If you can understand || 1. kapitola

5. listopadu 2018 v 10:00 | MONBEBEs |  If you can understand





Zhangjing
Hlasitě si povzdechnu, když se ráno ozve můj budík v podobě mámy.
"Zhangie vstávej" ozve je její jemný hlas a lehce se mnou zatřese. "dole na stole máš jídlo a svačinu tak šup šup" popožene mě z postele. S mručením vstanu. Víkend utekl tak rychle a pondělí mě vždycky praští do tváře jako pěst. Vyšourám se v pyžamu, což tvoří hnědo červená kostkovaná košile a volné kaloty, až do kuchyně. Kde si sednu na židli a nasaju vůni výborného jídla. Po ránu nejlepší věc…jídlo. Nevím, čím to je a hodně lidí se mě ptá, jak dokážu, tak moc jíst, ale je to možná tím, že mám tak rád jídlo, že prostě musím jíst pořád. Miluju jídlo, je jedno jaké, není ani jedna věc kterou bych nejedl, pálivé, houby, kapusta, všechny druhy sýrů a salámů, nic mi nevadí. Naberu si plnou talíř míchaných vajíček a k tomu tři rohlíky a do toho přikusuju chleba se šunkou a nadšeně mlaskám, jak je to výborné a jak se mi pomalu zvedá nálada. Sním všechno a usměju se na mámu která mi přinese svačinu ať si jí dám do tašky, no svačinu, spíš svačiny, jsou to čtyři rohlíky a nějaká zelenina. Vezmu si sáček a poděkuju a dám si jí do tašky. Obléknu se do obyčejných modrých riflí, vezmu si na sebe bílé triko a tmavě modrou mikinu, kterou si hned zapnu a u dveří na sebe hodím ještě bundu protož sice už začíná jaro, ale ještě to není po ránu nic příjemného. U dveří se s mámou rozloučím a pomalým krokem se v 7:20 rozejdu do školy.
Naštěstí jí nemám daleko. Bydlíme v baráčku, který je tak akorát pro nás dva. Táta zemřel, když jsem byl malý, srazilo ho auto a od té doby žijeme tu. Nemáme se špatně. Máma má dobrou práci, pracuje několik dní v týdnu z domova a několik v kanceláři. Peněz máme asi jako každá normální rodina. Akorát abychom zaplatili poplatky, nakoupili potřebné jídlo a pak něco navíc. Od školy bydlím asi dvacet minut volnou chůzí. Kdybych chodil rychleji tak by mi to trvalo možná deset minut, ale já se raději v klidu procházím, než abych někam spěchal. Vůbec to není tím, že mám krátké nohy a musel bych běžet…vůbec ne a je jedno co říká Justin!
"ahoj Zhangie!" doběhne ke mně jmenovaný, jak se říká mi o vlku a hovno…no ehm.
"ahoj Justin" usměju se na něj nazpátek a nechápu, jak to dítě může mít po ránu tolik energie. Nadšeně poskakuje a vypráví mi co se dělo o víkendu a jak to bylo všechno báječný.
"a jaký jsi měl víkend ty?" dloubne do mě, když celou cestu jen přikyvuji jeho slovům. Jsem rád že se mě nezeptal na můj názor nebo tak něco, protože není v mojí mozkové kapacitě abych ho po ránu dokázal vnímat.
"ale docela dobrý, jako každý víkend, dělal jsem úkoly, učil jsem se, dával dohromady sešity a psal eseje" pokrčím rameny, vytřeští na mě oči.
"my měli nějaký úkol? Nějakou esej??" vypískne.
"nevzpomínáš si? Ta esej, co nám zadávala češtinářka" nechápavě se na něj zadívám "a pak ta esej z dějepisu a z psychologie" pozvednu obočí, když se dívá on nechápavě na mě.
"ale…Zhangie vždyť ty máme odevzdat až za půl roku" dloubne do mě a zasměje se.
"no tak jsem je udělal teď, chci, aby byli perfektní, takže je stejně budu ještě kontrolovat a předělávat." Pokrčím rameny a on protočí oči.
"poctivý student" uchechtne se a já mu dám ránu do ramene.
"a navíc jsem se učil hlavně na test z matiky" zasměju se na oplátku já a on zbledne.
"to bylo na dnešek??" vypískne a já přikývnu a on simuluje omdlení.
"a-ah panebože ah, je mi nějak zle a-a-si umírám!" začne hysterčit, chytím ho, když se o mě opře a hodí si dramaticky ruku přes oči a heká.
"dneska píšeme test?" projde kolem nás Zhengting a pozvedne obočí a je mu jasné že musíme něco psát, když vidí Justina v takovém stavu.
"jo z matiky" protočím oči a on zalapá po dechu…skvělé, teď podpírám oba dva a oba dva simulují umírání.
"tady se někdo neučil" zasměje se Zeren a se smíchem si stoupne k nám.
"Bráško ty jsi se učil???" vypískne Justina zpříma se postaví a když Zeren přikývne tak se začnou prát, protože Justin nahlas piští o tom, že mu to neřekl a jako špatný bratr ho nechá v tom vykoupat.
"možná bychom měli jít do třídy" zacuká kousek od nás Ziyimu obočí a my přikývneme, nebo teda aspoň já, Zhengting doběhne k Ziyimu a začne ho prosit, aby mu při testu pomáhal, to že mu ho pak vykouří budu dělat že jsem neslyšel. Nechám ty dva idiotský bratry ať se zabijí a dojdu do skříňky.
"ahoj prcku" uchechtne se kousek ode mě hlas a já se celý napnu, přejede mi husí kůže snad všude a najednou mám pocit, že budu vraždit. "jak je tam dole?" pozvedne obočí. Zvednu hlavu a zpříma se zadívám na školního idola, pro mě spíš školního idiota Lim Yanjuna jak se se smíchem opírá u mojí skříňky. Holky hned začnou pištět a já mám sto chutí pěstí smáznout ten jeho pyšnej a vychloubavej úsměv, když holkám mává.
"jdi si po svých Yanjun" odstrčím ho, když si do tašky nandám učení ze skříňky a skříňku zavřu.
"počkám na tebe ve třídě, přece jenom tobě to s těma krátkýma nožičkama trvá" zasměje se a začne výsměšně dělat dlouhé kroky. Bože, jak já toho idiota nenávidím. Začnu drtiti bůh ví co v ruce.
"Yanjun?" dloubne do mě Justin, chci se zeptat, jak na to přišel, ale jen ukáže na to, jak v ruce ohýbám kliku od dveří. Odkašlu si a vydám se s ním do třídy. Posadíme se s Justinem vedle sebe.
"hele až budeme psát tak se Justin nehýbej!!" zašeptá za námi Zhengting a Ziyi se jen zasměje. Protočím oči. Ještě že píšeme hned první hodinu. Budeme to mít hned za sebou.
"tak dobré ráno třído, dneska jak víte píšeme test. Yanjun očekávám další skvělé výsledky" usměje se učitelka, která je z Yanjuna taky paf, a rozdá nám papíry. Nenávidím ho. Každý předmět fláká, z každého předmětu má nejlépe za tři a já v každém předmětu za jedna ale matika mu jde, nevím, proč ale mě zase ne! Učím se od rána do večera, od toho, co víme že píšeme, ale prostě nikdy jsme neměl lepší známku než za tři. Prostě matice nerozumím, ale ten idiot, z každé písemky, z každého zkoušení má za jedna! Copak je to fér, nikdy nemá úkol, nebo pomůcky, půjčuje si propisky od ostatních a píše pořád na papír, nebo se dívá z oka. A stejně…stejně má v matice lepší známky…
Sedí hned přede mnou, osud je krutý, a tak se na mě přes rameno otočí a uchechtne se. Ještě že přede mnou sedí jen na matiku, jinak bych mu do zad brzo zabodnul propisku. Když se zepředu posílají testy tak mi ho podá a pozvedne obočí.
"zase za tři?" uchechtne se a podá mi prázdný papír, bože já mu tam tu propisku jednou zapíchnu!
"nevšímej si ho" poplácá mě zezadu Ziyi po zádech, když vidí, jak jsem napnutý. Naštvaně si odfrknu a podám jim test. Podepíšeme se, mám skupinu A, a tak začnu rychle počítat. Snažím se abych to měl správně a na kalkulačce kontroluji snad i 1+1…jeden nikdy neví. Koutkem oka se podívám na Justina, který si zezadu testu kreslí nějaké jednorožce. Zacuká mi koutek a nahlídnu aspoň na jeden jeho příklad a zkusím mu ho vypočítat. Tajně se na mě podívá a vděčně se usměje. Snad bude mít aspoň 4. za námi slyším Zhengtinga jak Ziyimu děkuje…hádám že Ziyi Zhengtingovi vypočítal zase celý test. Ehm.
Jsem v půlce testu, když se ten idiot Yanjun zvedne.
"ah hotovo? Úžasné, tak klidně můžeš jít dřív z hodiny ať se tu nenudíš" usměje se na něj učitelka. Když jsi jde zpět do lavice pro věci tak se na mě vítězně usměje.
"poradím ti, výsledek je krátký…jako ty" zasměje se vlastnímu vtipu. Zvednu ruku, že mu dám ránu, ale Justin mi ruku chytí a Yanjun s hýkavým smíchem odejde. Bože…já ho jednou zabiju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 5. listopadu 2018 v 17:31 | Reagovat

Co se škádlívá, rádo se mívá...
Ale je zajímavé, jak ho dokáže vytočit jeden blbec jménem Yanjun...
Jsem moc zvědavá, co bude dál. Těšim se na další díl. Děkuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama