Let me be the light || 5. část

14. listopadu 2018 v 10:00 | MONBEBEs |  Let me be the light




Tanghao
Když si ke mně Xukun přisedl, měl jsem obavu z toho, jak přesně bude náš rozhovor probíhat. Nejsem vůbec dobrý v těchto věcech, obzvlášť, když naproti mně sedí někdo, kdo září jako slunce. Ale byl milý, byl to spíše on, kdo mluvil, vyptával se mě na všechno možné a neustále očima střílel k baru, kde byl, jak jsem se pak později dozvěděl, jeho bratr Jaemin. O něm mi toho taky řekl tolik a já k němu pořád střílel pohledem a prohlížel jsem si ho, jak moc je krásný. Pak jsem si ale povzdechl. U někoho takového nemám šanci. Pohladím se po kapse, kde mám plyšového králíčka. Ani na tohle nemám, nemám na to, abych se zvedl a šel za ním. Na tohle nikdy nebudu mít odvahu. Protože když se podívám vedle něj a vidím zářivého Yixinga…proti němu nemám šanci, to je mi více než jasné.
Trhnu sebou, když oblohu osvětlí ohňostroj.
"Woooow." Ozve se Xukun přede mnou, jen letmo k němu střelím pohledem a pak se očima vydám k baru směrem k Jaeminovi. Oči mu zářili nadšením, v tváři se mu odráželi barvy ohňostroje. Byl tak krásný…jako ten nejkrásnější obrázek. Sklopím hlavu a povzdechnu si, ani jsem si nevšiml, jestli se něco stalo, ale Jaemin se najednou rozběhl směrem ven.
"Omluv mě." Mrkne na mě Xukun s jistým zděšením a hned se zvedne a rozběhne se za ním. Hned na to jeho místo přede mnou obsadí Yixing a upije si pití ze skleničky.
"Je moc milý." Usměje se na mě. Jen přikývnu, zvykl jsem si. Jak bych to řekl…vím, že to nedělá schválně. Většinou ani neví, že se mi líbí nebo líbil vždy někdo, s kým pak on začal flirtovat, nikdy jsem mu to neřekl, nikdy jsem mu neřekl, že se mi někdo líbí. Věděl jsem, že by se pak držel zpátky, ale moje sebevědomí, které je na nule mi vždy našeptávalo, ať mu to ani neříkám. A tak to dopadne vždycky stejně. Je to těžké…mít bratra a ještě tak atraktivního, častokrát si říkám, že máme stejný vkus, co se týče kluků…o to těžší to možná je, protože když se mi někdo líbí, jemu se vždy líbí taky. Povzdechnu si a napiju se piva.
"Asi půjdu, jsem unavenej." Protáhnu se a hned se zvednu, Yixing se usměje a přikývne.
"Já se půjdu ještě projít, tak dobrou." Usměje se na mě a já přikývnu. Cestu k chatkám vyměním místo chodníku za pláž, fouká příjemný vánek směrem od moře, chladnější, ale osvěžující. Zarazím se v kroku, když před sebou vidím drobnou postavu. Rozbuší se mi srdce, protože když oblohu rozsvítí světlo ohňostroje, tak vidím, že je to Jaemin. No tak, Tanghao, vzmuž se a dej mu toho králíčka! Jen to, nic víc, to zvládneš! Bože, je mi 30 a mám pocit jako bych měl pubertu nebo nevím. Celý sebou trhne, když se k němu přiblížím.
"N-Neublížím ti." Vydám ze sebe, neznělo to zrovna jistě, být ním, tak se asi vydám na útěk. "Tohle je tvoje, ne?" vyndám z kapsy králíčka a opatrně dojdu k němu. Natáhne ke mně opatrně ruce, ve tmě vidím, jak se mu lehce ruce třesou a pomaličku mu do rukou položím králíčka. Leknu se, když překvapeně vyjekne a zvedne ke mně hlavu.
"K-Kde?" vypískne a já vidím, jak si králíčka přitiskl k hrudi. Najednou děkuji sám sobě, že jsem ho tam na letišti nenechal ležet na zemi a že jsem ho vzal k sobě. "Děkuju." Špitne a v té chvíli se nebe ozáří dalším ohňostrojem a já vidím, jak moc je nádherný, ne, že bych to předtím neviděl. Pustím jeho ruku a vydám se rychlými kroky pryč. Dojdu až k sobě do chatky, díky bohu, že máme s bráchou chatky oddělené. Alespoň jedna chvíle, kdy můžu být sám i bez toho, aniž bych měl bráchu na očích a viděl tak, jak on je dokonalý a já ne. Někdy je mi z toho hrozně…celkově z mých myšlenek, z toho, jak bráchovi závidím…ale nikdy bych mu to neřekl, vím, že ať se chová sebejistě jak chce, pořád je v nitru velmi hodný. Pokud jde o jeho vztahy…myslím, že prostě jen nepoznal toho pravého, možná, až by se opravdu zamiloval, tak by přišel na to, že život není jen o vztazích na jednu noc.
Dojdu se osprchovat a pak se na sebe zadívám do zrcadla. Povzdechnu si, nemyslím si, že kdybych se sebou něco udělal, že by se něco změnilo. Vezmu si volnější tričko na spaní a trenky a natáhnu se do postele. Před očima mám pořád jeho úsměv…to, jak je evidentně stydlivý a opatrný, všiml jsem si toho, když mluvil s Yixingem. Jak se mu nervozitou potili ruce, jak si skousával ret a uhýbal zahanbeně pohledem. Jsou to jen myšlenky…nic se nestane, když budu usínat s představou, že by takto znervózněl díky mě.
Ráno vstanu, obléknu si své obvyklé nudné oblečení a vydám se s bráchou do hotelu na snídani. Ani nemám moc hlad, vlastně mě hlad přešel ve chvíli, kdy jsem Yixinga viděl, jak dobře po ránu vypadá…tak nějak jsem měl chuť zalézt zpátky do chatky a už nikdy nevylézt.
Povzdechnu si, když kolem prochází Jaemin a položí před Yixinga lísteček. Je mi jasné, co na něm je. Je mi jasné, že je tam telefonní číslo. Sklopím hlavu, když Jaemin odchází od našeho stolu, ne, že bych doufal, že by nějak zaregistroval moji přítomnost. Proč na to vlastně po těch letech ještě nejsem zvyklý? Co je na tom tak nezvyklého? Zvykni si, Tanghao, je ti 30, takže prostě…si zvykni. Jiná možnost není, protože ty nad Yixingem nikdy nevyhraješ. Tobě nikdy nikdo nedá přednost před ním. Neměl bych si dělat falešné naděje a měl bych se s tím prostě smířit.
Vrátíme se ze snídaně s tím, že si dáme na chvíli pauzu. Teda já. Yixing se prý půjde podívat na pláž. Vidím ho odcházet a pak si všimnu u jedné z chatek Xukuna a Jaemina, jak se koukají schovaní za chatkou, kterým směrem Yixing jde, Xukun pak do Jaemina strčí a je mi jasné, že ho navádí a dokopává ho k tomu, aby za ním šel. Smutně si povzdechnu, když po pár minutách opravdu vidím, jak se vydal na pláž jeho směrem a vyšmátrám z kapsy klíče.
"Ahojky." Ozve se vedle mě, skoro nadskočím.
"Ah, Xukun," vydechnu, když se na mě nevinně kouká a ruce má založené na hrudi. "neprojdeme se?" usměje se stylem, že se mu nedá říct ne. Nakonec přikývnu a nechám se jím vést na opačnou stranu, než kam šli ti dva. Sedneme si na pláž a Xukun si mě prohlíží, má u toho svraštěné obočí a pak natáhne ruku a prohrábne mi vlasy směrem dozadu a překvapeně povytáhne obočí.
"Jsi moc hezký." Zahihňá se a já si odkašlu s tichým díky. "Nepřemýšlel si, že by jsi…no…opustil tenhle divný styl?" prohlédne si mě.
"No,…přemýšlel ale…nikdy na to nepřišlo." Odkašlu si znovu. Znovu je ticho a znovu vypadá, že přemýšlí.
"Vidíš, myslím, že to přijde teď." Zahihňá se a vyskočí na nohy, chytí moje ruce a pomůže mi vstát a začne mě někam táhnout. Vzhledem k tomu, že psí oči ovládá vcelku dokonale, tak je mi jasné, že protestování je mi prd platné a tak se nechám táhnout, ačkoliv nevím kam a proč. A asi je mi to jedno. Xukun se po cestě spiklenecky hihňá, chvílemi mě to až děsí. Až ve chvíli, kdy mě posadí do velkého křesla a já uvidím mladou holčinu s nůžkami, mi dojde, že mě odtáhl do kadeřnictví. Více méně zděšeně se na něj zadívám a on vztyčí palec a uculí se. Bože, proč? Kam jsem se to dostal?
Holčina, kadeřnice pravděpodobně, se mě ani neptá, jaký chci účes, hádám, že osud nechal výběr na Xukunovi. Zavřu oči a povzdechnu si, nemyslím si, že by mi účes mohl k něčemu pomoct.
"Wow." Uslyším po chvíli zalapání po dechu, pomalu otevřu oči a sám zalapám po dechu, když se vidím v zrcadlem. Vlasy mám hodně nakrátko, lehce nagelované a rozcuchané a musím říct, že…nevypadám zase tak špatně. "Vypadáš skvěle." Zahihňá se Xukun a já roztřeštěně provedu něco mezi pokrčením ramen, zatřesením se, chytnutím infarktu a přikývnutím. Vytáhnu peněženku a zaplatím precizní práci kadeřnice…bylo mi divné, proč se mě Xukun po cestě ptal, jak jsem na tom finančně, jestli si můžu dovolit dneska zautrácet, ale tak nějak jsem si myslel, že třeba chce, abych mu něco koupil nebo tak. Ani nadechnout mě nenechá a táhne mě dál do města, pořád neprotestuju, ačkoliv mi naskočí husí kůže, když vstoupíme do obchodu s oblečením. Pokud něco nesnáším, tak je to nakupování, opravdu tohle asi nepřežiju. Pomoc.
Ani tady se nikdo neptá na můj názor, Xukun mě drží za jednu ruku, spíš než by to bylo nějaké romantické, tak moji ruku svírá, abych nezdrhnul. Myslím, že touhu utéct ze mě cítí. Druhou volnou rukou bere ramínka s oblečením a nakonec mě s kopou hader narve do kabinky. Dlouze si povzdechnu, bože, co je tohle za hadry? Ty rifle jsou tak o tři čísla menší, než si vždycky kupuju, to bílé tričko s nějakým nápisem mi nepřijde, že by bylo pro třicátníka vhodné a ta kožená bunda mi připomíná metalisty. Nasoukám to s odporem na sebe a s povzdechem odhrnu závěs od kabinky. Nešlo si nevšimnout, jak Xukunovi spadla brada.
"Bože, vypadáš skvěle!" vyjekne a začne poskakovat a tleskat. Nechápavě se na něj zadívám.
"Ty kalhoty jsou strašně malý a divný, to tričko taky a ta bunda…není to můj styl, tohle nosí spíš puberťáci, ne?" upravím si lem kožené bundy a zadívám se na sebe do zrcadla, no…na jednu stranu to zase nevypadá až tak zle.
"Yixing tohle taky nosí." Zasměje se a vrátí mi můj výraz stejně povytáhlým obočím. Ten kluk mě jednou dostane do hrobu.
"Co? Fakt?" vypísknu nechápavě a Xukun s vážným pohledem přikyvuje. Ani nevím, jak dlouho tu jsme, myslím, že možná přes dvě hodiny a já pak z obchodu táhnu snad 5 tašek plných oblečení a povzdechávám si. Nevím, jestli je všechno tohle dobrý nápad, ale…je pravda, že se cítím trošku líp. "Děkuju, Xukun." Usměju se na něj a on s uculením přikývne. Ale přesto mě zalije pot, když v dálce vidím, jak naproti nám jde Yixing a Jaemin.
"Bude lepší, když nás neuvidí." Vypískne na mě z ničeho nic Xukun a začne mě táhnout někam pryč a já si odkašlu, když skončíme v těsné převlékací kabince od pláže. Polknu, když mám Xukuna namáčknutého na hrudi a do toho je kabinka ještě přervaná těmi taškami, které držím. Neříkám, že by Xukun nebyl pěkný, ale i přesto mi hlavou proběhne, jaké by to bylo být tu s Jaeminem a povzdechnu si…jak asi dopadlo jeho rande s Yixingem…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 14. listopadu 2018 v 18:03 | Reagovat

Konečně někdo donutil Tanghaa změnit svůj starý styl. Děkuju Xukune...
A jak Xukun ví, co Yixing nosí? To už si stihli zajít na rande?
A jistě tam spolu domluvili spiknutí proti svým bratrům, které mají v úmyslu dát dohromady...
Moc se těšim na další díl. Děkuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama