kterých se houpe přívěšek růžového králíčka, který nemá jednu packu.
"t-to…jsou klíče od Jooheonova domu" ukážu na klíče a Kihyun přikývne.
"máme spoustu důkaz, nasbíráme DNA, něco najdeme, dotyčný má na krku dvě vraždy a pokus o vraždu policisty ve výkonu povolání, navíc pokud se to potvrdí s Jaebumovým případem a dalšími, jedná se už o sériové vraždy. Dám vám vědět až budeme mít něco víc, vyslechneme svědka, najdeme DNA, model střelné zbraně, možná najdeme i nějaký záznam o tom voze." Kývne na nás Hyun a začne obcházet místo činu. My s Kihyunem se pomalým krokem ruku v ruce vydáme zpět k autu.
"možná to uzavřeme, očistíme Jooheona a najdeme pravého vraha" špitnu a usměju se na Kihyuna. Je to už nějaká doba ale veřejnost pořád chce vraha, pořád Lynčují Jooheona a chtějí znovu soud.
"možná" usměje se na mě a společně nasedneme do auta a odjedeme do auta a odjedeme domů. Pár dní je klid. Lidé si myslí že testy DNA jsou jako v seriálech. Trvají deset minut. Jenže v reálu to trvá pár dnů.
Když se ozval telefon a Hyun nás volal na stanici, jeli jsme tam s nadšením, že konečně budeme vědět viníka, že konečně může započít pátrání. Jacksonův stav se lepšil, pomalu ale lepšil. Pořád byl na Jipce a pořád byl ve stavu ohrožení života, ale už to nebylo tak strašné, doktor nám dokonce řekl že můžeme na návštěvu. Pod povolení soudu jsem s námi vzal i Jooheona který byl strachy bez sebe.
"tak?" došli jsme ke stolu Hyuna.
"je to sebranka, v autě jsme našli otisky hned několika hledaných osob. Většinou drogy, někteří mají na krku násilné činy, znásilnění, pokus o vraždu…ale jeden nemá vůbec záznam, za nic, až na to…že je tu registrován několikrát, na několik jmen…které předpokládám ani jedno není pravé. Hlavní ale je, jak se mu to povedlo, obejít systém a být tu několikrát" povzdechne si. "tady je máte" otočí na nás obrazovku počítače a mi začneme pohledem přejíždět po obličejích, než se zarazím. Ten obličej. Ten obličej znám, ten úsměv, který si vybavuju byl vždy obklopen vlídností. Ztuhnu a zalapám po dechu. Co mě ale víc překvapí je, že nejsem sám. Kihyun vedle mě taky překvapeně vyhrkne vzduch z plic
"HYUNJUN??" vyjekneme oba najednou, přeběhne mi mráz po zádech, když se na sebe s Kihyunem vyděšeně a překvapeně podíváme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 22. října 2018 v 21:14 | Reagovat

Sakra...co ten Kayee? To ne, on musí přežít! Co by si Jooheon sám počnul? Je ze všeho tak vystresovaný, že jediný Kayee na něj měl uklidňující účinky.
Tak přeci se to pohnulo už kupředu. Tak doufam, že už nebude trvat dlouho a případ se objasní a vyřeší.
Hyunjun...jistě byl nastrčený Kihyunovým otcem. Věřila bych, že je jeho pravá ruka.
A vím, že jsem s tím už asi hodně otravná, ale pořád mě zajímá, co je s Jaebumem. Vím jen, že ho neprávem obvinili a uvěznili, ale víc o něm nevím. Bude tedy nějaká zmínka o něm?
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další skvělý díl. Děkuju ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama