Myself || 1. kapitola

9. listopadu 2018 v 10:00 | MONBEBEs |  Myself




Changkyun
"No jo, mami." povzdechnu si, když si naložím poslední kufry do tátova auta. Protočím oči nad jejíma poznámkami k tomu abych se choval slušně a abych si konečně ostříhal vlasy. Nechám to plavat a rozloučím se s ní letmým objetím a nasednu rychle na sedadlo spolujezdce. Od teď už žádná buzerace. Konečně svoboda v podobě kolejí na vysoké. Táta mě vyloží před budovou a já si vysoukám ven dva kufry a pár krabic. Pomůže mi je odnést do pokoje. Tahle škola je moc dobrá, na to že je státní má každý na koleji byt. Většinou jsou po dvou a já doufám že můj spolubydlící bude někdo jako já.
"tak si to tu užij a pořádně se uč" kývne na mě táta a hned na to zmizí ve dveřích. Svoboda! V malé chodbičce se nejdřív zuju a odhodím boty kam se dá, vezmu jeden z kufrů a odvezu ho do veliké místnosti kde je najednou obývák a malá kuchyně, otevřu jedny dveře hned u vchodu z chodby, je tu záchod a vedle další dveře jsou koupelna. Po obou stranách jsou dvoje dveře, dva pokoje. Vezmu si ten, který má okno do města abych mohl koukat kam se lidé chodí bavit. Vybalím si tím stylem, že hodím krabice do svého pokoje a otevřu kufr ve kterém mám černá trika a černé roztrhané rifle. Hodím pár bot ke dveřím a z krabic vyndám repráky. Pustím si nějakou dobrou vypalovačku a usadím s na sedačce. Škola začíná za několik dnů, takže hádám, že můj spolubydlící přijede někdy během dneška nebo zítřka. když se ozve zaklepání na dveře tak vstanu z gauče, u dveří, kde je na stěně zrcadlo si upravím vlasy a podrbu se na čele a trochu si urovnám na levém obočí piercing, který není přes moje delší vlasy, které mám hozené na patku vidět. Otevřu dveře a přivítá mě nějaký kluk který má v rukách letáčky.
"ahoj jsem Minhyuk!" vřele se usměje a energie z něj jen srší. Pokynu na pozdrav a zamumlám Changkyun. "dneska je v hale párty na začátek roku, tady máš pozvánku a doufám že přijdeš" usměje se na mě a pokračuje k dalším dveřím, slyším už jak jen znovu zaklepal, než zavřu svoje dveře a prohlídnu si leták. No bude to nějaká slaďoušská párty, kde budou podávat přinejlepším mojito. Nic pro mě ale třeba tam potkám někoho, kdo mi řekne kde se tady dá pořádně zapařit.
Čekám, jestli náhodou nepřijde můj spolubydlící, ale nejsem zase tak ohleduplný abych na něj čekal nějak dlouho. Objednám i pizzu z nejbližší restaurace kterou mi doporučila aplikace a čekám, než mi dovezou jídlo. Zaplatím a pořádně se najím. Chvíli přemýšlím, co budu dělat, ale nakonec usoudím, že nemá cenu čekat, ten kluk sem trefí a je jedno jestli tu budu nebo ne. Převlíknu se do nových černých roztrhaných džínů, černého trička a džínové veliké bundy, nageluju si vlasy a bych měl pořádnou patku, a ještě si pod oči hodím černou linku a pak se vydám na tu studentskou párty. Hned jak se blížím ke dveřím od haly, tak se ušklíbnu nad hudbou, která vevnitř hraje. Zakroutím hlavou a radši si na to dám ještě cigáro. Sednu si na lavičku tak že si sednu nahoru na opěrku a nohy položím na sedačku a začnu v klidu kouřit, je docela zima ale nemám žádnou frajerskou bundu na zimu, takže nasrat. Kolem chodí asi další studenti a vždycky se na mě nějak opovrženě zadívají. Vždycky se na ně jen vražedně zadívám a oni toho hned nechají a radši utečou dovnitř.
"čau" dojde ke mně nějaký student. Má kšiltovku, že mu nejde vidět do očí, černou mikinu, která je mu až do půli stehen a černé roztrhané džíny. Pozvednu obočí, když si sedne ke mně a zapálí si cigaretu. "Jooheon" kývne ke mně hlavou.
"Changkyun" odpovím mu a on se uchechtne.
"kdyby tě tahle slaďárna nebavila tak znám dobrej klub kousek od tud" navrhne a zvedne ke mně hlavu. Zadívám se na něj, vypadá docela děsivě, z pod čepice na mě koukají červené vlasy a já musím pozvednout obočí, ne že by to viděl.
"to zní fajn" přikývnu a dál sedíme v tichosti, než si začneme povídat o hudbě, oba máme stejný styl. Máme rádi rap, hiphop a trochu rocku, to je příjemné překvapení že tu nebudu sám za hudby popových slaďáků. Dokouříme cigaretu a hodíme jí na zem a společně dojdeme do haly. Protočím oči nad kýčovitou výzdobou a studentech ve véčkových svetřících co se opírají o stolečky, v ruce punč a balí nějaký holky. Panebože to bude zase škola.
"ahoj ahoj jsem rád že jste přišli" doběhne k nám ten klučina co mi dal letáček. Minhyuk? "máme tady nealkoholický punč, nealkoholické koktejly a spoustu zábavy tak se bavte!" vypískne nadšeně, že mi přijde že z něj vyletí srdíčka a hvězdičky a rozeběhne se zase jinam. Překvapeně zamrkám nad tím úkazem a dojdeme s Jooheonem k baru kde nám naservírují nějaký nealkoholický drink.
"tak co jak se těšíš?" zasměje se a já protočím oči.
"upřímně jsem ani na vejšku nechtěl, chtěl jsem zkusit nějakou společnost, jestli by se jim nehodil rapper, ale rodiče trvali na vysoký, tak si tu chvíli odbydu než mě vyrazej a pak stejně půjdu rapovat" pokrčím rameny. "jedinou výhodu co to má je to, že mě teď už nebude nikdo buzerovat a můžu si dělat co chci" zasměju se a kopnu do sebe pití. Jooheon přikývne.
"aspoň že je tu hudební katedra" uchechtne se a já přikývnu, protože to je v mých nepovinných předmětech, aspoň něco jsem ukecal, kromě teda ekonomiky, chemie a matematiky budu mít aspoň něco co mě baví. "hele půjdeme do toho klubu?" drbne do mě, když stojíme asi půlhodiny v tichosti. Já byl teda zabraný do toho abych sledoval, jak se dva uhlazení týpkové dohadují o něčem, co ani radši nechci vědět. Zakroutím hlavou.
"dneska mám asi dost, ale zítra bych klidně šel, pokud nemáš nic v plánu" zadívám se na něj zakroutí se smíchem hlavou a my si vyměníme čísla.
"tak zítra" mávne na mě a odejde pryč. Vydržím to dobrých deset minut, že se sbalím taky a radši se zdekuju než budu mít psychickou újmu. Když jdu cestou ke své koleji tak se překvapím, když se ve třetím patře… v mém bytě svítí. Oh můj spolubydlící je asi už na místě. Povzdechnu si a dám si ruce do kapes. A vydám se dovnitř. Začnu odemykat dveře.
"ahoj" vypískne někdo hned jak si zuju boty. Odkopnu je někam, hned přicupitá a srovná mi je a usměje se na mě. Je o něco menší než já, má hnědé krátké vlasy a kulaté brýle. "jsem Kihyun" natáhne ke mně ruku. Ah bože, co jsem komu udělal.
"Changkyun" řeknu suše a obejdu ho a ignoruju jeho nataženou ruku. Prásknu sebou na sedačku a prohrábnu si vlasy. Dojdu do pokoje a zapnu si nahlas hudbu. Vypískne a doběhne k rádiu, do mého pokoje, a hudbu mi ztlumí. Podívám se na něj jako jestli to myslí vážně.
"už je po desáté!" založí si ruce a odkráčí pryč. Dívám se ještě nějakou dobu na dveře, ze kterých odejde a hlasitě zaúpím. Co jsem komu udělal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 9. listopadu 2018 v 18:16 | Reagovat

Tak bych řekla, že si Changkyun lepšího spolubydlícího nemohl ani přát. Těšim se, až odhalí Kihyunův smysl pro úklid. To ještě bude něco...
Moc se těšim na další díl. Děkuju ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama