Destroyer || 19. kapitola | END

2. listopadu 2018 v 12:00 | MONBEBEs |  Destroyer




Kihyun
Všechno bylo tak hektické, všechny dny, týdny, všechno běželo tak rychle a na nic nebyl čas. Defacto jsme ani s Kyunniem spolu nebyly, neustále se řešila práce, případ, obhajoby, výpovědi, soudy…nebyl čas na to, abychom si oddychli, abychom si udělali nějaký pěkný večeř nebo prostě jen byly spolu. Kolikrát jsme usnuli jeden v obýváku a druhý jinde. Kolikrát jsem budil Kyunnieho na gauči, aby si šel lehnout do ložnice. Kolikrát on mě budil ve vaně, abych si šel taky lehnout.
Dlouho se mi nestalo, abych se tak moc těšil, až nějaký případ skončí. Předtím mi to bylo jedno, ale teď už to chci, chci, aby ten případ skončil a abychom na sebe s Kyunniem měli víc času.
Až mrtvolně jsem se oblékal do něčeho neutrálního. V duchu si nadávám, že jsem přistoupil na to, že půjdeme oslavit ten zatím dobře vypadající konec případu. Náladu mám spíš na to, že bych prospal týden, ale…možná se potřebujeme trošku odreagovat, možná všichni. Prsty přejedu s úsměvem po saténové fialové košili, která byla jednou z prvních věcí, kterou ze mě Kyunnie svlékal. Skousnu si ret a musím se usmát nad tím, jaký všechny věci nabrali směr. Jak všechno dopadlo, ani ve snu by mě nenapadlo, že skončíme spolu. Ještě když si vybavím naše úplně první seznámení, když jsme se viděli u prvního soudu, který Kyunnie vyhrál…měl jsem na něj takový vztek, že jsem kvůli němu prohrál a vůbec jsem nepočítal s možností, že bychom skončili spolu. A teď je to všechno jiné. A já jsem za to rád.
Rozhlédnu se po domě. Je to nezvyk být tu zase sám, i když jen na chvíli. Kyunnie se musel zastavit za Wonhem, takže se uvidíme až v baru. Chvíli nad tím přemýšlím, ale nakonec si tu košili vezmu, troška nostalgie není na škodu, ne? Nakrmím Alice, která zase z koše na špinavé prádlo vytáhla Kyunnieho tričko, dotáhla ho na gauč a rozhodla se, že si z něj udělá pelíšek. S povzdechem ji podrbu mezi ušima, dá se na ni zlobit? Nedá, takže jí tričko nechám, ale výhružně na ni špitnu, že je Kyunnie můj, takže její bude opravdu jen to tričko, maximálně jedna z jeho ponožek, které taky moc ráda krade. Všeobecně krade jen jeho věci, buď se zmocní těch, které Kyunnie nechá někde pohozené a já to nestihnu uklidit anebo vleze do koše se špinavým prádlem a tam si vybere to, co přesně chce.
Otevřu ledničku, abych se ujistil, že zítra neumřeme hlady. Díky bohu, že zítra by měl být den volna, den, kdy nebudeme muset nic řešit a já si myslím, že ten den s Kyunniem celý prospíme. A to bude dobře, jen tak se válet v posteli, tulit se k němu a nasávat jeho vůni…přesně takový den potřebuju, zvládl bych těch dní klidně i milion, ale pro začátek se spokojím alespoň s jedním takovým dnem.
Ještě rychle uklidím pár věcí - umyju okna, utřu všude prach a vyměním záclony, víc toho nestihnu, když na mě někdo zvoní a řve mi za dveřmi a já podle hlasu vím, že je to Rui.
"Ještě jednou zařvi a zabiju tě." Zařvu nazpátek a uslyším úlek zima a ďábelský smích Ruie, který začne klepat ještě hlasitěji, řvát ještě hlasitěji a do toho slyším, jak kope do dveří. Já ho fakt zabiju.
Vezmu si mobil, klíče a peněženku a vyrazím ven, ještě málem zapomenu na bundu, jo, v té zimě by to bylo opravdu super - jít jen v saténové košili. Vezmu si tedy bundu a zašněruju si zimní kotníkové boty a upravím si ještě vlasy.
Rui se smíchem uhne mé pěsti, kterou jsem ho chtěl pozdravit při otevření dveří, Zimo stihne tak tak uhnout, aby to za něj neschytal on. Cestou do baru se šouráme a povídáme si než dojdeme na místo, vlezeme do baru, kde na nás už od stolu mává Hyun. Jde vidět, že nám tady zařídil soukromou akci, protože ukazuje rukou do salónku, kde jakmile vejdeme už vidím Xukuna s jeho přítelem Yixingem a kousek opodál sedí obvázaný Jackson s Jooheonem. Pozdravíme je a sedneme si ke stolu, ani nevím, proč jsem si té ujeté blonďaté hlavy Marka nevšiml, ale najednou se přiřítí ke stolu s táckem plným panáků a švitoří něco o welcome drinku. Ani se nebráním, vezmu si panáka a kopnu ho do sebe, ostatní se na mě se smíchem zadívají a pak mě bez ostychu napodobují, dokud není Markův tácek plný prázdných čtvrtek.
Ostatní se baví, někdy o případu, někdy o hovadinách, já mezitím pořád nakukuju směrem k vchodovým dveřím a dívám se na hodinky. Téměř bez přestání kontroluji telefon, jestli náhodou nevolá Kyunnie a trnu hrůzou, jestli se mu po cestě něco nestalo.
Už jsi v baru, lásko?
Trhnu sebou, když mi od něj přijde smska a musím se usmát.
Jistě! Čekám tu na tebe!
Chtěl jsem mu poslat smajlíka, ale nechává mě tak dlouho napjatého a nechává mě čekat, že si ho nezaslouží. Musím se sám zasmát nad svým dětinským uvažováním.
Tak pojď, prosím, ven.
Zasměju se a zakroutím hlavou. Řeknu Rui, že jdu pro Kyunnieho a jen v košili vylezu před bar.
"Ahoj, Kiki." Dojde ke mně a sladce se usměje a zpoza svých zad vytáhne kytici růží. Skousnu si ret a musím se zamilovaně a bláznovsky zahihňat.
"Ty můj blázínku." Zasměju se a vezmu si od něj kytici a hned ho obejmu kolem krku a vtisknu mu pusu. I on se zahihňá stejně zamilovaně, rozepne si kabát a schová mě k sobě, když se jen v košili otřesu zimou. "Mmm, nádherně hřeješ." Zavrním a nosem se otřu o jeho hruď, nasaju jeho nádhernou vůni a zavrním blahem, když máme konečně po dlouhé době čas na to, abychom se pořádně objali a užili si vůně a přítomnosti jeden druhého.
Na to, jak naše oslava vypadala zprvu nuceně a všichni jsme si mysleli, že tu budeme chvíli, dáme si pár piv a drinků a půjdeme všichni vyčerpaně domů, tak jsme se všichni až moc rozjeli. Po dlouhé době i Kyunnie, který alkohol dlouhou dobu odmítal, ale Xukun ho překecával a vydíral všemi možnými způsoby. Nakonec jsme byly opilý všichni. Rozjeli jsme celý bar, když jsme začali z judeboxu pouštět ty nejlepší taneční písně, každý, kdo byl střízlivý a viděl naše taneční kreace, musel nejspíš umřít na místě smíchy.
Xukun s Yixingem krátce po půlnoci vypadali, že hodlají mít sex na kulečníkovém stole. Nevím přesně, kde Mark vzal nákupní košík, nejspíš u blízkého supermarketu, ale naložil do košíku totálně opilého Yugyeoma a rozhodl se, že se tedy odebírají domů. Vozík používal jako chodítko, díky němu dokázal ujít tři kroky bez toho aniž by si rozbil hubu. Rui a Zimo tancovali tango přes celý bar, bavilo je to asi dvě hodiny v kuse a nevypadali, že by chtěli ve dvě hodiny ráno přestat. My s Kyunniem seděli v ústranní, seděl jsem mu na klíně a objímal jsem ho kolem krku, jen tak jsme se smíchem pozorovali dění k sobě, párkrát jsme se jen tak oddávali sami sobě, dlouze a něžně jsme se líbali a hladili se všude možně. Šeptali jsme si do ouška, jak moc se milujeme a já v tu chvíli věděl, jak moc šťastný jsem za to, že ho mám vedle sebe. Ve chvíli, kdy se Xukun a Yixing začali navzájem svlékat, jsme se s Kyunniem zvedli a vydali jsme se ven na taxík, jsou věci, u kterých nepotřebujeme být. Jooheon a Jackson šli s námi. Taxíky nikde nejeli, takže jsme ho museli zavolat a chvíli čekat, než pro nás přijde.
Jackson a Jooheon vypadali moc šťastně. Řekli nám, že je jim spolu moc dobře, ale že nechtějí a ani nemůžou nikam spěchat. Jooheon se přiznal, že neví, jak dlouho mu bude trvat, než se vrátí do normálního života, ani sám nevěděl, jestli někdy bude schopný mít zase normální vztah, ale viděl jsem, jak ho Jackson podporuje a v očích jsem mu viděl, že na něj nechce spěchat a že mu na něm opravdu záleží. Taxíkem jsme jeli společně, taxík nejdřív vyhodil je dva a pak nás doma. A my se oba po sprše převlékli do pyžam a lehli jsme si spokojeně do postele. Tulili jsme se k sobě a já ani nevím, jestli to byla vteřina anebo dvě, ale usnul jsem jako mimino a vím, že Kyunnie to měl úplně stejně. Poslední co vím je, že se Alice narvala k nám, hlavně ke Kyunniemu a spokojeně vrněla, že se to ozývalo celým pokojem.

Je to teprve necelý týden po tom, co je po všem. Vše bylo vyřízeno, Jaebum je volný, Jooheon taky, oba jsou zbaveny všech obvinění a bylo na jejich případ napsáno několik článků, které očistili jejich jméno a uznali, že i oni byly pouhé oběti.
Veškerá pozornost padla na Yoo Corporation, většinu jejích zaměstatnců zatkla policie, valná většina jela v něčem protizákonném, i když to nesouviselo s případem Hyunjuna. Otec je sám jako osoba ještě na svobodě z několika případů se vyplatil na kauci, snaží se vyhýbat vězení, ale nemyslím si, že se tomu bude moct vyhýbat do nekonečna.
My s Kyunniem jsme najeli na náš společný život. Přemluvil jsem ho, aby se ke mně nastálo přestěhoval. Neustále spolu něco podnikáme, chodíme do kina, nakupovat, na procházky. Našli jsme štěně, kterému říkáme Kaštánek. Jednak podle jeho hnědé srsti a jednak proto, že jsme ho našli pod kaštanem.
"Nemyslím si, že je to dobrý nápad, Kiki." Zašeptá Kyunnie, zatímco se oba v černém, v noci, s kapucemi na hlavě blížíme k luxusnímu stříbrnému mercedesu, který strojí za bránou, kterou jsme museli přelézt. Hyungwon nás přemluvil, abychom splnili nějakou boyfriend challenge, téma bylo udělat něco špatného. A já Kyunniemu říkal, že pořád chráníme dobro, ctíme zákony, pomáháme lidem a státu…a máme právo taky udělat něco špatného, něco, co se nesmí!
Kyunnie nakonec přikývne, vytáhneme z batohu spreje a začneme auto ničit, já pak vytáhnu z kapsy skládací nůž a udělám ještě několik rýh do stříbrného laku, bože, jak mi tohle dělá dobře! Sranda ale skončí ve chvíli, kdy se rozsvítí majáky přímo u brány, za kterou stojíme a někdo na nás namíří světlo baterky.
"Ani hnout!" vykřikne někdo rázně a nám je hned jasné, že jsou to policisté. Doprdele, cože?! Chtěl jsem utéct, ale Kyunnie je tak trošku…ne strašpytel, ale je vzorný a čestný, tak, jak má právník být, takže…nás policajti sebrali, po cestě na stanici volali svému veliteli a my oba věděli, kdo je teď nově velitelem nejbližší stanice. Nedávno jsme totiž Jacksonovo povýšení slavili. Prohrábnu si vlasy, na stanici si vezmou naše občanky, podiví se nad tím, že jsme prokurátor a právník.
"Uvědomujete si, že jste neoprávněně vnikli na pozemek Yoo Kihaye a navíc jste mu poškodili vůz v hodnotě pěti milionů korun." Zadívá se na nás policista a zakroutí hlavou. Jackson, který zrovna přijde, se ve dveřích zděsí a plácne se do čela. Posadí se ke stolu naproti nám a projde si krátké hlášení, které objasňovalo to, co jsme s Kyunniem udělali.
"Řeknu vám vaše práva, ačkoliv je dobře znáte, díky své profesi," povzdechne si a prohrábne si vlasy. V kostce nám řekne naše práva. "jo a…budete potřebovat hodně dobrého právníka."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 2. listopadu 2018 v 18:33 | Reagovat

To už byl poslední díl?  Jsem z toho smutná. Ale něco končí a zase něco nového začíná ;-)
Jsem ráda, že to nakonec všechno dobře dopadlo. No...jen ten Kihyunův otec to kazí. Ale věřím, že i on dojde brzy spravedlnosti.
A co ten Jackson s Jooheonem? Je hezké, že zůstali spolu, i když jako pár zatím ještě ne. Ale Jackson se jistě bude snažit, aby Jooheona hýčkal.
Moc děkuju za tak skvělou povídku ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama