Destroyer || 17. kapitola

26. října 2018 v 12:00 | MONBEBEs |  Destroyer





Kihyun
Najednou se všechno změnilo. Předchozí klid byl tentam, najednou člověk nevěděl, kam dřív skočit. Věci se dali do pohybu, všechno najednou začalo být jasnější a já měl konečně pocit, že se tenhle případ dobere ke konci. A nejen on. Že konečně budou k rozřešení i ostatní případy. Soudcem jsem dostal povolení, abych si prošel všechny podezřelé osoby, dostal jsem přístup k datům, které byly uzamčené, k datům, která byla smazána…ke všemu, čeho se chtěli pachatelé zbavit a chtěli to skrýt.
Stůl mám zavalený papíry, ani nevidím, kde mám klávesnici od počítače. Rui musel přitáhnout další stůl, sedí naproti mně a pomáhá mi vše setřídit, udělat ve všem pořádek. Pořád jsem prokurátorem toho případu a musím si promyslet a taky určit další kroky. K soudu, který bude do měsíce, musím mít vše nachystané. Rui mi dolije kávu a hned i sobě, ani nevím, kolik je hodin, nevím, jestli je den nebo noc.
Na chvíli se zarazím, když si vzpomenu, jak to před dvěma dny celé začalo.
Je to pár hodin od toho, kdy jsme mezi potencionálními pachateli viděli Hyunjuna. Od té chvíle se toho hodně stalo. Už jen to, že se dostal k nám oběma bylo podezřelé, bylo jasné, že v tom má nějakým způsobem prsty. Vydat zatykač bylo snadné - Hyun se o to postaral téměř hned.
Ačkoliv mě zarazilo, že se Hyunjun ani neskrýval, nechal se dovést na stanici. Jediné, co požadoval bylo, abych u výslechu nebyl ani já a ani Changkyun. Je nervózní. Nevidí nás za sklem, zatímco sedí za stolem ve vyslýchací mistnosti. Mne si ruce, těká očima po místnosti. Podupavá nohou. O co mu ale sakra šlo? Co sledoval tím, že se dostal ke mně a ke Kyunniemu?
Výslech byl dlouhý a vedl ho Hyun. Na začátku mu řekl, že pokud bude spolupracovat, tak mu bude hrozit nižší trest. Ale na rovinu mu řekl, že do vězení půjde tak jak tak, načerno smazaný trestní rejstřík ho nezachrání, protože už dávno máme v rukách pravý trestní rejstřík. Dvě jména. Dvě jména, která mi nebyla vůbec cizí, jména, na která jsme při řešení případu už několikrát narazili. Kim Yunji a Lee Kiwoo. Prokurátoři z Yoo Corporation. Naše intuice, že s tím otcova firma má nějaké pletky, byla správná. Ale tím to nekončilo, pouze začínalo. Hyunjun řekl Hyunovi, že má důkazy na usvědčení jednak dvou prokurátorů z Yoo Corporation a jednak důkazy o dalších a dalších věcech a případech, v čem má firma prsty. Včetně dokladů na úplatky. Dobrovolně si vyžádal policejní prohlídku svého bytu, aby mu doklady přinesli. Výslech se zatím odložil na několik hodin, než se všechny důkazy najdou.
Začali jsme mezitím dávat s Kyunniem dohromady v Jacksonově kanceláři nějaké věci, souvislosti. Koupili jsme si v automatu kávu, jedna z pomocných sil na stanici nám zaběhla do pekárny pro nějaké pečivo, kdyby to neudělala, ani bychom nevěděli, že už není noc, ale že je ráno. Nebylo ani 6, když jsem volal soudci s tím, že máme nové souvislosti a podezřelé, že to vypadá, že se případ vyřeší. Volal jsem s ním asi hodinu, hovor jsem ukončil s tím, že jakmile usvědčíme pravé viníky, tak chci, aby stáhl obžalobu Jooheona a i Jaebuma z předešlého případu. Řekl jsem mu, ať se připraví i na to, že budu požadovat náhradu pro Jaebuma za to, že byl křivě obviněn, oporoval mi s tím, že to může jen právník, když jsem mu řekl, že není problém, že Kyunnie se soudu zúčastní taky, řekne mi, že ho seru a že teda udělá vyjímku a pokud se připraví i Changkyun, tak se vyřeší všechno v jednom soudu. Abychom měli všichni klid.

"Bože, už nemůžu." Praští Rui hlavou do stolu mezi papíry. Já si promnu oči a prohrábnu vlasy.
"Běž se domů vyspat." Zívnu a obrátím další list v Yunjiho trestním rejstříku.
"Taky bys měl." Mrkne na mě a já zakývám hlavou, poslouchal jsem ho tak napůl a odlepit se zrovna teď od práce pro mě nepřipadá v úvahu. "No konečně." Usměje se do dveří a já zvednu hlavu. Sladce a ospale se usměju na Kyunnieho, který stojí ve dveřích a v rukou drží igelitky s koupeným jídlem. Ani nemusí používat násilí, nechám se dobrovolně za ruku dotáhnout na sedačku a vezmu si krabičku s jídlem. Nejedl jsem…už ani nevím, jak dlouho, protože mi to všechno splývá.
"Odpočineme si a pak ti pomůžu pokračovat." Usměje se na mě, když dojíme a společně se na chvíli natáhneme na sedačku. Hladí mě po zádech a my si šeptem povídáme o případu, místo toho, abychom opravdu odpočívali. Ale já se v jeho náruči cítím, že opravdu odpočívám, že se mému tělu vrací energie.
"Kiki a…zvládneš…zvládneš ten případ, když se jedná…o tvého otce?" zašeptá po chvíli. Překvapeně zvednu hlavu, nejdřív se chci ohranit a naštvat, ale pak si všimnu jeho pohledu. Hned mi dojde, že tím nepodceňoval mé prokurátorské síly, ale…vidím v jeho očích něhu a obavy, možná má spíše strach, jestli pro mě ten případ nebude těžký protože půjdu proti otci jako proti své rodině.
"Kyunnie," usměju se a čelem se otřu o jeho hruď. "ten chlap nikdy nebyl mým otcem. Možná někdy, několik desítek let předtím, ale teď už rozhodně ne." Zašeptám a zakroutím hlavou. Samovolně jsme najeli na debatu o rodině, o rodičích, o tom, jak to všechno máme. Je zvláštní, že doteď jsme se k tomu nedostali a přitom jsou to na jednu stranu tak základní informace a na druhou stranu…tak hrozně důvěrné, tak těžké na to, aby se s nimi člověk svěřil. A já najednou cítím, jak moc nás tohle všechno víc a víc spojuje. Jako bych cítil, jak se naše vzájemné city stávají silnějšími. Ani jsem si neuvědomil, že jsem usnul, samozřejmě jsem si to uvědomil, až když jsem se po 4 hodinách vzbudil na sedačce přikrytý Kyunnieho mikinou. Pomalu otevřu oči a zamžourám po své kanceláři. Kyunnie sedí u mého stolu, probírá se papíry a Rui zrovna telefonuje, asi někoho obvolává.
"Ale ne, nevzbudila se naše Šípková Růženka?" zasměje se Rui a já ho probodnu pohledem. Kyunnie mě hned po ránu obdaruje tím nejnádhernějším úsměvem a já hned vím, že vstávání je o něco lepší a příjemnější, pokud máte někoho, koho milujete.
Dojdu si na toalety, opláchnu si obličej a alespoň se pokusím ze sebe udělat trošku člověka. Rui mi mezitím nachystá snídani a Kyunnie mě obdaruje pusou, zatímco si mu sednu na klín ke svému stolu.
"Bože, udělal jsi toho tolik." Vydechnu, když vidím, kolik práce stihnul mezitím co já jsem si vyspával. Rui si odkašle. Odkašle si stylem, aby mě upozornil, že je tu taky a že tu taky celou dobu pracoval a pokud rozdávám díky, tak že by si taky nějaké zasloužil. Vypláznu na něj jazyk. "Fajn, díky, Rui." Zasměju se, když vidím plameny v jeho očích a vidím, jak svírá pevnou linku. Tu jsem kupoval nedávno, nerad bych, aby ji po mě hodil. A ještě, aby trefil Kyunnieho. To by pak byla bitva na život a na smrt.
Na 15:00 hod svoláme s Kyunniem takovou menší poradu, Jackson chtěl vědět, co všechno máme ještě než bude soud, hlavně chtěl sám vědět, jestli jsme opravdu přišli na to, kdo je za všechno odpovědný.
"No, takže," zasměju se nad tím, jak je Jackson netrpělivý a sednu si na židli vedle Kyunnieho, zatímco Jackson sedí v křesle naproti nám. "asi začneme pro tebe těmi nejlepšími dvěma zprávami." Mrknu na něj a vidím, jak se celý napnul a ještě víc znervózněl. Kyunnie se zahihňá a my se na sebe zamilovaně usmějeme a pohladíme se po ruce. Jackson si odkašle, když místo toho, abychom pokračovali k věci, se ztratíme jeden v očích toho druhého.
Rozhodneme se navštívit Jacksona v nemocnici, podle doktora to ještě není nejlepší, ale je alespoň stabilizovaný, schopen poslouchat a v krajních případech i mluvit.
"Mluvil jsem se soudcem, sice nebyl nadšený, ale budu u soudu vystupovat taky, ale v jiné věci než Kiki," uculí se na mě Kyunnie a pak pohledem střelí k Jacksonovi. "nejdříve se obžaluje Yoo Kiyahe, Kim Yunji a Lee Kiwoo. Jakmile je soud označí za vinné, tak ještě vznese výši trestů, dám jim najevo, že víme i o těch ostatních případech, které spáchali. Pak se projedná zánik prokurátorské organizace Yoo Corporation. Pak soud sprostí Jooheona veškeré obžaloby, označí ho za nevinného a křivě obviněného. Stejně tak to bude s Jaebumem, kterého necháme dovést, bude taktéž označen za nevinného, okamžitě mu bude ukončen výkon trestu a já mu soudně vyřídím nárok na peněžní náhradu od státu za to, že byl nevinný a byl uvězněn. Takže…oba budou v pořádku a všechny série těchto případů, kterých bylo…bohužel víc než 8, budou uzavřeny s jasním viníkem." Pokračuje Kyunnie a já přikyvuji jeho slovům dokud neskončí.
Jackson na nás vytřeští oči a dlaněmi si zakryje obličej, než to vydýchá a pak se zeširoka usměje. Začne nám děkovat, nadšeně a pořád, začne nás oba dva na střídačku objímat a po chvíli začne dojetím i brečet, že nečekal, že to bude takhle, že jsme oba dva výborní a taky…že nám přeje náš vztah, nad čímž se oba dva usmějeme a poděkujeme. Jakmile odejde a my se podíváme na moji tabuli, kde jsou body, které musíme do soudu sehnat a dát dohromady…už je skoro všechno odfajfkované a já se musím šťastně usmát. Propleteme si s Kyunniem prsty, zatímco se díváme na moji tabuli a přitulíme se k sobě.
"Už to bude za námi." Usměje se na mě Kyunnie a já přikývnu. Vtisknu mu pusu, kterou mi hned vrátí a oba zavrníme.
"Měli bychom jít spát…za poslední dny jsme oba skoro nespali." Upravím mu vlasy a usměju se. Přikývne, ani nemá jinou možnost, protože unavení jsme oba dva, oba máme obrovské černé kruhy pod očima z nevyspání a taky myslím, že se oba dva do té postele těšíme jako děti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 26. října 2018 v 17:54 | Reagovat

Jsem strašně moc ráda, že je Jackson skoro v pořádku. Aspoň se má kdo postarat o Jooheona. A Jooheon zase bude pečovat o Jacksona, když je teď zraněný.
A Kihyun s Changkyunem jsou opravdu mistři ve svém oboru. Ten případ...a vlastně nejen ten Jooheonovo...vyřešili skvěle.
Jooheon, ale hlavně Jaebum budou mít velkou radost, až je úplně zprostí viny.
Jsem tedy zvědavá, co bude dál. Těšim se na další díl. Děkuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama